Klavírista a pěvkyně (autor – Martin Jabkenič)

Klavírista a pěvkyně

Jeho doménou stal se klavír

k němuž tíhnul již od ranného dětství

coby nadějný to virtuóz

 

Již od svých pěti let měl tedy ve všem jasno:

v koncertních síních bude mu jednou

aplaudovat ve stoje obecenstvo!

A jeho jméno poté nahlas vysloví i ti

kdož s klavírní tvorbou doposud neměli žádného dočinění

 

Tak nadaný klavírista pilně na sobě pracoval

kdy nejprve pro své známé

a pak již i pro ty druhé v kavárnách hrával

 

Jenže co se nestalo, přišla válka!

A ta mladému hudebníkovi veškeré ideály vzala!

 

Mladík sice dál u klavíru vysedával

leč nebyla to žádná velká sláva

 

Vždyť co by také jeden očekával

od nevypočitatelných okupantů

jenž bezmezně uctívali svého vůdce – diktátora!

 

V dané zemi tak nastaly kruté časy

kdy sužovaly ji existenciální nejistoty

což ostatně nejednou i onen náš klavírista sám na sobě pocítil

to když klavír prašnou cestou byl nucen vláčet do další putyky

 

A tu se to stalo!

Prostě to jinak ani nešlo!

 

Mladík zanechal vláčení svého těžkého břemena

a zaposlouchal se do onoho hlasu

jehož zpěvné partitury snad ani nemohly pocházeti

z tohoto pozemského světa

 

Tak schod za schodem

zdolával mladý klavírista obstojně

až v domě na správné dveře konečně natrefil

a ty pak dokořán otevřel

 

Následně kvapně vstoupil dovnitř

a pohledem střetl se s onou zpěvnou bohyní!

 

Než však vůbec došlo ke vzájemnému jmennému představení

obě persony vylekal hřmotný lomoz vycházející přímo zvenčí!

Lomoz způsobený těžkým tankem

jenž právě mladíkův klavír doslova drtil na změť nefunkčních třísek

a to svým smrtícím pojízdným pásem!

 

Dotyčný si v té chvíli uvědomil

když vše sledoval z bytu oné slečny

že její andělský hlas

zachránil mu právě život tolik cenný

a zároveň s tím že zanikla jeho živnost počestná

sen celoživotní

 

Co si jen počne nyní?

 

Dotyčná mladíkovi však do duše ihned začíná promlouvat

že i ona má hudbu tuze ráda

a nikdy by se jí zcela úplně nezřekla

kdyby ovšem situace nebyla takto závažná

 

V těchto nelehkých časech válečných

člověk musí míti připraven plán záložní

jenž by jeho bolavou duši

alespoň částečně zhojil

 

Mladík bere si ta slova slečny ihned k srdci

a rovněž s vděkem přijímá její nabídku

že u ní dočasně může pobýti

než se situace ve městě alespoň částečně uklidní

 

Společně tedy oba chodili vypomáhat do nemocnice Blahoslavených sester

kde dojímaly je příběhy věru rozmanité

Příběhy z řad tamních vojáků či pouhých civilistů

jež sem rovněž zavedly cesty onoho nevyzpytatelného osudu

 

Sám osud tomu rovněž chtěl

že potkali se nadějný klavírista a talentovaná to pěvkyně

 

Právě ona společná záslužná práce

čím dál více sbližovala je

i když to mnohdy, pravda, nebylo jednoduché

a to pro lidské utrpení – více či méně závažné

 

Postupně však jako by se ale blížil konec

oné nelidské války kruté

kdy daného diktátora náhle zmohla nemoc zlá

a dotyčný, sám jen pouhý člověk, jí pozvolna začal podléhat

 

V den jeho skonu pak

dorazila do okupované země osvobozenecká vojska

aby ta definitivně zúčtovala s těmi

jež si nárokovali to, co dle úmluv nenáleželo jim

 

Sami okupanti takový nápor nečekali

a coby naprosto bezradní

nemaje svého hlavního vůdce

nakonec po pár dnech raději kapitulovali

 

Mnozí z nich na útěk se dali

prchajíc před soudními tribunály

jež řádný proces hodlaly vésti

kdy na jeho konci pak pro odsouzené

měly padnout odpovídající spravedlivé tresty

 

A tak zatímco někdejší přívrženci diktátorského režimu

čekali na daný zlomový verdikt

lidé z osvobozené země

mohli se konečně radovati

ze znovunabyté kýžené svobody

 

Mezi nimi samozřejmě nechyběli onen klavírista, ona pěvkyně

společně oslavující mír za přispění hudby líbivé

kdy podmanivé tóny klavíru v kontrastu s líbezným to hláskem

ještě více umocňovaly dané okamžiky plné úsměvů

a to v nejedné tamní kavárně

 

A pak, časem, to již nebyla jen ona skromná prostranství

kde pár pořádal svá veřejná vystoupení

Rovněž velké sály předních hudebních světových scén

žádaly si tyto dva mimořádné talenty ojedinělé!

 

Mladíkovi se tak splnilo jeho přání z dětství

být úspěšný právě na onom poli hudebním

stejně tak jako oné mladé slečně

jež toužila po velké rodině

 

Oba dva již šťastně ženatí

sami vychovávali pět svých vlastních dětí

jež odmalička ve stopách svých rodičů hodlaly jíti

a obdobně hudbou jednou se živiti

 

Co na tom, že kdysi byla jiná doba

kdy válka vysněným ideálům nepřála?

Nyní však již hodnou dobu panoval v zemi mír

a pomyslné dveře tak otevřeny byly

nejen za hranice rodné Evropy

 

Co přát si víc?

 

Snad jen oné šance ve správnou chvíli se chopit

a pak již za svým vytyčeným cílem dravě si jít

 

Toť moudrá rada opakovaně vyslovená

z úst oné pěvkyně, onoho klavíristy

Páru, jenž na život nikdy nezanevřel

a ruku v ruce, bok po boku

byl odhodlán jím dále statečně procházet

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Výzva (3)

Výzva (3)

Zajisté každý z nás, kdo se věnuje psaní či nějaké jiné tvůrčí činnosti, měl či stále má své idoly, ke kterým se kdysi hlásil či stále hlásí. Nejinak to bylo i se mnou.

Mezi mé první oblíbence patřil legendární Čtyřlístek neboli čtyři zvířecí přátelé, prožívající veselá i napínavá dobrodružství nejen ve svých rodných Třeskoprskách. Když jsem zde uvedl, že se jednalo o Čtyřlístky legendární, myslel jsem to doslovně. Konkrétně šlo o výtisky z let 1971-1990. Zvrat dle mého názoru přišel před polovinou devadesátých let, kdy z mého pohledu dané příběhy začaly ztrácet na své originalitě. Můj zájem se pak začal orientovat jiným směrem.

Na počátku devadesátých let padl bývalý režim, otevřely se hranice a český trh začaly zaplavovat různé časopisy – ať již zahraniční či tuzemské produkce – včetně komiksů, mezi nimiž tehdy vynikala Kometa. V ní mě nejvíce upoutal Jaroslav Foglar a jeho Modrá rokle a Chata v jezerní kotlině. Již předtím jsem si zakoupil sešitové vydání Rychlých Šípů, které si rychle získalo mojí přízeň stejně jako legendární seriálové zpracování z let šedesátých jakožto posléze coby hraný film z let devadesátých.

Malý princ, to byla pro změnu knížka, jíž jsem objevil až počátkem nového milénia, avšak ze zásady přečetl až ve chvíli, kdy mnou byl sepsán prvotní City Means. A to z jisté zásady, tedy abych se vyvaroval přílišného srovnávání s daným Exuperyho počinem. I přesto právě jeho Malý princ je dodnes mým nejoblíbenějším literárním příběhem, jenž rovněž vlastním v podobě audioknihy, kterou si kdykoliv znovu rád poslechnu.

A pak přišel Harry Potter. S ním to mám trochu komplikovanější. Na jednu stranu jsou mi velice sympatičtí hlavní či někteří vedlejší představitelé z této ságy a to po oné stránce vzhledové. To v praxi znamená, že kdybych měl tu možnost, zajisté bych si do svých příběhů nějakou tu postavu z Pottera i sám vybral a následně zpracoval dle vlastních představ. Na stranu druhou coby autor se totiž v žádném případě neslučuji s danou hlavní tematickou náplní, tedy s oním věčným bojem dobra se zlem, jenž obdobně jako Tolkienův Pán prstenů koketuje s myšlenkou Třetí světové války. Na to je v obou fantasy ságách na mě toho násilí a bezpráví příliš mnoho. A tak moje díla jsou, v porovnání s těmi, jež jsem tu jmenoval, daleko poetičtější, kdy za hlavního šotka se v nich považuje výhradně Osud, jenž coby neviditelná složka ovlivňuje zde na Zemi nejen onen tuze křehký lidský život. Zkrátka je mi bližší psychologická fantasy namísto oné dobrodružné – hrdinské.

A jak to máte vy, vážení čtenáři? Kdo byl či stále je vaším oblíbeným idolem z dětských let, z dob vašeho mládí? Pokoušíte se rovněž jako já tvořit příběhy? A pokud ano, jakou na ně máte od čtenářů odezvu? Podporují váš tvůrčí um či jej naopak zavrhují? A jak snášíte onu případnou kritiku?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či do facebookové skupiny ,,City Means – Město plné návratů“. Klidně sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete z bezpečnostních důvodů uvésti svoji skutečnou. Nikdo se na vás za to zlobit nebude.

Tolik autor

Rubriky: Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora | Napsat komentář

Těžký životní úděl jedné němé tváře (autor – Martin Jabkenič)

Těžký životní úděl jedné němé tváře

V jednom z Maribských přístavů

kotví loď, jejíž osazenstvo má v dohledném plánu

po moři širém plavit se

a především oslavovat a bavit se zcela nezávazně

 

Tvrdý alkohol tak začíná téci proudem

poté co na loď naskočí poslední pasažér

a kormidelník záhy nato udá náhodný směr

přičemž i on zavdá si z lahve whisky vrchovatě

 

Daná zábava je tak v plném proudu

a dle toho také náležitě projevuje se chování palubních hostů

jejichž bujaré veselí

stupňuje u nich mimo jiné i značnou agresi

 

Ta projeví se hnedle záhy

to když jeden v opilosti do toho druhého prudce vrazí

načež ten si to rozhodně nenechá líbit

a stejnou měrou svému sokovi vše následně oplácí

 

Nakonec však banda zpitých nevychovanců

přeci jen natrefí na snadnou oběť

na níž bez rozmyslu může testovati svoji krutou zábavu

 

Kdy stává se jí nebohá němá tvář!

Psík s příznačnou rasou kokršpaněla!

 

Tak rána stíhá ránu!

Není opomenut ani kopanec!

Psík brání se tomu neúnosnému surovému nátlaku

bolestí naříká

leč má to ale marné!

 

Kokršpaněl posléze opětovně zaskučí

to když flaškou po něm kdosi nekontrolovatelně mrští

a tím mu nemilé zranění způsobí

nejprve na hlavě

a při opakovaném nevybíravém chování

následně na pacce přední

 

Psíkův osud je pár minut nato zpečetěn

to když v zuboženém stavu vhozen jest

do vln nevyzpytatelného moře

 

Ba co víc!

To co nevidět má prověřit bouře čím dál více sílící!

 

Ano – v mžiku je tu!

Hrozivá, nemilosrdná!

V divokých výbuších hněvu nepoddajná!

 

A psík tak i nadále skučí

o vlastní život se tuze strachujíc!

 

Svou mysl nyní upíná k tomu jedinému

a sice že divoké vlny vtáhnou ho možná co nevidět

do svých lačných chřtánů!

 

Snad menší štěstí v neštěstí kokršpaněl měl

kdy odkudsi po rozbouřeném moři

náhle připlulo několik necek

a on tak z posledních sil

vyškrábal se na jednu z nich

své zubožené vysílené tělíčko takřka necítíc

 

Avšak ani zdaleka kokršpaněl neměl ještě vyhráno

neboť bouře dál bičovala vše

co do cesty jí přišlo!

 

Jak vše nakonec dopadlo?

 

Vezměme to pěkně popořádku

 

Bouře ustala až k ránu

kdy na jednom ze vzdálených ostrovů

vyvrhla svoji částečnou zkázu

 

A to i s nebohým psíkem

jenž na první pohled vypadal

že jest zcela mrtev

 

Opravdu však jen na onen pohled první!

Neboť k životu pozvolna přicházela ona němá tvář

to když slunce oslnilo ji paprskem vřelým

a ona očkem zamrkala

 

Jednalo se snad o pravý psí ráj?

Napadlo v té chvíli kokršpaněla

 

Pravda bohužel byla daleko krutější!

A němá tvář si vše okamžitě uvědomila

poté co plně procitla

své zraky upínajíc směrem k moři

 

V nových nesnázích tak ocitl se psík

jenž byl celý prokřehlý a především hladový!

A tak s vděkem alespoň uvítal

příděl potravy v podobě ryby

jíž moře vyvrhlo na pláž

 

Kokršpaněl si velmi dobře uvědomoval

i přesto že to byla pouhá němá tvář

že bez cizí pomoci sotva zde na ostrově přežije

 

A tak, když se trochu zmátořil po snídani nevalné

rozhodl se vydat hledat zárodky případné lidské civilizace

i když právě s ní ne vždy dobré zkušenosti

ve svém životě zrovna měl

 

Namísto ní psík však na rozmanité překážky narážel!

A to v podobě zažitých zákonitostí pro něj doposud neznámé přírodní džungle!

 

Tu nešťastně škobrtl o větev!

Tu zase málem do bažiny zahučel!

 

Ovšem asi největší strach kokršpaněl zažil ve chvíli

kdy spatřil jak dva místní pomyslní predátoři

spolu o místo na tomto pozemském světě soupeří!

 

Zatímco aligátor v daném souboji obstál

a anakonda chutnou kořistí se pro něj stala

onen kokršpaněl musel protentokráte spokojit se s mrtvým ptáčkem

na něhož natrefil cestou

poté co zklamán a vysílen opouštěl džungli nehostinnou

 

S vyhledáváním případného noclehu

se psík zbytečně nenamáhal

neboť únava jej naráz celého zmohla

a on tak zalehl tam

kde padl zcela vyčerpán

 

Ranní probuzení stalo se pro němou tvář

poté co ta plně opět procitla

do jisté míry znovu překvapivé

neboť protentokráte ocitla se zachumlaná v teplé dece

 

A co na tom bylo ještě zajímavé

že kdosi vedle ní dokonce položil misku s pitím a jídlem!

 

Že by přeci jen dostala se do rukou oné spásné lidské civilizace?

 

Bylo tomu opravdu tak

jen s tím rozdílem

že pouze jeden jediný člověk ji zastupoval

 

On sám, podobně jako psík, stal se nechtěným trosečníkem

jak následně vypověděl ve svém příběhu dojemném

poté co němé tváři popřál dobré jitro

nabádaje ji, ať zavdá si z misek chutné sousto

 

A tak kokršpaněl ve svém nuzném psím životě konečně poznal

přívětivou lidskou tvář

jež soucítila s ním

tím že poskytla mu tolik potřebný dočasný azyl

 

Psík sám s vděkem snažil se

svému zachránci šlechetné gesto hnedle oplácet

tím že pomáhal mu se sbíráním větví na oheň

na němž měl být připraven polední oběd

 

Po zbytek dne pak onen zachránce – trosečník

měl dostatek práce se zprovozněním

svého dopravního letadla

jehož porucha ho život málem stála

 

Po tři následné dny

po hodinách úmorné dřiny

letoun byl konečně letu schopný

a trosečník a psík tak mohli ostrov nadobro opustit

 

Přálo jim, po vlně nezdarů, konečně ono kýžené štěstí?

 

Budiž vám odpovědí toto následující

 

Zatímco někdejší osazenstvo lodi

utonulo do jednoho v rozbouřeném moři

psíkovi a jeho ochránci bylo naopak umožněno žíti dále

a setkat se s těmi, jenž očekávali je netrpělivě

na padesát kilometrů vzdálené to pevnině

 

Co říci k tomu samotným závěrem?

 

Za sebe přeji oběma toto jediné:

kéž jen to ryze pozitivní a pěkné

provází je od nynějška v jejich pozemských životech

 

Tolik moje maličkost, mé já

ctitel lidí s dobrým srdcem, milovník všech zvířat

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Výzva (2)

Výzva (2)

Také se pokoušíte psát?

Já to poprvé zkusil již v polovině devadesátých let minulého století. Onehdy Česká televize vypsala konkurz o nejlepší scénář pro amatérské spisovatele s tím, že onen nejlepší pak bude zfilmován a uveden v hlavním vysílacím čase.

A tak jsem zasedl k psacímu stolu, vyndal papír a propisku a… sepsal pár řádků. A tím pro mě vše, na zhruba deset let, skončilo. Prostě jsem nedokázal dostatečně vypointovat zamýšlený text na přijatelnou profesionální úroveň. Právě tehdy se začala výrazněji ozývat ona psychologická složka, mnou pojmenovaná jako Diktátor, jež zakazovala dále pokračovat v původně zamýšlené tvorbě. (Pro neznalé je to ten šotek z filmu Jana Šípka „Souboj s mozkem“.)

I přesto jsem nezahálel a znovu přesedlal na hudbu, z níž o něco později vzešel „Jakub Ontenel“ a tři CD – „Synthphony, Vision“ a „Spectrocity“. To se psal rok 2003.

Po spíše vlažném přijetí jsem se poté ,v roce 2004, znovu vrátil k psaní, leč bohužel, opětovně zasáhl Diktátor, který vše mnou sepsané chtěl mermomocí profesionálně upotřebit, což se ale nedařilo. Navíc ve mně čím dál více sílila persona jiná a sice ta v podobě takzvané Konkubíny, jež naopak dané literární náměty počala rozvíjet do neúnosných výšin.

Dál už to šlo v následujícím sledu. V rozmezí let 2004-2018 jsem sepsal pět románů, několik ucelených sad povídek a básní a jednu studii o své osobě. Co se psaní týče, válčím s ním dál, kdežto oné hudby jsem nadobro zanechal. Co myslíte, bylo to správné rozhodnutí?

A jak jste na tom vy, vážení čtenáři? Také vám dělá problém psaní? Jak při něm relaxujete? A podařilo se vám již vydat nějaký ten svůj literární počin?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Rubriky: Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora | Napsat komentář