Historie jednoho zápasu (autor – Martin Jabkenič)

Historie jednoho zápasu

Již odmalička přál si

pokud možno vyniknout v jakékoliv profesi

a to od postu úspěšného novináře

co píše do významných periodik

až po místo vedoucího

jenž na starosti má prosperující podnik

 

Plánů tak měl nejméně na tisíc

leč žádný z nich doposud nenabyl

oné skutečné reálné podoby

 

A jak by také mohl

když Lojza, onen muž

totálně pokazil vždy to

pro co se původně nadchl

 

A rázem tak bylo po daném snu!

 

Kdy pouze jen samé dluhy zbyly

a společně s nimi

na desítky nazlobených věřitelů

jež trvali na okamžitém uhrazení

požadované ztrátové sumy

jinak že vše poženou k soudu

 

Neměl to tedy Lojza v životě zrovna jednoduché

kdy v jeho případě jedno složité období

hnedle střídalo to druhé

 

Proto nelze diviti se tomu

že jmenovaný postupně odhodlával se

k onomu zásadnímu životnímu kroku

 

A sice že dopustí se jedné skutečné loupeže

a to v obchodě s oblečením

na rohu své rodné ulice

kde již za ta léta stačil zažít jak ono dobré

tak bohužel i to zlé

 

Tak s pistolí coby atrapou

jakožto s kuklou na hlavě

vydává se Lojza najisto

onoho slunného odpoledne

uskutečnit svůj vlastní loupeživý plán

jenž do sebemenších detailů měl důkladně propracován

 

Pro začátek bylo mladíkovi umožněno splynout s davem

jenž nechal zlákat se mistrovským zápasem

který rozhodnouti měl

o celkovém vítězi tamní hokejové soutěže

 

I Lojza se kdysi bruslení pokoušel závodně věnovat

i když to v jeho případě nebyla kdovíjaká sláva

I tak ale stále doufal – i když marně

že jednou dostane se do hokejové reprezentace

 

Proto nyní jen velmi nerad

opouštěl jmenovaný natěšený fanouškovský dav

a místo s ním na stadion

zcela osamocen zamířil na předem vytipované místo

kde co nevidět měl se dopustiti

krádeže nemalé peněžité sumy

 

Leč sled následných událostí způsobil

že Lojza zničehonic začal panikařit

to když spatřil, jak do obchodu s oblečením

právě vchází muži zákona v uniformách policejních

jenž přišli se pouze ujistit

zdali vše probíhá dle počestných regulí

 

Leč co se nestalo!

 

Mladík neustál danou stresovou situaci

a kvapem koukal z obchodu se klidit

Leč v tom shonu nestačil si povšimnouti

že tak činí i s kšiltovkou

jíž předtím vzal do ruky

 

K Lojzově smůle

prodavačka vše vyhodnotila jako krádež

a tak náš nebohý jmenovaný naráz v patách měl

ony strážce zákona věru neústupné

 

Mladík pokoušel se je setřást

a zavčas skrýt se v davu

ovšem coby vyhlášený smolař

samou nepozorností atakoval pouliční lampu

kdy absolutní nevědomí pohltilo jej

a on tak přestal vnímat okolní svět

 

Ono následné procitnutí z nicoty

bylo pro Lojzu více než překvapující

neboť v hokejové výstroji se nacházel

a to přímo na ledové ploše

 

S největší pravděpodobností nedovolený zákrok to byl

co mladíkovi způsobilo dočasný výpadek paměti

 

Nyní tak přišla jeho chvíle

kdy prokázati měl své schopnosti bruslařské

a to v rámci trestného střílení

jehož měl se na přání týmu zhostit

 

Lojza tak dodává si potřebného sebevědomí

a směrem k soupeřově brance se rozjíždí

S pukem na ledě čaruje

až ten následně – po precizní kličce a bekhendovém blafáku

nakonec přeci jen končí šťastně v brance

 

Tribuny ve stoje nadšeně aplaudují

neboť jejich tým Lojza rázem navrátil opětovně do hry

do boje o mistrovský pohár

jenž nad hlavu zvedne ten

kdo vyhraje tento klíčový zápas

 

Lojza pro jeho získání

byl ochoten dát v sázku cokoliv

teď když v sobě objevil

ony někdejší bruslařské schopnosti

 

A zas se tu nabízela šance

jež obdobně skončila gólem

A kdo jiný než Lojza u ní opětovně byl

kdy svému týmu poprvé v zápase

zajistil tolik důležité vedení

 

Neuběhla ani minuta

a Lojza již potřetí za krátkou dobu

v utkání znovu skóroval

Kdy nepozornosti v brankovišti tentokráte využil

vstřelil tak klíčový gól na jedna tři

a tak vůbec poprvé v životě

mohl slavit svůj vytoužený hattrick

 

A davy natěšených fanoušků společně s ním!

 

Ano, právě ti unisono vyvolávali mladíkovo jméno

a dotyčný tak náležitě užíval si jejich pozornost zaslouženou!

 

Záhy však pohár únosnosti u jednoho z protihráčů přetekl

a Lojza tak pocítil bolest v oblasti temene hlavy

po níž k zemi nedobrovolně se sesunul

 

Procitnutí pro něj pak do jisté míry

stalo se znovu překvapující

neboť došlo k němu u oné pouliční lampy

kdy nad mladíkem skláněly se ony policejní složky

 

Dotyčný záhy pochopil, jak se věci mají

to když želízka na ruce byly mu následně nasazeny

 

To předtím byl jen pouhý přelud!

Odehrávající se výhradně v Lojzově mysli

a nikoliv tedy v onom skutečném reálnu!

 

Jaké však jmenovaný dodatečně zažil rozčarování

když v cele předběžného zadržení

dostaly se mu do ruky

ranní čerstvé noviny

 

V nich psalo se o hrdinovi

včerejšího hokejového zápasu

jenž svým hattrickem dovedl svůj tým

k vytouženému mistrovskému titulu

 

I on jmenoval se Lojza!

 

Hříčka osudu či jen pouhá náhoda?

 

Právě nad tím dodnes ve vězení přemítá jeden mladík

jenž pomyslně zažil svých patnáct minut slávy

 

Kdo však mu to kdy uvěří

když vše odehrálo se v pouhé jeho mysli

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Výzva (20)

Výzva (20)

Je jen s podivem, kolik času mi lidé zde na Zemi za život promarníme. Nyní mluvím o talentu, jenž nám byl dán do vínku a jenž se u mnohých z nás plně rozvine kolikrát až v dosti pokročilém věku. Toto samozřejmě není stálým pravidlem. Existuje celá řada zázračných dětí, jež uspěly záhy poté, co se narodily. Za zmínku například stojí Wolfgang Amadeus Mozart či šachista Bobby Fischer. O obou taktéž byly natočeny neméně slavné filmové adaptace.

Přesto mezi námi je přítomno stále více těch, u nichž se právě daný talent kolikrát rozpozná až za zenitem dospělosti. Příkladem může být americký zpěvák říkající si Scatman John, jenž svoji hvězdou dráhu prožil až po padesátce, v druhé polovině devadesátých letech, kdy se po celém světě proslavil takzvaným scatem a naplno tak využil svoji vrozenou vadu koktavosti, za níž dokonce byl uveden do síně slávy koktavých lidí.

Jsou ale mezi námi i tací, kteří na sobě nic výjimečného po celý svůj život nepozorují, i když talent rozhodně mají. Tak tomu bylo u jednoho mládence z USA, jehož jméno si bohužel již nevybavuji. Daný mladík byl od narození problémovým dítětem, kdy svým rodičům a okolí přidělával jen samé starosti. Postupně ho vyloučili ze všech možných škol, několikrát pak dokonce skončil ve vězení kvůli četným deliktům. A přitom dotyčný mohl pracovat přímo pro NASA, kde by uplatnil své nemalé vlohy pro matematiku a počítače, což o něco později prokázaly četné testy od promovaných psychologů na slovo vzatých. Onen mladík všechny okolo však i nadále ignoroval a pokud se nemýlím, tak momentálně stále zůstává v jednom z nápravných zařízení, kde skuhrá na celý tento náš pozemský svět, jak mu v jednom kuse neustále ubližuje.

Také ke mně byl osud nespravedlivý a plně rozvinout vlastní potenciál mi bylo umožněno až na prahu třicítky. Do té doby jsem byl pouze výhradně odkázán o svých spisovatelských námětech jen snít. Pokaždé když jsem na ně byť jen pomyslel či vzal do ruky tužku a papír a nanečisto se něco pokusil sepsat, zasáhl proti mně okamžitě můj vnitřní Diktátor s tím, že vše co vytvořím, musí býti profesionálně upotřebeno a pokud tomu tak do budoucna nebude, nemám z jeho strany dále právo cokoliv dalšího tvořit.

Onehdy jsem vůči této své vnitřní složce pocítil značnou nevraživost, leč nebylo mi to nic platné. Jakmile jsem něco z Diktátorových zásad porušil, vnitřně mě pak ponižoval a doslova terorizoval a já tak dál trpěl a z daných šoků se dostával s odstupem několika týdnů až měsíců. Tak závažné to se mnou onehdy bylo. A to se teprve psal rok 1995.

O něco později, konkrétně v roce 2001, jsem se k psaní pokusil vrátit. Stalo se tak krátce po maturitě na gymnáziu, za studií německého jazyka na J. A. Komenského v Nymburce. Leč ani tehdy to nedopadlo. Až v roce 2004, co mne zradilo studium na Vyšší odborné škole hotelnictví a turismu, kdy jsem byl nucen danou školu opustit, abych dalších sedm let strávil na úřadu práce, přeci jen mezi mnou a Diktátorem došlo k jisté zlomové dohodě. To když mi Jan Šípek nabídl, že jednu z mých knih oficiálně vydá na papíře a lidé si ji pak budou moci regulérně koupit. Kniha nakonec, po četných komplikacích s textem, přeci jen vyšla a to o šest let později, tedy v roce 2010, další tvorba pak od roku následujícího jest prezentována zde na těchto mých webových stránkách.

Sám za sebe zastávám názor, že jistým talentem oplývám, to bych jinak nesepsal na desítky literárních počinů. Nyní tak již záleží čistě na vás, vážení čtenáři, zdali to cítíte stejně. Pokud ano, může mě to jen těšit. Pokud ne, snad si vás získám svojí další tvorbou.

A jakým talentem oplýváte vy, vážení čtenáři? Jste v něčem výjimeční? A pokud tomu tak není, můžete za sebe doporučit nějakou jinou významnou osobnost, jíž si vy osobně vážíte? Nachází se takový člověk přímo ve vašem okolí či je dokonce součástí vaší rodiny? A pokud ano, v jakém odvětví zazářil?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Rubriky: Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora | Napsat komentář

Zakázaná láska aneb ze života několika generací (autor – Martin Jabkenič)

Zakázaná láska aneb ze života několika generací

Chodili spolu již rok

a nějaký ten měsíc navíc

coby vášnivě do sebe zamilovaní

 

Jinak ovšem stavěly se k tomu jejich rodiny

jenž nepřály oné lásce dvou mladých lidí!

 

Tak už to holt někdy bývá

když mezi dvěma znesvářenými klany

bují vzájemná nesmiřitelná bitva!

 

Bitva jež za ta dlouhá léta

nespěje ke svému zdárnému konci

a opakovaně coby smrtka kosí vše

co je druhým z vůle boží

tu na světě nejmilejší

 

Onen pár odmítl déle snášet dané rozbroje

a navzdory protestům obou rodin

tajně nechal oddat se

 

Poté co ona pravda vyšla najevo

nezbylo oběma novopečeným manželům nic jiného

nežli natrvalo opustit své rodiště

coby zapuzení vyvrhelové

jichž jejich rodinné klany

tímto jednou provždy zřekly se

 

Mladý pár tak byl odkázán zcela sám na sebe

a v samotných začátcích společného soužití

to rozhodně neměl nijak zvlášť ulehčené

Kdy vhodné bydlení musel si narychlo shánět

jakožto odpovídající zaměstnání, jenž uživilo by jej

 

Ano, toto všechno bylo nezbytně nutné

neboť co nevidět měl na svět přijít první potomek

v podobě vytouženého chlapce

 

Toho pak, o rok později, následovala

neméně půvabná holčička

 

Oba rodiče byli pevně odhodláni

poskytnout svým dětem co nejvíce bezpečné zázemí

Plnými hrstmi dát jim mateřskou lásku

tedy něco, co oni sami nikdy nepoznali

 

Tak odmala vyrůstali

syn s dcerou v harmonickém prostředí

v němž hádky nebyly na denním pořádku

jakožto přísné zákazy

ohledně budování potenciálních partnerských vztahů

 

Leč právě ona benevolence vůči nim

stala se o několik let později

zdrojem nesvárů sousedských!

 

To bylo tak

Oba sourozenci k sobě měli blízko již od narození

 

Kdy trávili spolu většinu volného času

přičemž postupně zjišťovali

že pojí je více než jen pouhé přátelství

 

Tak potají

spolu se několikráte pomilovali

aniž o tom rodiče jakožto okolí

měli vůbec nějaké tušení

 

Leč právě jedno z oněch milostných vzplanutí

stalo se zamilovaným nakonec osudným

to když vzešel z něj jeden potomek skutečný

 

A právě to následně vzbudilo veřejné pohoršení!

 

„To přece není možné

aby dva sourozenci spolu měli dítě!“

dušovaly se okolní partaje

 

Verdikt proto zněl zcela jasně, nekompromisně:

„Ihned opusťte naše město

když nectíte partnerské vztahy počestné!“

 

Tak stíhána nepřízní osudu

byla rodina nucena znovu se stěhovat

tentokrát na zcela odlehlou samotu

kde nikomu dalšímu nepřekážela

 

S daným rodinným přírůstkem

překvapivě nebylo to zas až tak zlé

neboť dotyčný vyrostl v poměrně chytré, inteligentní dítě

jenž v dospělosti našlo uplatnění u hasičského sboru

kdy smyslem jeho života stalo se

zachraňování lidských životů

 

A právě jedna z cest

zavedla jej do někdejšího bydliště

na místo kde počat byl

a to za velmi dramatických okolností

 

Nyní však nebyl čas

probírat se starými křivdami

kdy v sázku byly dány

právě ony tolik křehké lidské životy!

 

Tak v plném obětavém nasazení

vrhá se mladík statečně

do omračující plamenné výhně

z níž následně osvobozuje

nejméně na deset obyvatel

 

Jednalo se o čin vpravdě hrdinský

uvážíme-li onu skutečnost

že oni zachránění by jinak v plamenech uhořeli

 

Onen hrdina – zachránce

však o svém chrabrém činu tehdy pomlčel

a dál žil počestným skromným životem

a to na oné odlehlé samotě

coby čerstvě novopečený otec

 

A tak vše zbylo na těch

kdož onoho osudného dne

podruhé narodili se

 

Ono následné setkání

působilo více než dojemně

už třeba jen z toho důvodu

že neslo se v ryze přátelské atmosféře

 

Kdy rodině nakonec odpuštěn byl

třicet pět let starý přečin

kdy nebýt jej

kdoví zdali by se tu všichni

takto vůbec nyní sešli pohromadě

 

Co dokáže způsobit

jeden jediný zlomový životní okamžik

to jest někdy opravdu k nevíře

 

Tak alespoň že vše nakonec

pro všechny zúčastněné končí šťastně

 

Nebo snad opačný názor zastáváte

a pro změnu viděli byste rádi

danou rodinu ještě více trpět?

 

A já ihned oponuji:

cožpak ta neprošla si již

dostatečným příkořím

jenž bylo dílem oné nehostinné tragiky?

 

Snad jednou dojdeme spravedlivého rozhřešení

my coby pozemští to smrtelníci

či naopak my coby již zesnulí

přebývající v oné nebeské, případně pekelné říši

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Výzva (19)

Výzva (19)

Říká se, že život není to co chceme, ale to co máme. Mnozí z nás se s tímto však odmítají smířit, neboť jsou se svojí současnou životní situací krajně nespokojeni. Velký podíl na tom mají zažité poměry v různých zemích světa. V posledních letech je to zejména terorismus, co ovládá pozemské bytí v tom negativním slova smyslu. S tím souvisí ona migrace lidí z poškozených území, jež přidělává starosti nejednomu státu, jehož se pak citelně dotýká. Na jednu stranu pro ni máme pochopení, neboť nikdo z nás nechce déle dobrovolně setrvávat tam, kde se nepřetržitě musí strachovat o svůj vlastní život. Na stranu druhou však nevíme, co si s migranty pak máme počít, když jich v jedné vlně přijde najednou klidně i na tisíc.

Ani já sám na migraci jako takovou nemám zcela jednotný názor. Asi bych se zachoval obdobně, tedy ohledně onoho odchodu. Naštěstí ale žiji v zemi, kde ozbrojený válečný konflikt „prozatím“ nehrozí. Dokonce naše Česká republika je uváděna jako šestá nejbezpečnější Země na světě a až za ní se nachází třeba takové Švýcarsko! Co se národnostních menšin týče, snažím se na ně ve svých literárních počinech nahlížet co možná nejvíc přívětivě. A tak rodák z Afriky Rollo v mém podání na našem území nachází svoji životní lásku a Fero Joska zase práci v prosperující firmě. Nemluvě o rodačce původem ze Skandinávie Elke Jensenové a tolik zmiňované Petře Lavordové, dívkách, jež zde u nás rovněž našly uplatnění a stálé zázemí.

Nikde nebyl Bůh! Takovou hlášku vyřkne nejeden věřící, jenž ztratil veškeré ideály o vlastním šťastném životě. Bohužel za nás živé, jménem „Onoho nejvyššího“ v obměněných tezích, jednají i ti, kdož mají na svědomí zločiny namířené proti lidskosti. Ona výše zmíněná hláška o Bohu byla taktéž použita v článku pojednávajícím o Olze Hepnarové, poslední popravené Češce v tehdejším Československu, mající na svědomí osm nevinných životů. Opět si tak musíme položit onu zásadní otázku: proč Bůh předčasně nezasáhl a nerozmluvil dané teroristce její trestuhodné počínání? A když už toto nebylo v jeho moci, proč alespoň předem nevaroval ty, kdož pod koly nákladního vozu, jež Hepnarová řídila, následně našli předčasnou krutou smrt?

I přesto… i když oporu v podobě Boha i já sám ve svém životě rovněž postrádám, snažím se alespoň na své románové postavy nahlížet pokud možno z těch lepších stránek. To znamená, že pokud se dané postavy projeví nějak zle vůči druhým, dostávají novou příležitost k nápravě. A tak Dana Moronová, i přes svoji zažitou nevraživost, nachází spřízněnou duši v podobě muže jménem Lojzík, zatímco Leopold Barnet odchází v poklidu na onen svět.

Ve spojitosti s Oním nejvyšším, tedy Bohem, bych tu rád uvedl ještě jednu příhodu. Jeden můj kamarád mu byl hluboce oddán. Vkládal do něj veškerou naději na lepší život. Poté co se nepohodl s rodinou, byl pevně rozhodnut osamostatnit se a zkusil bydlet sám v bytě, jenž vlastnil jeden z jeho příbuzných. Ten v něm však prakticky vůbec nepobýval a tak nebyl problém přepsat jej na nového majitele. Onen můj kamarád si daný byt postupně zvelebil a dodatečně i pořídil psí společníky, jenž obohacovali jeho život. Podnikal s nimi četné výlety a zdálo se, že mu je život ve všem nakloněn.

Jenže pak se dotyčný začal povahově zásadně měnit. Postupně se vzdal dobře placené práce, svých zvířecích mazlíčků i bytu. Onen kamarád podlehl nové duchovní výzvě a začal společně žít s dalšími věřícími, s nimiž se však stále častěji dostával do sporů. Nazloben na celý svět rozešel se se všemi, jež mu kdysi byli oporou. Poté co najisto opustil byt, se přestěhoval nazpět k rodičům a daná situace se ještě více vyostřila. Onen kamarád se uzavíral v pokoji, stával se čím dál vice hysterický. Chtěl být sám. Příbuzní podali návrh, aby se šel léčit. On to odmítl. I nadále pociťoval nevraživost vůči samotnému Bohu, jehož vinil ze všeho špatného, co se mu v jeho krátkém životě přihodilo.

To v mém podání „boží silou“ posvěcený Winsternský rod řádu lebonských lidí rozhodně netápe a pokud se již dostane do jisté problematické situace, dokáže si v ní hravě poradit – ať již svými léčitelskými schopnostmi či za přispění lémanských růží či posvátné Winsternské kočky, jež léčí různorodé lidské nemoci, nemluvě o těch zhoubných. Případné „dary shůry“ tak zde jsou využity v plné míře. A kdo ví, třeba ony zázračné růže jakožto ony němé tváře, o nichž jsem se tu zmínil, jsou někde skutečně přítomny. To jen mi, obyčejní smrtelníci, o nich prozatím nevíme.

A jak se stavíte k migraci vy, vážení čtenáři? Jste jejími zastánci či naopak odpůrci? Co soudíte o Olze Hepnarové? Odsuzujete výhradně její teroristický čin či naopak jste toho názoru, že se stala pouhou obětí nehostinného osudu? A jak nahlížíte na nelehký úděl onoho mého kamaráda, o němž jsem se tu zmínil? Máte rovněž ve svém okolí někoho, kdo si prošel něčím podobným? A pokud ano, jak danou nelehkou životní situaci následně řešil?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Rubriky: Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora | Napsat komentář