Trnité růží (16)

I.

JIŽ SE NEPTÁM

Již se neptám

kolik nastalo promarněných šancí

šancí na lepší život

které uzmula jsi mi, válko stoletá

 

Ruka pálí mě od kulek

nohy svírají se mi v křečích

toliko hořkosti již zažil jsem

že by to na jednu objemnou knihu smutku vydalo

 

Kde jen jsou moji přátelé

letité známosti mně milé

vše odvál válek čas a pušek ryk

jen vzpomínky v oblázcích pozbyly

 

A tak se soužím: válko ustaň!

A vy zbraně, prosím, utište se!

Již dosti bylo krveprolití

a lidských nářků k tomu

 

Světem náhle podivné ticho rozléhá se

že by má prosebná tužba přeci jen vyslyšena byla?

Avšak není tomu tak

to jen válečné peklo připravuje se na svůj nový mač!

 

Tak ruce pálí mě zas od kulek

a nohy svírají se mi opět v křečích

kratičkému míru konec je

mnozí vojáci zas v bojích padnouti musí

 

Kéž svět spěl by k míru, tajně doufaje

snad jednou ta vlajka solidarity zavlaje

snad za pět či za deset let

z různých koutů světa i z mé rodné Dubaje

 

II.

O SMRTI

Co bylo před životem?

Co po smrti nastane?

Toť otázky mé jsou věčné palčivé

jenž moje pozemské bytí toliko souží

 

Rád znal bych celou pravdu o sobě

nikoliv jen onu polopravdu

že žiji nyní

že nyní jsem

 

Kolikrát přemýšlel jsem o prožitku blízkosti smrti

již to nepočítám

sám rád bych žil navěky a bohabojně

avšak i tak, oné smrti nevyhnu se

 

Jaká bude?

Bolestivá či snad konejšivá přeci jen?

Rád oné pravdy za života dopátral bych se

nežil jen v ustavičném strachu ze skonu samotného

 

Tak prosím o smilovaní, pozemský anděli můj

ať ke mně ona smrt krutá není

vždyť snad toliko nezhřešil jsem za života svého

abych pykat za své hříchy musel pro ni

 

Tak vyvolávám statečně: smrti vstup do mého života!

A ukaž mi jen to dobré, laskavé a krásné

ať na tebe vzpomínati s láskou a pochopením mohu

já, Albert Moon, rodák ze vzdáleného Hongkongu

Amen

 

III.

KVĚTY MÉ

Ó květy mé

v který den jste vykvetly

že takovou rozkoší oplýváte?

Hrdě smekám před vámi svůj čepec vínový

 

Budu i nadále o vás s láskou pečovati

když můj milý nemůže

Prosím, dopřejte mu požehnání

ať z vojny navrátí se mi zdráv a živ

nikoliv jen jako kost a kůže

 

Ó květy mé

čím jen čím jste získaly si mě?

Tak neskonale omamnou vůní oplýváte

že hřích by byl opustiti vás a věnovati jiné

 

Zalévám vás každý den

v noci vstávám k vašemu provoněnému lůžku

kvítek po kvítečku opečovávám

to vše s pocitem rozkoše, s láskou k Bůžku

 

Ó květy mé

zasazeny s láskou

nechť dlouhým životem oplýváte

zmámené krásou

 

Ať sám život ve vás nikdy nepohasne

to z celého srdce přeji vám převelice

já, Máša Jesenská, dívka z Modré Skalice

vaše věrná družka, vaše opatrovnice

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Trnité růží. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *