Tom Patrick

Výzva (14)

A opět nastává Silvestr, poslední den v roce. Ten se dá strávit několika způsoby. Já sám preferuji rodinné zázemí nesoucí se v poklidné přátelské atmosféře. Ona halasná zábava, spjatá s pobytem na horách, je mi tak zcela cizí. Kamarádi mě samozřejmě čas od času lákají, abych ono rodinné prostředí opustil, nicméně jsem prozatím pokaždé jejich naléhání odolal a neosmělil se za nimi vycestovat.

A ani to nemusejí být ony hory!

Moje maličkost se zkrátka jen velmi obtížně vypraví někam, kde neví, co ji předem čeká. Občasnou výjimku učiním jen v případě, když mi dotyčný kamarád – vyzyvatel zaručí, že se mi nic závažného nemůže přihodit a vše že se bude odvíjet v naprostém poklidu.

Abych se vám přiznal rovnou, tak v poslední době mi cestování samo o sobě činí nemalé potíže. A to zejména v odpoledních a večerních hodinách. Navíc jet někam daleko a pak tam třeba i několik hodin někde stát na mrazu a čekat na přípoj, to vše mne nemalou měrou stresuje.

Takový jsem již odmalička, ostatně posuďte sami. Kdysi jsme s mamkou byli oba pozvaní na fotbalový zápas plavčíkem, co se staral o chod jezera v mých rodných Poděbradech. Už tehdy mi jeho přízeň tak trochu neseděla, neboť se dotyčný snažil za každou cenu udělat ten nejlepší možný dojem.

Vše pak vzalo zcela rázně za své poté, co jsme já a mamka dorazili na dané smluvené místo. Fanoušci, řádně posilnění alkoholem, byli již zcela ve svém opileckém živlu a to zápas ještě ani zdaleka nezačal. Mezi fandy samozřejmě nechyběl ani onen plavčík, a jak jinak i on byl již ve značném opojném rauši. V tu chvíli moji maličkost začala sužovat nervozita a chtěl jsem okamžitě jet zpátky, i když se prozatím nic zásadního zlého nepřihodilo. Mamka na mne nakonec dala a po pouhých pěti minutách(!) jsme se oba tedy vydali směrem na rodné Poděbrady.

Možná to bylo z mé strany příliš kvapné rozhodnutí, vždyť se prakticky nic závažného nestalo, ti lidé tam v žaludku měli jen o pár promile navíc a jejich vzájemné pošťuchování nemuselo naznačovat nic zas tak vážného dramatického. Nicméně já v tom onehdy viděl něco víc a myslel hned na to nejhorší, například že se prostě co nevidět na tribuně odehraje závažný incident, jenž bude mít fatální následky – pro všechny zúčastněné.

Podobně na tom jsem s oněmi horami. Nezávazná zábava, přílišná euforie, alkohol tečící proudem, to zkrátka není nic pro mě. Navíc, jak se znám, tak bych nepřetržitě myslel na zpáteční odvoz z hor domů a byl přehnaně nervózní už třeba jen z toho, že jednotlivé navazující spoje naberou velké zpoždění, takže se domů nikdy nedostanu. Již kvůli těmto obavám bych si onen pobyt nedokázal užít. Navíc jsem zvyklý chodit spát krátce po půlnoci, takže bych toho moc na horách asi ani nenaspal. A já přitom k životu onen spánek tolik potřebuji, abych mohl začít bez závažnějších problémů nový den.

Kdepak, než zažít ony strachy, to raději pošlu oněm přátelům esemesku z pohodlí domova, kde se nemusím zbytečně obávati toho, že mi mimo něj bude hrozit nějaké nevyhnutelné nebezpečí. Ono totiž bohatě postačí, že na Silvestra nebývá často doma má mamka, neboť zrovinka koncertuje kdesi v zahraničí. A i to je docela pořádný zátěžový adrenalin na psychiku, kdy se modlíte, aby se jí nic závažného nestalo a cesta jakožto samotný koncert dopadly v plném uspokojení bez jakýchkoliv komplikací.

Snad jsem vás tímto svým článkem příliš nepolekal a neodradil od Silvestrovského pobytu – ať už na horách či někde jinde, kde tradičně slavíte příchod Nového roku. Proto vám závěrem do něj raději popřeji vše nejlepší, hodně úspěchů a ať se všichni ve zdraví opět za rok zase sejdeme. A pokud během něj zachováte přízeň těmto mým oficiálních eldarových stránkách, pak budu jedině rád.

Dnes bych se vás proto rád zeptal: Jak trávíte Silvestra vy, vážení čtenáři? Máte rádi klid rodinného zázemí, obdobně jako já či naopak u vás výhradně vítězí bujaré veselí s přáteli mimo domov, u něhož teče alkohol proudem a probíhá ta pravá nezávazná zábava? Máte rovněž zkušenosti s nevydařenou Silvestrovskou oslavou, na níž byste nejraději zapomněli či jste naopak zažili ve svém životě novoroční oslavu takovou, na níž se naopak zapomenouti nedá, neboť opravdu stála za to? Dáváte si novoroční předsevzetí? A když už, daří se vám je dodržet?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Výzva (13)

Za chvíli tu máme Štědrý den. Čas pohody, odpočinku a především dárků, jimiž obdarujeme své nejbližší a ve skrytu duše pak budeme doufat, že je to, co pod stromečkem rozbalí, dojme a zároveň potěší.

Také já se rok co rok snažím své blízké něčím překvapit. Leč stále mám ten vlezlý pocit, jako bych se opakoval, neboť kupuji DVD, knihy či oblečení. Někdy ale učiním výjimku, jak tomu ostatně bylo onehdy, kdy babička pořád lamentovala, že nic nechce, že již všechno má. A tak ode mne prostě dostala v dárku zabalené „jedno velké nic“. A věřte nebo ne, byla tím nakonec potěšena, i když původně neskrývala jisté překvapení. Jelikož se však nepovažuji za hrubiána, dodatečně ode mě následně obdržela balíček, v němž se již jeden skutečný dárek vyjímal.

Jak říkám, někdy je těžké zavděčit se. Avšak někteří z nás na vynalézavosti nešetří a jdou ještě dál. To když svému blízkému například věnují dárkový poukaz či mu přímo zakoupí nějaký ten pocitový zážitek, například skok padákem či dovolenou snů, přičemž se neštítí za to dát nemalý peníz. Já osobně toto ještě nevyzkoušel, dokáži si však živě představit, jak dané asi dokázalo zapůsobit.

Bohužel (a to poměrně často) se nám i přihodí, že to, co darujeme, pak má ve výsledku zcela opačný účinek. Toto trefně vystihuje příhoda, kdy jeden nejmenovaný měl zato, že své drahé polovičce věnoval přesně to, po čem bezmezně toužila. Leč opak byl pravdou, neboť se fatálně spletl a Štědrý den pro něj tak skončil naprostým fiaskem.

Původně se muž se svoji milou potkali před obchodem, jenž nabízel ke koupi rozmanité zboží, mimo jiné i prstýnky. Právě o ten žena projevila zájem a doufala, že jí ho její milý dá na Štědrý den coby vánoční dárek. Vše nakonec ale dopadlo jinak a ona pod stromečkem namísto onoho prstýnku rozbalila háček. Muž totiž měl zato, že jeho partnerka stála o obraz a tak jí ho zakoupil. A právě v onom pouzdru byl onen háček, za který se daný obraz dal pověsit. Ten se ostatně ve vitríně vyjímal přímo nad oním prstýnkem.

Tak to sami vidíte: jedna nepatrná záměna a co dokáže nemilého způsobit!

Ovšem Vánoce, to nejsou jen pouze dárky, ale rovněž si jimi připomínáme narození Ježíše Krista, syna Božího otce. Na rovinu se přiznám, že nejsem zapáleným věřícím, zároveň však nemíním druhým jejich víru brát. Zkrátka zastávám názor, že Bůh jako takový nežil a pokud ano, byl to dle mne pouhý obyčejný smrtelník, jakým je každý z nás. Kdyby dle mne Bůh skutečně žil, tak by pravidelně na Štědrý den či na Nový rok normálně sestoupil z Nebes na naši Zem a pronesl k lidu řeč, v níž by, kromě požehnání, bylo rovněž obsaženo zamyšlení se nad jednotlivými tragickými událostmi, jimž jsme my, prachobyčejní smrtelníci, dennodenně vystavováni.

Právě toto mi přijde nelidsky kruté až barbarské. Navíc když společně pohlédneme do minulosti a podíváme se na působení církve, jež se k Bohu jako takovému odnepaměti hlásí, narazíme mnohdy na velmi nemilé konflikty, které daná instituce sváděla právě s veřejností: ať již posílala nevinné na smrt, pokud ti se neslučovali s Boží vírou, či byla v jisté rozepři s vědci, jež postupně vyvraceli existenci Boha jako takového a to svými badatelskými vědeckými poznatky. Za jisté vyvrcholení se pak dají považovat takzvané křižácké výpravy. Z novodobé historie pak nesmím opominouti tragickou událost, kdy polští věřící, navracející se z bohoslužby, vesměs všichni zahynuli při vážné dopravní nehodě. Jak po tom všem mám v Bohu najít tu pravou oporu? ptám se.

Ale jak jsem uvedl výše, nechci nikomu bránit v jeho Boží víře. Jen mám zkrátka zato, že právě ona víra jako taková je pouhou hříčkou našeho mozku, stejně jako například náchylnost k tabáku či alkoholu, na nichž si rovněž pěstujeme jistou závislost. A pak záleží již na společnosti, čemu ta přikládá svoji velkou váhu. A nezůstává pouze u toho! Dotyční vyznavači se následně pokouší pro onen svůj životní ideál získat další persony na svoji stranu – s větším či naopak menším úspěchem.

V oblasti duchovní víry se angažují různá uskupení, jmenovitě například Svědci Jehovovi, jenž neváhají zavítat i do cizích příbytků. I já mám vlastní zkušenost s až chorobnou závislostí na Boží víře a to ve spojitosti s jistým mužem, jenž běhal pouze v trenkách po poděbradském náměstí s hláškou „Bůh všechny miluje“, div překvapeným kolemjdoucím nezpůsobil menší úraz. Avšak podobně jako dotyční „Svědci“ ani on u nich nepochodil. Není se čemu divit, neboť většině nebylo dopřáno Onoho nejvyššího doposud spatřit (pokud tedy nepočítám takzvané prožitky blízkosti smrti, jenž však Boha vykreslují jinak než jak je uváděno v Bibli). Navíc, pokud věřící zastávají myšlenku, že sám Bůh řídí celý tento náš svět, v praxi by to pak znamenalo, že má na svědomí i veškerá dosavadní lidská neštěstí v podobě rozličných tragédií, mezi které můžeme zařadit onu dopravní nehodu polského autobusu, o níž se zmiňuji výše, či zhoubná onemocnění. To rovněž člověku na klidu rozhodně nepřidá

Snad se ono negativní do budoucna alespoň částečně zmírní a sám velký mocný Bůh jednoho dne skutečně sestoupí z Nebes přímo na naši Zem a zbaví ji veškerého utrpení. Toť mé vroucí přání.

A jak prožíváte vánoční svátky či Štědrý den vy, vážení čtenáři? Dáváte raději dárky či jste naopak rádi obdarováni? Který z dárků vám v poslední době vykouzlil ten největší úsměv na tváři či vás v opačném případě zklamal? Jak se stavíte k Bohu jako takovému? Jste věřícími nebo spíše ateisty? A máte zkušenosti s nějakým uskupením, jenž navenek praktikuje právě onu Boží víru?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor