Karel Pracný byl považován za špičkového chirurga a lidé z branže si ho za to považovali. Jen kdyby ho neprovázela tak horlivá náklonnost vůči něžnému pohlaví – shodovali se. Kolik žen již prošlo Karlovým náručím a ložnicemi. Namátkově stačilo jmenovat Soňu, Šárku, Terezu, Martinu…
Karlovým posledním objevem se stala Kateřina Mánková. Karel jí musel hodně nadbíhat, aby ve svůj prospěch získal byť alespoň jeden její letmý pohled. Nevzdával se však. Když nepochodil se svým proslulým šarmem svůdníka, zkusil to skrze darované růže. Dotyčná je sice s díky přijala, rozhodně tím ale nestvrzovala pakt oboustranné lásky.
Karel jinak nemusel citově strádat, neboť o něj projevovalo zájem mnoho jiných dívek, slečen či žen v letech, on ale nyní myslel jen na tu jedinou. Jenže Kateřina, jak se záhy ukázalo, nebyla vůbec k mání. Ona sama měla přítele. A právě jemu navenek snášela modré z nebe a na každém kroku se s ním držela za ruce a pusinkovala.
Karel takový vztah nemínil tolerovat, Kateřina musela být jeho stůj co stůj!
A proto se rozhodl jejího přítele, jímž byl Rudolf Kostrč, zabít. A hned si pro svůj záměr také vytypoval příhodné místo. Tím byl bazén v Báňské ulici, kam Rudolf chodil každé volné pondělí.
Karel však nehodlal svůj záměr uspěchat. Ještě předtím, než mělo dojít k onomu Rudolfovu předpokládanému skonu, si s ním chtěl hezky v klidu popovídat.
Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat. A byl to Karel, kdo s Rudolfem jako první dal v bazénu řeč. Dotyčný se rozhovoru nijak nebránil, dokonce Karlovi poodhalil něco málo ze svého soukromí. Zmínil se mu například o své vášni zahradníka či jakou má slabost pro angorské kočky. A v neposlední řadě se pak začalo mluvit i o Kateřině. O ní Rudolf prohlásil, že je tím největším štěstím v jeho životě.
Po této vyřčené větě Karlem začaly zmítat emoce a v duchu si představoval, jak Rudolfa
vlastnoručně škrtí, musel se však dostatečně přemáhat, aby se něčeho takového v tuto chvíli nedopustil navenek. Rudolf si povšiml Karlova pozměněného chování, ten se však pohotově vymluvil na nebývale velké parno.
Ano, Karel měl stále v úmyslu Rudolfa zabít, jen dané škrcení nepovažoval za příliš vhodné a to z důvodů očitých svědků. Avšak nenápadně přidaný jed do sklenky, to byla jiná. Vhodný okamžik se naskytl záhy. Pouze postačilo, aby se Rudolf pohroužil do vod bazénu.
Dobře to měl Karel promyšlené, jed začne působit až za pět šest hodin, čili jeho coby potenciálního viníka nikdo podezřívat nebude.
Opět se zasnil. Kateřina je jeho srdci zase o něco blíže. Sice bude nějakou tu dobu truchlit po svém Rudolfovi, on, Karel, se však velice rád ujme role náruživého těšitele a pak mu zajisté již Kateřina sama od sebe padne kolem krku a pojme ho za přítele a milence.
Leč osud někdy ukáže i svou nemilou odvrácenou tvář a to byl bohužel i Karlův případ. Kde se vzal tu se vzal, usedl vedle něho na pokec Kamil Flubert, kolega z práce a zároveň nejlepší přítel. A co čert nechtěl, bez dovolení sáhl po Rudolfově sklence a na ex ji vyprázdnil. Vše se seběhlo tak rychle, že Karel nestačil včas zasáhnout. V jeden nestřežený okamžik se mu tak život převrátil vzhůru nohama, kdy zapříčinil jednu nechtěnou jistou smrt. Na daný jed totiž neexistoval účinný protijed.
Noviny daly Karlovi bohužel zapravdu hned druhý den ráno. Dotyčný začal okamžitě trpět výčitkami svědomí a zvažoval nové zabití – tentokráte sebe samého. Tak hluboce ho zpráva o Kamilově smrti zasáhla, že celé dopoledne strávil bezmyšlenkovitou jízdou autem po Albertově nábřeží a nejednou to chtěl napálit přímo do svodidel.
Karel se užuž k jednomu takovému zoufalému výpadku málem odhodlal, když vtom k němu kdosi promluvil: „Tím si nepomůžeš.“
Karel prudce zabrzdil a zděšeně se podíval na místo spolujezdce.
„Co si mě tak dlouze prohlížíš? Ano, jsem to já,“ pokračoval v hovoru mrtvý Kamil. „Ten, koho jsi omylem zabil,“ dodal.
Karel doslova lapal po dechu, Kamil ho neskutečně vyděsil, jak se na sedadle vedle něho nečekaně objevil. A to nikoliv jako člověk, nýbrž jako duch!
„Radím ti dobře, Karle, už dál neriskuj a važ si toho, že ještě stále přežíváš mezi živými,“ pokračoval v hovoru odhodlaně Kamil. „Proto co nejrychleji přehodnoť svůj dosavadní život, přestaň svádět Kateřinu a místo ní kontaktuj jednu ze svých ctitelek a na kolenou ji požádej o stabilní vztah. Jedině tak se sám před sebou ochráníš.“
Karel váhal, pak se ale přeci jen osmělil zeptat: „Proč mi ale pomáháš? Za to, co jsem ti provedl, bys mě měl z celé duše spíše nenávidět?“
„Co se stalo, stalo se a již na tom oba nic nezměníme,“ udal pádný argument Kamil, a než se Karel nadál, jeho někdejší nejlepší přítel byl tentam.
Karel tak opět osaměl. Dobrou čtvrthodinku ztratil pojem o čase. Seděl ve svém autě a dál nevědomky hleděl na vedlejší sedadlo, které již zase zelo prázdnotou. A pak, když po dobré čtvrthodině zvedl hlavu, ji spatřil! Vyjímala se na jednom z billboardů a Karel ihned pochopil, že je to ta pravá. Nikoli Kateřina, nýbrž Soňa!
Jak vše tedy nakonec dopadlo? Po měsíci, kdy bylo uveřejněno svatební oznámení v těch samých novinách, vše vyšlo najevo.