Archiv rubriky: City Means II. – Město plné dialogů

*„Petře! PETŘE!“ *Dotyčný, jakmile z oněch smyslných úst zaslechl své jméno, sice zareagoval hbitým vstáváním a okamžitě se dal do spěšné chůze, nikoli však směrem k volající. *„Tak zastav! ZASTAV PROSÍM! VRAŤ SE!!“ *Druhá osoba byla mazanější a pohotovější zároveň: … Celý příspěvek →

„Chci, abys věděla, že se na tebe nezlobím. Chápu, že to máš těžké.“ To se Ema a Elke již nějakou tu chvilku, doposud mlčky, loudaly lesem a postupně oklepávaly z antisympatií k neblaze proslulé profesorce Daně Moronové. Ono pomyslné shazování … Celý příspěvek →

Ema polykala naprázdno. Celá se klepala. Takhle rozzlobeného Pavla Haufnera ještě nikdy nezažila. Díval se na ni, jako by ji chtěl na místě uškrtit. Pauza v jeho mluvě však nesignalizovala, že jeho vztek nadobro skončil (právě totiž silně oddechoval), naopak, … Celý příspěvek →

Ema přešla na protější stranu k oknu. Dívala se teď z něj ven na hřiště, jako by šlo o poslední den před její popravou. Když zavřela oči, skutečně něco na ten způsob před sebou viděla. Živě si představovala, jak na … Celý příspěvek →