Category Archives: Trnité růží

I. ŽIVOTNÍ Ptal jsem se Osudu jak státi se v životě úspěšným a on ponoukal mne abych vlastním instinktem řídil se pokaždé že on nade mnou bdíti ochrannou rukou bude   Leč životem doposud marně protloukám se jen přešlapy nepočítaje … Continue reading →

I. DILEMA Jak přát si mír když války světem sílí vše nasáklé krví je a porozumění se nedostává   Se zlou potácíš se ty jenž jsi vinen i bez viny kdy dál nad smutným osudem bádáš: proč k nám lidem … Continue reading →

Svět opětovně sužovala válka a zásadně ho proměňovala. Kolik zloby již bylo vykonáno, kolik krve prolito. Nevyčíslitelné množství raněných i již mrtvých! Tady už nešlo o pouhé stovky či tisíce, vše se pohybovalo v řádech milionů lidských obětí! Tak neskutečně … Continue reading →

Anastázie Hofmanová milovala hru na klavír. Pokaždé, když za něj usedla a udala byť jen náhodný tón, ke květině na okenním parapetu se to ihned doneslo a o něco povyrostla. Anastáziino preludování na klavír mělo rovněž blahodárný vliv na lidské … Continue reading →