přehled básní (21-26)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 3

Výhradně to zásadní z pevropské historie: z Ráje do Pekel a nazpět – Pevropa (21) – Den, jenž změní všechno (27)

Pevropa, na rozdíl od Evropy, měla, od svého historického vzniku, veškeré předpoklady stát se vzorem pro okolní světy coby kontinent naplněný všeobecně platným mírem pro všechny zúčastněné (21). Klid a harmonii jí zajišťoval zákonný patron pro vše živé, takzvaná Rajka. Ta nad vším bděla a s pomocí osazenstva pevropského kontinentu dbala na to, aby se dobra, lásky a porozumění dostalo opravdu každému (22). Ovšem, jak už to tak bývá, nacházelo se tam i zlo, zpočátku dobře skryté a čekající na příležitost. To představovala takzvaná Demolka. Ta sice byla z Pevropy vyhnána do okolních světů a tak v ní přestala škodit, právě mimo ni však započala svoji tyranskou nadvládu v přivlastňování si lidského štěstí. Sice se vše obrátilo proti Demolce samotné, kdy svým neuváženým zbrklým chováním dostála proměny, obdobně jako Rajka se začala přiklánět k dobru, čímž jí byla udělena milost a mohla se tak vrátit zpět do své pevropské domoviny (23), cosi z ní zlého však jako by na Zemi přeci jen zůstalo. A netýkalo se to pouze Evropy jako takové, zmínky o zlu a zášti z něj vyvěrající jsou známy již z dob staré Číny (24). Lidská povaha – a nejen ta – jako by postupně byla stále více narušována, bohužel nevyjímaje pevropský kontinent jako takový. Důkazem budiž příběh mladíka, jenž svým přístupem namyšleného arogantního pokrytce doslova podkopal tamní pohádkový folklór, na němž by se tak akorát prospěchářsky pouze obohatil, kdyby na to přišlo. Mladík pak sice přistoupí na uchování jeho původní celistvosti, činí tak však ale pod nátlakem okolí (25). Když je však dotyčný o něco později usvědčen z úkladné vraždy třinácti lidí, vše je zcela jinak. Mladíkův osud je sice nadobro zpečetěn, to poté, co si pro něj přijde samotná vyslankyně z pekel, na níž původně svalil vinu (26), svým chladnokrevným činem ale zavdal dostatečný impulz k tomu, aby pro Pevropu jako takovou nastaly skutečné těžké časy.

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

13! (26)

Té noci spala jsem vcelku klidně

i když moji mysl občas zaměstnával fakt

že nic příjemného nečeká mne

onoho třináctého října

kdy soudu budu nucena znovu se zpovídat

.

Probouzím se již časně z rána

v hlavě urovnávajíce si možné odpovědi na otázky

jež mi ctihodný soud bude s největší pravděpodobností klást

Leč pochybuji o tom, že sama něco před ním zmůžu

když obviněna jsem z nejméně třinácti hrdelních zločinů

.

O něco později bachaři konečně přichází

a přináší tuze ubohou snídani

Dva menší tousty a kafe nevalné kvality

jenž sotva mé chuťové buňky zasytí

Jsem zkrátka zvyklá na stravu jinačí

ale o tom před bachaři raději pomlčím

.

Proto alespoň trochu vděčnosti záhy projevím

když dochází na hygienu ranní

a já že nemusím po ní nazpět do vězeňského mundúru

nýbrž mohu se obléci do mnohem pohodlnějších šatů

jež nosívala jsem běžně jinak v civilu

.

A opět mám na přemýšlení dostatek času

neboť poměrně dlouhá cesta čeká mne do hlavního města k soudu

kde rozhodne se o mém budoucím osudu

.

Zdali prokáže se má nevina

nebo místo toho mne žalář doživotní čeká

případně ustanovený trest smrti

a s ním spjatá poprava oběšením

.

Tak za doprovodu policejní eskorty

pozvolna spěji na soudní proces století

jenž na třináctou odpolední naplánován jest

do všech koutů země mé rodné médii přenášen

.

Vášnivé emoce a pískot provází můj příjezd

jež se navýší poté

co vystoupím z policejního vozu

a společně s eskortou kráčím směrem k soudní budově

.

Nejinak tomu je pak přímo uvnitř ní

poté co třináct porotců a soudce zasednou

a soudní líčení tak za dramatických okolností

jest za zahájené považováno

.

Podrobena tak jsem krutému výslechu

přičemž neustále je mi kladeno za vinu

oněch třináct hrdelních zločinů

ze strany soudce

jakožto i od oněch třinácti porotců

.

A já přitom neměnně

naopak trvám na své nevině

leč je mi to pramálo platné

neboť všichni staví se proti mně

.

Ba co víc!

Pak kdosi z přihlížejících v soudní síni

začíná častovat moji maličkost narážkami nehoráznými!

.

Na šibenici následně posílá

a tím soudu poskytuje záminku

aby ten danému požadavku vyhověl

a já coby lidská persona

tak z pozemského světa

jednou provždy sprovozena byla

.

I na mě je té kritiky již přespříliš

a tak přistupuji k ráznému jednání

kdy dochází k proměně mé celkové

a to po stránce vzhledové

.

Ošacení záhy v prach se přemění

stejně jako kůže, co vizáž vyzáblé kostry odhalí

jež ta k všeobecnému zděšení všech v soudní síni

jde si právě pro viníka oněch třinácti zločinů hrdelních

.

Ano, oním viníkem není nikdo jiný nežli onen muž

co přál mi onu šibeniční oprátku

Která však nyní výhradně kolem jeho krku visí

a to mým pohotovým přičiněním

.

Poté co ta ho k doznání přiměje

naráz oba do pekla propadáme se

Já coby jeho věrný služebník

zatímco onen muž výhradně coby viník

mající na svědomí nejeden hřích pozemský závažný

.

Třináct třináct – to jest ten památný čas!

Kdy zase jednou dobro nad zlem zvítězilo

jako nezvratný důkaz toho

že i v dnešní době existuje spravedlnost

.

Nebo snad na to vy ostatní máte zcela jiný názor?

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Napsat komentář

přehled básní (21-25)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 3

Výhradně to zásadní z pevropské historie: z Ráje do Pekel a nazpět – Pevropa (21) – Den, jenž změní všechno (27)

Pevropa, na rozdíl od Evropy, měla, od svého historického vzniku, veškeré předpoklady stát se vzorem pro okolní světy coby kontinent naplněný všeobecně platným mírem pro všechny zúčastněné (21). Klid a harmonii jí zajišťoval zákonný patron pro vše živé, takzvaná Rajka. Ta nad vším bděla a s pomocí osazenstva pevropského kontinentu dbala na to, aby se dobra, lásky a porozumění dostalo opravdu každému (22). Ovšem, jak už to tak bývá, nacházelo se tam i zlo, zpočátku dobře skryté a čekající na příležitost. To představovala takzvaná Demolka. Ta sice byla z Pevropy vyhnána do okolních světů a tak v ní přestala škodit, právě mimo ni však započala svoji tyranskou nadvládu v přivlastňování si lidského štěstí. Sice se vše obrátilo proti Demolce samotné, kdy svým neuváženým zbrklým chováním dostála proměny, obdobně jako Rajka se začala přiklánět k dobru, čímž jí byla udělena milost a mohla se tak vrátit zpět do své pevropské domoviny (23), cosi z ní zlého však jako by na Zemi přeci jen zůstalo. A netýkalo se to pouze Evropy jako takové, zmínky o zlu a zášti z něj vyvěrající jsou známy již z dob staré Číny (24). Lidská povaha – a nejen ta – jako by postupně byla stále více narušována, bohužel nevyjímaje pevropský kontinent jako takový. Důkazem budiž příběh mladíka, jenž svým přístupem namyšleného arogantního pokrytce doslova podkopal tamní pohádkový folklór, na němž by se tak akorát prospěchářsky pouze obohatil, kdyby na to přišlo. Mladík pak sice přistoupí na uchování jeho původní celistvosti, činí tak však ale pod nátlakem okolí (25).

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Mladík Jan a bytost z jiného světa (25)

V pohádkové říši

tam kde rozprostírají se četná jezera

a nad nimi táhnou se hory a pohoří

nachází se země nedotčená, kouzelná

kde nikdo z tamních obyvatel neživoří, nestrádá

.

Jest to domov skřítků, elfů, víl

a jiných fantastických bytostí

jež navzájem respektují se

a po staletí v míru žijí pospolu, neznaje rozepře

.

Právě zde již po nějaký ten čas

pobývá velice pohledná to Apolenka

Víla nesmírně to moudrá

světem, mimo ten svůj pohádkový domovský, doposud nepoznamenaná

.

To se však co nevidět mělo změnit

poté co naopak z onoho pozemského světa lidí

zavítal do toho snového mladík jménem Jan

jenž zde útočiště spásné hledal

.

Pronásledován svými věřiteli

zahnán do kouta nahlas přečetl kouzelnou formuli

a naráz ocitl se ve zcela jiné zemi

V zemi plné neskutečných výjevů

jenž obyčejnému smrtelníkovi jinak nejdou na rozum

.

Janovi pak o něco déle trvalo

než sžil se s onou novou realitou

než překonal počáteční obavy

z daného pro něj doposud neznámého prostředí

.

Mladík jím opatrně začal tedy procházet

a téměř na každém kroku něčemu byl nucen podivovat se

Tu spatřil bludičku, posléze zase skřítku

a než nadál se, těsně kolem něj prošla rodinka sedmi trpaslíků

.

Co však zejména upoutalo záhy Janovu pozornost

byl překrásný zpěv

linoucí se od jednoho z nedalekých jezer

k němuž právě dospěl

.

Tam následně mladík vílu zahlédl

jak na vodní hladině tančí za nočního úplňku

a cosi drahocenného třpytí se jí kolem krku

.

Onou vzácností byl tuze mocný to věneček

utkaný z leknínů a kouzlem posvěcen

.

Leč to nebylo vše!

Ten kdož vlastnil jej

měl pak neomezenou moc nad svým vlastním životem!

.

Alespoň tak to prorokovala píseň

jíž Apolenka prozpěvovala si svým líbezným hláskem

Píseň jež Jana toliko omámila

že to již nevydržel, vyšel ze svého úkrytu

a víle se v plné své kráse ukázal

.

V ten moment utichl tuze líbezný zpěv

a i Apolenka začala si Jana s očividným zájmem prohlížet

Zahlížela však na něj výhradně na coby nezvaného hosta

jenž jejímu pěveckému výkonu nepřestával náruživě tleskat

.

Počáteční nedůvěru víly

ještě navýšilo mladíkovo nečekané následné doznání

jenž uniklo dotyčnému nedopatřením mezi řečí

to když se víle dvořil

.

A sice že jest obyvatelem tuze vzdálené země

jíž nemůže znáti jak Apolenka tak nikdo další z její pohádkové říše

do níž ho zavedla sama náhoda

to když do úzkých se v té své pozemské nedopatřením dostal

.

Zvědavost v tu chvíli nad Apolenkou postupně vítězila

a Jan toho plně začal zneužívat

záměrně vílu nabádaje, aby osobně přesvědčila se

že ji o svém původu nelže

.

Stalo se to tak nečekaně náhle!

.

Než Apolenka nadála se

kouzelný věneček svíraly mladíkovy ruce chtivé

a to v bláhovém domnění

že se štěstěna na jeho stranu přikloní

jak ona píseň víly pravila ve své přitažlivé harmonií

.

Daleko se však onen zloděj se svým lupem nedostal

neboť Apolenka vzburcovala celou pohádkovou říši

a ta okamžitě bila na poplach

Kdy sjednotily se bytosti z jejích blízkých i vzdálených končin

jež Jana záhy dostihly

o věneček následně obraly

a jeho právoplatné majitelce jej posléze navrátily

.

Mladík tak již neměl na vybranou

a chtě nechtě musel jít ven s pravdou

pohovořit o tom, co vedlo ho k onomu závažnému prohřešku

z něhož se nyní řádně zpovídal u pohádkového soudu

jenž výjimečně svolán byl kvůli němu

.

Snad to byla pouhá náhoda

či jen něčí vypočítavý záměr

a přeci jen seběhlo se to naráz

takto neočekávaně

.

To když Jan při soudním líčení

sklopil náhle oči směrem k zemi

A co nevidí!

Zlatá rybka se tam na ní plácá

a o záchranu tuze cenného života prosí!

Prý když ji mladík do vody nazpět hodí

tři přání na oplátku mu mileráda zase ona splní

.

Tak jak si to rybka přála

tak se i nakonec stalo

a Jan opět navrch měl

nad celou říší pohádkovou

.

Jak jen vše nakonec dopadlo?

.

Jen napovím vám

že celá pohádková říše nedotčena zůstala

a sám mladík se z ní v pořádku

do té své domovské bez újmy šťastně dostal

.

Coby zámožný to magnát

jenž již nebyl vystavován nátlaku

ze strany oněch obávaných věřitelů

.

Ach, ten mazaný lišák

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Napsat komentář