(7) Záře velkoměsta

 Záře velkoměsta

 Když nastal čas

Abych zašel do ulic dát si čaj

Mísil se v nich stres

A dále pachuť městských mas

Styl nekomfortní mě ubijí

Když domy míjím

Bdělý semafor hlídá co síly stačí

Kolony aut ty ani radši nevnímám

+++

Slunko procitlo v zář

Je slyšet jen pláč z temného poprašku

Je tu i mnoho míst jímž se vyhýbám

Když druhá odbíjí v tmách

Dům prošedlý je přítěží

To já dobře vím

Možná že jednou tu bude někdo navíc

A řekne mi že velkoměsto kouzlo má

+++

Sleduji ulice z nábřeží

Onen spěšný lidský proud

A sním o tom co postrádám

+++

Tak běží čas

Já myslím zas na vleklou samotu

Zvonek u dveří po letech překvapí

Štěstí zas mám

Spatřím novou tvář

Jež mé city uvádí v mocný žár

Mně nezbývá než-li se na ni usmát

Vyjít jí vstříc (a přitom jí do očí říct)

Že život ještě cenu má