Tom Patrick

Výzva (12)

Při psaní se mou hlavní inspirací velmi často stává něžné pohlaví. Pro vás, co vlastníte výtisk knihy „City Means – Město plné návratů“ z roku 2010, či pravidelně, od roku 2011, navštěvujete tuto webovou stránku, dané není žádnou novinkou. A jak se zdá, tak krásné dívky a ženy jí budou procházeti i nadále!

Vše to začalo Alexandrou Janovou. Právě ta se stala vůbec úplně první průvodkyní po mé Katalné Mochně. Předobraz v ní jsem našel v americké herečce a modelce Alexis Bledel, jež je, věřte nebo ne, přesně o den mladší než je moje maličkost. Alexis se mi stala inspirací rovněž i pro následný druhý City Means, v němž pro změnu roli průvodkyně po Katalné Mochně a jeho přilehlém okolí přijala její rodačka Ema Chardová. Ta představovala o něco ráznější Alexandru. Obě dvě se pak pospolu krátce objevily v třetí „městské“ sáze coby majitelky „studia pro lidi“, kde v praxi upotřebily vlastní tvůrčí prvky: Alexandra svůj „Vantelbooklist“, Ema pak svoji „Pěnkalinku“. Vedle nich se v mém „dívčím hledáčků“ nově objevily Pavla Kolodějová a Petra Lavordová. Tentokráte šlo o blondýnky s pomněnkovýma očima. Zejména Petra z obou dívek vynikla pro svoji mírumilovnou láskyplnou povahu a neplánovaně jsem si s ní měl možnost popovídat i v závěrečném epilogu. Petra dokonce dosáhla statusu „Winsternské dívky“! O tomto „fenoménu“ se blíže dočtete právě v onom třetím City Meansu.

Předobrazem pro Pavlu a Petru byly francouzská herečka, zpěvačka a modelka Vanessa Paradis, někdejší partnerka Johnyho Deepa či ruská modelka a gymnastka Kristina Pimenova, jež se svého času řadila mezi nejkrásnější ženy světa.

Následný čtvrtý City Means měl opět své hrdinky: hnědovlásku Marii a blondýnku Annu. Pro Marii coby personu mne tentokráte inspirovala česká herečka Veronika Kubařová. Již od pohledu mi byla velice sympatická, zejména mě uhranul její široký úsměv. Anna pak mnou byla dána do kontrastu s jistou Sofií Larsson, dívčí polovinou legendárního švédského dua Lucky Twice, jež se na mezinárodní hudební scéně proslavilo hitem „Lucky“. Rovněž doporučuji zhlédnout videoklip k této písni na portálu YOU TUBE. A když už jsem tu zmínil onu Sofii, pak také nelze opomenouti Hannah Reynolds, její kolegyni ze skupiny, i ta do jisté míry formovala právě onu Marii ze City Meansové čtyřky, jakožto dodatečně Emu ze City Meansové dvojky.

Rovněž v pátém dílu mé „městské“ ságy se vesměs uplatnily různé dívčí prototypy. Opomenout zejména nesmím Evelínu, jednu ze členek Winsternského rodu řádu lebonských lidí, zrzku, jež vzhledově odpovídá ruské zpěvačce Leně Katině a to v době, kdy jmenované bylo sladkých sedmnáct a tvořila duo s neméně slavnou Julií Volkovou v populárním uskupení Tatu.

I šestý City Means, na němž stále pracuji a jenž se mi stále nedaří dokončit, nabízí pohled na zajímavé dívčí persony. V Nicky Pohárkové čtenář nalezne něco z Elke Jensenové, postavy z druhého dílu mé „městské“ ságy, hlavní hrdinka, Táňa Velinská, má pak půvab právě oné Veroniky Kubařové a rovněž něco z ráznější povahy Emy Chardové.

Někdy je to s oněmi dívkami a ženami, coby zdrojem inspirace, fakt zvláštní. Buďto se z nich stávají lehké vyzývavé ženy, nebo se jejich talent na filmovém plátně mnohdy ani pořádně nestačí plně rozvinout a dotyčné z něj rázem zmizí. Teď tedy nemám přímo na mysli ony reálné persony, o nichž jsem hovořil v tomto článku výše. Snad tedy jste svolní a zároveň spokojeni s tím, jak s něžným pohlavím nakládá v románech, povídkách a básních moje maličkost. Pokud tomu tak je, jsem jenom rád.

A jaké dívky a ženy imponují vám, vážení čtenáři? Máte v oblibě výše uvedené persony, jež jsem uvedl jako výhradní zdroj své inspirace? A jak se stavíte k něžnému pohlaví celkově? Máte nějaký oblíbený film či televizní seriál s herečkami, jež si svým umem získali vaše srdce? Je postoj žen a mužů u filmu rovnocenný, nebo by bylo zapotřebí větší rovnoprávnosti mezi oběma pohlavími? Co o tom soudíte?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Výzva (11)

Přiznejme si to, po světě nechodí mnoho lidí, jež by v lásce neměli zvířata. Ona láska se dá vyjádřit dvěma způsoby: buďto projevujeme úctu k tvorům zcela živým nebo naopak k těm již mrtvým, servírovaným na talíři coby gastronomický chod.

Ano, láska ke zvířatům je různá. Já sám bych se rád řadil do skupiny první, ale přiznám se, že mi není cizí ani ona skupina druhá. Když však vidím nějaký dokument o týrání tvorů, je mi jich okamžitě líto, soucítím s nimi, přičemž dané utrpení, jež zažívají, bez rozmyslu okamžitě přeji protistraně, tedy výhradně člověku, jenž ono násilí má na svědomí. Na druhou stranu ale, když občas s rodinou zajdu do nějaké té restaurace na dobré jídlo, nedokáži se obejít bez masa, ať už v podobě dobrého polévkového vývaru či jako nezbytné přílohy k hlavnímu chodu. Zkrátka a dobře, takové masové výpečky s knedlíkem a se zelím se pro mne stávají lákavým soustem.

Typický střet zájmu, jenž zažívá patrně nejpočetnější část naší světové lidské populace!

Samozřejmě že i já se několikrát pokusil, po vzoru mé mamky, která je již několik let vegetariánkou (i když na Štědrý den pokaždé zhřeší a dá si smaženého kapra!), přeorientovat na stravu rostlinnou, namísto oné masité, ale prostě to nešlo. Jahelný knedlík s tempehem se mi za pár měsíců zprotivil a stejně tak dopadl pokus číslo dvě s tofu, pohankou či ďobačkami. A tak u mne na plné čáře opět zvítězila ona typická česká kuchyně, jejíž součástí je právě strava masitá.

Ale jinak samozřejmě mám v oblibě i zvířátka živá coby domácí mazlíčky. Na prvním místě to jsou dozajista kočky, imponují mi ale i delfíni jakožto slípky. Kdysi jsme je doma na zahradě měli (tedy ony slípky, nikoliv ony delfíny) a nevěřili byste, jak přítulné byly. Bez problému se nechaly chovat a můj děda je dokonce osobně odnášel spát na jejich bidýlko do kurníku.

Ale kočky jsou přeci jen kočky a já si je zamiloval od té doby, co jsem spatřil tento svět. Již v dětství mi dvě z nich dělaly společnost, jmenovitě Mourinka a Felinka, jež však nakonec stihl krutý osud, kdy obě srazilo auto a tak musely býti utraceny. Poté na několik let u nás domov našly ony slípky a nyní už zase máme další dvě kočičí tváře: opět je to Mourinka, původem z Úmyslovic, mladší Zrzečku pak má mamka přinesla z nedalekého soutoku Cidliny a Labe.

Není proto divu, že právě kočky se staly nedílnou součástí mého rozsáhlého ,,City Meansového“ díla (a nejen jeho), přičemž nejednou byly i hlavními hýbateli samotného děje. Mému všeobecnému zájmu se těšila především takzvaná „Winsternská kočka“, tvor s až téměř magickými léčebnými schopnostmi, o němž se zmiňuji i v šestém „městském“ románu, na kterém stále intenzivně pracuji.

A proč by také ne, vždyť kočky jsou již po staletí neodmyslitelnou součástí nejedné domácnosti a rovněž se jim přisuzují právě ony ozdravné účinky. A ne nadarmo se pak říká, že kočky mají k dobru hned několik životů. Když k tomu ještě připočteme, že se úspěšně uplatňují v rámci takzvané „felinoterapie“, je daná volba více než jasná.

Jak jsem zmínil již výše, k Winsternské kočce se navracím i v onom připravovaném šestém City Meansovém pokračování, kde se čtenář o ní dozví nějaké ty další novinky jakožto něco málo z historie formou poutavého příběhu. Snad vás ani tentokrát nezklamu.

A jak se stavíte ke světu zvířat vy, vážení čtenáři? Preferujete je živé či pouze jen jako chutnou pochoutku? Jaký je váš výhradní postoj k tomuto mému článku? Souhlasíte se vším, co jsem v něm uvedl, nebo se v některých bodech s mými tvrzeními rozcházíte? A jaké je vaše nejoblíbenější zvířátko? Máte s ním dobré či naopak špatné zkušenosti? A které byste si nikdy domů nepořídili?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor