I.
JAK RÁD BYCH
Jak rád bych láskou objal celý tento svět
jak rád bych mu podal pomocnou ruku
Leč něco takového nemožné je
když vězněn jsem v jedné z nejobávanějších věznic
Jak rád bych láskou objal celý tento svět
jak rád bych mu předal svoji vizi o míru
Leč něco takového nemožné je
když války a násilí moji snahu přebíjejí
Jak rád bych láskou objal celý tento svět
jak rád bych v něm svobodně žil a dýchal
Leč něco takového nemožné je
když opětovně pronásledován jsem a souzen
Jak rád bych láskou objal celý tento svět
jak rád bych v něm šířil dobro a porozumění
Leč něco takového nemožné je
když faleš a zrada nabývají na síle
Jak rád bych láskou objal celý tento svět
jak rád bych proměnil ho v jeden nádherný ráj
Leč něco takového nemožné je
když druzí o mé tužby zájem neprojevují
Jak rád bych láskou objal celý tento svět
jak rád bych v něm šířil pozitiva
Leč něco takového nemožné je
když znovu ocitl jsem se na listině nežádoucích
Jak rád bych láskou objal celý tento svět
jak rád bych učinil tak
Leč něco takového zhola nemožné je
když smrt vyšla mi naproti
a já s ní teď tu zápolím
raněn osudem, nepochopen svými názory
II.
POEZIE NA VÝZVĚDÁCH
I vydala se poezie statečně do světa
hledat v něm lásku a solidaritu
však setkala se s neporozuměním
a to ji velice zarmoutilo
I prosila poezie o trochu té lásky
pro lidi, zvířata i květiny
se zlou se však odporoučela
vzpurné drama spoutalo ji pouty
I žádala poezie o propuštění z pout
do pozemských světadílů odhodlána zavítati
zlé drama ji však do nich vpustiti odmítlo
skutečné pravdy o světě obávalo se
I směla se poezie alespoň navrátiti domů
stran smutných dojmů naplněna byla
svět zklamal ji svojí odvrácenou tváří
a tak její nápravné snažení nadobro zmařil
III.
VLČÁK TOM
I utíkal vlčák Tom domů
přes hory a pustiny
kde osud nehostinný pokoušel ho
v údolích válkou přeměněných na ruiny a rokliny
I zalily se oči němé tváře slzami
pokaždé když na opatrovnici vzpomenula si
nohy necítíce
znavena dlouhým putováním krutě trpíce
Tu rána z válečné pušky náhle zazněla
načež vlčáka Toma málem zabila
on však v sobě vždy sílu našel
cestou k domovu statečně se trmácel
Tak kousek po kousku
srdnatě spěl přes celé Rusko k Polsku
k domovu svému ve Varšavě
jíž válka změnila vlivem své nenávistné kampaně
Pouhých pár kilometrů zbývá
aby cesta se završila
jež započala před dlouhým rokem a půl
cesta plná nástrah, nesnází a kňučivých výkřiků
Tak ještě v docích přenocovat
a především zlých lidských jazyků se vyvarovat
Pokud poštěstí se
již zítra strastiplná cesta zakončí se
Varšava své hrdiny vítá
čeká snad i na vlčáka Toma jeho milá?
Náhle spatřil ji psík v zástupu dam a hochů
jak má se na pozoru
sledujíce vojáky na tankovém povozu
I neváhal již více znavený vlčák Tom
z posledních sil do rukou vpadl své opatrovnici jako bloud
radost z opětovného shledání nezastírajíce
veselým štěkotem jí referujíce
jak víceroční odloučení bolelo ho tuze u srdce
Hedvika, ona dívka, v slzách k sobě psíka tiskne
nemaje slov, je to opravdu jisté?
Mýlka to však není
skutečně je to vlčák Tom, pes její
Tak končí se tato báseň
v níž tvář němá a dívka šťastně shledaly se
Kéž se jejich cesty již nikdy nerozejdou
a provází je jen to pěkné
než oba z tohoto světa odejdou
pokud možno smrtí přirozenou
a to ve stejný čas
až dolehne k nim láskyplný boží hlas