Tom Patrick

ČÁST 1

Příběh dvou rodin: Láska s příchutí opery (1) – Monstrum (11)

Na počátku našeho vyprávění jistý muž truchlí po své zesnulé ženě. Za poslechu opery a jejích významných představitelů jeho milá postupně ožívá a pozvolna se tak navrací do pozemského života, po bok toho, jehož na celém světě nejvíce milovala (1). Jako by se tím opakovala minulost. Onen jmenovaný muž se totiž kdysi obdobně ocitl na prahu smrti, když se dobrovolně rozhodl sáhnout si na život. V danou chvíli při něm stáli všichni svatí, neboť byl nakonec skonu ušetřen. To když právě natrefil na svou osudovou lásku, do té doby stejně těžce zkoušenou osudem, s níž se posléze oženil. Život oběma – bok po boku – tak pak začal dávat zase konkrétní smysl (2). Jeho součástí se stal i psík – kokršpaněl, jenž do doby, než se k páru dostal, obdobně ve svém životě zažíval jen výhradně to zlé, a kterého – jak jinak – rovněž naháněla nehostinná smrt. To když byl partou výrostků surově napadán a poté vhozen do rozbouřeného moře, a obdobnou shodou šťastných okolností unikl jinak jistému nevyhnutelnému skonu. Naštěstí se psík dostal na opuštěný ostrov, kde se ho následně ujal lidský trosečník, který následně opravil porouchané letadlo, a tak se oběma podařilo úspěšně odcestovat. To parta výrostků takové štěstí neměla, neboť našla smrt právě v rozbouřeném moři (3). Byl to právě syn výše jmenovaného páru, kdo jej přivedl do rodiny. I jeho, coby obdobně hudebně nadaného, stíhala tragika života, který mohl – nepřekvapivě – předčasně vyhasnout. Přišla totiž válka a tak to mladík coby klavírista neměl vůbec jednoduché. Hrával sice po kavárnách, uživit se tím v té době však byla řehole. Sice přišel o svůj zdroj obživy, avšak zároveň našel svoji budoucí partnerku – rovněž nadějnou umělkyni, jenž mu poskytla tolik potřebné zázemí. Oba nakonec nelehké období zdárně společně překonají. Jejich počáteční přátelství přeroste ve vztah vážný a již, coby šťastně ženatému páru, se jim narodí pět stejně nadaných dětí (4). První z nich – dcera – právě vstupuje do nového milénia. Jako všichni ostatní i ona si daný přerod užívá plnými doušky. Ovšem ne nadlouho. Vše se změní ve chvíli, kdy předčasně vyhasne život její nové partnerky, s níž se seznámila v baru; ta je totiž násilně zavražděna neznámým atentátníkem (5). Zatímco tato žena je vpravdě volnomyšlenkářská, její sestra je naprostý pravý opak: bez menšinové orientace, pobožná, toužící po rodině. Obě však shodně provází životní tragika (6). Novináře, jenž jednotlivé členy početného rodinného klanu sám zpovídal, to přiměje k sepsání obsáhlého, vpravdě kontroverzního článku. Tragiku života totiž dává do kontextu s filozofií jisté skupiny lidí, toho času ve vězení. Článek následně oprávněně vyvolá značnou odezvu a vybídne k zamyšlení. I přes značnou nevoli některých respondentů si autor za ním stojí. Zbývá si tak položit vpravdě zásadní otázku a sice kde jest ukryta ta skutečná pravda. A sice, zda život vážně stojí za žití, či je kvůli každodenním tragédiím naprosto zbytečný a tak má být jednou provždy „nenásilně humánně ukončen“, jak to požaduje právě ona vězněná skupina, jež se o něco takového neúspěšně sama dokonce pokusila (7). Částečně na tuto otázku dává odpověď příběh třetího člena muzikantského rodu. Dotyčný svůj život nejprve vidí jako naprosto zbytečný (v čemž jej navíc záhy utvrdí vpád teroristů do školy, v níž studuje), jejich následná povahová proměna jakožto uchráněné životy všech zúčastněných a poškozených (za přispění nadpozemských bytostí – andělů) jej však donutí názor na život jako takový zcela přehodnotit (8). Stejně tak je na tom bratr. Ten, na rozdíl od svých sourozenců, se k hudbě coby celoživotní vášni musí poctivě dopracovat. Původně, coby neúspěšný uchazeč o práci u policie, to posléze jako hudební persona dopracuje z nich nejdál. To poté, co se po zpackaném policejním zátahu dostane do vězení, kde s ním celu sdílí bývalý houslista. Pod vedením dotyčného v ní mladík začíná pilně cvičit dlouhé hodiny a je tak talentovaný, že jej ihned po propuštění bez problémů přijmou na hudební konzervatoř, po jejímž úspěšném absolvování se z něj stane sólista samotné České státní opery. S ní začíná vyprodávat koncertní haly a sály, byť je po policejním zátahu doživotně upoután na vozík (9). Stejnou trnitou životní cestu absolvoval jiný mladík, říkající si Mack – pro změnu jedináček žijící u matky. Vydával se za bohatého, i když jím ve skutečnosti vůbec nebyl. Svým „vyvoleným partnerkám“ sliboval manželství, i když byl v daný okamžik ve vztahu s dalšími ženami (na to ostatně nakonec krutě doplatil, když vše vyšlo najevo). Pak Mackovi osud zasadil tu nejtvrdší možnou životní ránu – jeho matka – ta jediná, kterou v životě měl – náhle skoná na infarkt. Mackovi poté nezbývá nic jiného než přehodnotit svůj dosavadní prostopášný život. Úspěšně se vzdá svodu žen, založí rodinu a stane se pyšným otcem (10). Sami Mackovi rodiče to kdysi v životě rovněž neměli jednoduché. Podobně – jako u prvně jmenované hudebně založené rodiny – i tuto sužovaly těžkosti života, místy zahalené do nadpozemského tajemna. A i o Mackovu matku usilovala smrt. Z původně neznámého vetřelce se sice vyklubal její choť, policie ale případ odložila, neboť muž v té chvíli nebyl při smyslech. Jak k tomu mohlo dojít, se prokázat ale nepodařilo. Své ženě byl její muž přes padesát let jinak věrný a manželství bylo ukázkově spořádané – bez hádek a násilného chování. Mužův stav se navíc záhy stabilizoval. Policie případ tedy odložila (11). Nabízí se tu tak zajímavý konspirační závěr: bylo skonání ženy z druhé jmenované rodiny jakousi odplatou osudu? A to konkrétně za nečekané vykoupení z osidel smrti právě ženy z oné rodiny prvotně zmiňované, tedy hudebně zaměřené? Nebo má vše mnohem prostější vysvětlení, tedy, že vše bylo dílem obyčejného lidského smrtelníka, jenž si takto pohrává se čtenářovou psychikou?

Žili spolu rovných padesát let

a nikdy se nepřestali milovat

.

Ba právě naopak

jejich vzájemná láska rok od roku jen vzkvétala!

.

Drobné dary tu tak byly na pořadu dne

stejně jako kytice růží

jež muž nosil každé ráno ženě své

.

Nejinak tomu mělo být i osudného pondělí

kdy muž se jako obvykle vypravil

na svoji časnou pochůzku

z níž navracel se domů za necelou hodinku

.

Oba manželé bydleli na odlehlé samotě

to však ale ani v nejmenším netrápilo je

neboť bez společnosti dokázali obejít se

.

Toho pondělního rána

však jako by bylo něco jinak

neboť ani po té hodině

se muž doma neukázal

.

Nedostavil se na snídani

a rovněž ani na oběd polední!

.

A když pozvolna počalo se smrákat

a on stále nešel

najisto uvědomila si jeho choť

že je cosi špatně

.

Žena byla odhodlána přivolat policii

když tu náhle zvenčí

dolehly k ní podezřelé šelestivé zvuky!

.

Sluchátko od telefonu tak dopadlo na stůl!

Ta, jež ho upustila

vydala se nyní opatrně k pootevřenému oknu

zvědět, kdo nebo co působilo ten nečekaný rozruch

.

Srdce ženě málem úlekem se zastavilo

když střetli se pohledem ona a nezvaný host!

Oba ve tváři značně pobledlí!

Žena náhlým úlekem

persona druhá pak vlivem hysterického vypětí!

.

Zazněla ohlušující rána!

Okenní výplň rázem byla ta tam!

Tak velkou silou disponoval vetřelec

jenž snad ani nemohl být pouhým člověkem

.

Zběsilá honička záhy započala

kdy neznámému násilníkovi dovnitř podařilo se dostat!

A to s jasně stanoveným cílem:

ublížit té, co před ním právě do bezpečí prchala!

.

Zdaří se jí však ten riskantní záměr?

.

Nakonec horní půda stala se místem

kde žena našla své dočasné útočiště

Sotva že zvládla vyběhnout těch pár schodů

a násilník div ji při tom nestrhl zpátky dolů!

.

Velké drama vrcholilo!

Vetřelec neúnavně bušil do poklopu

který žena zatížila vším

čím se jen dalo

.

A pak najednou vše utichlo!

.

Nápor polevil

a bylo pouze slyšet

jak násilník ztěžka oddechuje

kdy po schodech dolů chvatně zase spěl

.

Že by nakonec vzdal své úsilí?

.

Žena notnou chvíli váhala

zdali úkryt opustit

a následovat toho

kdož jí o život usiloval

a jal se jí surově ublížit

.

Opatrně tedy pootevřela poklop…

a v tom okamžiku zažila zcela nový šok!

.

To když bez ohlášení vpadlo do domu komando v kuklách

a začalo se prát s tím

kdož se po něm doteď potuloval

coby nezvaný host

stále pevně skryt pod maskou zloducha

.

Opravdu tomu bylo však tak

jak se společně domnívali žena a policejní eskorta?

.

Až přivolaní lékaři

dokázali zkrotit obávaného vetřelce

jenž přestal vzdorovat ve chvíli

kdy byla mu vpíchnuta uspávací injekce

.

V tom okamžiku žena zažila snad ten největší šok

poté, co došlo k odhalení identity násilníka

co vážně ohrozil nejen její život!

.

Jím její milovaný manžel byl!

Dalo se vůbec něčemu takovému uvěřit?

.

Žena přesto nehodlala opustit svého muže

momentálně obývajícího sanitní lóže

.

Do nemocnice s ním za každou cenu chtěla jet

i když ona ani lékaři netušili

jak na tom posléze bude

až po probuzení přijde opět k sobě

.

Tak u lůžka nemocničního žena sedí

potichu za svého manžela se modlí

ať plného zdraví opět nabude

a vše zlé nechť navždy zažehnáno jest

.

Po hodině, která snad trvala věčnost

muž náhle procitá!

.

K úlevě všech přítomných onu personu před sebou poznává!

Svojí věrnou družkou ji nazývá!

.

Načež dotyčného udivuje

kde ocitl se to s ní náhle

Proč nejsou oba v domě na samotě

kde pospolu, bok po boku, vždy bývalo jim tak blaze

.

EPILOG

Den ode dne dařilo se muži lépe

díky obětavé péči jeho ženy

jakožto lékařského týmu

co v nemocnici na starosti měl jej

.

Co bylo pravou příčinou mužova pozměněného chování?

To se patrně již nikdo nikdy přesně nedozví

neboť i přes všechna odborná vyšetření

dané zůstávalo záhadou

jež dosud nedošla ryze reálného objasnění

.

Tak manželé i nadále

opětovně bok po boku, ruku v ruce

společně kráčejí životem

jako dvě tokající hrdličky

plně oddáni lásce nehynoucí

v domnění

že daný incident někdejší

byl míněn jako životem stanoveno…

.

jedno velké nedorozumění