Flying antasy (část 15)

Je zjevné, že Tom Patrick byl inovativními prvky kvůli svému podvědomí doslova zahlcen a mnohdy tak nevěděl, co si s nimi počít. Informoval o nich pouze ty, jimž plně důvěřoval, což byli Honza Šípek, onen muž, co na vlastní náklady vydal knihu City Means – Město plné návratů, terapeutka Helena či onen Jirka, s nímž Tom v odpoledních hodinách absolvoval procházky po okolí Poděbrad. Tyto persony měly pro poděbradského tvůrce a navrhovatele pochopení a se zaujetím mu pokaždé naslouchaly. Bohužel kdo Tomovu spisovatelskému umu nadále odolával, byl onen Aleš Misař, jenž mu vytýkal nedostatečnou jazykovou průpravu.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

A tak ani napodruhé to Tomu Patrickovi nevyšlo, to když se snažil přispět do rubriky HUMOR dvěma povídkami a dvěma písňovými texty. Aleš Misař pak Tomovi sice navrhoval společnou schůzku, ten však na ni nepřistoupil. On sám tušil, v jakém duchu by se nesla. A tak Tom coby tvořílek samouk dále pokračoval v sepisování v pořadí již páté knihy věnované Katalné Mochně nesoucí název City Means – město plné zázraků, zatímco na jeho webových stránkách byly v tu dobu aktualizovány tématické EC popové texty Psanec Vandy Harden.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Psaní pátého City Meansu ovšem provázely jisté potíže. Toma postihla výrazná tvůrčí krize a nedokázal patřičně tvořit. Potřeboval si odpočinout, avšak i přes to se nutil do spisovatelské práce, což neprospívalo jeho zdraví. A aby toho na Toma nebylo málo, opět došlo k vyostření sporů mezi jeho vnitřními položkami, tj. Konkubínou a Diktátorem. První jmenovaná persona Tomovi neustále nutila nové poetické prvky, zatímco persona druhá je odmítala přijmouti, neboť autorova mysl už tak byla dosti zahlcena vším možným. Navíc se ukázalo, že Konkubínu a Diktátora nelze tak snadno usmířit.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Jistým možným východiskem z nehostinné situace se tak mohl stát dlouho plánovaný šestidenní výlet na koně do Krkonoš, jenž pořádala společnost, pro níž Tom pracoval. Bohužel jeho psychický stav nebyl natolik dobrý, aby daný výlet podstoupil. Položka jménem Osud si tak na Tomovi vybírala svoji další pomyslnou třináctou komnatu. (Nebo alespoň tak to autor sám cítil.) A přitom by jinak dle svých vlastních slov jel rád, neboť věděl, že na soupisce zájemců se nachází dobrá parta lidí, a navíc daný šestidenní výlet měl absolvovat i onen Jirka coby jeden z vedoucích.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Škoda oné Tomovy nerozhodnosti. Kdyby mně někdo nabídl šestidenní výlet na koně, tak bych bez váhání jel – tedy kdyby to bylo za rozumnou cenu.

Panter

Jak jsme již byli obeznámeni, ony Tomovy problémy byly způsobené tím, že se zbytečně moc spisovatelsky přemáhal. Pokud mi je rovněž dobře známo, tak Tom měl jisté potíže s cestováním v odpoledních hodinách a to byl právě jeden z oněch důvodů, proč se výletu nakonec nezúčastnil.

Anna

To jsou právě ty Tomovy třinácté komnaty.

Anonymní dopisovatel

S největší pravděpodobností na Toma již o pár let dříve negativně zapůsobila smrt jeho dědy, s nímž jinak měl dobré vztahy. Stal se mu oporou při studiích na školách a svým optimismem mu dodával potřebnou pozitivní sílu do života. Poté co však skonal, jako by se Tom více uzavřel do sebe a bál se i o svoji budoucnost. Studium odborných předmětů na Vyšší odborné škole hotelnictví a turismu, mezi něž se řadily ekonomie, právo či účetnictví, mu začalo činit nemalé potíže.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

I přes ony potíže na VOŠ hotelnictví a turismu Tom Patrick jinak na studijní léta ale vzpomínal víceméně rád a čerpal z nich inspiraci pro svoje spisovatelské počiny. Nebýt autorových věčných sporů jeho vnitřních položek, tedy Diktátora a Konkubíny, tak by se život pro něj stal daleko snesitelnější.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Právě nehostinně krutý okolní svět Toma Patricka nutil nejednou pomýšlet na vlastní skon. Historka praví, že když byl na návštěvě u svého kamaráda Filipa Trávnického v jeho panelovém bytě v Nymburce, nebylo mu po psychické stránce zrovna nejlépe, a tak vyšel na balkon, neboť se potřeboval nadýchat čerstvého vzduchu. A Osud tomu chtěl, že se v ten moment ozvala jedna z jeho vnitřních položek, onen nepřející Diktátor, který přišel s myšlenkou onoho nečekaného seskoku. Naštěstí Tom vše srdnatě ustál a onoho závažného prohřešku se nakonec nedopustil.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Nebylo to však poprvé, co ona vnitřní položka jménem Diktátor se svým nositelem, tedy s Tomem Patrickem, rozehrála nečistou hru. Již v jeho dětském věku u něj panovaly jisté obavy ze smrti, jenž násobil panický strach z povinné vojenské služby. Tom zejména z ní měl obavy a život tak pozvolna začal vypouštět. Nakonec se mu viditelně ulevilo, když ji zrušili a zavedli pouze profesionální armádu. I tak u Toma nadále převládala obava ze smrti, jíž bohužel nikdo z nás neunikne. Proto se nelze diviti tomu, že onen Diktátor život začal vidět jako jistou přítěž, co člověka donekonečna jen svazuje, a jal se myšlenek na předčasný skon svého hostitele, tedy Toma Patricka. Naštěstí k tomu, zatímco jsou tyto řádky aktualizovány, prozatím nedošlo, a my, badatelé, tak můžeme nadále svobodně rozebírat autorovy počiny a odhalovat a nacházet v nich jistý přínos lidstvu.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Je tedy zřejmé, že Toma Patricka jeho vnitřní položka jménem Diktátor dosti negativně ovládala. To se navenek projevovalo i v psaní. Autor hodlal za den sepsat několik stránek ze svých plánovaných počinů, leč onen Diktátor mu v tom svým přístupem nátlakově bránil. A tak Tom chtě nechtě za jedno odpoledne či dokonce za celý jeden den napsal pouze stránku jednu, což ho velice rmoutilo, neboť si při tom připadal – cituji – jako spisovatelský mrzák.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Ona poetická Konkubína, druhá položka Toma Patricka, i přesto že se snažila o jeho bezbolestný spisovatelský rozkvět, mu taktéž, aniž si to sama uvědomovala, škodila. To když ho neúměrně zahlcovala různými prameny a ozdravnými prvky, mezi něž se řadily Vantelbooklisty a další záležitosti, o nichž jsme tu výše již hovořili. Tom tak v pravé podstatě neznal, co to je relaxovat a jeho psychika tak nevýslovně trpěla. A to i přesto, že autor sám jinak měl Katalnou Mochnu a přidružené spisovatelské prameny rád.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Jo jo, být spisovatelem, to není žádný med, ovšem obdivuji, jak Tom o onen post srdnatě bojoval. Alespoň je na jeho příkladě vidět, jak může být lidská duše zrádná a co takového člověka může čekat, když se rozhodne vydat na spisovatelskou dráhu.

Panter

Ostatně o tom svědčí Tomovo zavedené rčení, tedy že člověk je v podstatě nesvobodný tvor a když ho na kolena nesrazí atak ze strany okolního světa, učiní tak jeho vlastní já. I přesto je důležité život nevypouštět a snažit se urovnat vztahy – jak se svým okolím, tak i se sebou samým, i když to není – znovu podotýkám – mnohdy jednoduché. A to, že díla City Means, i když prozatím v omezené míře, nakonec došly ke svému zdárnému zveřejnění, nejprve tedy prostřednictvím knížky a následně za přispění internetu, lze považovat za malý úspěch.

Anna

Ano, za úspěch se to rozhodně považovat dá. Bohužel Tomovy vnitřní položky, tj. Diktátor a Konkubína, pomýšlely na vyšší posty.

Anonymní dopisovatel

Tom Patrick by se byl býval spokojil s málem, ovšem jeho vnitřní položky v podobě Diktátora a Konkubíny to viděly jinak. Obě byly přesvědčeny o tom, že Tomovu umu by se mělo dostat uznání v celém světě, podobně jako tomu bylo v případě Karla Čapka či Bohumila Hrabala. Pro českého autora toto ovšem často býval nesplnitelný sen, na rozdíl od takové americké či britské spisovatelské smetánky. Tom často snil o tom, jak o svých literárních počinech básní světovým médiím, ovšem dělo se tak spíše výhradně proto, že nevěděl, jak už jinak naložit se svými vnitřními dějovými obrazy, jež se mu, vlivem jejich nedostupnosti v ryze reálném světě, dokola přehrávaly. Občas se dokonce přihodilo, že Tomovy bránily ve fungování v normálním životě a proto akutně potřeboval vyhledat odbornou pomoc. Tu částečně našel, jak již víme, u oné terapeutky Heleny či onoho Jirky. Společně se pak snažil s oběma jmenovanými personami najít jisté možné východisko ze svých nehostinných psychických stavů a pozvolnými krůčky se začlenit do normálního života.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Svým způsobem se tak mohlo někomu navenek zdát, že Tom Patrick je namyšlenec a pokrytec, když byl nucen pasovat se mezi světově uznávané spisovatele. Ovšem skutečnost je taková, že jen veřejnosti prezentoval svůj nelehký boj se svým vnitřním já, který dennodenně zažívá nejeden jiný smrtelník na tomto světě. Tom tak veřejnosti svým vlastním způsobem pouze interpretoval, jak jsou okolní svět či vlastní podvědomí člověka zrádné a jak nesnadný se pak kvůli tomu jeví život jako takový.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedení zpracoval a následně zveřejnil Ten

Já Toma za namyšlence či pokrytce rozhodně nepovažuji a mám pochopení pro jeho názory. Hodnotím kladně, že se nebál o svých obtížích referovat světu. Jeho prostřednictvím jsme se dozvěděli mnoho podstatného o životě jako takovém a jak je v něm těžké bojovat o svoje právoplatné místo.

Anna

Nabízí se tedy otázka: lze Toma Patricka považovat za moderního myslitele či nikoliv? Opatrně si dovolím poznamenat, že ano.

Anonymní dopisovatel

Prostě pan spisovatel, i když Tom sám by si přál namísto toho uvést tvůrce a navrhovatel.

Anonymní dopisovatel

Jistá naděj v boji proti položce jménem Osud za pomocí průvodců, projevená snaha v uctívání sošek a jim podobných náležitostí, jež dle pověstí oplývají zázračnou mocí, či k dobru připočteny mochnické záležitosti, které strádajícím mají usnadnit život – to je jen stručný výčet některých spisovatelských zavedených pojmů, jež provázely díla Toma Patricka. Jeho pětidílná City Meansová série věnovaná fiktivnímu městu jménem Katalná Mochna proslula jako rodinné psychologické drama s fantaskními prvky. A i když s přibývajícími pokračováními atmosféra postupně houstla, stále vše bylo koncipováno tak, aby v daném fiktivním městě případní zájemci prožili pokud možno klidnou a nerušenou dovolenou. I když toto z úst jiných bylo již několikráte vyřčeno, není na škodu si to ještě jednou připomenouti, neboť právě tato myšlenka je pro Tomův žánr THINKFAN COMREAL klíčová.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Právě ona naděj v lepší život je společná všem lidem na celém světě, stejně jako přání mít onoho průvodce, co by je vedl na bezstarostné cestě životem. Právě to je jeden z pádných důvodů, proč si romány Toma Patricka přečíst. Na rozdíl od jiných klasických psychologických románů se autor nevyžívá v detailním líčení syrového příběhu věnovaného lidské závažné tragédii. Pouze se o ní v náznaku zmiňuje a za přispění nápomocných metod z ní hledá jistá možná východiska.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Stejně tak nelze díla Toma Patricka řadit mezi klasickou fantasy, neboť nepopisují zavedený boj dobra se zlem, nýbrž boj člověka s položkou jménem Osud a to pokud možno nenásilnou formou. Pokud tedy čtenáři Toma Patricka mermomocí řadí do žánru fantasy, pak by se správně mělo jednat o takzvanou fantasy psychologickou.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick, jak vyplývá z jeho děl, byl přeci jen neobyčejně zdatný řemeslník. Nebál se definovat svůj vlastní tvůrčí žánr THINFAN COMREAL (thinking fantasy coming from real world) a jeho prostřednictvím čtenáře postupně seznamoval s Katalnou Mochnou a jejím okolím. A nutno dodat, že odvedl kus poctivé práce. Bohužel mnozí kritici, mezi nimiž byl přítomen i již zmíněný Aleš Misař, Tomovi vytýkali nedostačující kvalitu právě onoho spisovatelského umu a přehršel dialogů obsažených v textu.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a zveřejnil Ten

Je známo, že se Tom, co mu tvůrčí síly stačily, svoji tvorbu snažil obhajovat a to následovně: „Dialogy pro mě při psaní sehrávají velice podstatnou roli, neboť jejich prostřednictvím se lépe seznamuji s jednotlivými postavami. A právě dialogy jsou tím, co na filmovém plátně vyniká. Na rozdíl od takových akčních scén, které se jednak po textové stránce špatně tvoří a jednak na filmovém plátně vždy působí dosti chaoticky. A to není nic pro mě.“

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

A tak nezbývá nežli knižním počinům Toma Patricka do budoucna popřát jen to dobré a také hodně čtenářů. A kdyby se položka jménem Osud nad autorem do budoucna přeci jen smilovala, mohla by mu dopřát i filmové zpracování a tak ulevit jeho neustálým vnitřním obrazům. Vždyť člověk žije jen jednou a měl by si tudíž splnit veškerá svá tajná přání.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Také já se k výrokům Rebeky a Pavla připojuji a Tomovi do budoucna přeji mnoho tvůrčích úspěchů.

Panter

Já se přidávám. Vždyť za co by život jinak stál, kdyby jím měl člověk pouze nečinně procházet – bez tužeb, beze snů, bez naděje v něco věřit. Ať se tedy nejen Tomovi ale i ostatním lidem na celém světě splní, oč celý život usilují. Jako bych slyšela mochnickou personu Radovana Litevského, jak lidem klade na srdce: život je příliš krátký na to, aby si ho člověk dokázal naplno užít. A proto nebuďme nečiní vůči svým tužbám a dejme jim volný průchod. A když se budeme opravdu snažit, určitě se nám nějaké to přáníčko vyplní.

Anna

Co k tomu dodat? Snad jen: mějme se všichni pěkně a neztraťme se na cestách, jež spějí ke splnění našich niterních tužeb.

Anonymní dopisovatel

Tímto tedy dočasně uzavírám bránu do svého světa fantazie a ukládám se ke spánku. Myslete na mne pokud možno, moji věrní čtenáři, jen v dobrém. Mějte se pěkně a zase někdy… na shledanou.

Tom Patrick

Rubriky: Flying antasy | Napsat komentář

Flying antasy (část 14)

Pokud bychom se ještě jednou vrátili k fantazii Toma Patricka, vynikala v ní především výše zmíněná tvorba fiktivních EC popových uskupení. Koneckonců sám autor v nich sám sebe prezentoval, to když se vydával za JAKUBA ONTENELA, či za sólového interpreta, kdy se pojmenoval V. H. VEN, a také stál za zrodem EC popového dua VERNISAGE. Zatímco pod hlavičkou JAKUBA ONTENELA z Tomovy strany došlo ke skutečné realizaci hudebních děl, to když vznikly alba SYNTHPHONY, VISION, SPECTROCITY a kompilační album VISION OF SYNTHPHONY, jenž se stalo jednou z příloh samizdatové knihy CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ NÁVRATŮ, v případě hudebního představitele V. H. VENA a dua VERNISAGE šlo o ryze fiktivní záležitost, odehrávající se pouze uvnitř autorovy mysli. Navenek o těchto dvou posledně jmenovaných hudebních tělesech vypovídá pouze zmínka ve fiktivních psaných EC popových playlistech, jež si Tom jistou dobu vedl, jinak se skutečné realizace, pokud je nám prozatím známo, nedočkaly. (Nebo to alespoň platí po dobu, co jsou tyto řádky aktualizovány!)

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Obdobně se to má s EC popovou hymnou s názvem EC HOTEL. Tom Patrick ve svém hudebním programu IMPULSE TRACKER složil nejprve její originální a záhy nato i taneční verzi, ovšem jednalo se pouze o instrumentální záležitost beze zpěvu a neobsahující nástroje z oblasti vážné hudby. Tom napsal EC popový text ke skladbě EC HOTEL a to dokonce svépomocí v angličtině, avšak pokud je nám dobře známo, tím de facto snaha o oživení onoho fiktivního EC popu skončila. A to i přesto, že Tom kontaktoval jistého Filipa Trávnického ohledně korektury onoho jím sepsaného anglického textu a zakomponování hoboje do hudební ukázky a o něco později ještě kamarádku ze základní školy Zuzanu Janiššovou a tu zase ohledně zpěvu, violy a violoncella, jimiž mohlo přispět její hudební uskupení SANDONORICO. Leč na rozdíl od JAKUBA ONTENELA pokus o skutečný živý EC pop v tomto případě skončil neúspěšně. (Nebo výše uvedené platí po dobu, co jsou tyto řádky aktualizovány!)

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Ano, s tím EC popem je to vážně škoda. Dle mého názoru si alespoň ona hymna zasloužila realizaci, a když už ne masivně pro radia, tak alespoň prostřednictvím portálu YOU TUBE určitě.

Panter

Tomovi zkrátka chybělo potřebné sebevědomí, aby své hudební představy realizoval navenek. Už tak byl dost zaměstnám písemnými statěmi z prostředí Katalné Mochny a jejího okolí a na něco dalšího mu již zkrátka nezbývaly síly. Myslím, že mu hodně scházeli oni průvodci, o nichž referoval ve svých knižních počinech, kteří by mu jeho hudební sny dokázali splnit bez toho, aniž by sám pro jejich uskutečnění byl ochoten něco udělat.

Anna

Jak se říká: bez práce nejsou koláče. A Tom prostě postrádal trochu té ctižádosti. Ovšem dokáži si živě představit, jak nádherně by ona EC popová hymna zněla, takto se holt musíme spokojit pouze s Jakubem Ontenelem, ale i za to díky.

Anonymní dopisovatel

Z výše uvedených fiktivních EC popových playlistů vzešly i dvě Tomovy platonické lásky. Pocházely z fiktivního EC popového hudebního uskupení SOMETHING BLUE LEXICON a jmenovaly se LINDA DENCER a NOLA POLANSKI. Právě o nich Tom často snil a prožíval s nimi jak společné tak i intimní chvíle. Dokonce, aby byl oné Lindě blíže, ji na jistý čas zapojil do své fiktivní hudební skupiny VERNISAGE, jíž tvořil společně s další fiktivní personou Janem Kacamisem. A údajně Tom ani neváhal s Lindou natočit několik sólových fiktivních EC popových hudebních skladeb, z nichž vynikla zejména ta nesoucí název VIDEO & STUDIO, jež je mimochodem i zaznamenána v autorových fiktivních EC popových playlistech.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Dané Tomovo snění bohužel vedlo k tomu, že mu mnohdy unikal skutečný život, v němž si rovněž vyhlédl dvě životní lásky. Bohužel ani jednu z nich nedokázal oslovit. Stalo se tak za jeho studií na poděbradském gymnáziu. Jméno oné první vyvolené se nám bohužel nepodařilo zjistit, jen o ní víme, že chodila do nižšího ročníku nežli Tom a jednalo se o velice pohlednou blondýnku. Obdobně se to mělo s onou Tomovou „druhou vyvolenou“. Rovněž to byla blondýnka a jmenovala se Martina Dušková. Společně s ní Tom navštěvoval v posledním ročníku poděbradského gymnázia několik maturitních seminářů, bohužel však i protentokrát zvítězila nesmělost a autor i tuto dívku nedokázal požádat alespoň o přátelství.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Je škoda, že z Tomovy strany nedošlo alespoň o navázání oněch přátelských vztahů, takhle se zbytečně uvnitř své duše trápil. Musím se však i já přiznat, že s navazováním vážných známostí to nemám vůbec jednoduché.

Panter

To já za svůj život prožil několik vážných známostí, bohužel ale ani mě příliš dlouho nevydržely. A tak tu pravou prozatím hledám a doufám, že snad i najdu.

Anonymní dopisovatel

To já partnera mám a musím přiznat, že nám to, jak se lidově říká, klape. A tak doufám, že nám to spolu vydrží až do konce života. A proto vám oběma i Tomovi z celého srdce přeji, ať najdete onu svoji vysněnou lásku a prožijete s ní šťastný a spokojený život.

Anna

Děkuji, Aničko, za krásné přáníčko.

Panter

Já se přidávám.

Anonymní dopisovatel

Navazování vztahů ovšem nebyl zdaleka jediný problém, jenž Toma Patricka trápil. Problematicky viděl i následný akt početí dítěte. Tom sám o sobě se na výchovu případného potomka necítil, neboť v tom spatřoval velkou míru zodpovědnosti, jíž u sebe postrádal. Měly na to dozajista vliv i jeho četné psychické obtíže, jež mu ztěžovaly psaní a život obecně. Tom sám se pak obával i oné nemilé skutečnosti, že kdyby počal potomka, dané psychické obtíže by se na něj mohly přenésti a to si nechtěl bráti na svědomí. Proto Tom obdivoval jistou Petru ze zaměstnání, že i přes své duševní nešvary se odhodlala otěhotnět a vychovávat tak dítě, což pro něj samotného bylo něco nemyslitelného.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick byl rovněž odpůrcem sexu jako takového. Podobně jako jeho spisovatelskému kolegovi Franzi Kafkovi, i jemu sex připadal jako něco nečistého, nedobrovolného, vynuceného a to vlastním podvědomím. Tom sám spíše než sex upřednostňoval doteky, hlazení či pusinkování.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zaznamenal Ten

To ale neznamenalo, že Tom Patrick nějak odsuzoval ty, co se rozhodli založit rodinu a počít dítě, či rádi holdovali sexu. Jen prostě na obojí problematiku vyjádřil svůj vlastní osobní názor. On sám byl zastáncem onoho nemilého, že vše má na svědomí beztak položka jménem Osud. Právě on, dle autora, se podílí na tom, že se muž a žena do sebe zamilují, vezmou a úspěšně přivedou na svět jednoho či více potomků. Ovšem zakrátko poté, co se tak stane, jde položka jménem Osud proti onomu páru. Jeho přičiněním dojde za čas (krátký či delší) k rozchodu onoho páru a vzápětí udeří zhoubné nemoci v podobě rakoviny, leukémie či cukrovky. Osud si tak onen pár hýčká jen proto, aby společným úsilím zplodil jednoho či několik potomků, k nimž se v brzké budoucnosti zachová obdobně, kdy je zneužije a následně zákeřně zahubí.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zaznamenal Ten

Je všeobecně známo, že názory Toma Patricka ne všem čtenářům byly po chuti, ovšem sám jejich autor několikrát zdůraznil, že ani on za své vyřčené výroky přímo nemůže, neboť jsou výplodem jeho podvědomí, jenž si víceméně žije svým vlastním životním stylem a jeho majitel, jímž je sám člověk, se s ním musí naučit šetrně vycházet a vybírat si z něj jen ono pozitivní a správné, což je však mnohdy nadlidský úkol. I tak sám autor, i přes svoje psychické obtíže, všem lidem na světě přál, aby prožili pokud možno šťastný a nenásilný život v míru, a aby k nim byl Osud pokud možno shovívavý a laskavý.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Něco na těch Tomových tezích musí býti pravdivého, neboť i já sám dost často zažívám boje se svojí myslí, obzvlášť když mě někdo slovně napadne a já mám chuť mu to fyzicky oplatit. Podvědomí mě samozřejmě nutí k tomu, abych dotyčného pomlouvače napadl fyzicky, avšak já vím, že by to tak nejspíše nebylo správné, neboť bych mu mohl způsobit nechtěné zranění, což by se mi pak i dost vymstilo.

Panter

Podal jsi to opravdu výstižně, Tom Patrick by tě za tvůj výrok dozajista pochválil. Máš ale pravdu, i já to sám se sebou nemám někdy jednoduché, to když se v určitém okamžiku potřebuji pro něco akutního rozhodnout a tak dám echo svému podvědomí, leč moc si tím mnohdy nepomůžu, neboť ono podvědomí mi pokaždé nutí něco jiného. Občas se dokonce stane, že mi vnutí špatnou myšlenku, naštěstí si to ale zavčas uvědomím a tak uchráním před oním negativismem jak svoji personu, tak i okolí.

Anonymní dopisovatel

Ani já to sama se sebou občas nemívám jednoduché, i mně činí značné obtíže rozhodnout se správně a tak, aby to někoho nepoškodilo. Horší to bývá v dětském věku, kdy takový jedinec je svým podvědomím plně ovládán a příliš nepřemýšlí nad jeho počínáním.

Anna

I Tom Patrick, i když pocházel ze stabilního rodinného zázemí, čas od času prožíval těžkosti života a nerozhodnost. Měl zejména obavy z někdejší povinné vojenské služby. Nakonec se jí jen taktak vyhnul, neboť ještě v té době, kdy mu relativně hrozila, byl studentem Vyšší odborné školy hotelnictví a turismu, sídlící v jeho rodném městě, tedy v Poděbradech. Co mu na těchto studiích činilo nemalé potíže, byly zejména praxe v hotelu a na recepci, jež mu ztěžovala jeho nepřející vnitřní složka v podobě Diktátora. Onu zradu Diktátora Tom pak nesl velice těžce, v dětském věku byl totiž skálopevně přesvědčen, že člověk se narodí za tím účelem, že je mu položkou jménem Osud již dopředu předurčena jistá životní dráha, ovšem jak se o něco později sám přesvědčil, tak tomu zdaleka nebylo. Tom tak o své místo v profesním životě chtě nechtě musel bojovat a nutno přiznat, že to nebyl zrovna boj jednoduchý.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick byl rovněž toho názoru, že ona největší zrada ze strany vlastního podvědomí, vedle nepodporování člověka ze strany vnitřních symptomů jeho vlastního mozku, přichází v podobě takzvané poluce, kdy je jedinec svým vnitřním já přinucen sexuálně se ukájet. Je tak doslova vtažen do onoho sexuálního procesu a to proti své vůli, což u něj vybuzuje potřebu sexuálního vyžití. Daný jedinec se pak chová jako neřízená, sexuálně lačná střela, což následně vyústí v aktivní vyhledávání sexuálního partnera či partnerky. Takový jedinec se pak mnohdy ocitá zcela mimo realitu, hůře se soustředí na život jako takový, neboť ona sexuální lačnost ho úplně pohlcuje. Tom tak toto období života považuje za kritické ve svém osobním životě, protože on sám po sexuálním ukájení netoužil, leč jeho vnitřní já na to mělo jiný názor.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick po této nelibé zkušenosti s polucí vyslovil názor, že by prodej erotických časopisů měl být teenagerům zpřístupněn již od takových dvanácti třinácti let a nikoliv až od osmnácti a to právě z důvodu potřeby sexuálního vyžití. Dle Tomových slov toto ovšem nestačilo, dle něj by dané erotické časopisy měly mít takzvanou dotykovou paměť. To by pak v praxi znamenalo, že po přiložení rukou na příslušné vyobrazené partie by je jedinec skutečně cítil, jako by byly živé. Tom mínil, že by něco takového mohlo býti do budoucna klidně reálné, on sám vycházel z katalogů věnovaných parfémům, kde je možno z příslušné stránky na ruku nanést konkrétní parfémovou vůni. A tak si kladl věčnou otázku, proč by něco podobného přímo nešlo zakomponovat právě do oněch erotických časopisů.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick tak plně dostál své pověsti tvůrce a navrhovatele. Bohužel to k tomu, aby se prosadil jako úspěšný spisovatel, nestačilo. Nakladatele, jež oslovil, nezajímal ani tak námět či inovativní prvky, jako spíše profesionalita textu, jímž vše bylo sepsáno. A právě v něm většina oslovených nakladatelů spatřovala jisté nedostatky a tak se Tomovy písemné prameny dočkaly opětovné odmítavé reakce. (Nebo to stále platí v této chvíli, kdy jsou aktualizovány tyto zápisky!)

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

O tom jsme tady již hovořili, jak nelehké je udat spisovatelský počin. Znovu přiznávám, že já sám bych nebyl schopen sepsat objemné knižní svazky, proto Toma obdivuji, že se tohoto nelehkého úkolu sám zhostil, i když v tom své sehrál i nátlak ze strany autorova výhružného podvědomí. Jinak, ona Tomova inovativní vychytávka u erotických časopisů se mi po všech stránkách docela zamlouvá. Kdybych byl politikem, neváhal bych ani chviličku a schválil bych ji.

Panter

Mně rovněž připadá, že odebírání erotických časopisů až od oněch osmnácti let je zbytečně dlouhá doba. Tom má pravdu, když tvrdí, že sexuální život u člověka začíná v mnohem nižším věku. A když má navíc do patnácti či šestnácti let (teď přesně zrovna nevím, jak je ta hranice stanovena) zakázaný sex s partnerem či partnerkou, tak právě ony sexuální časopisy jsou jednou ze schůdných cest, jak se sexuálně uspokojit. Rozhodně by to stálo za zvážení.

Anonymní dopisovatel

Já s vámi souhlasím. Takový teenager je sexuálním harašením v mladém věku doslova zahlcen a tak se snadno může i dopustit prohřešku, že prožije své poprvé dříve než povoluje zákon. Takže ony dotykové erotické časopisy by pro takového jedince byly jistým schůdným řešením. Pomohly by třeba i lidem, co jsou nakaženi virem HIV či nemocí AIDS a tudíž mají problém navázat nový partnerský vztah se vším, co k němu patří. Tomovy tvůrčí návrhy ohledně podpůrných dotykových pamětí tak i já plně podporuji.

Anna

Tom Patrick se následovně rovněž vyjádřil právě k oné sexuální orientaci: „Neodsuzuji lidi za to, jestli tíhnou ke stejnému či opačnému pohlaví. Tím nyní mám na mysli lesbičky, homosexuály či bisexuály. Za dané orientace nikdo z nich nemůže, neboť mozek je tak prostě již nastaven a jeho uživatel se chtě nechtě musí s touto skutečností smířit. Pak již jen záleží na rodině a okolí, jak se s danou konkrétní orientací u mužů či žen vypořádá. Mnohdy si položka jménem Osud s takovými jedinci nelibě pohraje, to když onu orientaci okolí nepřijme, a tak se daný poškozený jedinec cítí být citelně raněn a nedobrovolně se mu otevírá ona nemilá třináctá komnata. Nemělo by však tomu tak býti, u lidí vyznávající jak stejné tak opačné pohlaví by mělo dojít k jistému vzájemnému kompromisu.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Na druhou stranu Tom Patrick však negativně zavzpomínal na svá jinošská léta, kdy se u něj začaly projevovat právě první náznaky sexuality: „Ona poluce je dosti nepříjemnou záležitostí, člověka úplně oblbne a poníží. Co na tom, že za aktu vyvrcholení daný člověk prožívá blaho a rozkoš, neplánované či noční poluce jsou opravdu dosti nemilým zážitkem. Já osobně je beru jako velkou zradu ze strany svého podvědomí, jenž tak potvrzuje ono zavedené, že člověk není pánem svého vlastního bytí.“

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom má pravdu, ona náhodná poluce není nic příjemného, co já se kvůli ní rovněž v nočních hodinách natrápil, když mě ony takzvané mokré sny poctily svojí návštěvou. Na druhou stranu však ale ona poluce přeci jen přináší člověku dobrou zprávu a sice že se nějakým způsobem vyvíjí a překypuje zdravím. Snoubí se zde tak pro a proti.

Panter

A pak i navázání sexuálního vztahu s partnerkou má koneckonců svoje kouzlo, sluší se dodat.

Anonymní dopisovatel

Důležité je především to, aby se oba partneři spolu dopředu dohodli, co jim činí větší radost, jestli přímo onen pohlavní akt, nebo pouze ony dotyky, pusinkování či mazlení. Osobně zastávám názor, že obojí je krásné. Zkrátka, kdo má zájem, ať si přečte knihu City Means III – Město plné protikladů a onu Tomovu pasáž o romanopoetice, kde je vyjádřen jeho vlastní názor na partnerský vztah.

Anna

Zkrátka a dobře, každý jsme nějaký, každému z nás v milostném životě vyhovuje něco jiného a tak záleží na domluvě a fantazii obou partnerů. A proto Toma předem neodsuzujme za jeho názory, ani se jim nevysmívejme. Naopak se sluší poděkovat, že i on se vyjádřil k problematice pohlavního života prostřednictvím svého vnitřního já.

Anonymní dopisovatel

Rubriky: Flying antasy | Napsat komentář

Flying antasy (část 13)

Je namístě rovněž připomenouti, že některé z předpovědi Toma Patricka se i částečně vyplnily a to ohledně hrozeb studené války či přímo oné jedné skutečné. Jen dané nebezpečí nevzešlo ze Severní Koree, jak Tom předvídal, nýbrž z Ukrajiny. A proto čím více zmítaly světem nepokoje jako takové, o to více se autor snažil svoji Katalnou Mochnu polidšťovat. A i když se i v ní čas od času objevilo příkoří či bezpráví, pokoušel se jmenovaný pro své literární postavy pokaždé najít jisté možné východisko z nehostinné situace, jenž by bylo vykoupeno pokud možno nenásilnou formou. Tompatrickovské romány tak z počátečního žánru psychologické fantasy volně přecházely v ryze psychologické drama.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Rebeka Hodková v tvorbě Toma Patricka spatřuje náhled ryze českého autora, jenž čerpal inspiraci z povinné četby coby student poděbradského gymnázia (Gogol – Mrtvé duše), a dále, jak již výše bylo zveřejněno, se v ní dal spatřovat i jistý manifest namířený proti americkým fantasy bestsellerům a jejich následným filmovým zpracování, které naopak upřednostňovaly války a násilí. Právě jim se Tom coby autor ve své vlastní tvorbě snažil vyhnout.

Pavel Kaplický uvádí, že není na škodu znovu si připomenout, jak na Toma hluboce negativně působily byť jen pouhé zmínky právě o amerických fantasy bestsellerech, v nichž se objevovaly náměty válek. Dotyčný naprosto nechápal, jak lidé takové příběhy mohou obdivovat a dokonce je oslavovat, když ve skutečném světě podobná násilná dobrodružství zavrhují a to pro jejich zlobu a brutalitu.

Ano, je to jistý paradox. Lidé sní o jednom velkém dobrodružství, kdy bojují se zlem, a přitom v ryze reálném světě to samé odsuzují a sami sebe se ptají, proč je dané zlo vůbec postihlo a proč boj s ním musejí podstupovat.

Panter

Oni lidé, v tomto případě tedy čtenáři, se prostě rádi nechávají unášet svojí fantazií a sní o tom, co se pro ně v běžném životě stává nedostupné. A tak se pomyslně převtělují v ony udatné bojovníky, neboť v ryze reálném světě jimi býti zkrátka nemohou, stejně jako obdivují ono nadpřirozeno, kdy mohou vzlétnout k obloze jako ptáci, protože ani to jim náš skutečný svět nedopřeje.

Anna

Maličko tě, Aničko, poopravím. I v našem ryze reálném světě se člověk, potažmo čtenář, může stát udatným bojovníkem, to když například vstoupí do armády. Jenže potom v takovém případě takový jedinec zjistí, že něco jiného je čelit zlu navenek a něco jiného zase v onom světě fiktivním.

Anonymní dopisovatel

Však také právě proto Tom neměl pochopení pro žánr fantasy jako takový. Naprosto nechápal, proč spisovatelé a čtenáři touží po napínavých dobrodružství plných krveprolití, když se mu za normálních okolností spíše vyhýbají a to právě pro jeho možné ohrožení na lidských životech.

Anna

Jak již tu výše několikrát zaznělo, Tom Patrick neměl pro žánr dobrodružné fantasy příliš pochopení. J. R. R. Tolkien, J. K. Rowlingová, Veronika Rothová, Suzanne Colinsová, Stephenie Meyerová, Christopher Paoloni a další jim podobní autoři si tak nezískaly jeho sympatie. Stejný přístup autor zaujímal i k české autorce knihy Osm světů Marcele Remeňové. Tom jejím dílem upřímně pohrdal a na druhou stranu jí pak záviděl úspěch. On sám po něm toužil, leč nedočkal se ho. (Nebo to alespoň platí v tuto chvíli, kdy jsou aktualizovány tyto řádky!)

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Neúspěch písemných statí vedl u Toma Patricka k jistým vleklým depresím a vlastním výčitkám svědomí. K tomu přispělo již v pořadí několikáté odmítnutí rukopisů ze strany Aleše Misaře, muže, jenž byl součástí jisté literární nymburské skupiny, stejně jako i nezájem českých nakladatelů. Tom Patrick se tak stal osamoceným bojovníkem za svůj žánr THINKFAN COMREAL.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Prosadit se v dnešní době je dle mého názoru velice složité. Ta zkrátka nepřeje novým talentům, a jak by Tom v afektu zajisté řekl, je spíše nakloněna protekčním spratkům.

Panter

Ta tebou udaná poslední věta je zajisté narážkou na známé osobnosti českého show-byznysu, v tomto případě konkrétně na Lucii Bílou, která z protekce zpěvačky měla možnost účinkovat v mnoha televizních estrádách, muzikálech, filmech či vydala několik knih, což Tom jako autor svých vlastních neúspěšných počinů dosti nelibě snášel. Stejně jako onu skutečnost, že Luciin syn Filip Kratochvíl, díky slavné mamince, měl snazší pozici v rámci prosazení se právě v oněch muzikálech či jako model, zatímco „obyčejným“ lidem bez slavného zázemí něco takového bylo prakticky znemožněno.

Anonymní dopisovatel

Závidění je nepěkná věc, ale já mám pro Toma pochopení. Zastávám názor, že snaha každého z nás by měla být po zásluze doceněna – ať již za našeho života či po něm.

Anna

Tom by zajisté rád zažil ono první jmenované, tedy úspěch za svého života. Je všeobecně známo, že úspěch po smrti přímo zavrhoval a nesouhlasil s ním.

Anonymní dopisovatel

I tak se čas od času událo, že s Tomem Patrickem udělal nějaký lidumil rozhovor. To se pak autor zklidnil a na chvíli přestal závidět svým mnohem úspěšnějším spisovatelským kolegům. Například ho potěšilo, když mu byla položena otázka, jakou z postav ze své vlastní tvorby považuje za nejoblíbenější.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Tom Patrick mimo jiné odpovídal, že si nesmírně cení Radovana Litevského, profesora biologie, a Josefa Humlera, profesora tělocviku. Radovan je inspirován legendárním hercem Radovanem Lukavským, zatímco Josef pak jedním skutečným profesorem tělocviku, toho času působícím na poděbradském gymnáziu, jenž autor navštěvoval. Je nanejvýše potěšující, že jak Radovan Litevský tak i Josef Humler se objevili hned v několika dílech věnovaných Katalné Mochně.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

I já jsem si lidumila Radovana Litevského a vtipálka Josefa Humlera velice oblíbil. Líbily se mi ty protiklady. Radovan coby seriózní muž, jenž oplývá moudrem, zatímco Josef se stal pověstný a oblíbený pro svůj nenásilný smysl pro humor.

Panter

Humlerovy chlapcodívky prostě nemají chybu stejně jako Radovanovo básnění o Malovách neboli Malovských mořských tvorech a v závěsu jím vyřčená moudra. Škoda že se z těchto dvou mochnických person nestaly světově uznávané osobnosti.

Anonymní dopisovatel

Člověk zkrátka nemůže v životě dosáhnout všeho. Musí počítat i s tím, že se mu v některé profesní oblasti zkrátka nezadaří zcela dle jeho představ. Ale souhlasím s vámi oběma, obě jmenované persony z knižní mochnické ságy City Means jsou naprosto okouzlující a inspirativní pro život jako takový.

Anna

Však Tom Patrick s ní strávil také kus svého života, přičemž se od ní snažil i několikrát neúspěšně odpoutat.

Anonymní dopisovatel

Proto je nanejvýše obdivuhodné, kolik knižních počinů za svůj život Tom stačil sepsat a to i přes své vleklé psychické obtíže.

Anna

Ano, o Tomových psychických obtížích se ve spisovatelských kruzích (zejména kolem literární skupiny Aleše Misaře) přirozeně vědělo, jen široké veřejnosti tato skutečnost byla víceméně zatajena. Proto je až s podivem, kolik literárních děl se nakonec autorovi podařilo vytvořit. Lze jen spekulovat, jaký nerovný boj při sepisování daných písemných statí Tom uvnitř své mysli sváděl.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Rebeka Hodková vzpomíná na okamžik, kdy si Tom Patrick začal plně uvědomovat své dvě vnitřní pomyslné složky, tj. Diktátora a Konkubínu. Při studiích na základní škole a gymnáziu se obě dvě jmenované složky dle jeho slov krásně doplňovaly a činily ho šťastným. Ovšem v osobním profesním životě autora spíše zrazovaly. Tomovi dlouho trvalo, než našel své právoplatné místo v životě a začal znovu naplno žít.

Pavel Kaplický dodatečně připomíná onu Tomovu známou tezi o nelehkém údělu života: „Když se člověku daří jak po profesní tak i vztahové stránce, dokáže si život užívati naplno a vidí v něm to nejkrásnější. Když pak ale takový jedinec o všechno jmenované přijde, vzdává se života, nechce se mu ho naplno prožívat a pomýšlí na smrt.“

Ano, právě ona smrt Toma nesmírně rmoutila, ba dokonce přímo děsila. Kvůli ní si tak dotyčný nedokázal naplno užívati života. Dokonce byly chvíle, kdy pomýšlel na svůj předčasný odchod z tohoto světa a to i z důvodů nepokojů onoho Diktátora a oné Konkubíny Tom tak kolikrát uvnitř své mysli zažíval neklid a chaos.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Je to zkrátka k naštvání, když člověku v takzvaném rozletu brání psychické obtíže. Na rozdíl od obtíží fyzických ony psychické jsou hůře hmatatelné a jejich léčba je pak o to složitější. A tak Tomovi přeji, aby vše nepěkné úspěšně překonal a nadále nás zásobil svými spisovatelskými prameny.

Panter

Hezky jsi to vylíčil. I moje maličkost se k onomu přáníčku připojuje. Vždyť co by to bylo jinak za život, kdyby člověk měl být neustále negativně něčím sužován.

Anna

Také já Tomovi přeji, ať je v hledání svého šťastného já úspěšný. Byla by škoda přijít o tak významného českého autora.

Anonymní dopisovatel

Jak dokládají četné studie, tak Tom Patrick nebyl zdaleka jediným, kdo při psaní prožíval jistá psychická muka. I celá řada dalších českých či zahraničních umělců trpěla psychickými obtížemi. Za všechny tu zmiňme Otu Pavla či Johna Nashe. Jak již z dřívějška dobře víme, u Toma ony vleklé psychické obtíže především byly spjaty s jeho vnitřními obrazy, jež se mu při psaní automaticky vybavovaly. Autor je pak nutně potřeboval zaznamenat živě, leč něco takového přirozeně nebylo v jeho moci. A tak se stával nedobrovolným příjemcem svých vlastních písemných statí.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Ano, jak jsme byli již obeznámeni, Tom nesl onu skutečnost vnitřních živých obrazů dosti nelibě. Stal se tak z něj nedobrovolný snílek, jemuž se neustále dokola přehrával děj již sepsaných písemných statí. Autor sám toužil po nápomocných vymoženostech, o nichž se zmiňoval ve svých dílech. Zejména upřednostňoval ony ALMANY, přístroje Toma Wonga, umožňující živě zhmotňovat pochody v mozku – jak ony viděné, tak i ony zvukové. Bohužel doposud ještě nebyly nikým vynalezeny, avšak pokud by se tak stalo, zajisté by mnohým lidem, jež jsou přinuceni nedobrovolně snít podobně jako autor, dopomohly k celkovému zklidnění.

Na popud Rebeky Hodková výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Vedle zmíněných ALMAN Tomovi zejména učarovala ona posvátná perská kočka, zvaná Winsternská, jež svojí přítulností dokáže odstranit z těla postiženého zhoubné nádory či jejich rozšířené metastáze. Ta autora napadla jednoho dne, když mu na klíně seděl a vrněl jeho Moureček. Pro onu kočku perskou se nakonec rozhodl na základě exotického původu, podrobně pak o ní referoval v pátém City Meansu s podtitulem Město plné zázraků.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Pro úplnost se jedná o poslední City Meansovou knihu věnovanou městu Katalná Mochna.

Panter

Tom prostě potřeboval změnu a tak ve svých zápiscích jedno město opustil a navštívil město jiné. I tak ale vykonal dostatečnou záslužnou práci, když nám poodkryl, jak by se dalo žíti lépe. A toho si je třeba cenit.

Anna

Proto je zapotřebí ještě jednou vyzdvihnout ony mochnické vymoženosti, jež člověku měly usnadňovat život. City Meansová Katalná Mochna díky nim tak dostala nový ozdravný rozměr a hodnotu Tomova díla tak ještě více posílila.

Anonymní dopisovatel

Ano, právě ony ojedinělé vymoženosti v podobě Vantelbooklistů, Pěnkalinek, Alman, EC popu, Lidvjenek či Winsternské kočky neúměrně zaměstnávaly Tomovu mysl. On sám se je snažil šetrně odmítat, avšak ony se mu neustále připomínaly. Tom to vyjádřil následovně: „Připadalo mi jako bych se měl považovat za spasitele světa. Tuto představu mi v jednom kuse nutila ona má vnitřní složka v podobě poetické Konkubíny. To se projevovalo tak, že jsem seděl ve svém pokoji, snažil se relaxovat a šetrným způsobem si uspořádat život, ovšem moc mi to nešlo. Ona Konkubína v sobě cítila hlubokou zodpovědnost za můj šťastný život a proto v jednom kuse klepala na dveře mého pokoje, s odůvodněným, že má pro mě další ojedinělosti týkající se Katalné Mochny. Já jí však byl nucen odmítnout a nevpustil ji tak dovnitř, neboť jsem právě pracoval na podstatě Vantelbooklistu a nový prvek by tak pro mě byl značnou přítěží. Leč ona Konkubína mínila jinak a když se nedoklepala na dveře mého pokoje, posílala ony mochnické vymoženosti skrze klíčovou dírku. Diktátor, ona má druhá vnitřní složka, počínání Konkubíny nesla dosti nelibě a snažila se ji usměrnit, avšak neuspěla. A tak se spory mezi Konkubínou a Diktátorem ještě více vyostřily, přičemž já je uvnitř své mysli musel nedobrovolně snášet. A položka jménem Osud se tak opětovně bavila tímto mým vnitřním bojem, jenž posléze vyústil v ony psychické obtíže.“

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Velice výstižně řečeno, jen co je pravda. Tom Patrick opět nezklamal a plně, nám věrným čtenářům, otevřel své nitro.

Panter

Děkuji Tomovi za to, že tak učinil. Alespoň tak víme, že jako lidé pokaždé nejsme svobodní jedinci a v životě za „prosazení si svého“ musíme umět tvrdě bojovat. Onen boj mnohdy není snadnou záležitostí a o to smutnější pak je zjištění, když nám nepřeje přímo naše vnitřní já, s nímž je těžké se dohodnout na určitém kompromisu.

Anna

Ten boj zajisté musí být velice nepříjemný, vyčerpávající a i dosti složitý. A tak nezbývá než Tomovi ještě jednou popřát ať onen nemilosrdný Osud porazí a mezi Konkubínou a Diktátorem jednou provždy nastolí smír. Byla by škoda život pouze protrpět.

Anonymní dopisovatel

Rubriky: Flying antasy | Napsat komentář

Flying antasy (část 12)

Jako zajímavá persona se rovněž jeví i Petr Tichý, muž, jenž podstatnou část bytí zasvětil hledání svého vlastního já. Obdobně jako Lukáš i on si prošel těžkostmi života, na rozdíl od něj mu však nebyly cizí drogy.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Rebeka Hodková potvrzuje, že tomu tak býti nemuselo, neboť Petr jinak pocházel ze stabilní rodiny, nicméně se již jako mladý jinoch nachomýtl ke špatné partě a právě ta ho svedla na scestí. Pak následoval sled neblahých událostí, z nichž asi tou nejzávažnější byla jízda pod vlivem omamných látek. Výsledek? Tři zranění, z toho dva těžce.

Pavel Kaplický vzpomíná, jak Petr s odstupem několika let okomentoval to, čeho se dopustil: „Myslel jsem si, že mi svět leží u nohou, že jsem nepolapitelný. Drogy a nadměrná konzumace alkoholu mi dodávaly potřebné sebevědomí a já tak byl přesvědčen o své neomylné výjimečnosti. Dnes již vím, že jsem se hluboce mýlil. Lituji toho, co se tenkrát stalo. Rád bych vrátil čas, leč něco takového není v mých silách.“

Život spojený s alkoholem a drogami vždycky přináší jistá rizika. Drogy se sice v naší rodině nikdy neobjevily, zato alkohol ano.

Panter

A kdo mu u vás propadl?

Anonymní dopisovatel

Můj strýc. Jednou to dokonce s pitím přehnal do té míry, že si pro něj musela přijet záchranka. Dost nemilý zážitek. Ještě nyní si živě vybavuji moment, jak se strýc zmítal bezvládně na zemi.

Panter

To já znám jednoho kamaráda, který jistou dobu užíval pervitin a došlo to tak daleko, že zkolaboval a musel být převezen do léčebny.

Anonymní dopisovatel

A porazil nakonec svoji závislost?

Panter

Co vím, tak dnes je už „čistý“ a je za to nesmírně vděčný.

Anonymní dopisovatel

Alespoň že tak. Pokud se člověk dostane až na samé dno, ať v tom sehrají roli drogy, alkohol či jiné neřesti, neměl by na něm příliš dlouho setrvávat. Naopak by takovému člověku měla býti poskytnuta okamžitá odborná pomoc. A pokud se takový nemocný člověk obklopí přáteli či rodinou, jimž na něm záleží, je to jen k dobru.

Anna

Naše Anička opět nezklamala a přispěla velkým moudrem.

Panter

A vyskytli se i ve vaší rodině nějaké ty závislosti? My dva jsme se již k tomu vyjádřili a ty jsi tady tak jediná, kdo ještě nereagoval, Aničko. Tak jestli bys byla tak laskavá…

Anonymní dopisovatel

Přímo s drogami naše rodina zkušenosti nemá. Alkoholu také příliš moc neholdujeme, občas si ho dopřejeme při rodinných oslavách či jako přípitek na nový rok. Pokud se ale za takovou drogu dají považoval cigarety, tak těm propadl jeden náš známý a nedokáže se jich vzdát, i když dobře ví, že je tu veliké riziko zhoubné nemoci v podobě rakoviny. Několikrát se této neřesti pokoušel vzdáti, bohužel zatím ale bezúspěšně.

Anna

Petr se za svůj někdejší bouřlivý život s odstupem času styděl. Naprosto nechápal, proč se choval vůči rodině a okolí tak bezohledně. Léta strávená ve vězení a následně v léčebně se snažil maximálně využít k nápravě své vlastní osobnosti. Zříci se úplně drog však pro Petra bylo dosti těžké. Pomohl mu až Winsternský rod řádu lebonských lidí, na něhož ho upozornil jeden terapeut z Jičína, kde byl hospitalizován. Právě s ním se Petr sblížil a později prohlásil, že to pro něj bylo seznámení k nezaplacení.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Lze tedy polemizovat s myšlenkou, že to byl právě onen Winsternský rod řádu lebonských lidí, kdo Petra dokázal vyléčit ze závislosti na alkoholu a drogách, což je více než příjemným zjištěním. Je tedy namístě znovu vyzdvihnout jeho vynikající odvedenou práci.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zpracoval a následně zveřejnil Ten

Jen je škoda, že onen Řád je ryze smyšleným literárním pramenem. Jinak by určitě v reálném životě pomohl mnoha dalším lidem, nejen tedy Petrovi.

Panter

A tak všem ostatním nezbývá nežli popřát hodně štěstí na jejich cestě životem a ať se ze svých závislostí, pokud je trápí, úspěšně vymaní.

Anna

I já se k tomuto přáníčku směle připojuji.

Anonymní dopisovatel

Jistým štěstím pro Petra byla skutečnost, že ti, jež při své nedbalé jízdě lehce či těžce zranil, přežili. Jmenovaný se je s odstupem času pokoušel kontaktovat, avšak s omluvami příliš nepochodil. Manželé Anna a Josef Pospíšilovi se s Petrem odmítali rovnou bavit. Ten alespoň částečně uspěl s prosíkem u Lenky Drahotové, jíž zranil lehce.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

V onen osudný den, kdy došlo k oné nehodě, byla Lenka se školou na výletě v Praze. Právě zde má Petr hlášen trvalý pobyt, přesněji v Praze Holešovicích. Bližší údaje se však média zdráhají uvádět a to v rámci Petrovy bezpečnosti.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zaznamenal a následně zveřejnil Ten

Vedle toho lze rovněž věrohodně doložit, jak po propuštění z léčebny Petr žije. Dle věrohodných zdrojů pracuje jako skladník v jednom z pražských supermarketů a má přítelkyni Magdu, s níž do budoucna plánuje založit rodinu.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zaznamenal a následně zveřejnil Ten

Ať se již onen Petr dopustil čehokoliv, přeji jemu a těm, co způsobil zranění, do budoucna jen to dobré. A pokud se všichni navzájem udobří, tím lépe.

Panter

Ono je velice těžké se s někým udobřovat, když si dotyčný postižený z daného incidentu nese trvalé následky po zbytek svého života. Avšak kdyby nakonec přeji jen došlo k onomu oboustrannému usmíření, jsem si jistá, že by to pro Petra znamenalo jedno malé vítězství.

Anna

Když o to bohužel onen manželský pár neprojevil zájem, o to těžší se pak jeví onen smír.

Anonymní dopisovatel

Jak vyplývá z četných záznamů, tak Petr na tom po psychické stránce nebyl příliš dobře, když pobýval ve vězení a posléze v léčebně. Život viděl jako jednu velkou zbytečnost a dokonce se několikrát pokusil i o sebevraždu. To se pak u Petra projevovala náladovost nepodobná té, jíž zažíval Lukáš Netušímský: „Život považuji za naprostou zbytečnost a lituji každého, kdo se narodí. Je lepší nenarodit se vůbec, nebo zemřít ihned po porodu, dokud si člověk neuvědomuje bolest. Obdivuji matky vražedkyně, že se odhodlají k tak hrůznému činu vraždy svých novorozeňat. Tím mu však projevují laskavost v tom, že dál nemusí žít a snášet útrapy života. Škoda, že se tak nezachovala i má matka, když mě porodila, ušetřil bych jí a otci tak zbytečné trápení, jenž prožívali po mém odsouzení.“

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zaznamenal a následně zveřejnil Ten

S odstupem času, kdy již Petr nepobýval ve vězení a byl propuštěn z léčebny do domácí péče, začal své někdejší názory na život přehodnocovat. Zajisté mu v tom hodně pomohlo, že znovu nalezl cestu ke své rodině, posléze se seznámil s onou Magdou, v jejíž opětované lásce pozvolna našel smysl nového bytí, stejně jako v práci, jež ho naplňovala. To se pak kál: „Život přeci jen dává konkrétní smysl, když ho naplní něco krásného, což se právě děje i v mém případě. Omlouvám se za svůj někdejší výrok, byl vyřčen nedopatřením, a to ještě v době, kdy jsem na tom nebyl po zdravotní a psychické stránce dobře. Beru ty výroky zpět a všem matkám, co čekají potomka, se tímto omlouvám a přeji, ať se jim narodí zdravé miminko a vnese do rodinného života mnoho pozitivního štěstí.“

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zaznamenal a následně zveřejnil Ten

Jsem rád, že Petr nakonec o své původní tezi popřemýšlel a upravil ji. Připouštím, i mně mnohdy činí obtíže život přijímat s pokorou, a tak když mám krizi, snažím si připomenout, co hezkého jsem prožil a co pěkného mě do budoucna ještě čeká. Jedině tak si dodám potřebné sebevědomí.

Panter

Ano, velice správně a především výstižně řečeno. Člověk by neměl vzdávat svůj boj o harmonický život. Také já připouštím, že něco takového není jednoduché uskutečnit ze dne na den, když se však člověk dostatečně vynasnaží, může pro sebe vykonat mnoho.

Anna

A nejlépe to jde, když je takový jedinec obklopen přáteli či stabilním rodinným zázemím – sluší se tradičně dodat.

Anonymní dopisovatel

Jak již víme, za svůj život Petr čelil nejedné překážce. Kromě drogové závislosti a nadměrného pití alkoholu se u jmenovaného poměrně dost často objevovaly myšlenky na sebevraždu. Od sebepoškozování to přešlo až k živým hlasům, které Petr vnímal velice intenzivně a považoval je za skutečné, ačkoliv se vše odehrávalo pouze v jeho hlavě.

Na popud Rebeky Hodkové výše uvedené zaznamenal a následně zveřejnil Ten

Rovněž se s přesností dá uvésti, že se Petr kvůli svým vnitřním hlasům dostal do nesčetných nezáviděníhodných prekérních situací. Kolikrát si svými slovy nepřipadal jako člověk, nýbrž jako robot, co má za úkol plnit příkazy své vnitřní mozkovny. Nejednou se tak přihodilo, že stál na mostě, díval se z něho dolů a na mysl mu přišla myšlenka, co by se stalo, kdyby poslechl svůj vnitřní hlas a skočil. Pomohl až Winsternský rod řádu lebonských lidí.

Na popud Pavla Kaplického výše uvedené zaznamenal a následně zveřejnil Ten

Štěstí že to nakonec dopadlo alespoň takto.

Panter

To musí být hrozné, když člověka uvnitř jeho vlastní mysli něco tíží. A když si k tomu ještě domyslíme onu drogovou závislost, s níž se Petr byl nucen poprat…

Anonymní dopisovatel

Však si také Tom Patrick kladl věčnou otázku, proč drogy, které člověk užívá, mu v konečné fázi způsobují jen utrpení a dostanou ho až na samé dno. On sám kladl důraz naopak na drogy, jež člověku přinesou něco pozitivního, na co by jednou i rád vzpomínal. Tom se tak pořád pozastavuje nad onou myšlenkou, proč taková droga již delší dobu není vyrobena.

Anna

Dovolím si tě, Aničko, trošičku poopravit. Ona tebou jmenovaná pozitivní droga je vyrobena, ovšem užívá se pouze ve fiktivním městě Toma Patricka jménem Katalná Mochna.

Anonymní dopisovatel

Petr, když se dostal dle svých slov z nejhoršího, popravdě promluvil o dané problematice drog: „Na počátku je vám skvěle, máte pocit, že jste pánem světa, že zvládnete nemyslitelné, ovšem zakrátko se vám vše začíná postupně vymykat z rukou. A tak se to s vámi nevesele táhne dál, a než se nadějete, půlka života je nenávratně ztracena. Pak čím dál více toužíte vrátit čas, leč toto není ve vaší moci.“

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Vždy je dobré mít někoho, kdo nám pomůže, když tápeme v nejistotě. A jsem ráda, že i Petr našel svoji spřízněnou duši ve své přítelkyni, rodině a u Winsternského rodu řádu lebonských lidí.

Anna

Ano, to bylo veliké štěstí.

Panter

Jako bych slyšel Toma Patricka: Kéž by i nás podobný spolek zastánců alternativní medicíny spasil.

Anonymní dopisovatel

Dle dostupných zdrojů se Petr momentálně těší dobrému zdraví, nadále vykonává práci skladníka v jednom z pražských supermarketů a po boku mu věrně stojí ona Magda. A tak nezbývá než mu do budoucna popřát i za náš časopis jen ono dobré a to i přes jeho pohnutou minulost. Každý člověk si přece zaslouží kousek onoho kýženého štěstíčka a my budeme rádi, když svojí vrchovatou měrou poctí i Petra.

Danou informaci zpracoval a následně zveřejnil Ten

Souhlasím.

Panter

Já se ke gratulaci přidávám. Každý z nás v životě činíme chyby – někdy jsou velmi závažné, jindy zase méně. Důležité je však to, abychom se z nich poučili. A obdobně učinil i Petr, který se pokusil o omluvu za své někdejší prohřešky. A i když ze strany poškozených víceméně nebyla přijata, cením si alespoň toho, že Petr překonal své závislosti a znovu se tak dokázal zapojit do normálního života.

Anna

Vždyť co by to bylo jinak za život, kdyby se v něm neudálo něco pěkného. A já věřím, že onen Petr, stejně jako my všichni, v něm mnoho pěkného ještě zažije.

Anonymní dopisovatel

Rubriky: Flying antasy | Napsat komentář