Mascarenské drama (8)

Ve státě jménem Mascarena

žilo pět sourozenců pospolu

jelikož se však o ně jejich biologická matka řádně nestarala

dostali se brzy nato do hledáčku sociálních odborů

 

Ty nakonec pětici umístily do dětského domova

a to s následným odůvodněním:

Matka výchovy naprosto neschopná

otec stále nezvěstný!

 

Tři bratři a dvě sestry

jen stěží sžívali se s novým prostředím

 

Především pak s tyranskou despotickou vychovatelkou

jež si vždy dokázala prosadit tu svou!

 

Toho, kdo se jí odvážil na odpor postavit

stihl nepřiměřený krutý trest

marně pak dovolával se dotyčný spravedlnosti

ta pokaždé jako by vzala za své

 

A nejinak tomu mělo býti i nyní!

Kdy děti z domova zavítati měly

vůbec poprvé v životech svých k moři!

 

Obávaná vychovatelka již od počátku spřádala lstivé plány

jak svým svěřencům znepříjemní společný ozdravný pobyt

 

Jenže vše začalo se odvíjet zcela jinak

než tak jak ta si původně plánovala

 

To když doslova před očima začala jí mizet svěřená to dítka!

 

Nejprve chlapec!

A po něm hned dívka!

Oba stáhnuti byli pod mořskou hladinu!

Ani jeden z nich již nevyplaval!

 

Uběhla ani ne minuta

A pod vodou skončili naráz další dva!

 

Kdy moře z útrob svých

následně vydalo všechny čtyři vesty plovací!

 

Do pohotovosti byl povolán záchranný člun

jehož posádka stala se přímým svědkem toho

jak si moře vzalo posledního ze sourozenců!

 

Marnou snahu vynaložili potápěči

snažili se snažili

seč jim síly stačily

 

Ale žádného z pohřešovaných bohužel nakonec nenašli!

 

Nezvratný důkaz toho

co se může přihoditi

když svěřeným ratolestem nevěnujete

dostatečnou pozornost a péči!

 

Nebohá vychovatelka se psychicky zcela zhroutila!

Neschopna jediného kloudného slova!

 

Do psychiatrické léčebny tedy převezli ji

kde strávila hned několik dní

Toho sedmého pak částečně výslechu uschopněna byla

v obličeji celá bílá jak stěna

 

V nelehké životní situaci ocitla se dotyčná

Po vleklých soudech následně vláčena!

Z vážného přečinu nakonec obviněna!

 

Bylo ovšem toto vše vážně nutné?

Opravdu pětici sourozenců navždy pohltilo nehostinné moře?

 

Nenechme se zmýlit nedávnými událostmi

Tři bratři a dvě sestry – těšili se plnému zdraví!

 

To jejich biologický otec si pro ně přišel

a z útrob moře následně vyzvedl je!

 

A tak zatímco někdejší vychovatelka spěla do vězeňské cely

současný opatrovník pěti dětí

byl plně odhodlán brázdit s nimi oceán širý

 

Společně postupně procestovali celý svět

a řekli si při tom na tisíce vět

jimiž prolomili dávné mlčení

z časů vzájemného odloučení

 

Že se vám zdá toto mé vyprávění těžko uvěřitelné?

Inu, kdysi dávno skutečně takto odehrálo se!

 

Pokud zajímá vás však žhavá současnost

není mi momentálně dosti dobře známo

kde nachází se ona rodinka početná

 

Zda-li ještě přebývá mezi námi živými

či na zasloužený odpočinek posmrtný se již odebrala!

 

Pokud tedy ono druhé neplatí

a oni všichni do jednoho stále žijí…

 

Prosím, dopřejme jim trochu toho soukromí!

 

Oněm pěti sourozencům

a jejich biologickému otci

jenž toliko riskoval

aby s nimi mohl konečně být

 

Po zbytek života svého

pozemského nelehkého

kdy již nic nebude bránit

společnému rodinnému štěstí

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Napsat komentář

přehled básní (1-7)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 1

Putování Malého budhy napříč Pevropou – Román výhradně lidský (1) – Dívka a kotě (10)

Na počátku příběhu dochází k seznámení dvou důležitých person: ostýchavého Damiána a půvabné Lenky. Prvně jmenovaný je původem rodák z africké Angoly, zatímco druhá jmenovaná rodačkou ryze českou. A je to vlastně až s podivem, že k onomu osudnému setkání vůbec došlo. Nebýt koloběhu, čítajícího celou řadu náhod, kdo ví, jak by se vše nakonec odvíjelo. Kdyby Lenka nebyla znovu napadena a Damián se jí tentokrát najisto nerozhodl vydat na pomoc, nikdy by se tak následně neodehrály události, v nichž důležitou, vpravdě zásadní roli, naopak sehrála soška Malého budhy. Sošku Damiánovi věnoval právě otec oněch dvou násilníků, a právě ta je rovněž tou, jež Lence, coby vášnivé sběratelce, chybí v početné sbírce. A zatímco oba hříšníci skončí v policejních poutech, Damián a Lenka konečně mají možnost osobně se lépe poznat (1). Oba mladí lidé, jejichž vztah postupně přechází v něco mnohem hlubšího, než jen pouhé přátelství, se sami sobě otevírají ohledně svých dosavadních, ne zrovna šťastných životů. Na jedné ze společných schůzek se tak Lenka Damiánovi svěří ohledně tragédií, jež pravidelně stíhaly její početnou rodinu, kdy jedna se všem stala osudnou. Jen Lenka jako zázrakem unikla ze spárů smrti. Jako by kdosi na všechny uvrhl klatbu. Onehdy vše navíc bylo silně medializováno (2). Damiána Lenčino vyprávění silně zasáhne. O to více se jí stává oporou. Oba mladí lidé se spolu tedy snaží trávit co nejvíce času. Hodně cestují – například za kulturou. Tak tomu ostatně bylo i onen památný den, kdy se oba znovu narodili (Lenka tedy již poněkolikáté), podobně jako ti ostatní, přepravující se za svými záležitostmi tímtéž vlakem. Tou dobou na trati sesutý most totiž jako zázrakem náhle zmizel a onen vlak, čítající tři soupravy plus kabinku strojvůdce, tak nevykolejil. Kdyby tomu bylo přesně naopak, mělo by to fatální následky (3). Že by vše opět měla na svědomí ona soška Malého budhy? Damián a Lenka tedy v pořádku dorazí na koncert, něco však jako by jim říkalo, aby se na daném místě ještě zdrželi. Ani jeden z nich daného rozhodnutí nelituje. Oblast pevropského Porýní v sobě prostě má pachuť čehosi mystického, což záhy znovu potvrdí jistý tajemný jogín, díky němuž tamní hospodář, jmenovitě Roman Pastýř, ve velmi krátké době vyšlechtí ojedinělou vpravdě zázračně ozdravnou jabloň. Leč lidská závist je mnohem silnější a tak soused, pro změnu lékař, nesoucí jméno Radim Koutecký, se ujme odplaty, neboť mu, coby lékaři, začínají ubývat pacienti. Jistým kompromisem se pak pro oba stane hrušeň s ozdravnými účinky pouze částečnými. Poté, co se situace zase zklidní, se oba znesváření sousedé znovu usmíří. Leč ani to nestačí k tomu, aby lidské zlo ze světa zcela vymizelo (4). Zejména politické špičky toho jsou zdárným příkladem. Celá Pevropa, tedy i Porýní, coby vstupní brána do ní, nebyla z jejich strany nijak ušetřena. A co teprve Mela, jedno z klíčových hlavních měst v samotném srdci pevropského kontinentu. Obzvlášť tu situace nebyla zrovna dvakrát příznivá. Působilo tady jedno dosti aktivní aktivistické hnutí, neváhající znemožnit politiky jakožto hlavu státu, kdykoliv se k tomu naskytla vhodná příležitost. Také tu byly výrazné rozdíly, co se týče životní úrovně obyvatelstva. Přivýdělek, mnohdy nelegální cestou, tak nebyl výjimkou. O klimatických změnách nemluvě. A právě tyto tři závažné okolnosti záhy výrazně ovlivnily následné jednání politických špiček, jenž se sešly přímo na melském hradě, aby tam rokovaly nejen o těchto pevropských problémech jakožto i o kontinentu jako takovém. Jednání se ovšem, sotva začalo, nekontrolovatelně zvrtlo a ve výsledku připomínalo naprostý debakl – ovšem s dosti fatálními následky pro společnost jako takovou (5). Damián a Lenka, stejně jako ostatní, jen nevěřícně přihlížejí tomu, co všechno je vůbec možné, to když dané mají možnost shlédnout v televizi, poté, co se navrátí zpět domů. Následně oba dojme příběh o mladíkovi, jenž platonicky miloval dvě krásné ženy, avšak ani s jednou z nich nebylo v reálu možné navázat odpovídající vztah. Mladíkova posedlost dokonce zašla až tak daleko, že se za šíření falešných zpráv ohledně něžného pohlaví musel zpovídat u soudu, jenž jej nakonec uznal vinným (6). Daná reportáž jako by v mnohém rezonovala s Damiánem a s Lenkou. S prvním jmenovaným v kontextu s jeho původně skrytými sympatiemi k ženě svých snů. Druhá jmenovaná se zase okamžitě ztotožnila se soudní síní, jež jí připomněla, jak ona sama byla nucena zpovídat se kdysi novinářům z rodinné tragédie. Lenka a Damián si uvědomují, že teď je ten nejvyšší čas jednat. To když jest v sázku dán i život zvířat, konkrétně nebohého retrívra Bena, jenž je, proti své vůli, coby pokusná loutka, vyslán do vesmíru a to v rámci vesmírného programu pevropských mocností. Ben jako zázrakem však přežije (7). Byla to opět soška Malého budhy, kdo se o to přičinil?

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Vesmírný tulák a jeho životní příběh (7)

Putoval vesmírem

zlatavý retrívr Ben

V raketě přebýval

jako osamělý pasažér!

 

Nikomu nescházel

nikdo ho nepostrádal

 

Bylo tomu však skutečně tak?

 

Ben pána měl

Ten ale o něj nejevil zájem!

 

Raději se ho vzdal!

Za tučnou odměnu jej zaprodal!

A to za účelem kosmických výzkumů!

Pokud při nich retrívr přijde tedy o život

rozhodně to dle jeho majitele nebude na škodu

 

Jak legendární Lajka

připadat si musel Ben

Marně dovolávajíce se pomoci

ve stavu beztíže!

 

Opravdu však jeho snažení bylo nakonec marné?

 

Jak si pak vysvětlit

že retrívra zčistajasna oslovil

nikým neřízený počítač palubní

jenž s onou němou tváří soucítil?

 

Ben jinak nebyl hloupé zvíře

Uvědomoval si závažnost dané situace!

 

Přežíval jen díky tomu

že zavčas objevil skrytou potravinovou zásobu

a sám ve své hlavě pečlivě rozvrhl si

nakolik dní ta mu patrně vystačí

 

Retrívr byl natolik chytrý

že nezaváhal ani nyní

kdy po dlouhé době spojil se s ním

právě onen počítač palubní

 

Ač každý z nich jiným jazykem promlouval

společně oba usilovali o to samé

 

O návrat!

 

A to na svoji domovskou planetu!

Vyslyší někdo konečně tuto naléhavou prosbu?

 

Nemožné stalo se po nekonečných týdnech živoucí realitou

kdy tísňové volání z rakety

zaregistrovali na míle daleko

 

A to na malebném ostrůvku

kdesi v Tichém oceánu

kde právě ke psům jeho tamní obyvatelé

chovali bezmeznou láskyplnou úctu!

 

A tak zatímco Benův někdejší pán onemocněl

a v naprosté samotě na rakovinu umíral

zlatavý retrívr naopak o mnoho kilometrů dále

svůj velký happyend zažíval

 

Kdy z nebes na domovskou planetu

opětovně bez újmy se dostal…

 

Coby zbožně oslavovaný

statečný hrdina!

 

Jaké z toho plyne ponaučení?

Ono prosté, následující:

 

Važme si přízně němých tváří

my lidé, co společně s nimi

obýváme tuto planetu Zemi

 

Mnohdy to jsou totiž právě ony

kdo vyprovázejí nás oddaně

na naší cestě poslední

 

K bráně

odkud navazující cesta pokračuje

do jiných světů, galaxií

z nichž již není možno návratu

do nedávných řad pozemských

 

A toho si je potřeba vážit!

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Napsat komentář

přehled básní (1-6)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 1

Putování Malého budhy napříč Pevropou – Román výhradně lidský (1) – Dívka a kotě (10)

Na počátku příběhu dochází k seznámení dvou důležitých person: ostýchavého Damiána a půvabné Lenky. Prvně jmenovaný je původem rodák z africké Angoly, zatímco druhá jmenovaná rodačkou ryze českou. A je to vlastně až s podivem, že k onomu osudnému setkání vůbec došlo. Nebýt koloběhu, čítajícího celou řadu náhod, kdo ví, jak by se vše nakonec odvíjelo. Kdyby Lenka nebyla znovu napadena a Damián se jí tentokrát najisto nerozhodl vydat na pomoc, nikdy by se tak následně neodehrály události, v nichž důležitou, vpravdě zásadní roli, naopak sehrála soška Malého budhy. Sošku Damiánovi věnoval právě otec oněch dvou násilníků, a právě ta je rovněž tou, jež Lence, coby vášnivé sběratelce, chybí v početné sbírce. A zatímco oba hříšníci skončí v policejních poutech, Damián a Lenka konečně mají možnost osobně se lépe poznat (1). Oba mladí lidé, jejichž vztah postupně přechází v něco mnohem hlubšího, než jen pouhé přátelství, se sami sobě otevírají ohledně svých dosavadních, ne zrovna šťastných životů. Na jedné ze společných schůzek se tak Lenka Damiánovi svěří ohledně tragédií, jež pravidelně stíhaly její početnou rodinu, kdy jedna se všem stala osudnou. Jen Lenka jako zázrakem unikla ze spárů smrti. Jako by kdosi na všechny uvrhl klatbu. Onehdy vše navíc bylo silně medializováno (2). Damiána Lenčino vyprávění silně zasáhne. O to více se jí stává oporou. Oba mladí lidé se spolu tedy snaží trávit co nejvíce času. Hodně cestují – například za kulturou. Tak tomu ostatně bylo i onen památný den, kdy se oba znovu narodili (Lenka tedy již poněkolikáté), podobně jako ti ostatní, přepravující se za svými záležitostmi tímtéž vlakem. Tou dobou na trati sesutý most totiž jako zázrakem náhle zmizel a onen vlak, čítající tři soupravy plus kabinku strojvůdce, tak nevykolejil. Kdyby tomu bylo přesně naopak, mělo by to fatální následky (3). Že by vše opět měla na svědomí ona soška Malého budhy? Damián a Lenka tedy v pořádku dorazí na koncert, něco však jako by jim říkalo, aby se na daném místě ještě zdrželi. Ani jeden z nich daného rozhodnutí nelituje. Oblast pevropského Porýní v sobě prostě má pachuť čehosi mystického, což záhy znovu potvrdí jistý tajemný jogín, díky němuž tamní hospodář, jmenovitě Roman Pastýř, ve velmi krátké době vyšlechtí ojedinělou vpravdě zázračně ozdravnou jabloň. Leč lidská závist je mnohem silnější a tak soused, pro změnu lékař, nesoucí jméno Radim Koutecký, se ujme odplaty, neboť mu, coby lékaři, začínají ubývat pacienti. Jistým kompromisem se pak pro oba stane hrušeň s ozdravnými účinky pouze částečnými. Poté, co se situace zase zklidní, se oba znesváření sousedé znovu usmíří. Leč ani to nestačí k tomu, aby lidské zlo ze světa zcela vymizelo (4). Zejména politické špičky toho jsou zdárným příkladem. Celá Pevropa, tedy i Porýní, coby vstupní brána do ní, nebyla z jejich strany nijak ušetřena. A co teprve Mela, jedno z klíčových hlavních měst v samotném srdci pevropského kontinentu. Obzvlášť tu situace nebyla zrovna dvakrát příznivá. Působilo tady jedno dosti aktivní aktivistické hnutí, neváhající znemožnit politiky jakožto hlavu státu, kdykoliv se k tomu naskytla vhodná příležitost. Také tu byly výrazné rozdíly, co se týče životní úrovně obyvatelstva. Přivýdělek, mnohdy nelegální cestou, tak nebyl výjimkou. O klimatických změnách nemluvě. A právě tyto tři závažné okolnosti záhy výrazně ovlivnily následné jednání politických špiček, jenž se sešly přímo na melském hradě, aby tam rokovaly nejen o těchto pevropských problémech jakožto i o kontinentu jako takovém. Jednání se ovšem, sotva začalo, nekontrolovatelně zvrtlo a ve výsledku připomínalo naprostý debakl – ovšem s dosti fatálními následky pro společnost jako takovou (5). Damián a Lenka, stejně jako ostatní, jen nevěřícně přihlížejí tomu, co všechno je vůbec možné, to když dané mají možnost shlédnout v televizi, poté, co se navrátí zpět domů. Následně oba dojme příběh o mladíkovi, jenž platonicky miloval dvě krásné ženy, avšak ani s jednou z nich nebylo v reálu možné navázat odpovídající vztah. Mladíkova posedlost dokonce zašla až tak daleko, že se za šíření falešných zpráv ohledně něžného pohlaví musel zpovídat u soudu, jenž jej nakonec uznal vinným (6). Daná reportáž jako by v mnohém rezonovala s Damiánem a s Lenkou. S prvním jmenovaným v kontextu s jeho původně skrytými sympatiemi k ženě svých snů. Druhá jmenovaná se zase okamžitě ztotožnila se soudní síní, jež jí připomněla, jak ona sama byla nucena zpovídat se kdysi novinářům z rodinné tragédie.

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář