Na planetě Zemi je mnoho smutku, a když chce člověk výjimečně mluvit o štěstí, věčně tím narazí. Protože koho zajímá štěstí druhých? Donekonečna psát ty šťastné, mnohdy až přešťastné příběhy, to jako by nikoho vážně neoslňovalo, neboť kdo mi zaručí, že zrovna já budu tím šťastným? Zvláštní, opravdu neskutečně zvláštní, vezmeme-li v potaz, že v běžném životě si lidé štěstí naopak snaží přáti vrchovatě, zvlášť o Vánocích, kdy se rok schází s rokem a bilancuje se.
„Ale no tak, Martičko, zanech přece těch věčných studií, jsou přece Vánoce. Přestaň se už učit a jdi se projít.“
Marta Chlumská zvedla hlavu od knihy a pohlédla na příchozí. Původně chtěla říct, že se neučí, což byla pravda, neboť v knize, kterou si pročítala, byly zaznamenány události, jenž s ekonomií jako takovou měly pramálo společného.
A jakoby pak tam venku na každém tom svém kroku Marta toho Vladimíra, Helenu, Ferku, Vojtěcha, Karla či Huberta s Gertou spatřovala v úlomcích lidských duší. Někdo se s někým pohádal, plaketa informující o pádu statečných železničářů za druhého válečného obležení pořád stála na tom samém místě, kdežto noviny neúnavně informovaly o možnosti krutosti oné války třetí, neboť hrozba jaderných zbraní byla, je a nadále tu bude.
Martě se náhle chtělo plakat, měla chuť zničit všechny ty své poeticky sepsané povídky zaplněné štěstím, kde nebylo po tragédiích, násilí, vraždách… prostě po smutku všeho druhu sebemenších památek.
„To, co sepisuješ, Martičko, nikoho nebude zajímat, lidé zkrátka mají jiné starosti, než si věčně číst o štěstí a debatovati o něm. Zažiješ tak jen jeden velký debakl.“
Marta všechny ty, co jí toto kdy říkali přímo do očí, teď hodlala proklít. A stejně tak i ekonomii. Vždyť koho může zajímat horda příkazů o ničem? Možná tak jen politické živly, jenže ty přece rovněž nezajímají nikoho, tedy pro upřesnění prosté občany. A pokud snad ano, tak pouze za přispění vydírání.
„Nevyhazujte to, slečno, když dovolíte, rád si ty vaše sebrané spisy a taktéž i spisy těch druhých nepochopených vezmu do úschovy.“
To Martu znenadání oslovil žebrák. Na ulici tam nepobýval sám, věrnou společnost mu dělal značně sešlý retrívr.
„Zkuste z nich lidem předčítat, snad na vás dají, když mnou opovrhovali.“ A Marta tedy žebrákovi vše předala do úschovy.
A žebrák si slova Marty plně vzal k srdci a začal překvapeným kolemjdoucím předčítat jednotlivé úryvky. A jako by se stal zázrak. Lidé se zastavovali a začali naslouchat. Cizí lidské osudy jim náhle již nebyly tak cizí.
-
Nejnovější příspěvky
- Aktuální oznámení: sbírka nových básní
- Na prahu nového milénia (báseň)
- Tom Patrick: článek v nymburském deníku
- Tom Patrick a povídání o jeho tvorbě
- Kapitola 22 – Četné dochované hlášky nejen z řad mochnického studentského a profesorského sboru, ale i takzvaných domácích lavic (nová restaurovaná verze s obrázky!)
Rubriky
- City Means (214)
- City Means – město plné rozmanitostí (14)
- City Means V – Město plné zázraků (17)
- Flying antasy (15)
- Jádro jakosti Martina Jabkeniče (27)
- Jádro jakosti Martina Jabkeniče – ucelený příběh (28)
- Jádro jakosti Martina Jabkeniče – závěrečný epilog (3)
- Martin Jabkenič (sbírka básní) (35)
- Martin Jabkenič (sbírka básní) – ucelený příběh (36)
- Martin Jabkenič (sbírka básní) – závěrečný epilog (5)
- Melodické pochutiny Martina Jabkeniče (36)
- Melodické pochutiny Martina Jabkeniče – ucelený příběh (36)
- Mix (179)
- Povídky (50)
- Mé magnetické pole (21)
- Tygr nechce být agresivní (29)
- Psanec Vandy Harden (28)
- Trnité růží (30)
- Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora (27)
- Zpravodaj (35)
Nejnovější komentáře
Nové kapitoly mailem
Archivy
- Září 2024 (5)
- Srpen 2024 (4)
- Červenec 2024 (5)
- Červen 2024 (4)
- Květen 2024 (4)
- Duben 2024 (5)
- Březen 2024 (1)
- Únor 2024 (8)
- Leden 2024 (10)
- Prosinec 2023 (5)
- Listopad 2023 (9)
- Říjen 2023 (9)
- Září 2023 (8)
- Srpen 2023 (9)
- Červenec 2023 (9)
- Červen 2023 (8)
- Květen 2023 (5)
- Duben 2023 (4)
- Březen 2023 (4)
- Únor 2023 (4)
- Leden 2023 (5)
- Prosinec 2022 (4)
- Listopad 2022 (4)
- Říjen 2022 (5)
- Září 2022 (4)
- Srpen 2022 (5)
- Červenec 2022 (4)
- Červen 2022 (4)
- Květen 2022 (5)
- Duben 2022 (4)
- Březen 2022 (4)
- Únor 2022 (4)
- Leden 2022 (5)
- Prosinec 2021 (5)
- Listopad 2021 (6)
- Říjen 2021 (8)
- Září 2021 (9)
- Srpen 2021 (9)
- Červenec 2021 (8)
- Červen 2021 (9)
- Květen 2021 (9)
- Duben 2021 (8)
- Březen 2021 (10)
- Únor 2021 (8)
- Leden 2021 (8)
- Prosinec 2020 (9)
- Listopad 2020 (9)
- Říjen 2020 (8)
- Září 2020 (9)
- Srpen 2020 (8)
- Červenec 2020 (4)
- Červen 2020 (5)
- Květen 2020 (4)
- Duben 2020 (4)
- Březen 2020 (5)
- Únor 2020 (4)
- Leden 2020 (4)
- Prosinec 2019 (5)
- Listopad 2019 (4)
- Říjen 2019 (4)
- Září 2019 (5)
- Srpen 2019 (4)
- Červenec 2019 (5)
- Červen 2019 (4)
- Květen 2019 (4)
- Duben 2019 (5)
- Březen 2019 (4)
- Únor 2019 (4)
- Leden 2019 (4)
- Prosinec 2018 (5)
- Listopad 2018 (4)
- Říjen 2018 (5)
- Září 2018 (4)
- Srpen 2018 (4)
- Červenec 2018 (5)
- Červen 2018 (4)
- Květen 2018 (4)
- Duben 2018 (5)
- Březen 2018 (4)
- Únor 2018 (4)
- Leden 2018 (5)
- Prosinec 2017 (4)
- Listopad 2017 (4)
- Říjen 2017 (5)
- Září 2017 (4)
- Srpen 2017 (4)
- Červenec 2017 (5)
- Červen 2017 (4)
- Květen 2017 (5)
- Duben 2017 (4)
- Březen 2017 (4)
- Únor 2017 (4)
- Leden 2017 (5)
- Prosinec 2016 (4)
- Listopad 2016 (4)
- Říjen 2016 (5)
- Září 2016 (4)
- Srpen 2016 (5)
- Červenec 2016 (4)
- Červen 2016 (4)
- Květen 2016 (5)
- Duben 2016 (4)
- Březen 2016 (4)
- Únor 2016 (5)
- Leden 2016 (4)
- Prosinec 2015 (4)
- Listopad 2015 (5)
- Říjen 2015 (4)
- Září 2015 (4)
- Srpen 2015 (5)
- Červenec 2015 (4)
- Červen 2015 (4)
- Květen 2015 (4)
- Duben 2015 (4)
- Březen 2015 (5)
- Únor 2015 (4)
- Leden 2015 (6)
- Prosinec 2014 (5)
- Listopad 2014 (4)
- Říjen 2014 (4)
- Září 2014 (5)
- Srpen 2014 (4)
- Červenec 2014 (4)
- Červen 2014 (5)
- Květen 2014 (4)
- Duben 2014 (4)
- Březen 2014 (4)
- Únor 2014 (4)
- Leden 2014 (4)
- Prosinec 2013 (5)
- Listopad 2013 (4)
- Říjen 2013 (4)
- Září 2013 (5)
- Srpen 2013 (4)
- Červenec 2013 (5)
- Červen 2013 (4)
- Květen 2013 (4)
- Duben 2013 (5)
- Březen 2013 (1)
- Únor 2013 (4)
- Leden 2013 (4)
- Prosinec 2012 (5)
- Listopad 2012 (5)
- Říjen 2012 (5)
- Září 2012 (4)
- Srpen 2012 (4)
- Červenec 2012 (5)
- Červen 2012 (4)
- Květen 2012 (4)
- Duben 2012 (6)
- Březen 2012 (4)
- Únor 2012 (5)
- Leden 2012 (10)
- Prosinec 2011 (9)
- Listopad 2011 (4)
- Říjen 2011 (5)
- Září 2011 (5)
- Srpen 2011 (7)
- Červenec 2011 (5)
- Červen 2011 (7)
- Květen 2011 (3)
Základní informace
Marta Chlumská, kolikrát já už jsem tohle jméno slyšel a také hodlal někam povídkově zapojit? Story tedy o tom, kterak se zázraky mohou dít. A co k tomu ještě dodat? Snad jen: na dívkách je krásné, když se usmívají, když pláčí, a když alespoň text umožňuje nějakou změnu k lepšímu. Ale za tím, co píši, si stojím, a tak doufám, že ten retrívr je již zase plný úsměvů, vyšampónovaný stejně jako jeho pán. Aneb, jak by řekl jistý Vladimír, když alespoň text či namlovaný obraz změnu umožňují, proč toho nevyužít. A kdo že je ten Vladimír… Jukněte do dalších kapitol a dozvíte se o něm třeba i něco více. Marta Chlumská se tedy loučí a já jí děkuji za její návštěvu.