Výzva (11)

Výzva (11)

Přiznejme si to, po světě nechodí mnoho lidí, jež by v lásce neměli zvířata. Ona láska se dá vyjádřit dvěma způsoby: buďto projevujeme úctu k tvorům zcela živým nebo naopak k těm již mrtvým, servírovaným na talíři coby gastronomický chod.

Ano, láska ke zvířatům je různá. Já sám bych se rád řadil do skupiny první, ale přiznám se, že mi není cizí ani ona skupina druhá. Když však vidím nějaký dokument o týrání tvorů, je mi jich okamžitě líto, soucítím s nimi, přičemž dané utrpení, jež zažívají, bez rozmyslu okamžitě přeji protistraně, tedy výhradně člověku, jenž ono násilí má na svědomí. Na druhou stranu ale, když občas s rodinou zajdu do nějaké té restaurace na dobré jídlo, nedokáži se obejít bez masa, ať už v podobě dobrého polévkového vývaru či jako nezbytné přílohy k hlavnímu chodu. Zkrátka a dobře, takové masové výpečky s knedlíkem a se zelím se pro mne stávají lákavým soustem.

Typický střet zájmu, jenž zažívá patrně nejpočetnější část naší světové lidské populace!

Samozřejmě že i já se několikrát pokusil, po vzoru mé mamky, která je již několik let vegetariánkou (i když na Štědrý den pokaždé zhřeší a dá si smaženého kapra!), přeorientovat na stravu rostlinnou, namísto oné masité, ale prostě to nešlo. Jahelný knedlík s tempehem se mi za pár měsíců zprotivil a stejně tak dopadl pokus číslo dvě s tofu, pohankou či ďobačkami. A tak u mne na plné čáře opět zvítězila ona typická česká kuchyně, jejíž součástí je právě strava masitá.

Ale jinak samozřejmě mám v oblibě i zvířátka živá coby domácí mazlíčky. Na prvním místě to jsou dozajista kočky, imponují mi ale i delfíni jakožto slípky. Kdysi jsme je doma na zahradě měli (tedy ony slípky, nikoliv ony delfíny) a nevěřili byste, jak přítulné byly. Bez problému se nechaly chovat a můj děda je dokonce osobně odnášel spát na jejich bidýlko do kurníku.

Ale kočky jsou přeci jen kočky a já si je zamiloval od té doby, co jsem spatřil tento svět. Již v dětství mi dvě z nich dělaly společnost, jmenovitě Mourinka a Felinka, jež však nakonec stihl krutý osud, kdy obě srazilo auto a tak musely býti utraceny. Poté na několik let u nás domov našly ony slípky a nyní už zase máme další dvě kočičí tváře: opět je to Mourinka, původem z Úmyslovic, mladší Zrzečku pak má mamka přinesla z nedalekého soutoku Cidliny a Labe.

Není proto divu, že právě kočky se staly nedílnou součástí mého rozsáhlého ,,City Meansového“ díla (a nejen jeho), přičemž nejednou byly i hlavními hýbateli samotného děje. Mému všeobecnému zájmu se těšila především takzvaná „Winsternská kočka“, tvor s až téměř magickými léčebnými schopnostmi, o němž se zmiňuji i v šestém „městském“ románu, na kterém stále intenzivně pracuji.

A proč by také ne, vždyť kočky jsou již po staletí neodmyslitelnou součástí nejedné domácnosti a rovněž se jim přisuzují právě ony ozdravné účinky. A ne nadarmo se pak říká, že kočky mají k dobru hned několik životů. Když k tomu ještě připočteme, že se úspěšně uplatňují v rámci takzvané „felinoterapie“, je daná volba více než jasná.

Jak jsem zmínil již výše, k Winsternské kočce se navracím i v onom připravovaném šestém City Meansovém pokračování, kde se čtenář o ní dozví nějaké ty další novinky jakožto něco málo z historie formou poutavého příběhu. Snad vás ani tentokrát nezklamu.

A jak se stavíte ke světu zvířat vy, vážení čtenáři? Preferujete je živé či pouze jen jako chutnou pochoutku? Jaký je váš výhradní postoj k tomuto mému článku? Souhlasíte se vším, co jsem v něm uvedl, nebo se v některých bodech s mými tvrzeními rozcházíte? A jaké je vaše nejoblíbenější zvířátko? Máte s ním dobré či naopak špatné zkušenosti? A které byste si nikdy domů nepořídili?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Rubriky: Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora | Napsat komentář

Monstrum (autor – Martin Jabkenič)

Monstrum

Žili spolu rovných padesát let

a nikdy nepřestali milovat se

 

Ba právě naopak

jejich vzájemná láska rok od roku jen vzkvétala!

 

Drobné dary tu tak byly na pořadu dne

stejně jako kytice růží

jíž muž nosil každé ráno své ženě

 

Nejinak tomu mělo býti i onoho osudného pondělí

kdy muž se jako obvykle vypravil

na svoji časnou pochůzku

z níž navracel se domů za necelou hodinku

 

Oba manželé bydleli na odlehlé samotě

to však ale ani v nejmenším netrápilo je

neboť bez společnosti dokázali obejít se

 

Toho pondělního rána

však jako by bylo něco jinak

neboť ani po oné hodině

se muž doma neukázal

 

Nedostavil se na snídani

a rovněž ani na oběd polední!

 

A když pozvolna počalo se smrákat

a on stále nešel

najisto uvědomila si jeho choť

že je něco špatně

 

Žena byla odhodlána přivolat policii

když tu náhle zvenčí

dolehly k ní podezřelé šelestivé zvuky!

 

Sluchátko od telefonu tak dopadlo na stůl

a ta, jež ho upustila

vydala se nyní opatrně k pootevřenému oknu

zvědět kdo nebo co působilo onen nečekaný rozruch

 

Srdce ženě málem úlekem se zastavilo

když střetli se pohledem ona a nezvaný host!

Oba ve tváři značně pobledlí!

Žena náhlým úlekem

ona persona druhá pak vlivem hysterického vypětí!

 

A pak zazněla ohlušující rána

a okenní výplň rázem byla tatam!

Tak velkou silou disponoval onen vetřelec

jenž snad ani nemohl býti pouhým člověkem

 

Zběsilá honička záhy započala

kdy neznámému násilníkovi dovnitř podařilo se dostat!

A to s jasně stanoveným cílem:

ublížit té, co před ním právě do bezpečí prchala!

 

Zdaří se jí však onen riskantní záměr?

 

Nakonec horní půda stala se místem

kde žena našla své dočasné útočiště

Sotva že zvládla vyběhnout těch pár schodů

a násilník div ji při tom nestrhl zpátky dolů!

 

Velké drama vrcholilo!

Vetřelec neúnavně bušil do poklopu

jenž žena zatížila vším

čím se dalo

 

A pak najednou vše utichlo!

 

Onen nápor povolil

a bylo slyšet pouze

jak násilník ztěžka oddechuje

a po schodech dolů zase chvatně spěje

 

Že by nakonec vzdal své úsilí?

 

Žena notnou chvíli váhala

zdali úkryt opustit

a následovat toho

kdož jí o život usiloval

a jal se jí surově ublížit

 

Opatrně tedy pootevřela poklop

a v tom okamžiku zažila zcela nový šok!

 

To když bez ohlášení vpadlo do domu komando v kuklách

a začalo se prát s tím

kdož se po něm doteď potuloval

coby onen nezvaný host

stále pevně skryt pod maskou zloducha

 

Opravdu tomu bylo však tak

jak se společně domnívali žena a policejní eskorta?

 

Až přivolaní lékaři

dokázali zkrotit obávaného vetřelce

jenž přestal vzdorovati ve chvíli

kdy byla mu vpíchnuta uklidňující injekce

 

V tom okamžiku žena zažila snad ten největší šok

poté co došlo k odhalení identity násilníka

co vážně ohrozil nejen její život

 

Jím její milovaný manžel byl!

Dalo se vůbec něčemu takovému uvěřit?

 

Žena přesto nehodlala opustit svého muže

momentálně obývajícího sanitní lóže

 

Do nemocnice s ním za každou cenu chtěla jet

i když ona ani lékaři netušili

jak na tom posléze bude

až po probuzení přijde opět k sobě

 

Tak i u lůžka nemocničního žena sedí

potichu za svého manžela se modlíc

ať plného zdraví opět nabude

a vše zlé nechť projednou zažehnáno jest

 

Po úmorné hodině jež snad trvala věčnost

muž náhle procitá

 

K úlevě všech přítomných onu personu před sebou poznává!

Svojí věrnou družkou ji nazývá!

 

Načež dotyčného udivuje

kde ocitl se to s ní náhle

Proč nejsou oba v domě na samotě

kde pospolu, bok po boku, vždy bývá jim tak dobře

 

EPILOG

Den ode dne dařilo se muži lépe

díky obětavé péči jeho ženy

jakožto lékařského týmu

co v nemocnici na starosti měl jej

 

Co bylo pravou příčinou mužova pozměněného chování

to se patrně již nikdo nikdy přesně nedozví

neboť i přes všechna odborná vyšetření

dané zůstávalo záhadou

jež dosud nedošla ryze reálného objasnění

 

A tak manželé i nadále

opětovně bok po boku, ruku v ruce

společně kráčejí životem

jako dvě tokající hrdličky

plně oddáni lásce nehynoucí

A to v domnění

že onen incident někdejší

byl míněn jako životem stanoveno jedno velké nedorozumění

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Výzva (10)

Výzva (10)

Život sám o sobě není jednoduchý. To ostatně na vlastní oči a taktéž kůži jednou pocítí každý z nás. Podstatnou roli v tom sehrává i sama lidská psychika, jež v mnohém ovlivňuje právě kvalitu našeho bytí a taktéž má i výrazný podíl na našem pozdějším skonu.

A přitom to vše začíná tak nevinně. Člověk se narodí a od počátku musí spoléhat právě na svoji genetickou výbavu. Od útlého věku se učí poznávat svět a postupně v sobě objevuje dovednosti, jež mu jsou později jak k dobru, tak bohužel i ku neprospěchu. Takový člověk se pak hájí, když se dopustí něčeho opravdu velmi závažného, že za nic nemůže, že na vině naopak jsou jeho pudy, které ho k danému prohřešku dohnaly, leč většinou si tím ještě více přitíží: v tom lepším případě je umístěn do léčebny, v tom horším pak skončí přímo ve vězení. A přitom by stačilo tak málo a sice vyhledat onen problematický prvek v lidské psychice a z mozku ho jednoduše poté natrvalo odstranit.

Bohužel něco takového současná medicína neumí a je otázkou, zdali v dohledné či v ještě vzdálenější budoucnosti bude něčeho takového vůbec schopna. Musíme si uvědomit jedno důležité a sice že člověka jako takového nelze přímo vinit z toho či onoho závažného prohřešku. Z velké části je na vině právě ona psychika, jež mu nařizuje, co má vykonat. A pokud tak pod jejím nátlakem neučiní, sám se stane mučeným. Mezi takové jedince či dokonce skupiny se řadí vrazi, závistivci, ti, co dobrovolně hodlají plnit si třinácté komnaty či přímo sebevrazi jakožto i psychicky nemocní.

Vím, že mnozí z vás se mnou nebudou patrně souhlasit, obzvláště pak ti, kteří vinou mnou výše jmenovaných přišli o někoho blízkého, i přesto si však za svým vpravdě kontroverzním tvrzením stojím. I já jsem si totiž prošel bouřlivým obdobím, kdy jsem nedobrovolně zakusil ponižování ze strany vlastní psychiky.

Přitom to v mém životě rovněž začalo nevinně. Odmala jsem vyrůstal v harmonickém prostředí, milován jak rodinou tak i svými nejbližšími. Rovněž ve škole se mi v rámci studijních úspěchů vedlo celkem obstojně. Abych to obecně shrnul: zhruba do poloviny devadesátých let se mi dařilo vycházet se sebou samým.

Jenže pak to přišlo! Po návratu z dovolené z francouzské Korsiky jsem na sobě začínal pociťovat značnou únavu a tehdy se poprvé o slovo poprvé výrazněji přihlásilo mé druhé já, přebývající uvnitř mne samotného s tím, že v dohledné budoucnosti nebudu mít nárok na stabilní práci či pouhou brigádu, že umřu bolestivou smrtí či že se budu muset účastnit rodinných pohřbů, a vedle toho že mne mine stabilní vztah a v neposlední řadě existenčně postihne povinná vojenská služba.

Většinu z toho jsem jakž takž dokázal ustát, neboť nějaká ta práce či placená brigáda se nakonec přeci jen našla a povinné vojenské službě jsem se díky studiu na poslední chvíli dokázal vyhnout. Kdo však mohl tušit, že bude zrušena, já byl totiž původně odveden!

I tak ve mne jistá traumata nadále zůstávají plně zakořeněna. Zejména mě neopustil strach z oné smrti: bude bolestivá a co po ni nastává? Ono neznámo mi tak nedává spát.

Pokud se tedy i vy na vlastní nebezpečí hodláte přesvědčit o tom, jak záludná a vychytralá je vaše vlastní psychika, úplně postačí, abyste zasedli do křesla, sami sobě začali pokládat otázky a bez vlastního přičinění nechali právě své podvědomí, aby vám samo za sebe na ně bez obalu a příkras na rovinu odpovědělo. A sami pak pocítíte, jak vás nejednou přímo zamrazí!

Proto se vás tentokrát mám v plánu ptát na následující: Vyzkoušeli byste si mnou výše uvedenou metodu rozhovorů se sebou samotnými? Souhlasíte se vším, co jsem ohledně dané psychiky zde uvedl? Nebo naopak proti mým tvrzením máte jisté výhrady? Zradilo vás vaše podvědomí někdy? A pokud ano, jak jste se v dané situaci zachovali, popřípadě vše vyřešili?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Rubriky: Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora | 1 komentář

Mack dobyvatel (autor – Martin Jabkenič)

Mack dobyvatel

Nechával si říkat Mack dobyvatel

a daná přezdívka tu byla zcela namístě!

 

Neboť jmenovaný tuze rád ženám srdce lámal

zejména pak těm majetným

jimž celoživotní vztah po svém boku sliboval

 

Mladík sám za bohatého se vydával!

 

Pravda ovšem byla vesměs taková

že věčně peníze mu scházely

a on nechával se tak vydržovat

od své starostlivé maminky

 

To však úplně postačilo k tomu

aby se dotyčný mohl vetřít mezi vlivnou smetánku!

 

Na vyhlášené večírky plné nezávazné zhýralé zábavy

kde hostům podávaly se ty nejomamnější alkoholové drinky

 

Obzvláště po nich ona něžná pohlaví

podvolovala se mnohem ochotněji

svým mužským protějškům

kdy nejednou v jejich obětí

neváhala předvésti nezávaznou líbací scénu

plnou vyzývavých jiskřivých pohledů

 

Také Mack byl v onom svádění přeborník

a proto se nelze diviti tomu

že mu prostě jeden vztah nestačil

 

To pak klidně chodil s několika ženami naráz

a jednu před tou další dařilo se mu úspěšně zapírat

 

Takový to byl nenapravitelný donchuán!

 

Leč i Mack následně doplatil na svoje avantýry!

 

To když dal si schůzku s jednou ze svých údajných přítelkyň

a to ve vyhlášené luxusní restauraci

kde spolu to nejdražší šampaňské právě popíjeli

 

K jeho neočekávanému překvapení

dostavila se další z adeptek na vážné seznámení

jíž mladík rovněž nasliboval vše možné

po stránce případného budoucího partnerského soužití

 

Dotyčná byla ve velkém šoku

když zmerčila, jak Mack vášnivě líbá se s jinou

že neváhala ztropit mu u stolu žárlivou scénu

 

Div ho při ní málem nepřizabila

to jak pro samou zlobu byla nepříčetně rozčílena!

 

Vše ještě více vyostřilo se záhy

kdy oběma ženám dostal se do rukou Mackův mobil

se seznamem nejméně dalších patnácti

s nimiž, jak byl mladík posléze donucen přiznat se

rovněž udržoval intimní poměry

 

Ba co víc

i těmto ženám nasliboval věčnou lásku

a dokonce si je hodlal všechny vzít!

 

Ach, ano, takový to byl nenapravitelný hříšník!

 

To nejhorší však mělo teprve přijít!

 

To když se obě ženy mezi sebou dohodly

že obvolají ostatní něžná pohlaví

neboli ony v mobilu Mackem osobně stvrzené partnerky

 

Během necelé čtvrthodiny se tak odehrála scéna

jíž ona restaurace doposud nepamatovala!

 

Kdy dostavily se všechny sezvané

jež psychicky jakožto fyzicky nešetřily mladíka

jenž chtěl se jim ze všeho vyzpovídat

měl to však marné

 

To panečku byla prekérní situace!

 

Mackovi trvalo hodnou chvíli

než z přízně dam se vymanil

 

Konečně!

 

Po půlhodině, jež trvala věčností

se jmenovanému s obtížemi povedlo

opustit restauraci coby místo jedné velké odplaty

 

Mladíkovi se přesto najisto až po hodině běhu

podařilo setřást ženy – dračice a to až v parku

kde s nimi hodnou dobu na schovávanou si nedobrovolně hrál

 

Leč co mu to bylo platné

když si s dotyčným dále osud rozhodl krutě pohrávat!

 

To poté, co Mack chvatně k matce domů dospěl

a tam našel ji v posteli zcela nehybnou ležet

 

Bez známek života!

 

Co jen způsobilo její náhlou smrt?

Toť otázka

neboť mladíkova matka byla

co ten si pamatoval

jinak naprosto zdravá!

 

„Inu, něco takového se může státi“

konstatoval doktor, jenž byl Mackem přivolán

 

„Patrně infarkt!“ dodal

 

„Snad vás, mladíku, alespoň uspokojí

že vaše matka příliš netrpěla

když si ona smrt pro ni přicházela“ pokračoval

 

„Nyní však je důležité

nebýt na vše sám

a proto pokuste se najít pro sebe spřízněnou duši

jež by vás podpořila

v této nelehké fázi pozemského života“

zněla doktora moudrá rada

 

Mack vzal si ona slova k srdci

načež byl pevně odhodlán skoncovat se svým životem současným!

 

Kdy vzdal se bujarých večírků jakožto svodu žen

a jen jednu z nich pojal za onu osudovou

a sice jistou Annu

jež následně učinila z něj od rodiny šťastného otce

Rubriky: Mix | Napsat komentář