Básničky na okraj (autor – Kateřina Málková)

SLÁVA

Být veliký?

I Godzila byla veliká.

 

POZNÁNÍ

Barvoslepí mají problém

Sbírat jahody.

 

VIDĚNO KŘESŤANSKY

Naši rodiče

Jsou

Naši bratři a sestry

 

V PRODEJNĚ ZVÍŘAT

Nám tady

Prášej papoušci.

 

SCHIZOFRENIE

Jsem vlkodlak,

No a co?

 

LETNÍ DEN

Je tak krásný den venku

Až slyším šplouchat moře

A cítím vůni nafukovacích kruhů.

 

KOČKA I.

Kočka

Se stříbrně leskne.

 

KOČKA II.

Kočka

Mi leží na prsou

Jako brož.

 

VEČER

Pomalu

Se mi stmívají

Rilkeho básně.

 

ZJEVENÍ

Oknem cukrárny

Je vidět dvě babičky

Jak pojídají dortík.

 

NA NÁMĚSTÍ

Řekla jim

– Víte, že

Honzův brácha je fakt Emo? –

 

ART BRUT

Ve dřezu

Už se zase skví

Nádobí

 

LETNÍ DEN II

Krásný den

A zpocená záda mužů

Nad pivem.

 

ZÁTIŠÍ

Zanechal

Prázdný stůl

a příbory.

 

SVAČINA

Brusinky

A vraní oka

Života

 

ONA

Jako neukojitelná bohyně

Nespokojeně a podrážděně

Odchází k svému Olympu

 

NÁPIS NA DLOUHÉ STARÉ ZDI

Brambory

Rajčata

Mrkev

 

SVATÁ TROJICE V PRAZE

Vozíčkářka ve zlatých plesových šatech spokojeně kouří před Teskem.

U Týnského krámu malý vozíčkář umně vyjíždí obrubník spokojený, jak mu to jde.

Paní se sešívanýma nohama se natřásá a krášlí v odlesku výlohy.

Krása Kraluje.

 

SVĚT

Svět je pouťová atrakce

Horská dráha nebo

strašidelný zámek.

 

ZNAL TAJEMSTVÍ

Kdo? No přece Kinští!

 

KOČKA III

Máme doma přírodu

Ve tvaru kočky.

 

KRÁTKÁ MŠE:

1. NĚKOLIK PŘIKÁZÁNÍ

Člověk by měl

Kreslit svůj den

Jako krásnou kaligrafii

Jeho komunikace by měla být

Jasná, přesná a vyrovnaná

Jako jógová ásana

Nebo chůze po provaze.

 

2. VYZNÁNÍ VÍRY

Věci nejsou

Jak by měly být

A to je dobře

 

3. SANCTUS

I svatí byli

něčí přátelé.

 

4. PÍSEŇ SVÍTÁ 161

Pnu se pyšně

v řetězech.

 

OTÁZKY

Jakýsi bezdomovec se mě otázal

Vypadá-li jako bezdomovec

 

U NÁS

Má duše

je kocourkov.

 

ŽLUTÁ TAPETA

Život je tapeta

S opakujícím se dekorem trápení

A klacků pod nohama

 

TAPISERIE

Den je krásná

Převážně figurální výšivka.

 

SÁM SOBĚ VERGILIEM

Povedu tě za ruku

tím peklem

Poklonit se

moci strachu a smrti

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Ještě novější básně (autor – Kateřina Málková)

Zádušní mše

Má první dětská láska, jiskřivá,

S něžnými světlými vlásky

a árijskýma očima

ve mně léta žila jako víla jako krásný duch

éterická, nepolapitelná, motýlí

Budiž svatořečena

Neb jsi byla umučena realitou dnešního dne

Kdy jsem tě objevila na Facebooku

(19.4.2016)

 

Boží mlýny 

Bůh není

Jinak by mě potrestal

Za to že jsem řekla

„To je pravda, čínské básně

Jsou stejně nudné jako ty jeho.“

A zkazil by mi schválně

Každou novou báseň

Infiltroval by se do jejího textu

Nenápadně by překroutil každé slovo

Aby každý řekl

„Kdo to říká, ten to je: její básně

Jsou stejně nudné jako ty jeho“

A stejná kletba by stihla i je

 

Anebo Bůh je

A tato báseň je nudná

– To záleží na každém

Co si o ní řekne

(19.4.2016)

 

Jin Jang

Pod rudým kruhem slunce

Se přitahují jako póly magnetu

Plachost s cílevědomostí

 

Lovecký pes cílevědomě

Letí jako Amorův šíp

Čerstvým jarním obilím

Rozráží ho svým atletickým tělem

 

Prostor a čas se smršťuje

Vesmír dnešního večera

Se chýlí k velkému třesku

 

Vidím jak pomalu končí

Zajíčkův plachý život

Stejně jako dnešní den

Pod rudým kruhem slunce

(19.4.2016)

 

Kouzlo večera

Po cimbuří bytu nad námi

Se prochází stará paní

A hůlkou nám na strop vyťukává

Morseovku svého smutného osudu

(27.4.2016)

 

Zajíčci peláší

Daleko daleko

Od smrti

(27.4.2016)

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Některé staré básně (Kateřina Málková)

Šelmy

Má divné oči

Jako šelmy

Do stran šité

A závidí vám velmi

Že jste šťastni

A bojí se vás

Že to o ní víte

 

Obraz

Koupili mi obraz

Snad nějak jim to přišlo ke mně

Je to jeden z takových těch starých

Co jim nejde jinak vypadat než temně

 

Koupili mi obraz,

takový co už se dávno nenosí,

Tak teď sedim u něj, hledím na něj

A ostatní si venku klábosí

 

Hřejivý pocit lásky

Hřejivý pocit lásky

A já se mu oddávám

Z nebe prší stříbro

Mám ho plné dlaně

 

Tvář a vlasy

Dokonale nevídaně

Žiju z krásy

 

A líbí se mi žít

Vodopádem pocitů

Ten padající šerosvit

 

Horký chlad a číše plná

Vína přetéká

Tančím nocí

Jen tak

Bezděka

 

Prach a zatuchlina

Dívka vkročila do nesnází

A ty se ptáš co jí schází

Tepna života

 

Hrady v jejím nitru setměly

A ptáci jak by dovnitř nesměli

Touhu vystřídala nicota

 

Proč jít dál když schody vratké jsou

A v pravý čas se vždycky propadnou

Snad nahoře tě čeká šálek čaje

 

A mlýn se točí pořád dokola

Věčně tebou obsazená pikola

To ty hledáš bránu svého ráje

 

Je v mrazu ztuhlá, vrže, utichá

A polapen jsi vždycky černou paní Nicotou,

Po kouskách tě v útrob polyká

A branou mohou projít jenom jiní

 

To ticho a ten vzdor a tahle prohra

Každou minutou se opakuje tvá

Tvůj varhaník už zpěvy chvály dohrál

A na kůru ti žalem umdlévá.

 

Na pokraji lesa

Proč na mysli klesám,

když již stojím na pokraji lesa?

To vždy když slunce prudce do očí mi zazáří,

já skládám oběť lesu, jeho oltáři.

 

A musí to tak být, neb les mě k sobě spoutal,

a já už ani neznám jiných cest,

tak mu stále odevzdávám světlo svého srdce,

domnívajíc se, že jeho jest.

 

Hlasy a volání

A vody utichly

Jen cejni občas zvedaj hlavy

A z lesů volá mámení

A víry budou kroužit vzduchem asi

 

Starý kanec v pasti dokonal

Však ani past by nebyla už potřeba

Jeho zuby a chřtán celkem bez hlasu

A báby co jdou kolem tvoří mýty

 

Korálky azurové

Korálky azurové

Dopadají jako kroupy

Z nitky roztržené

Na dlážděnou zemi

A jak prší jejich smích

Já zpívám si tuze radostně

Se sluncem v dechu

Ó travičko zelená

Dnes dobře je mi.

 

Deka

Na gauči leží deka.

V knihovně pozdrav od Steinbecka.

Na tácku pláče pytlík s čajem,

bojuji se svým Samurajem.

 

Boj se nehorázně vleče,

ještě nevytasil ani špičku meče.

Ještě za oponou upravuje kulisy,

necháme ten souboj asi na kdysi.

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Nové básně – Část 3 (Kateřina Málková)

ZAHRADNÍ BÁSEŇ

Lída čte

Den Trifidů

Na zahradě

 

Brzy se začne

Děsit

Že po ní půjde tráva

ŘEZNÍK

Řezník na sebe vzal naši vinu

Když zařízl tu krávu

Kterou jsme dnes měli k obědu.

Opět se nikdo nestal vegetariánem.

 

MUŠKY

Na zčeřené hladině vody

Se točí mrtvé mušky

Měly ji rády

 

OPILÍ ŽIVOTEM

Prožitky jsou vínem

Na něž není nádoby

Proto nám protékají mezi prsty

Jako bychom krváceli.

 

PENÍZE NEBO ŽIVOT

Život nelze jinak

Než promarnit

Prošustrovat

Prožít

Život nelze ušetřit

Odkládat stranou

Pod polštář

Musíme ho utratit

Jako kapesné

Jako výplatu

Jako kotě.

 

ÚZKOST II

Kočka má ráda

Mé nervózní nohy

Vrhá se na mé

Neklidné prsty

A hryže

– Úzkost je pro kočku.

 

RÚT

V mém životě existuje

Jakási Rút.

Stejně jako Bůh

Je mi známa

Jen ze svého působení.

Z knihy křesťanské poezie

Která se našla v naší knihovně

S věnováním od Rút

Mamce k sedmnáctým narozeninám.

Z mamčiných vzpomínek

Roztroušeně vyprávěných.

Jak Rút žije se svým otcem

Nikdy se nevdala,

Se svým nemocným otcem,

Jsou Adventisti

A nikdy neměli televizi.

Jak bych si s Rút prý rozuměla.

Znám její pohled na svět,

Na mě a sestru z fotek,

Na kterých nás zachytila

V době kterou si ještě nepamatujeme

Jsou jiné než ostatní fotky v krabici.

Srší duší.

Vždycky pro mě Rút byla

Čirým duchem

Žijícím v přízračné krajině

Ostravské uhelné pánve

Svůj neohrožený

Duchovní život.

 

HOLUBÍ DŮM 

Je tak dobré

že bydlíme v bytě

po staré mrtvé paní

 

Zbyly po ní

poklady tepla domova

tácky mateřské lásky

 

Podnosy na kterých nám

maminka nosívala jídlo

do postele když jsme churavěli

 

Proto je má chřipka

nalezení ztraceného ráje,

holubí dům, bílej štít.

 

HLAS LIDU

Nezávislá paní

Zakládá si knihu

Slevovým kupónem.

 

PORNOGRAFIE

Překládám

Holý nesmysl.

 

CO KDYŽ II

Ne, nikdy.

Ale co když

tentokrát?

 

O OLIVÁCH

Jako děti jsme nenáviděli olivy,

chutnaly po pneumatikách.

Jediný, kdo je jedl, byla

Markétka s Downovým syndromem.

Připadala mi osvícená, statečná, dospělá,

Napřed ve vývoji.

 

KONEC SVĚTA

Současnost je konec světa.

Jako Kolbenova ulice.

Za ní dál už jen bezdomovci

Divoce vládnoucí lesu

A puštěným psům

 

A pak už jen pole

A konec Prahy

A konec světa.

 

Těžko vidět konec jako začátek,

Když těžko říci čeho. (2.2.2014)

 

ČERVÁNKY

Růžové červánky.

Ztemnělou zahradou běží

krásný mouratý Gigolo

 

A za ním zlehounka

Ale najisto

Černobílý Don Juan

 

Čemu ses to propůjčil,

Mourečku, kocouří děvečko,

Chudáčku teplá,

Že celá ves se za tebou schází?

 

Copak tě černý Uhlík

V krbu rodinném

Už přestal hřát?

 

Nebo tě on zaprodal

Když teď stojí opodál

A ani nevnímá to rejdění?

 

Tolik jsem věřila vaší lásce,

Vaší pokrokové lásce

Tady na vsi.  (29.4.2014)

 

STRAKAPOUD

Pes života mnou dravě vláčí

Andělské kůry burácejí

Bojovým zpěvem

mých nesplněných povinností

Promarněných příležitostí

Ublíženích bližnímu svému…

 

… Jen být chvíli s touto strakou

na drátě nádražním

Sdílet její kuráž

jež se vrhá střemhlav

Slepým skokem víry

Ve svá křídla. (13.5.2014)

 

ZVLČET 

Nad ránem v poli vlčí máky

Ďáblovo rudé sémě

Plevel zatracený

Zavržený

Nádherný

Sprostý a zvrhlý

V sešikovaném obilí

Určeném na chleba Páně (24.5.2014)

 

JEZERO SMÍCHU

Ještě dnes se chci koupat

V magickém jezeru smíchu

v hloubce lesa srdce,

obletována racky chechtavými,

lechtána lehkými rybími ocásky,

zmítána přílivy elánu,

a žít až na věky mezi

samými ochechulemi. (24.5.2014)

 

POZDNĚ LETNÍ PROCHÁZKA

Líné a tlusté Labe se valí jako opilcův oplzlý jazyk.

Vítr do něj bujnými tahy štětce roztírá svůj akvarel.

A všude nad námi se tyčí honosné hrady mraků.

Vlaštovka buší svými křídly do tupého větru

Stejně jako mé srdce buší horkem večera.

Po Labi se plaví básnířka se svou konkubínou

Přímo do mé básně.

Příroda vzrušeně dýchá plícemi stromů,

Chvěje se, až její miláček podzim přijde

A svlékne ji celou do naha. (18.8.2014)

 

VEČERNÍ PÍSEŇ

Podvědomí znělo

Pravěkým zvukem ozvěn.

Rozpíjely se ve vzduchu

Jako vodové barvy.

V nebi se zrcadlily záblesky myšlenek

A krajem zněl křik dětinské radosti.

 

A kdesi hluboko dole bylo slyšet téct

tichou svatou řeku,

Která mě kolébala

A vlekla za hranice vědomí,

Do říše útulného spánku.

 

CUKRKANDL

Válím po jazyku

Jedlý drahokam

A myslím

Na dávné poutě dětství

S kolotoči a opicemi na gumě

Vzpomínám

na princezninu truhlu s bonbóny

konečně vím jak chutnaly

Má sladká extáze

končí odřeným jazykem.

 

NA PASTVÁCH ZELENÝCH

Smrt nás honí

jako nadmuté kozy

po loukách nadbytku

přebujelých krásou

které nestihneme spást. (14.1.15)

 

PLÁČ

Jsem plná nechutného pláče

Jako těžké a husté víno mě opíjí

Až do nevolnosti a do bezvědomí

Ten pláč je z temných mraků duše stáčen

Jejichž těla ji celou neprodyšně zakryjí

A jak za dnů Sodomy se tyčí mezi nimi

Mohutné a černé svědomí.

(14.7.2015)

 

OSLAVA SMRTI

Dnes jsem smutně odstraňovala

Schlíplou mrtvolu kaktusu

Zbyla z něj jen ostnatá kůže

V koši červi pokračovali v oslavách

(24.8.2015)

Rubriky: Mix | Napsat komentář