Trnité růží (6)

I.

JEŠTĚ KRŮČEK – JEŠTĚ SCHŮDEK

Ještě krůček a propadnu se do údolí plného leknínů

Ještě krůček a pocítím vůni květů

Ještě krůček a zlámu vaz si o trnité porosty růží

Ještě krůček a propadnu se do skalnatých mas

Chomáč vlasů bude mi jen tak vlát

já sám si toho nevědom

a nad mým hrobem zazní píseň teskná

smutná jako celý můj pozemský život

Ještě schůdek a otevře se mi brána Ráje

Ještě schůdek a pohlcen budu světlem

Ještě schůdek a pohovořím se světelnou bytostí

Ještě schůdek a spatřím mrtvé v živé kráse

Chomáč vlasů budou mi česat

andělé z toho omamně krásného světla

a já přešťasten budu

neboť píseň konečně uslyším vlídnou, cituplnou

II.

MĚSTO V PROMĚNÁCH

Město šlo již spát

zalehlo do peřin

a lůna pikle kuje

nad snílky všemi

Kdesi v dáli hromy duní

blesky mraky osvětlují

zatímco déšť promočené blues tančí

a zem mu nekonečně podléhá

Bdílci vše s napětím pozorují

kdežto snílci do jiných světů mezitím pronikají

aby pokochali se svou myslí

jejím skrytým kejklím

Město probouzí se

odkládá peřiny

Lůna ta tam je

Ze snících náhle bdící stávají se

Kdesi nablízku hromy svůj odkaz zanechávají

a blesky již mraky neosvětlují

Pozvolna déšť ustává

ukončuje zemité blues své

Bdílci vše pozorují

a opoždění snílci, co procitli právě, se přidávají k nim

aby společně rozmary počasí podivili se

jeho skrytým rejdům

III.

ŠEL JSEM TOU NÁDHERNOU ULIČKOU

Šel jsem tou nádhernou uličkou

uličkou zahalenou do krásy

Neprocházel jsem jí však sám

to tys mi dělala společnost

múzo postižená inspirací

Vezmu štětec a udám tah

Vše ožívá v nádherných barvách

A zatím kotě otírá se o mé botky

botky hodící se do nepohody

Co ještě si přáti?

Snad dostatek času na snění míti

Vždyť snění, to mocný lék je

lék na bujnou představivost

kdy opět uvidím tebe – má vysněná lásko

a tak najdu svůj ztracený přístav v tobě – má jedinečná krásko