I.
DILEMA
Jak přát si mír
když války světem sílí
vše nasáklé krví je
a porozumění se nedostává
Se zlou potácíš se
ty jenž jsi vinen i bez viny
kdy dál nad smutným osudem bádáš:
proč k nám lidem tak nehostinně krutý jsi?
Do rukou jsi nucen zbraň vzíti
z ní pálit do mocipánů i prostých lidí
zármutek poté přepadá tě
a smích pozvolna v pláč přechází
Zbývají už jen vzpomínky
na to hezké cos kdysi prožil
domov tvůj rodný však daleko jest
a to u srdce zabolí
II.
ZOUFALÁ
Nemá cenu o cokoliv se pokoušet
nikdo tvoji píli nedocení
kritik na textu vyláme si zuby zas
a publicista hanění přidá
Už z dálky je znát odmítnutí
už z dálky je slyšet onen zamítavý tón
Člověk ze všech sil snaží se
leč vše vniveč nakonec přichází
Výhrůžky nepomáhají
jen ještě více napjatou atmosféru stupňují
oči do slz zahalí se
a rty naopak do prosebného škemrání
Ubývá sil pozitivních
prostořekost hrubost střídá
jako ta nejnicotnější mršina
ocitáš se v propadlišti dějin literárních
ani nevíš jak
III.
HRAVÁ
Famózní výstup podala lyra
harfa jí za svědka byla
i pozoun přiložil ruku k dílu
společně s trubkou vyprodaly sál
Publikum ve stoje tleská
není slyšet sebemenšího výsměchu
pak opona znovu rozvine se
to orchestr pro další potlesk jde si
Bach se tu na jevišti činil
Fibich zdárně mu sekundoval
ani Mozart pozadu nezůstal
jen Janáček svoji účast v zástupu hudebních model s díky odmítl
Tak ještě jedna úklona
a pak domů již spěšně chvátáš
k rodinnému krbu
kde koled a říkanek nabažíš se rád