(8) Angerinina láska

 Angerinina láska

 Les sílí v lest

Ostré trní

Angerinina tvář

Se skrz něj brodí

Strach střídá hněv

Stromy zašumí

A vodu čistou

Krev rozruší

Smaž splín

Vždyť víš

Vše se urovná (urovná)

Špitá Angerina

+++

Les míjí břeh

Angerina pokleká

Plná nadějí

Že vše překoná

Ruku svou pokládá

Voda se rozmělní

A pak spatří

Jak prsten září (září)

Ten chci mít

S ním žít

Toť věc samozřejmá (samozřejmá)

Špitá Angerina

+++

Je tomu moc let

Odnesl ho čaroděj

Proklel

Pak pohodil

Angerině řekl jen

Proklínám tě

Ne, jen to ne

Kletbu odvolej

Odvolej

+++

Řeko zrádná proč mé city pokoušíš

Nedráždi je nebo budu na tebe vážně zlá

Stanu se vážně zlá

Tak ten splín

Trvá a s ním

I dávná kletba (kletba)

Angerině nemilá

+++

Již ví

Že dávný slib

Se nepromíjí (nezbývá než říct)

Neplač Angerino

Rubriky: Psanec Vandy Harden | 1 komentář

(7) Záře velkoměsta

 Záře velkoměsta

 Když nastal čas

Abych zašel do ulic dát si čaj

Mísil se v nich stres

A dále pachuť městských mas

Styl nekomfortní mě ubijí

Když domy míjím

Bdělý semafor hlídá co síly stačí

Kolony aut ty ani radši nevnímám

+++

Slunko procitlo v zář

Je slyšet jen pláč z temného poprašku

Je tu i mnoho míst jímž se vyhýbám

Když druhá odbíjí v tmách

Dům prošedlý je přítěží

To já dobře vím

Možná že jednou tu bude někdo navíc

A řekne mi že velkoměsto kouzlo má

+++

Sleduji ulice z nábřeží

Onen spěšný lidský proud

A sním o tom co postrádám

+++

Tak běží čas

Já myslím zas na vleklou samotu

Zvonek u dveří po letech překvapí

Štěstí zas mám

Spatřím novou tvář

Jež mé city uvádí v mocný žár

Mně nezbývá než-li se na ni usmát

Vyjít jí vstříc (a přitom jí do očí říct)

Že život ještě cenu má

Rubriky: Psanec Vandy Harden | 1 komentář

(6) Milován – zatracován

 Milován – zatracován

 A opět se sálem proplétám

Všemi lidmi z davu tu obléhán

Není důvod ke stranění

Vše šlo tak jak jsem si přál já

Zvrat však záhy nadchází

To na pódium náhle přichází

Ta, jež je mi pokaždé oporou

Ve chvíli pro mě nejtěžší

Já k ní teď vzhlížím

Nezapřu ani svůj provinilý žal

Já ji zradil, přede všemi její roli tady hrál

Rázem jsem milován

Pak zatracován

To jsem už já

Ten co si moc troufá

+++

Ó jak rád bych svou chybu napravil

Lidem v sále tady naznačil

Nebyl jsem to dneska jen já

Kdo vám tady všem rád hrál

Však nic víc na tom nezmění

Postoj té co vytkne mi

Nelibou slovní hříčkou

Užij si, nespěchej, se svou slávou velkou

Jak jí mám proboha říct

Že nic již nezmění city niterní

Tak to už jsem prostě jednou zase zkrátka celý já

Ten co je milován

Pak zatracován

Prostě jen ten

Co si moc troufá

+++

Jak jí mám proboha říct

Že nic již nezmění city niterní

Tak to už jsem prostě jednou zase zkrátka celý já

Ten co je milován

Pak zatracován

+++

Otevři mi své srdce

A smažme tuhle trapnou rošádu večerní

Beztak skončí, ke konci každý se utvrdí

Že je milován

Pak zatracován

Že štěstí žal střídá

Naše láska, ta je však věčná

Rubriky: Psanec Vandy Harden | 1 komentář

(5) Dům na nábřeží

Dům na nábřeží

Nezapomenu

Na chvíle strávené

Nechci ještě domů

Srdce mám bolavé

Trápí svědomí

Osamění

Vždy polekán

Hromy bijí

Již mnoho let jsem si přál

Aby čas se vrátit dal (ó tak moc, moc si to přál)

Chci jen to, šťastný být

Osud zlý, ješitný

Mísí klam ošidný

+++

Já nikdy

Takový nebýval

Měl mnoho věrných přátel

Zlatého retrívra

Čas všechno vzal

I naděj mou

Že nikdy nebudu žít

Se vší pokorou

Náhle slyším vnitřní hlas

Říká žij, vždyť máš (domov svůj, domov)

Chci jen to, šťastný být

Žal ustoupí

Vše co mám je darem nemalým

+++

Tak se omlouvám

Za chybná proroctví

Nyní už navždy vím

Že dary potěší

Nastal čas dát si čaj

Zasednout a štkát (to jediné, jen to)

Že tu mám svůj dum nábřežní

Splétá přátelství

S těmi jenž bývali mí nejbližší

A to stačí ke štěstí

Rubriky: Psanec Vandy Harden | 1 komentář