I.
JIŽ SE NEPTÁM
Již se neptám
kolik nastalo promarněných šancí
šancí na lepší život
které uzmula jsi mi, válko stoletá
Ruka pálí mě od kulek
nohy svírají se mi v křečích
toliko hořkosti již zažil jsem
že by to na jednu objemnou knihu smutku vydalo
Kde jen jsou moji přátelé
letité známosti mně milé
vše odvál válek čas a pušek ryk
jen vzpomínky v oblázcích pozbyly
A tak se soužím: válko ustaň!
A vy zbraně, prosím, utište se!
Již dosti bylo krveprolití
a lidských nářků k tomu
Světem náhle podivné ticho rozléhá se
že by má prosebná tužba přeci jen vyslyšena byla?
Avšak není tomu tak
to jen válečné peklo připravuje se na svůj nový mač!
Tak ruce pálí mě zas od kulek
a nohy svírají se mi opět v křečích
kratičkému míru konec je
mnozí vojáci zas v bojích padnouti musí
Kéž svět spěl by k míru, tajně doufaje
snad jednou ta vlajka solidarity zavlaje
snad za pět či za deset let
z různých koutů světa i z mé rodné Dubaje
II.
O SMRTI
Co bylo před životem?
Co po smrti nastane?
Toť otázky mé jsou věčné palčivé
jenž moje pozemské bytí toliko souží
Rád znal bych celou pravdu o sobě
nikoliv jen onu polopravdu
že žiji nyní
že nyní jsem
Kolikrát přemýšlel jsem o prožitku blízkosti smrti
již to nepočítám
sám rád bych žil navěky a bohabojně
avšak i tak, oné smrti nevyhnu se
Jaká bude?
Bolestivá či snad konejšivá přeci jen?
Rád oné pravdy za života dopátral bych se
nežil jen v ustavičném strachu ze skonu samotného
Tak prosím o smilovaní, pozemský anděli můj
ať ke mně ona smrt krutá není
vždyť snad toliko nezhřešil jsem za života svého
abych pykat za své hříchy musel pro ni
Tak vyvolávám statečně: smrti vstup do mého života!
A ukaž mi jen to dobré, laskavé a krásné
ať na tebe vzpomínati s láskou a pochopením mohu
já, Albert Moon, rodák ze vzdáleného Hongkongu
Amen
III.
KVĚTY MÉ
Ó květy mé
v který den jste vykvetly
že takovou rozkoší oplýváte?
Hrdě smekám před vámi svůj čepec vínový
Budu i nadále o vás s láskou pečovati
když můj milý nemůže
Prosím, dopřejte mu požehnání
ať z vojny navrátí se mi zdráv a živ
nikoliv jen jako kost a kůže
Ó květy mé
čím jen čím jste získaly si mě?
Tak neskonale omamnou vůní oplýváte
že hřích by byl opustiti vás a věnovati jiné
Zalévám vás každý den
v noci vstávám k vašemu provoněnému lůžku
kvítek po kvítečku opečovávám
to vše s pocitem rozkoše, s láskou k Bůžku
Ó květy mé
zasazeny s láskou
nechť dlouhým životem oplýváte
zmámené krásou
Ať sám život ve vás nikdy nepohasne
to z celého srdce přeji vám převelice
já, Máša Jesenská, dívka z Modré Skalice
vaše věrná družka, vaše opatrovnice