(10) Refrén

 Refrén

 Kdo by nechtěl snít

Tak jako já

Když jsem se sólistou divadla stal

Byl velmi mlád, cestoval, žil úplně vším

V tom je právě ten splín

Nastal pád

A já se protloukal kde to jen šlo

Odstrkován k tomu co nikdo nehodlal hrát

+++

refrén:

A tak to co jisté mám

Je děj disharmonií

V němž se refrén mísí fádností

Kde je konec vyhlídkám

Žil jsem svou árií

Teď tady stojím s vážností

+++

A tak je to se vším

Kde je ten čas

Kdy jsem naposled Hamleta hrál

Byl velmi mlád, cestoval, mohl si snít

Teď řeknu jen spíš

Je ze mě klaun

Jenž tu jen tak sám stojí

A říká zas ten prostý refrén nostalgický

+++

refrén:

A tak to jediné co teď mám

Je děj disharmonií

V němž se refrén mísí fádností

Kde je konec vyhlídkám

Žil jsem svou árií

Teď tady stojím s vážností

+++

Velký potlesk se sálem šíří

Já ke všem jen mlčky vzhlížím

Dost už bylo komedie

Má chvíle stejně přijde

+++

Den za dnem je smáčen rosou

A ta má tvář samý šrám

A já vím že nesmím s ní smutnit

Vždyť mám cit i duši

Nech se vést, jí dál vést

Rubriky: Psanec Vandy Harden | Napsat komentář

(9) Joachim

 Joachim

 Jan přebývá

Již rok ve své cele

Nad čím přemítá?

Když spatří oči černé

Vždy váhá

Já též

On zkusil velmi moc

Když ho stihla ona lež

+++

Joachim pátrá

Po příčinách neštěstí

Z Jana sálá

Mdlé co kdo ví

Joachim váhá

Jan jen rukou pohodí, pohodí

+++

Problém přetrvává

Když mé černé oči spatří

Jak tam setrvává

Jan s myškou a křičí

Ta jediná

Rozumí

Jeho trápení

Ve strašném zázemí

+++

Joachim žádá

O další slyšení

S Janem se opět vídá

Ten mu však nevěří

Myška nebohá

Klidí se ústraním

Jan ji volá

Trpí úskalím, úskalím

+++

(Jan k Joachimovi promlouvá tichým hlasem)

Prosím, nech mě jít

Já chci v klidu žít

+++

Co to říkáš?

Lekám se

V očích se mi mísí strach

Co asi zas stane se?

+++

Jan se v koutě zmítá

S myškou ve dlaních

Na mě se podívá

Joachima to raní

Cela se uzavírá

Na stěnách čpí stín

Joachim žádá

Nekonej ten čin

+++

Nemohu jinak

Černé oči to nedovolí

Volil bych opak

To již nepovolí

Tma se se dnem střídá

Nastal čas odejít

Joachim říká

Nech mysl rozeznít, rozeznít

Rubriky: Psanec Vandy Harden | 1 komentář

(8) Angerinina láska

 Angerinina láska

 Les sílí v lest

Ostré trní

Angerinina tvář

Se skrz něj brodí

Strach střídá hněv

Stromy zašumí

A vodu čistou

Krev rozruší

Smaž splín

Vždyť víš

Vše se urovná (urovná)

Špitá Angerina

+++

Les míjí břeh

Angerina pokleká

Plná nadějí

Že vše překoná

Ruku svou pokládá

Voda se rozmělní

A pak spatří

Jak prsten září (září)

Ten chci mít

S ním žít

Toť věc samozřejmá (samozřejmá)

Špitá Angerina

+++

Je tomu moc let

Odnesl ho čaroděj

Proklel

Pak pohodil

Angerině řekl jen

Proklínám tě

Ne, jen to ne

Kletbu odvolej

Odvolej

+++

Řeko zrádná proč mé city pokoušíš

Nedráždi je nebo budu na tebe vážně zlá

Stanu se vážně zlá

Tak ten splín

Trvá a s ním

I dávná kletba (kletba)

Angerině nemilá

+++

Již ví

Že dávný slib

Se nepromíjí (nezbývá než říct)

Neplač Angerino

Rubriky: Psanec Vandy Harden | 1 komentář

(7) Záře velkoměsta

 Záře velkoměsta

 Když nastal čas

Abych zašel do ulic dát si čaj

Mísil se v nich stres

A dále pachuť městských mas

Styl nekomfortní mě ubijí

Když domy míjím

Bdělý semafor hlídá co síly stačí

Kolony aut ty ani radši nevnímám

+++

Slunko procitlo v zář

Je slyšet jen pláč z temného poprašku

Je tu i mnoho míst jímž se vyhýbám

Když druhá odbíjí v tmách

Dům prošedlý je přítěží

To já dobře vím

Možná že jednou tu bude někdo navíc

A řekne mi že velkoměsto kouzlo má

+++

Sleduji ulice z nábřeží

Onen spěšný lidský proud

A sním o tom co postrádám

+++

Tak běží čas

Já myslím zas na vleklou samotu

Zvonek u dveří po letech překvapí

Štěstí zas mám

Spatřím novou tvář

Jež mé city uvádí v mocný žár

Mně nezbývá než-li se na ni usmát

Vyjít jí vstříc (a přitom jí do očí říct)

Že život ještě cenu má

Rubriky: Psanec Vandy Harden | 1 komentář