V blázinci (Říjnová) – (autor Michal Hanuš)

Za dveřmi zamčenými –

všude, kam se podívám splíny…

Minulý den a hned zazdil,

bez zardění číši zas jsem upil,

nemalý povyk sám sobě jsem ztropil.

 

Na posteli sedím, dál sem s klidem

nedostal se, kvůli dlouhým nocem.

Sny se střídají v rychlém tempu,

vnímavě po ránu se zimnicí klepu,

a po dešti vždy vzhlížím k světlu.

 

Jak venku ve větru kaštan –

za oknem za tabulkou sám tam.

Lístky už podzimem hýří,

padají barevné, žádné chmýří,

ona jen bosou nohou je dráždí a oni víří.

 

Vím, že k nám – rodině patří,

rodíme se pospolu – my bratři.

Podlaha jakoby pár centimetrů daleko,

skoro denně a vlastně ani ne už na měkko,

stále pluj dál, ať si, cosi řeklo.

 

Klidným krokem zas zítra k ránu,

po chodbě tiché a s cigaretou podepřenou o „prahnu“-

po svobodě a vůních, co po mě chtějí..?

oplachuji si obličej, a u umyvadla se směji

vodě bez deště a drobným tancem paranoi se chvěji.

 

Kousek tabáčku za scénou,

klíček ke mřížím zahozen pod trémou.

Znají mě, už i mého slova rým,

mé myšlenky ne.. a ponaučení, smím?:

Nekončící je opravdu jen dým…

 

Vždy zůstat chci jen svým!

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Světlo spí sní smí… Plamený (autor Michal Hanuš)

Být tím stínem prověřený,

vodou lehce povzbuzený,

přítelkyní nasycený,

za mřížemi probuzený,

básník jest jen poblouzněný,

i tím svědkem odsouzený.

K pokloně Já předurčený,

pod záminkou propuštěný,

od pasu snad narovnaný,

parfémem Tvým napojený,

člověk – bohém přirozený,

svým dítětem vytvořený.

Ohněm rudým opojený,

bronzem, stříbrem vyvážený,

citem v koutku pozlacený,

překážkami vytížený,

bytím lidu – přednést stranný,

přitom znovu, a, ni stejný.

Býval plamen uzavřený,

větrem, vzduchem zalíbený,

za minulost pokáraný,

přes přítomnost přenesený,

s budoucností vždy smířený,

život darem připravený…

znavený… … smyšlený…

… pokorný… …plamenný…!

Rubriky: Mix | Napsat komentář

S tebou (autor Michal Hanuš)

Sama sebou?

Nebo tou tmou?

Zimou?

Či nocí krásnou?

Předtím, než usnou.

 

Uteču,

snad schovám se…

Určitě?

Mezi stromy

nezáleží na kráse…

 

Určitě,

i bez toho floka v kapse!

Přidáš se?

Půjdu na večerní procházku.

Nechci běhat už po lese.

 

Když vím,

že bez Tebe neznám se…

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Píseň (autor – Michal Hanuš)

Když vidím tvé oči jiskrou plát,

stává se to někdy o půlnoci..

Prach hvězdný sbírám z tvých hustých řas

polibkem úst pro Tebe, no Tebe přeci!

 

Když večer ulehám jak ten pták divoký,

chtěl bych ve svém hnízdě mít tě jen pro sebe.

Nezbylo mi nic víc než vzpomínek pár

a nad hlavou v dáli krásné modré nebe..

 

Ref.:

To jsem celý já a má kniha kouzel

pocit zapomnění a splynutí v touze.

Kde já ve snech zapad na tisíckrát,

nechám si o Tobě má milá zdát

 

Už se smráká a stíny jdou spát

a já dál tu čekám jenom na Tebe

Srdce se chvěje, jak já tě mám rád,

vítr fouká a nos mě trochu zebe.

 

Však Ty se mi vrátíš jednou z dáli,

jak rudá krev, tak pravda jistá.

Dál sním o Tobě, má muzo, má paní,

navždy uzamčena v mé duši tak čistá..

Rubriky: Mix | Napsat komentář