Otisk v rohu, Ticho, Zrození (autor – Michal Hanuš)

Otisk v rohu

Myšlenky v oblacích

a pak hned na lících,

ruměnec střídající strnulost…

Oblaka v myšlenkách,

bez svitu na rukách,

dým, jenž halí minulost…

 

S rozumem u konce

a s láskou připomínající emoce,

čisté plátno se objevilo znovu…

S rozumem v začátcích

zpívám si o básních:

pravdivým slovem, nápadem i v činu.

 

Sen je Tvůj život.

Nesni už tu lítost –

jen Tvůj čas je ten zloděj..

Život je Tvůj sen.

Každý upřímný nový den,

bez nových chmur jíti ven.

 

Ticho

 

Slunce mě pálí do očí,

myšlenka hlavou proběhne,

že je ten svět krásný..

Mravenec s běhu si poskočí,

kolem mě jak blesk se mihne

a zas píšu básničky vzácný.

 

Světlo, ačkoli za dne se otočí,

měsícem v noci si posteskne.

Každý jdeme dokola za sny.

Máte život jako já – jepičí?

Ticho je prázdné, když ulehne

a hluk jako řeka bortí všechny zdi.

 

Zrození

Jméno vtiskli mi do dlaně…

Časem proměna čeká i mě.

Teď souzněním cítím se však opojen,

můžu být stále jen připraven?

 

Okamžik teď a tu; a už je pryč…

Srdce říká: „vždyť máš klíč!“

Tik, tak – a pak pochodující hodiny.

Rozum křičí: „veď, hlavo rodiny!“

 

Změna možná mě leká..

Přítomnost se vpíjí, srká.

Jen Náš boj je předzvěstí úspěchu,

časem v družce najdeme svou útěchu.

 

Kámen s hrudi zas shodíme..

Bůh jen tuší to, co my víme:

že občas jen o málo žádáme:

„nic já, ni jiný, nestrádáme“!

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Milování (autor – Michal Hanuš)

Jen večer odhalí to,

co pouhým okem vidět není.

Život se hnedle změní,

když přijde pro nás snění.

 

Plachým dotykem dno,

pohladím závěsy z taje.

Život hned mi dozraje,

odhrnu splíny z kraje.

 

Okem pohled v zrcadlo,

vždyť jde tam o nic.

Život hned dá mi víc,

když rozsvítí se svíc.

 

Jedno prudké slovo – Ó

a skoro vše ztraceno jest.

Život pohybu – Tvá čest,

ruku na její hruď, ne pěst!

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Mám rád (autor – Michal Hanuš)

Když kolikrát sám nevím

a ve stínu nestojím!

Vy nenecháte mě nikde stát

a nevím snad – čeho se bát?

Když sami nevíte kolikrát,

tak opovažte se ptát!

 

Já chtěl bych se snad smát!

Svojí vlastní i Vaší hlouposti,

Naší příkré, bezmezné skouposti.

To jsou naše každodenní bolesti.

Snad taky netrpíte na zlosti?

 

Přitom sedím tu před Vámi v úzkosti.

A když stojím, tak jdu jako se ctností,

taky sám v lhostejnosti…

jiné přitom nejlepší své vlastnosti…

mám rád!

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Čas, Kámen, Kdeže, Kolikrát (autor – Michal Hanuš)

Čas

Vidíš denně

toho zbrklého koníka.

Myšlenka je

a ve vteřině zaniká.

 

Jen upřímně,

znáš svou čest?

Slovy i činy –

toť pravda, co jest!

 

Pozapomněls snad princip času?

A slunce dál září i v srdci jasu..

 

Kámen

 

Je mi smutno,

cítím se, jak kámen hozený do vody…

Taky jen jednou hlesl,

než na dno pak jednoduše klesl.

 

Necítím teplo,

proč nemají řád v mé hlavě úvahy…?

Každá špatná myšlenka znamená „proč“?

Tak jdi už a do vody skoč!

 

Kdeže

 

Když zjistím,

že se nenávidím?

Co se stane?

Když budu vědět,

a u Vás se toho nedočkám!?

 

Když zjistím,

že Vás nenávidím?

Co se stane?

Když budu vědět,

a na Vás nepočkám!?

 

Když zjistím,

že Nás nenávidím?

Co se stane?

Když budu smět,

a všem Nám s bohem dám!?

Kolikrát ?

Kolikrát cítíš se

seznámen s osudem svým?

Bodne Tě jen dechem,

když přejde splín.

 

Stojíš…, jak můžeš pohnout se,

když jsi socha na kameni stojící?

To, co Tebou protéká,

není břímě, jen na životě lpící.

Rubriky: Mix | Napsat komentář