Tom Patrick

Výzva (17)

Jak jsem se vám prve doznal: nemám příliš v oblibě dnešní dobu. A to samé v mém případě platí i o filmovém průmyslu – zejména o tom americkém. Pán prstenů, Avengers, Transformers, Star Wars, Hra o trůny či Hunger Games, to je jen výčet několika titulů, jež mi leží v žaludku. Jedná se o filmy plné násilí, opakující dokola ten samý motiv pojednávající o zkáze našeho či zcela jiného fiktivního světa. A já si tak po nedobrovolném shlédnutí těchto postkatastrofických akčních fantasy sci-fi snímků nejednou řeknu: není to již přes onu pomyslnou únosnou hranici?

Jenže pak s hrůzou k tomu všemu navíc zjistím, že skutečná realita je mnohem bolestnější, neboť dané tituly vyjmenované mnou výše (a mnohé další jim podobné) patří k nejnavštěvovanějším v historii, co se světové kinematografie týče. A tak si položím další zásadní otázku: není tu něco špatně? Co vlastně fanoušky zmíněných ság přitahuje na onom nehostinném drsném světě, v němž by, coby jeho reální aktéři, jinak nevydrželi ani pět minut, kdyby na to přišlo? Co jim je vlastně na onom násilí a krveprolití tak sympatické? Proč v jednom kuse sní o tom být válečným vojevůdcem a jako on pak žít někde, kde je strach o vlastní život přítomen takřka na každém kroku? Proč právě takovéto filmy, z nichž se již stačily stát masovým davem zbožňované fenomény ne-li přímo kulty, mají tak mocný vliv na současnou subkulturu, zatímco mnohem jemnější psychologická dramata sice dosáhnou na onoho Oscara, avšak jejich návštěvnost je o poznání razantně propastně nižší?

Nemluvě o celkových tržbách! Ano, i ty jsou astronomické! V řádech několika stovek milionů ne-li přímo miliard dolarů! Na stranu druhou se však tomu nelze ani nijak zvláště moc divit. Neboť kdo to všechno zaplatí? Nikdo jiný než návštěvníci kin z celého světa, jež má za úkol zmanipulovat jedna velká obří kampaň!

Co se speciálních efektů a triků týče, mám o nich poněkud jinou představu. Například by se daly využít v rámci nenásilného propojení lidské a zvířecí říše, jak o tom v mé třetí městské sáze s názvem „City Means III. – Město plné protikladů“ rokovala Petra Lavordová. I takto poeticky má rozhodně cenu smýšlet, neboť když si dodatečně vybavím každodenní nehostinné televizní zprávy plné tragédií, po nichž následuje vyvrcholení v podobě monumentální bitvy ze závěrečné trilogie Pána prstenů, přičemž se do toho ze sousední místnosti line bolestné sténání postaršího rodinného příslušníka, jak pak může moje maličkost mít radost ze svého současného bytí, když vše narušují právě ona různorodá negativa – ať už méně či více závažná?

Samozřejmě, chápu, dané postkatastrofické akční fantasy a sci-fi ságy se rodí velmi obtížně a ony rozmanité triky stojí tvůrce značné úsilí a peníze a mnohdy i trvá několik let, než je konkrétní snímek vůbec uveden do kin ve své finální podobě. Avšak i přesto se znovu ptám: nešlo by to bez těch věčných krvavých velkolepých bitev? Vždyť se pouze stačí porozhlédnouti kolem sebe, kolik obdobných a bohužel ryze reálných katastrofických scénářů na naší domovské planetě každým dnem přibývá. A ty bohužel nejsou pouhým výplodem lidské fantazie! Jako by právě mnou zmíněné filmové počiny ony pozemské tragédie samy přímo přivolávaly! Jako by samy o sobě byly přímo strůjci neštěstí, jež jednou dojdou oné ryze reálné hrozby!

,Proč se na naši planetu (a jiné světy) nepokoušíme nahlížet mnohem lidštěji?´ pokládám si opět tu samou otázku. Avšak pokaždé, když tak činím, mám ten nepříjemný vlezlý pocit, jako bych byl oním Mirkem Dušínem z Rychlých Šípů na straně dobra, co věčně soupeří s Vonty na opačné straně zla, přičemž svůj boj za lepší svět s nimi pokaždé prohraje.

Svým nynějším příspěvkem jsem se však nijak nechtěl dotknout fanoušků výpravných fantasy ság, jen tu z mé strany byl pokus o otevření debaty nad filmovým průmyslem jako takovým v kontrastu s ryze reálným světem, v němž musíme (ne)dobrovolně žít. A proto – pokud jste dokázali moji nynější výzvu dočísti až sem, jsem tím velice poctěn. Snad se vás její obsah příliš nedotkl.

A co soudíte o současném filmovém průmyslu vy, vážení čtenáři? Také se se mnou shodujete v tom, že ony výše mnou jmenované snímky by spíše neměly spatřit světlo světa, nebo jste naopak zastánci opačného názoru? Pokud ano, co vás na nich tak fascinuje? A dokázali byste se bez nich obejít? Nedotkla se vás příliš tato má současná výzva?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Výzva (16)

Ano, vím – v pořadí šestý City Means a jeho aktualizace. Stále vám ho tu slibuji a bohužel – stále se mi ho nedaří pro vás kompletně sepsat. Trvá to již bezmála pět let, co jsem na něm začal pracovat a to ihned po dokončení románu City Means V. – Město plné zázraků. Musíte mě však, vážení čtenáři, plně chápat. Napsat zcela nový román, to není jen tak. Člověk coby spisovatel se s ním musí naučit vnitřně sžít a být na něj dostatečně psychicky připravený a tak tomu u mě v posledních několika letech prostě není.

Ne že bych neměl inspiraci, v tom problém nevidím, ale jisté zdravotní obtíže v rodině jakožto můj ne zrovna uspokojivý psychický stav mi momentálně nedovolují v zamýšlené tvorbě stabilně pokračovat.

Mějte však pro mne prosím pochopení. Profesionální spisovatel, co knihy vydává oficiálně knižně a ne pouze na webu, sepíše román a pak si klidně dá dva tři roku pauzu, kdežto od romanopisce, co je výhradně jako já odkázán svoji tvorbu prezentovat na internetu, se očekává, že tak tomu musí býti každý týden, minimálně měsíc, jinak sledovanost výrazným způsobem klesne.

Abych se vám přiznal, bojím se oné výluky na této mé eldarové stránce a tak se snažím každý týden alespoň aktualizovat tyto své „Výzvy“ a zároveň s tím příspěvky od jiných autorů pro sekci „Mix“. Leč i přesto… stále více se cítím dost značně vyčerpaný a něco v duchu mi říká, abych si od spisovatelské práce na nějakou tu dobu odpočinul. Nejednou se mi dokonce stalo, že jsem se z přepracování zcela zhroutil! A to na sebejistotě lidskému tělu a zejména pak lidské duši rovněž nepřidá.

Samozřejmě že myslím i na jistý kompromis, jenž by tuto moji stránku i nadále udržel při aktivním životě. Již nějakou tu dobu sepisuji pět dalších bonusových povídek Radovana Litevského pro čtvrtou městskou ságu s názvem „City Means IV. – Město plné názorů“, takže ty by bylo možno v dohledné době zveřejnit. Dohromady by oněch bonusových povídek tedy nakonec bylo celkem devět. Koneckonců proč ne – vždyť právě ona devítka se již za těch bezmála devět let mého aktivního psaní stačila stát zavedeným číselným pojmem pro moji tvorbu jako celek!

Dále též zvažuji, že bych dodatečně na těchto svých webových stránkách kompletně zveřejnil vůbec úplně první City Means, celým názvem pak „City Means – Město plné návratů“, jenž coby román jako jediný oficiálně vyšel knižně. Na to je ovšem rovněž zapotřebí dostatečné energie, kterou já však bohužel momentálně postrádám.

Ano, vím, jsou lidé, co si řeknou: nyní sednu k počítači a za jednu noc celý román prostě přepíši do notebooku a ráno bude vše hotovo. Jenže právě takto to u mne nefunguje. Já sám jsem rád, když u počítače či notebooku denně vydržím zhruba tu slabou hodinku a úspěchem pak je, když zvládnu načisto realizovat onu jednu stránku! S tímto přístupem by mi tak sepsání onoho prvotního City Meansu trvalo značně dlouhou dobu, klidně i rok(!), než by na těchto mých stránkách vůbec spatřil světlo světa. Já osobně bych proto uvítal, kdybyste si ho, vážení čtenáři, opět začali zde na mých webových eldarových stránkách objednávat ke koupi. Jak již jsem tu uvedl, kniha je doplněna o nádherné obrázky a má hned tři bonusy: knížečku s průvodkyní Alexandrou, autorskou hudbu a v neposlední řadě dokument Honzy Šípka s názvem Souboj s mozkem.

A proto, nezvážili byste ještě jednou tuto moji nabídku? Mně by to psychicky pomohlo a hned by se mi zase psalo o něco lépe!

Jinak mi, snažně prosím, dejte čas a mějte s mojí maličkostí strpení. Přeci jen jsem pouhý člověk z masa a kostí a ne robot, co na počkání vytvoří hned deset děl za pouhý jeden rok. Pokud mi tedy takovouto přízeň zachováte a nebudete zbytečně naléhat, jedině tak vám zaručím, že ona má následná tvorba bude kvalitní a na čtení stravitelná. Děkuji za pochopení.

Vyjdete tedy vstříc mé prosbě? A pokud ano, projevili byste do budoucna zájem o můj šestý City Means? Pokud ano, co od něj očekáváte? Máte ohledně něj nějaké konkrétní osobní požadavky? Líbí se vám má literární tvorba?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor