přehled básní (21-24)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 3

Výhradně to zásadní z pevropské historie: z Ráje do Pekel a nazpět – Pevropa (21) – Den, jenž změní všechno (27)

Pevropa, na rozdíl od Evropy, měla, od svého historického vzniku, veškeré předpoklady stát se vzorem pro okolní světy coby kontinent naplněný všeobecně platným mírem pro všechny zúčastněné (21). Klid a harmonii jí zajišťoval zákonný patron pro vše živé, takzvaná Rajka. Ta nad vším bděla a s pomocí osazenstva pevropského kontinentu dbala na to, aby se dobra, lásky a porozumění dostalo opravdu každému (22). Ovšem, jak už to tak bývá, nacházelo se tam i zlo, zpočátku dobře skryté a čekající na příležitost. To představovala takzvaná Demolka. Ta sice byla z Pevropy vyhnána do okolních světů a tak v ní přestala škodit, právě mimo ni však započala svoji tyranskou nadvládu v přivlastňování si lidského štěstí. Sice se vše obrátilo proti Demolce samotné, kdy svým neuváženým zbrklým chováním dostála proměny, obdobně jako Rajka se začala přiklánět k dobru, čímž jí byla udělena milost a mohla se tak vrátit zpět do své pevropské domoviny (23), cosi z ní zlého však jako by na Zemi přeci jen zůstalo. A netýkalo se to pouze Evropy jako takové, zmínky o zlu a zášti z něj vyvěrající jsou známy již z dob staré Číny (24).

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Příběh ze staré Číny (24)

Žil kdysi mladík jménem Hugo Mint

jenž post léčitele zdědil po předcích svých

Právě jich si nesmírně vážil

pyšný na to, že rodinný odkaz může dále šířit

.

Tak Hugo léčil a uzdravoval nemocné

přičemž na srdci měl vždy jediné:

aby ti, kdož k němu zavítají

již nikdy neměli potíže se zdravím

a plnohodnotného života si tak naplno co nejdéle užili

.

Dané přání plnilo se mladíkovi do té chvíle

než k němu s prosíkem přišel bohatýr z vedlejší vesnice

jímž obávaný Hiro Murosawa byl

a s nímž rozhodně nevyplatilo se do sporu přijít

.

Jmenovaný tuze nemocného syna měl

přičemž nikomu doposud nepodařilo se zcela vyléčiti jej

a to přesto že za jeho návrat do běžného života

byla vypsána nemalá finanční odměna

.

Peníze rozhodně nebyly to hlavní

co Hugovi přidělávalo starosti

On sám jich měl dostatek na to

aby vedl život počestný

.

Mladík se nyní strachoval především zejména o něj

neboť pokud by s léčbou neuspěl

zcela jistě by ho neminul krutý trest

na něž si Hiro Murosawa toliko potrpěl

v případě, když vše nešlo tak, jak on sám chtěl

.

Nejinak tomu bylo právě nyní

když Hugo dospěl před jeho honosné sídlo majestátní

z něhož se lékaři a léčitele s nepořízenou navraceli

s bolavými šrámy a to jak na těle tak i na duši

.

Hugovi však odchod nebyl dopřán

a z rozkazu vedoucího stráží

ihned k lůžku nemocného putoval

kde ho již Hiro Murosawa napjatě očekával

v domnění, že mladík uskuteční jeden veliký léčitelský zázrak

.

Hugo se snažil seč mohl

avšak téměř okamžitě narazil na odpor

a to temných zlých sil

jež naopak té jeho léčitelské ozdravné nepřály

.

Mladík přeci jen pramálo štěstí měl

že na něm nebyl vykonán fyzický trest

leč příliš si tím nepolepšil

neboť vzápětí vsazen byl do vězení

.

Hodnou dobu tápal Hugo v nejistotě

co s ním jen dále bude

když tu vězení zčistajasna pohltila pronikavá zář

z níž postava anděla naráz vyšla

.

Daná persona mladíkovi zvěstovala spásnou novinu

a sice že jistá naděj by tu byla na záchranu

A to rovnou několika životů!

Jen nezůstat pouze u slov

a přejít co nejrychleji k činům

.

Onen anděl pro začátek ukázal Hugovi tajnou cestu

jež z vězení vedla oklikou přímo do pokojíku

jenž mladíkovi byl již důvěrně známý

neboť v něm přebýval Hirův syn

jehož před necelou hodinou sám osobně léčil

.

A tu anděl podruhé rozhodl se zasáhnout

když Hugovi opět nezadařilo se s jeho silou léčivou

Hlásal, že ono lůžko, na němž chlapec stonal

zasaženo jest prokletou černou magií zákeřnou

jež opakovaně maří, aby nemocný opět nabyl plného zdraví

.

I vnuklo to mladíkovi nápad

A sice jak nehostinnou černou magii oklamat

.

S pomocí anděla snesl Hugo chlapce z lůžka vedle na zem

a na ní pak pokračoval v uzdravování nemocného těla i duše

.

Následovalo co anděl předvídal

.

Chlapec náhle ožil!

Po chvilce kloudného slova sám schopen byl!

.

Po svém otci začal se ihned shánět

tak moc toužil se s ním opět vidět

zatímco ono lůžko, na němž předtím ležel

v prach přeměnilo se

a ten se pak propadl dolů do horoucích pekel

.

Kletbě tak byl učiněn nadobro konec

když zem znovu zacelila se

A věděl to jak Hugo tak i chlapec

z něhož nyní život zase naplno čišel

.

A v tu chvíli anděl usoudil

že jest načase se rozloučit

neboť svoji úlohu již splnil

.

Ještě než však nadobro odešel

popřál Hugovi a chlapci do života jen to pěkné

Ať stále pamatují na jeho radu

že každý jedinec má nárok na svoji nápravu

.

Právě tou začal procházet Hiro Murosawa poté

co spatřil své jediné dítko zcela zdravé

.

Co následovalo pak

jestlipak to uhádnete?

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Napsat komentář

přehled básní (21-23)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 3

Výhradně to zásadní z pevropské historie: z Ráje do Pekel a nazpět – Pevropa (21) – Den, jenž změní všechno (27)

Pevropa, na rozdíl od Evropy, měla, od svého historického vzniku, veškeré předpoklady stát se vzorem pro okolní světy coby kontinent naplněný všeobecně platným mírem pro všechny zúčastněné (21). Klid a harmonii jí zajišťoval zákonný patron pro vše živé, takzvaná Rajka. Ta nad vším bděla a s pomocí osazenstva pevropského kontinentu dbala na to, aby se dobra, lásky a porozumění dostalo opravdu každému (22). Ovšem, jak už to tak bývá, nacházelo se tam i zlo, zpočátku dobře skryté a čekající na příležitost. To představovala takzvaná Demolka. Ta sice byla z Pevropy vyhnána do okolních světů a tak v ní přestala škodit, právě mimo ni však započala svoji tyranskou nadvládu v přivlastňování si lidského štěstí. Sice se vše obrátilo proti Demolce samotné, kdy svým neuváženým zbrklým chováním dostála proměny, obdobně jako Rajka se začala přiklánět k dobru, čímž jí byla udělena milost a mohla se tak vrátit zpět do své pevropské domoviny (23), cosi z ní zlého však jako by na Zemi přeci jen zůstalo.

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Demolka (23)

Nazývána byla Demolkou

a tam kde se jmenovaná objevila

potupná smrt stávala se jedinou možnou volbou

neboť zdraví ustupovalo z těla živých

stejně jako jejich donedávna nakažlivé štěstí

.

Dlouho obyvatelé na své domovské planetě pátrali po oné zlobě

až jednoho mrazivého dne konečně dočkali se

Do úzkých Demolku zahnali

a v početném davu následně lynčovali

.

Tamním soudním tribunálem byla posléze poslána do vyhnanství

a to přímo na planetu Zemi

kde své nečisté černé svědomí zpytovati měla

a o svoji nápravu řádně usilovat

.

Demolka zpočátku cítila se značně vysílena

sebemenšího pohybu naprosto neschopna

Postupně však cit do rukou a celého těla se jí navracel

a ona tak mohla oslavovati svůj velký comeback

.

Co k tomu přispělo lze dopátrati se celkem snadno

vždyť sama Demolka živa jest byla onou zlobou

a té na planetě Zemi nacházelo se požehnaně

že by vystačila pro zástup milionů jejích stoupenek

.

Tak plna nové síly

Demolka svůj odkaz náležitě živí

Zlobu a neštěstí přisvojuje si od lidí

a následně vše vkládá do těch z nich

jež zdravím a štěstím ještě stále překypují

.

Pozemský svět tím tak o mnoho smutnější je

a sama Demolka stále nemůže nabažiti se jej

Své sítě plné neduhů rozhazuje vrchovatými hrstmi

nemaje slitování s nikým, kdož se do nich nevědomky chytí

.

Doposud zdravé rodiny tak zničehonic kolabují

kdy chuť do života postupně opouští je

A ty, co statečně ještě stále odolávají oné zlobě

pomalu vzdávají svá úsilí

přičemž mnohdy nemají ani čas připravit se na to možné nejhorší

.

Ba co víc!

Děti násilím jsou odloučeni od rodičů

a rodiče zase od dětí!

Toť nezvratný důkaz toho

že ono nadpozemské zlo nezná hranic

.

Zbývá si tak položit otázku vpravdě zásadní

a sice najde-li se někdo odvážný

jenž zastaví Demolku v jejím krutém počínání

.

Existuje snad ještě vůbec někdo takový?

.

Věřte tomu nebo ne

ale jeden takový spasitel skutečně našel se

A stal se jím někdo

od koho by to vpravdě čekal jen málokdo

.

Sama Demolka byla překvapena tím

jak se vše obrací proti ní

a přitom žádné lidské síly k tomu nebylo ani zapotřebí

Neboť strůjcem toho všeho stala se právě ona zloba

a její neuvážené zbrklé počínání, jež nedomyslela

.

Tak moc se Demolka pohroužila do své nekalé činnosti

že nestačila si povšimnouti zvětšující se trhliny na pytli

v němž přenášela veškeré ukořistěné štěstí a zdraví

jež hodlala osobně zničit v Mrtvém moři

.

Trhlina a následný nešťastný pád však způsobily

že jmenovaná nakonec nedošla onomu cíli

Zato si záhy prošla zásadní charakterovou proměnou

poté co obsah pytle ochromil ji zcela nepřipravenou

.

Zdalipak uhádnete, co nastalo poté?

.

Pokud na to samé co já právě myslíte

pak rozhodně ve svém úsudku nemýlíte se

a Demolce zajisté onu novou úlohu

z celého srdce přejete

.

Personě, z níž se nakonec mírumilovná bytost stala

a ono štěstí a zdraví tak zpět pozemskému lidu

dobrovolně a bez protestů navrátila

.

Někdejší zloba poté

co odčinila vše zlé

hodlala navrátit se

na svoji domovskou planetu zpět

Jako řádně napravená bytost

jíž by měla býti udělena milost

a tím pádem i skončit nehostinné vyhnanství

jemuž několik měsíců v řadě byla nucena čelit

.

Vyhověl oné žádosti nakonec tamní tribunál soudní?

.

Odpovědí budiž na tuto otázku skutečnost

že Demolka může užívat si svobodu znovunabytou

coby okouzlující a inspirativní persona

co pro lásku, zdraví a štěstí pochopení má

.

Od této památné události datuje se

že i v nelehké životní situaci máme na výběr

a sice zdali se na stranu zla přikloníme

či naopak dobro uctíme a za své pak přijmeme

.

Vybírejme proto rozvážně a neukvapeně

tak abychom svého rozhodnutí nelitovali následně

Tak jako v počátcích našeho příběhu zloba neboli Demolka

když do onoho vyhnanství poslána byla

.

Mějme na paměti její pozdější proměnu

a čiňme jen to dobré po jejím vzoru

Vždyť za co by pozemské bytí jinak stálo

kdyby pouze nehostinné utrpení ho věčně sužovalo

.

Cožpak na světě – a mimo něj – není ho již tak dost?

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Napsat komentář