I.
BÁSEŇ O BEZOVÉ HŮLCE
Ach má hůlko bezová
kéž bys vyslyšela mé přání niterní
miluji jednoho chlapce
avšak on o mne nestojí
Jak ráda bych prolomila svoji nesmělost
jak ráda bych ho pozvala k sobě domů na čaj o páté
leč není mi souzeno
a tak tě, hůlko má bezová, o pomoc žádám
Celé noci jen proplakávám v peřinách
celé dny jen marním v zármutcích
avšak nepatrné kouzlo postačilo by
má milovaná hůlko bezová
Pokud bys vyhověla mému přání niternímu
byla bych nadosmrti tvoji dlužnicí
ty sama by ses pak ode mne poct dočkala
to ti na svoji čest slibuji
Vím – život vždy o tom hezkém není
celou řadu útrap a úskalí přináší
i přesto však věřit chci v tvou zázračnou moc
hůlko má bezová
Prosím tedy, vyslyš mé tajné modlitby
a dej, ať onen chlapec v mém náručí spočine
to si z celého srdce přeji já, Sára ze Stránské vesnice
tvá oddaná věčně lačná hříšnice
II.
SNOUBENKA
Věrná múza ta má snoubenka
stojí při mně když nejhůře mi je
konejší hřejivým slovíčkem
jenž duši pohladí
Věrná múza ta má snoubenka
stojí při mně když mi do zpěvu není
potěší poetickou písní
či básní veršovanou
Věrná múza ta má snoubenka
stojí při mně když nedaří se mi
slzičku uroní
poklepe oddaně po rameni
Věrná múza ta má snoubenka
stojí při mně stále
v dobrém i v tom špatném
ve zdraví i v nemoci
kdy hodlá mi pomoci
mně, dívce narozené po půlnoci
v Moskvě, městě zmámeném iluzí
že pravda a dobro zvítězí nad zlovolnou vládou a její mocí