Selma Kocmanová, pohledná to plavovláska, se na letišti loučila se sympatickým párem důchodců. Bylo to velice dojemné loučení, plné emocí. Tak ještě poslední pusa a obejmutí a pak již nezbývá než spěchati do taxíku, který Selmu zaveze do jejího nového domova.
„Jeremenkova ulice, to je vážně vaše nová adresa?“ chtěl být ujištěn řidič taxíku.
„Ano,“ přitakala souhlasně Selma.
„Tak to vám závidím, slečinko, to budete žíti v noblesní luxusní čtvrti,“ přisvědčil řidič taxíku. „Není to tak dávno, co jsem tam vezl Matyase Petráška.“
„Kdo je to?“
„Tamní obyvatel, majitel prosperující lékařské kliniky,“ informoval Selmu již za jízdy řidič taxíku.
„Děkuji za informaci, alespoň tam budu někoho předem znát.“
„Od něj bych se na vašem místě radši držel dál, Matyas Petrášek nemá zrovna dvakrát dobrou pověst.“
„A pročpak?“
„Nu, povídá se, že Matyas Petrášek byl údajně nevěrný své manželce s nezletilými dívkami, jež zneužil,“ překvapil následnou výpovědí řidič taxíku Selmu. „Osobně bych vám tedy radil se mu vyhýbat,“ doporučoval jí.
Netrvalo to dlouho a dorazili na místo. Selma poděkovala taxikáři za odvoz, zaplatila požadovanou peněžitou taxu a vystoupila.
„Tak se tu opatrujte a hlavně, nezapomeňte na to, co jsem vám říkal ohledně majitele lékařské kliniky,“ nabádal řidič taxíku Selmu k ostražitosti. „Ostatně tamhleto, to je on.“
Selma pohlédla směrem ke krajní budově, před kterou postával pohuble vytáhlý muž okolo čtyřicítky. Když oba dva na sebe pohlédli, pokynul muž Šelmě letmo na pozdrav a poté zašel nazpět do svého domu.
„Mějte se.“
„Na shledanou,“ rozloučila se Selma s řidičem taxíku a pak se již vydala až na samotný konec Jeremenkovy ulice, kde se měla shledat se svojí bytnou. Tou byla robustní dáma v letech.
„Ó, zlatíčko, tak jste to přeci jen správně našla? Srdečně vás u nás vítám. Laura Grahamová.“
„Selma Kocmanová, také mě velice těší.“
Obě si potřásly rukama.
Už chtěly vejít do domu, když je náhle přepadla stará cikánka.
„Nechoďte dovnitř, ukrývá se tam sám ďábel.“
„Co prosím?“ otázala se překvapená Selma.
„To nic, Selmo, nevšímejte si jí,“ ponoukala ji Laura a nasměrovávala dovnitř. Jenže stará cikánka se nenechala tak snadno odbýt.
„Prosím, nečiňte tak, slečinko, ten ďábel vám ukradne duši a vy už tak nikdy nespatříte vycházeti slunce.“
„Tak to by už myslím stačilo.“ A Laura staré cikánce přibouchla dveře doslova před nosem. „Omlouvám se za ten výstup, už se to nebude opakovat,“ ujišťovala následně Selmu.
„Kdo to vlastně byl?“
„Ara Lapešová, místní podivínka,“ podotkla Laura, načež Selmu začala provázet po domě.
Laura jinak byla nesmírná pohodářka a Selma s ní strávila velmi příjemné odpoledne, kdy při vzájemných debatách probrali vše možné. I tak se ale Selma neubránila dojmu, že vedle bytné v domě přebývá ještě kdosi navíc! Že by Ara měla nakonec pravdu?
„To jste vy, Lauro?“ otázala se Selma, když se večer sprchovala ve vaně. Nikoho však nespatřila, když odhrnula závěs. Situace se opakovala znovu, to když Selma následně uléhala do postele. „Kdo je to?“ zpozorněla, když k ní dolehl jakýsi nezvyklý šelest.
A pak tu tajemnou postavu najednou spatřila v celé její kráse!
„Kdo… kdo jste?“
„Helga Kavanová,“ představila se žena. „Původní obyvatelka tohoto domu,“ dodala.
„Původní… původní obyvatelka?“ podivovala se Selma.
„Ano, tento dům se stavěl na můj výslovný požadavek roku devatenácet čtrnáct.“
„Jak je pak ale možné, že jste… že jste ještě stále naživu?“
„Nejsem oficiálně živá, ale popravdě řečeno… již několik let mrtvá.“
„Vy jste tedy… duch?“ vyslovila to Selma se zatajeným dechem.
„Ano, něco na ten způsob,“ potvrdila Helga její domněnku.
„Jak… jak je něco takového ale možné?“ neskrývala Selma údivy.
„To nyní ponechme stranou, Selmo.“
„Vy… vy znáte mé jméno?“
„Stěny mají uši.“
Selma stále byla v mírném šoku. „Mohu… mohu se přesvědčit?“
„Prosím.“
Selmina ruka prošla tělem Helgy jako nic. Nebyla to tedy mýlka.
„Nemusíte se mě bát, Selmo. Neublížím vám,“ promluvila do napjatého ticha po chvíli Helga. „Právě naopak, obávat byste se měla jiného člověka.“
„Teď vám nerozumím. O kom to nyní mluvíte?“
„O Samu Blackovi, taxikáři, který vás sem zavezl.“
„Je s ním snad něco v nepořádku? Na mě působil celkem mile,“ připustila Selma.
„Aha a nedovolil si nic nekalého k vám?“ zajímalo Helgu.
„Ne,“ odvětila popravdě Selma.
Helga si dávala s odpovědí tentokráte načas. „Jak to jen slušně říci? Sam vyhledává mladé ženy, zve je k sobě do bytu na návštěvu a pak je usmrtí.“
Selma se takové výpovědi okamžitě zalekla. S takovým člověkem že jela dnes taxíkem a ke všemu si s ním ještě normálně povídala? Tomu v této chvíli odmítala sotva uvěřit.
„Je tomu skutečně tak, Selmo. Sam Black nemá čisté svědomí,“ mínila zcela vážně Helga.
„Na mne ale nepůsobil zlým dojmem a navíc mne nijak neobtěžoval.“
„Tak to jste měla neskutečné štěstí.“
A pak si Selma vzpomněla na jedno podstatné: „Ale ten taxikář mě varoval před jistým Matyasem Petráškem.“
„A co vám o něm Sam navykládal?“ vyzvídala Helga.
„Že zneužil několik nezletilých dívek,“ odpověděla popravdě Selma.
„Tak to je prachsprostá lež, Matyas Petrášek je velice milý, slušný pán.“ oponovala Helga.
Selma se cítila býti zmatená. Vůbec nechápala, proč by onen taxikář tak ohavně smýšlel o jednom zdejším obyvateli.
„Nevyřešené spory ústí v pomstychtivé činy, Selmo,“ ujala se slova opět Helga. „Naopak, panu Petráškovi by velice prospělo, kdyby ho někdo poctil svojí návštěvou.“
„Cože, mám se toho ujmout já?“
„Bylo by to od vás velice šlechetné,“ usoudila Helga.
„No já nevím, jsem tu teprve první den a toho muže ani pořádně neznám,“ vymlouvala se Selma, Helga však nehodlala z naléhavé prosby ustoupit.
„Vím, že by to Matyasovi udělalo ohromnou radost. Souhlasíte tedy?“
„Nuže dobrá,“ nechala se obměkčit nakonec Selma.
„A co třeba již hned zítra?“ navrhla Helga. „A něco dobrého mu přineste na zub, to Matyas vždy rád ocení.
Pak Helga náhle říká „sbohem“
že musí již jíti, vyzpovídati se před Bohem
Selmě popřeje dobré pořízení
s Matyasem ať nalezne přátelské souznění
Velmi hodný člověk to totiž je
na světě bohužel nikoho jiného, krom klientely, nemaje
Za novou známost by tak byl velmi vděčen
modré z nebe by pak snesl jedné z osudových slečen
Selma Helze opětovně tedy na vědomí dává
že hned zítra za Matyasem se vydá
dobrou pochutinou ho pohostí
snad se jí s ním kontakt úspěšně navázati poštěstí
Poté se cesty obou žen najisto rozchází
kdy jedna stěnou nerušeně prochází
kdežto druhá do snů se pohrouží
kde sám Matyas jí v nich mysl poblouzní
Byla to snad všechno jen pouhá mýlka?
uvažuje Selma, když ráno v koupelně obličej si umývá
O všem ještě jednou přemítá
jak se večer s nocí vzájemně prolínal
Však náhle na zrcadle vzkaz nachází
kde ji Helga vlídně pobízí
aby za Matyasem Selma dnes spěla
jak jí to včera večer přislíbila
Tak koláč v troubě pomalu slavnostně kyne
snad bytná Laura protentokrát promine
že již takto časně po kuchyni Selma pobíhá
ve spěchu rohlík s máslem pojídá
Konečně vše uchystáno jest
tak hlavně žádný přehnaný stres
vždyť Matyas je člověk počestný
nikoliv lump a násilník protřelý
Jak to hlásal jistý Sam, řidič taxíku
co druhé pomlouval ze zvyku
a sám se k nim choval hrubě
když zval je k sobě do bytu svého
kde následně zamordoval je
Na to špatné však nyní není radno myslet
i když za dveřmi je slyšet podezřelý šelest
To Ara je odhodlána kolem sebe nanovo šířit negativní auru
kdy Selmě nezvěstuje o Bohu nýbrž o ďáblu
Selma ona slova plná zloby raději nevnímá
a za Matyasem proto rychle pospíchá
Od Ary se snaží býti co nejdále
odmítaje od ní si převzíti posvátné korále
Teprve až když u krajního pouličního domu spočine
a Matyas ven vyjíti si umane
poté pokřižuje se naposled Ara
jako by sama vzývala k životu onoho ďábla
a následně naštěstí vzdálí se
již pouze pro sebe si cosi nesrozumitelného mumlajíce
Jako nová obyvatelka Jeremenkovy ulice se Selma Matyasovi představí
a ten jako pravý gentleman se následně zachová a zdvořile ji pozdraví
K sobě do bytu Selmu ochotně pozve
koláč z jejích rukou s vděčností převezme
K němu červené víno coby vhodný aperitiv nabízí
když Selmu do pohodlného křesla usadí
Rozhovor v poklidné atmosféře se nese
leč je tu přítomna persona, jenž ho nesnese
Ta zcela vážně reálnou pomstu zvažuje
tak moc ji náklonnost onoho páru svazuje
Než však stačí cokoliv nekalého podniknouti
sama padá v nemilost, nemožna se jakkoliv pohnouti
To stará cikánka ji kolem krku chytá
smrtelné rány pak ona persona od ní schytá
Tak dokonává se nemilosrdný mord
jenž doprovázejí žalostné vzlyky a hlas plný ód
hlas náležící fanatické Aře
co Sama Blacka nedobrovolně doprovází k pekelné faře
kde muž bude zpovídati se ze svých činů ohavných
jenž za pozemského života vykonal coby vrah masový
Zatímco v domě slaví až do večera
onen sympatický pár Matyas a Selma
před ním mrtvý Sam se v kaluži krve zmítá
a Ara nad ním své satanské písně si zpívá
Zatímco v domě přátelství v lásku přechází
cesty Ary a Sama se pozvolna rozchází
kdy stará cikána odchází
kdežto duše Sama se do nebeské brány prosebně naváží
Marně, neboť výhradně peklu náleží
nikoliv nebeskému nábřeží
sestávajícího z usměvavých tváří
jenž do onoho Ráje po zásluze patří
Tak rok s rokem se sešel
avšak onen snový pár se nerozešel
naopak veselku s láskou chystal
za družku bytnou Lauru si vybral
Zatímco Matyas a Selma nanovo slaví
Ara o pozemský život přichází
Obdobně jako Sam na nebeskou bránu buší
však výhradně peklu její osobnost přísluší
Toliko zhřešila jako její oběť
má tedy nárok alespoň na onu zpověď?
Peklo nakonec vyhovuje jejímu přání
a tak koná se nové soudní stání
kdy stará cikánka obhajuje tezi
že jednala v afektu, pod tíhou své duševní nemoci
Tak končí se tento dramatický příběh
v němž jistý pár našel přízeň
v němž špatnost a závist svoji roli sehrály
a po zásluze jejich činitelé byli potrestáni