Ona a On (autor – Martin Jabkenič)

Ona a On

I.

Večerní představení

sál ve stoje bouří

nekonečný přísun emocí

a přeci jen tu něco schází

 

Mezi účinkujícími Ona

vždy tak noblesní

pokaždé tak ojedinělá

neskonale úžasná

a přeci ztrápená

 

Co úspěch a sláva jsou

oproti samotě vleklé

samotě ubíjející

jež vkrádá se do života vlezle

a srdce bolavé toliko trýzní

 

Ona mohla míti vše

při výsostném postavení svém

však až doposud poznala výhradně

život nevábně bídný

po stránce partnerské

 

Samozřejmě že snažila se o vztah stabilní

vztah láskou opětovaný

ale narazila pokaždé

 

Co jen bylo špatně?

Snad onen pokročilý věk?

 

II.

Večerní představení

nekonečný přísun emocí

sál ve stoje bouřící

a přeci jen z něj kdosi vyčnívá

 

V hledišti On

tak mladičký

životem nepoznamenaný

a toliko lačnící po seznámení

 

Co bezstarostný život je

oproti lásce nenaplněné

lásce bolavé

jež drtí srdce ztrápené

 

On mohl se na celý svět usmívat

ruku v ruce jím šťastně proplouvat

obletován tou, jež srdci jeho nejbližší byla

avšak poznal krutou lež

když nechala ho a řekla: raději se rozejdem

 

Tak moc snažil se o vztah stabilní

vztah oboustrannou láskou opětovaný

však tvrdě narazil nakonec

a lásce byl rázem konec

 

III.

Tak natrefili na sebe

oba dva v divadelní kavárně

kde Ona zapíjela samotu svoji

a On zas vztah neopětovaný

 

Možná že by se bývali byli upili k smrti

kdyby jeden toho druhého náhodně neoslovil

Proto také dobré je vždy

v těžkých životních to chvílích

nebýt na vše sám

ostatně, vážený čtenáři, posuď sám

 

Jistá chemie zafungovala po pár drincích

to když Ona a On za ruku se chytli

a lásku na místě vyznali si

jako dva poblouznění blázínci

 

IV.

Nastává ráno namísto večera

dočká se snad pokračovaní ona telenovela?

To říkají si On a Ona

když probouzejí se

a s údivem zjistí

že společné sdílí lóže

 

Oba dva se v milostných životech již zklamali

to samé zakusili by jen velmi neradi

Avšak prožitá noc plná vášní zjevně

o budoucím osudu možného páru

přeci jen rozhodne

zdá se

 

V.

Společně spolu tedy začali žít

Ona a On pod jedním přístřeším

leč od počátku připraveni nebyli

na náladové společenské ataky

 

Ona slavnou personou

On mužem neznámým

prý pro peníze s ní je

aby tak blíže pozlátku hvězd byl

 

Na každém kroku pronásledováni

po senzaci bažícími novináři

a pro změnu pak v soukromí

svázáni povahovými rozdíly

 

Ona, toužící po klidu rodinného života

On, v září reflektorů s ní opětovně stát

Ona, přílišnou lehkovážnost mu vyčítající

a On jí zase rozmary namyšlené hvězdy

 

Počáteční pohodové soužití

v italskou domácnost se tak záhy promění

A tím končí tokání hrdliček zamilovaných

kdy hádky únavné tu na pořadu dne jsou

a to lásce v žádném případě rozhodně nesvědčí

 

Jak to jen zvládnou?

 

VI.

K odloučení nakonec dochází

leč co je to platné

když Ona, opuštěna, zcela sama nezvládá žít

a On v alkoholu žal pro změnu svůj utápí

 

Tak znovu a znovu se k sobě navrací

doufajíc, že jejich lásku najisto zocelí

následný týden v Itálii strávený

 

Benátky, Řím, Palermo

krásně se ono spojení poslouchá

jen nenatrefit na neblaze proslulé skryté zlo

co libuje si v nekalých to hrách

Co po vztazích plné hádek baží

a jen nerado se s tímto loučí

 

A tak pár opětovně čelí napětí

jež pramení z jejich povah rozdílných

kdy Ona v plačkách od partnera hodlá se odpoutat

a On dotyčné v návalu vzteku říká slova nelichotivá

 

Je tak definitivní konec kdysi nadějné to lásky

v prosluněné zemi zamilovaných?

O tom leccos mnohé vypovídá

následný neslavný návrat

kdy do rodných krajin spějí

Ona a On v naprostém odcizení

 

VII.

Honosné apartmá možná skýtá potřebný azyl

leč nač vám je, stejně jako úspěšná kariéra a peníze

když nemáte nikoho

kdo by vás pohladil

za vás pomodlil se

 

Je však jedno místo magické

kde zázraky čas od času dějí se

Právě tam míří kroky Oné

životem přetěžce zkoušené

 

Ještě oněch třicet schodů zbývá vyjíti

a socha posvátná poté se dá již v plné kráse spatřiti

Nikoho neodmítá, každého mileráda vyslyší

pokud dotyčný nemá v úmyslu ji poničit

 

Také Ona se soše nejprve uctivě pokloní

a poté své niterní přání nahlas vysloví

Již více nepřeje si býti sama

vhodnou spřízněnou duši tedy k sobě hledá

co by vyléčila srdce bolavé

pokud možno okamžitě

 

Byla to snad nešťastná souhra okolností

nebo se mělo tak skutečně státi?

To když Ona kontrolu nad sebou ztratila

a z mostu do vod padla chladných?

 

Kdy paní smrt otevřela své dveře

a Ona tak ze života přešla na onen druhý břeh

z něhož již není návratu

do řad lidské říše pozemšťanů

 

VIII.

On v onu kritickou chvíli v baru je

kde zapíjí svůj žal sám

opojným alkoholovým to koktejlem

 

Netrvá to dlouho a se smutnou zprávou přichází

jedna z pravidelných půlnočních relací

po jejímž sdělení dotyčný málem zhroutí se

poté co si vše pozorně vyslechne

 

Alkoholovým oparem a celý ztrápený

vydává se z baru zkratkou k místu neštěstí

Schod za schodem zdolává s obtíží

až konečně stane před sochou

co údajně plní přání niterní

 

Toliko touží býti se svojí milovanou

že dal by vše na tomto světě

aby se ono přání stalo skutečnou realitou

 

Byla to snad opětovná souhra okolností

nebo se mělo tak skutečně státi?

To když i On kontrolu nad sebou ztratil

a z mostu do vod padl chladných?

 

Kdy paní smrt znovu otevřela své dveře

a tak i On ze života přešel na onen druhý břeh

z něhož již není návratu

do řad lidské říše pozemšťanů

 

IX.

V oné posmrtné říši

kde nikoho již nic vícero netíží

náhle shledají se partneři někdejší

a opětovnými emocemi k sobě zahoří

 

Ona již není slavnou personou

kdežto On onou personou kritizovanou

Zde jsou si naopak oba rovni

pozemskými starostmi nezatíženi

 

Po krátké rozpravě

kdy vyříkají si z očí do očí emotivně to svoje

ruku v ruce vydávají se pak za Oním nejvyšším

aby jejich záhrobní lásku posvětil

kdežto ten ochotně učiní tak velmi rád

neboť dobře ví že to bude již napořád

 

Rodinný nebeský dům páru daruje

nedaleko průzračné říčky a malebné aleje

Právě tam na věky věků budou žít

Ona a On v harmonickém souznění

 

EPILOG

Tak končí se tento dojemný příběh

jenž nakonec došel šťastného konce

 

Kéž by Onen nejvyšší dopřál

aby alespoň v posmrtné říši

dostalo se i nám ostatním výsad

jež jinak odepírá život pozemský

mnohdy nehostinně krutý

nespravedlivý

 

Tímto doslovem loučím se

Bůh s vámi všemi

nejen vášnivě zamilovanými

a prosím… opatrujte se

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Dáma v posmrtném (autor – Martin Jabkenič)

Dáma v posmrtném

I.

S brzkým ránem vstává

ranní kávou pohrdává

rumu si raději pořádně zavdá

dáma v posmrtném

 

Dodává si potřebné kuráže

jíž dnes bude zapotřebí nadmíru vrchovatě

neboť je nutné zúčtovat s těmi

co bolest v srdci způsobili

 

Konečné přípravy na odvetu vrcholí

nezbývá než lukem a kuší se řádně vyzbrojit

a hlavně nic nepodcenit

 

II.

Dáma lačnící po pomstě

neomylně kráčí po mostě

za nímž kostel se nachází

v němž dojít má ke konečnému procesí

 

Právě tam završí se jedno velké příkoří

a sice ztráta milované sestry

dámy v posmrtném

 

Onen kostel rozhodně nezeje prázdnotou

což pro onu dámu stává se povzbuzující zprávou

stejně jako jeho aktuální osazenstvo

čítající mafiánský klan kalibru toho nejhoršího

jehož členové mají momentálně napilno

neboť plánují své nekalosti napřesrok

 

Jejich jednání však nečekaně naruší

ohlušující výbuch tuze hřmotný

zinscenovaný onou jedinou

a sice dámou zlobně rozvášněnou

 

Ta posléze bez ohlášení do kostela vstoupí

a šíp za šípem z luku a kuše v její režii vzduchem sviští

stínající skalp jednoho mafiána za druhým

s odůvodněním: tohle je za zmařený život mé milované sestry

 

Tak postupně vypleněn jest od početné mafiánské verbeše kostel

až z ní zbyde pouze její hlavní mocenský boos a šéf

tuze nevyzpytatelný to Don Carlos Reck

 

Ten na útěk se dává

pálící kolem sebe hlava nehlava

A vskutku, jedna z kulek nemine svůj cíl

a dámě lačnící po pomstě hlavou prosviští

kdežto ta následně k zemi bezvládně upadá

a tím končí jedna krvavá etapa

 

III.

Obloha do mračen pozvolna se zahalila

a z výšin déšť na zem snesla

A aby toho nebylo málo

hromy a blesky ozářily ji celou

 

Navíc kolem kostela jen neprostupný les

kde po nezvěstném neštěkl by ani pes

Právě tam rozhodl se boss tělo bezvládné pohřbít

v skrytu duše doufajíc

že dotyčná neměla žádné další následovníky

jež by mu cestu záhy hodlali zkřížiti

 

Tak zabalí oběť do černého pytle

a trmácí se s ní kus cesty, řkouc při tom hubovatě

jaká to byla proradná mrcha

je tedy dobře že konečně sešla ze světa

 

On, obávaný to mafiánský boss

tak konečně pomstí svůj rozvětvený rod

a to jak se sluší a patří

a sice bez lidské příkrasy

 

Tak hrob uprostřed lesa vykope

přičemž při tom nejednou neváhá

a lopatou do černého pytle zlostně bouchne

 

Když pak se špinavou prací po půlhodině skončí

a pytel hlínou zahází

neodpustí si závěrem ještě opovrženě odplivnouti

čímž opětovně dává zesnulé najevo

jak ta během pár minut zničila mu téměř celý život

 

IV.

Don Carlos Reck posléze

poté co po sobě stopy v lese zahladí

navrací se do kostela v náladě rozmrzelé

Do míst kde bylo prolito toliko krve

aby následně pomodlil se

a navázal tak spojení s Bohem

 

Za své syny tam na druhém břehu prosí

aby k nim byl onen Nejvyšší pokud možno co nejmilosrdnější

až před ním pokleknou

a zpověď učiní pokornou

 

V.

Náhle však jako by kdosi vešel

to když zavržou kostelní dveře

Mafiánský boss tak okamžitě procitá z duchovního rozjímání

a ohlíží se po právě příchozí

 

Ta způsobuje mu šok nemalý

a on oči z ní ne a ne spustit

zlobně při tom klejíce: to není možné

ty přece mrtvá jsi

mnou osobně pohřbena v nedalekém lese

 

Dáma se však jen ušklíbne

co na tom že od hlavy až po pás zkrvavena jest

vrávorá a sotva na nohou drží se

Teď je však zpátky

znovuzrozená

plán krvavé pomsty dokončit připravena

 

V tuto chvíli jasné je jediné:

vítězem této krvavé hry může býti jen jeden

a sice střelec s přesnou muškou

co nadobro skoncuje s protistranou škodnou

 

Tak šelest naposledy prověří kostelní prostory

po jehož odeznění klátí se k zemi persona s průstřelem čistým

Persona pomyslnou kulkou zasažena do morku kosti srdce zkaženého

výrazně překračující hranu počestného života dosavadního pozemského

 

EPILOG

Únavou a slabostí

též k zemi sesune se ona přeživší

dáma zmítaná osudem nelehkým

 

Svůj životní boj právě vyhrála

a přeci jen jím je na smrt poznamenána

 

Z posledních sil tak k oltáři vzhlíží

nyní je to ona, dáma v posmrtném

jejíž niterní zpověď k Bohu míří

 

Poté co úspěšně s námahou dokončí ji

pokorně hlavu k zemi skloní

pozvolna vydávajíc se na onen druhý břeh

ve stopách své sestry milované

 

S hřejivým to pocitem u srdce

že daný úkol byl úspěšně splněn

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Ženy stvořitelky a jiná současná a minulá pozemská úskalí (autor – Martin Jabkenič)

Ženy stvořitelky a jiná současná a minulá pozemská úskalí

Ženy stvořitelky

vy daly jste světu život

a tím uvrhly jej do věčných temnot

když nejednou postihl ho krutý teror

 

Vaší vinou jest

že potomci z vašich rodných těl

zbraní se chopili

a jeden lidský národ za druhým poté plenili

 

Jste po tom všem, ctěné ženy, na sebe pyšné

poté co život zasvěcen byl

nejedné kruté čině?

 

Nuže dobrá, ne všechny vaše dcery a taktéž synové

získali si v pozemském světě obdobné renomé

Leč těch byla značná menšina

co většině krvezrádců beztak nakonec podlehla

 

Konflikty světové

pokaždé bez výjimky krví nasáklé

procházely a dějinami stále procházejí

a za tu dobu již zmařily nejeden osud lidský, nevinný

 

Opravdu za to tedy stojí onen život žít

kdy vedle osob zlých

pozemský lid bičují navíc katastrofy přírodní?

 

Chudák prostinký, nebohý to člověk již neví

kam se před tím vším do bezpečí má uchýlit

Stojí mu za to takto donekonečna trápit se

s odůvodněním že jednou snad na Zemi blaze bude?

 

Nejen ovšem vy ženy

ale rovněž i vy muži

nesete na všem svoji značnou část viny

Že svět upadal a stále upadá do flustrující kocoviny

A to tím, že párujete se s něžným pohlavím

a již nedomyslíte ony dílčí následky

 

Kdysi na tom náš svět byl o poznání lépe

to když na něm život ještě neexistoval

a tudíž nevyznačoval se svým

všudypřítomným živým, zkaženým renomé

Přírodní katastrofy tak mohly Zem sužovat

jak se jim jen zlíbilo

a vůbec nikomu to nevadilo

 

Avšak dnes, no posuďte sami

jak se k tomu staví právě onen prostý lid

když ony přírodní živly zlé běsní

a vše vybudované v jedné vteřině

změní se na pouhopouhé sutiny a ruiny

o ztrátových lidských životech nemluvě

 

A tak se znovu ptám na ono zásadní:

Stojí nám za to samotný život žít

a procházet jím jako věčně ztrhaní a ztrápení?

Nebylo by přeci jen lepší

kdybychom světlo světa, mi živí, nikdy nespatřili?

 

Těžké je právě na toto odpovědět

avšak jedno je již teď předem jisté

a sice že ona smrt nás přeživší nemine

a dříve či později si pro nás přijde

 

Jaká asi bude?

To si každý z nás raději nechává pro sebe

Co po ní nastává?

To jest dodnes jedna velká neznámá

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Dřevěná soška (autor – Martin Jabkenič)

Dřevěná soška

I.

Na mapě zakresleny nejsou

však přeci jen existují

Máselnice, nedaleko stověžaté matičky Prahy

 

V jejich centru Kolmá ulička se nachází

v ní rodina Dobrodějů krámek s parukami vlastní

a to již po dlouhá staletí

předávajíce si ho z generace na generaci

 

II.

Tu přihodila se tuze nemilá věc

kdy onemocněl náhle syn Josef

právoplatný dědic rodinné to tradice

Ona kletba došla svého naplnění

a tak potvrdila se někdejší slova staré cikánky

jež kdysi na rod uvalila ji

 

III.

Do Kolmé tedy míří ti nejpovolanější

lékaři, léčitelé, mastičkáři i šarlatáni

Ti všichni pokoušejí se o nemožné

všemožnými způsoby uzdravit mladého

na smrt nemocného muže

 

Nikomu se to však nedaří

i když si mnozí až přespříliš věří

Co by nejeden také neudělal pro nemalou

finanční hotovost jenž je štědrou odměnou

za to že Josef bude opět zdráv

a výnosnému rodinnému obchodu s parukami jednou šéfovat

 

Tak s nepořízenou odchází

jeden lékař, léčitel, mastičkář či šarlatán za druhým

až na prahu domu zjeví se

poslední obětavý dobrodinec

 

Je jím Laura, dcera řezbáře

jež společně ze dřeva vytvářejí předměty překrásné

Jeden takový dívka právě přináší k lůžku nemocného

jedná se o posvátnou sošku bůžka

z nepředstírané lásky darovaného

 

Ano, jest tomu tak

Laura Josefa tajně miluje

a to již od svým dětských let

Však doposud styděla se mu lásku vyznat

a až nyní tak činí

když smrt pozvolna zve ho do svých řad

 

Dívka však nehodlá to dopustit

o vykoupení svého milého se samotnou smrtí tudíž jedná

a to prostřednictvím sošky dřevěné

jíž záhy přiloží na jeho srdce

tajně doufajíc v jeden pozitivní obrat

 

Poté tiše od lůžka odchází

a rodinu o laskavost poprosí

Prý ať bedlivě dohlíží

aby bůžek zůstal po další dny tam

kam ho láskyplně uložila

To jest na Josefově srdci

jež je tomu jejímu ze všech nejmilejší

 

IV.

Den za dnem pak za Josefem chodí Laura

a on její jméno ve stavech blouznivých odříkává

jako by se na dálku vítal s někým

kdo vábí ho ze snů do skutečné reality

V.

A pak jedno deštivé odpoledne se to konečně stane!

Muž náhle ze stavu bezvládně nemohoucího procitne

a jeho pohled střetne se s očima osvoboditele

 

Leč stará cikánka to tak nemíní nechat

a na prahu místnosti stane neohlášena

Výhružkami nešetříce

Lauru s Josefem krutě proklínajíce

 

Pár však nezalekne více se jí

a dřevěnou sošku bůžka si náruživě přitiskne k srdcím

Na důkaz zrozené čisté lásky

jež je schopna zažehnat vše zlé

kletbu staré cikánky nevyjímaje

 

Následuje velký třesk

to naopak puká jedno srdce nečisté

Konec je tak rodinnému prokletí

to když stará cikánka v neškodný prach a popel se záhy přemění

 

VI.

Veselí tak zakrátko propuká v Kolmé ulici

v rodině Dobrodějů s parukářskou tradicí

načež za měsíc velkolepá svatba se koná

kdy za Josefa provdává se… kdo jiný než-li Laura

 

Bůžka vytesaného ze dřeva společně uctívají

přičemž ochranné pouto rodu parukářů a řezbářů tím tak upevní

a to vůči veškerým kletbám či bezprávím

jež neprávem vykořisťují počestný lid pozemský

 

VII.

Nezůstaňme vůči němu lhostejní ani my ostatní

a vzývejme své strážné anděly

kdykoliv zastihne svět osud nemilý

a pozemský lid tak bude muset čelit nejedné těžké situaci životní

 

Vždyť za co by právě život jinak stál

kdyby se mu člověk měl jen donekonečna nedobrovolně poddávat

O tom již ví své Laura s Josefem

jenž ten svůj společný stvrdili před svým vlastním Bohem

Bůžkem od srdce darovaným a vytesaným ze dřeva

v němž jsou ukryta všechna mocná kouzla současného světa

Rubriky: Mix | Napsat komentář