I.
ŽIVOTNÍ
Ptal jsem se Osudu
jak státi se v životě úspěšným
a on ponoukal mne
abych vlastním instinktem řídil se pokaždé
že on nade mnou bdíti ochrannou rukou bude
Leč životem doposud marně protloukám se jen
přešlapy nepočítaje
prožil jsem již toliko zmarů
že na to pouhé počty nestačí
Proč jen proč pokoušíš mne tedy Osude?
Proč nedopřeješ mi pozitiv?
Proč ve všem lhal jsi mi?
Jen špetička vděku postačila by
abych života vážit si opětovně mohl
Tak kráčím světem statečně dál
po boku mém lůza jménem Smůla však
stává se společníkem stálým
na mé trnité cestě napříč světadíly
Jak rád bych někde Štěstí potkal
leč, je ho jak šafránu
a i ten pomalu dochází těm
co životem jakž takž spokojeně procházejí
Žít musí se dál
i když se strádajícímu mnohdy nechce
i když po boku ho hrdě paní Smůla doprovází
Zanedlouho však ty sám zaslouženého vykoupení dojdeš z nesnází
vymodleného vděku toužebného dočkáš se
Pravil ke mne náhle sám Osud
A jako by po jedenkráte dostál svého slibu
kdy pomyslné dveře pozemského Ráje náhle otevřely se
a kýžené Štěstí objalo mne coby příchozího
Avšak tato příhoda krátkého trvání pouze má
neboť paní Smůla o slovo neúnavně hlásí se zas
A tak se smiluj alespoň ty, anděli můj strážný
když Osud mne nadobro zradil a tak ponížil
a pokud možno do cesty přihraj již jen to pěkné
na co rád vzpomínati budu
než Smrtka pro mne přijde si
a odvede na nebeskou oblohu
s otázkou cos pozitivního na Zemi dokázal, ty můj švarný jinochu?
II.
ŠEL TOMÁŠ CHLADNOU ZEMÍ
Šel Tomáš chladnou zemí
hledal štěstí ztracené
Hvězdy svítily mu na cestu
však mraky pozvolna halily je do tmy
Šel Tomáš chladnou zemí
hledal lidi s dobrým srdcem
I poctili ho svou přízní i projevili nenávist
oním dobrem ale i zlem obdarovali jej
Šel Tomáš chladnou zemí
hledal teplé přístřeší
I zvali ho dál i odmítali do svých příbytků vpustiti
ochoty i neochoty dočkal se pak
Šel Tomáš chladnou zemí
hledal uznání potulného muzikanta
I přijali ho halasným jásotem i nevraživým bučením
a tak dostáli svým protichůdným povahám
Šel Tomáš chladnou zemí
hledal lásku svou životní
Našel ji v objetí jiného muže
to už tak bývá když člověk zaváhá
Šel Tomáš chladnou zemí
hledal Petra – dávného přítele z dětství
Nalezl ho již mrtvého a pohřbeného
proplakal nad jeho hrobem celou noc
Šel Tomáš chladnou zemí
hledal porcelánovou misku z dávných dob
Objevil ji u starousedlíka až v daleké Ghaně
se zlou se od něj nakonec poroučel
Šel Tomáš chladnou zemí
hledal v ní sám sebe
Odhalil v nitru svém dobré i špatné já
a s obojím sžíti se snažil
rekapitulujíc co všechno již v životě zažil