I.
JAK JEN DÁL?
Jak jen dál?
když mé ego na vavřínech usíná
Jak jen dál?
když zmeškám polední spoj
Hodím si mincí
a nic tím nezískám
Hodím si podruhé
a stejně ošidné je to zas
A tak až s večerním měsícem nasedám do kupé
modlíc se
aby vše hladce spělo do zdárného konce
Leč na podivnou skupinku narážím
kdy jeden přeběhlík nechtěně zub mi vyráží
Jak jen dál?
když toliko prahnu po domově
Jak jen dál?
když stále ho nenacházím
Chce plakat se mi a truchliti
Ne, takto nesmím již dále smýšleti!
hne se ve mně svědomí
Zahodím tedy minci
konečně řeknu si: dost!
Ano, dost bylo již nemilého frázování
dost již bylo smutnění
Rozhoduji se právě teď!
Pozitiva povolávám do účinnosti
Tak mé ego neusíná na vavřínech
zbytečně nemarním drahocenný pozemský čas
Osudovou lásku v kupé oslovuji
a kýžený nový domov s ní nacházím
Jak jen dál?
nyní již vím to
II.
DOBA NEKLIDU
Dětský pláč snažíš se utišiti
však nepočínáš si zrovna příliš šťastně
tolik jsi již projevil snahy
vše ale nazmar přišlo
Právě úkoluje devátá hodina večerní
město chystá se do peřin
ono děcko však nehodlá ještě spáti
s nepořízenou odcházíš od lůžka jeho
Tak neskutečně zlou jeví se tato noc
kdy válečné vřavy nehodlají utichati
ze všech koutů rozléhá se křik a pláč jen
není zde mnoho místa pro snění
Tak krutý, tak nehostinně krutý jeví se tento dnešní svět
kde ani místa pro lásku mnoho není
schází pochopení jednoho pro druhého
a přesto tak málo postačilo by
a sice otevřít svá srdce
Srdce plná hřejivé něhy
kdy svět spěl by do proměny
naplněn onou ozdravnou láskou
nikoliv ničivou válkou
Neboť válka plodí pouhé zlo
krví nasáklé smáčené jezero
do něho když jednou zapadneš
již se z něj nikdy nevyhrabeš
Proto čiň život ve znamení míru
zalátej láskou zlobnou trhlinu
naslouchej tlukotu srdce
a staň se průvodcem
co lidu zvěstoval onu novinku
že lépe se žije v míru
řečeno bez servítků a na rovinu
III.
VOJÁK A JEHO MILÁ
Voják postává na náměstí u kašny
v náručí objímajíc svoji milou
Nezbývá mnoho času pro loučení
povolávací rozkaz nepočká
Slzy smývají tváře
promočené kapesníky třímají ztrápené ruce
Tak zase po roce a možná ještě za delší čas
na tomto samém místě oba milenci stanou ve vzájemném obětí
Nastal čas odloučení
poslední slova vyřčena musí býti
Tak zase po roce a možná ještě za delší čas
dojde k opětovnému dojemnému shledání
Z věže kostela ozývají se hodiny
Jedenáctá večerní!
Ještě poslední polibek
a pak se cesty dvou zamilovaných duší nadobro rozcházejí
Tak zase po roce?
Kdo ví