přehled básní (1-4)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 1

Putování Malého budhy napříč Pevropou – Román výhradně lidský (1) – Dívka a kotě (10)

Na počátku příběhu dochází k seznámení dvou důležitých person: ostýchavého Damiána a půvabné Lenky. Prvně jmenovaný je původem rodák z africké Angoly, zatímco druhá jmenovaná rodačkou ryze českou. A je to vlastně až s podivem, že k onomu osudnému setkání vůbec došlo. Nebýt koloběhu, čítajícího celou řadu náhod, kdo ví, jak by se vše nakonec odvíjelo. Kdyby Lenka nebyla znovu napadena a Damián se jí tentokrát najisto nerozhodl vydat na pomoc, nikdy by se tak následně neodehrály události, v nichž důležitou, vpravdě zásadní roli, naopak sehrála soška Malého budhy. Sošku Damiánovi věnoval právě otec oněch dvou násilníků, a právě ta je rovněž tou, jež Lence, coby vášnivé sběratelce, chybí v početné sbírce. A zatímco oba hříšníci skončí v policejních poutech, Damián a Lenka konečně mají možnost osobně se lépe poznat (1). Oba mladí lidé, jejichž vztah postupně přechází v něco mnohem hlubšího, než jen pouhé přátelství, se sami sobě otevírají ohledně svých dosavadních, ne zrovna šťastných životů. Na jedné ze společných schůzek se tak Lenka Damiánovi svěří ohledně tragédií, jež pravidelně stíhaly její početnou rodinu, kdy jedna se všem stala osudnou. Jen Lenka jako zázrakem unikla ze spárů smrti. Jako by kdosi na všechny uvrhl klatbu. Onehdy vše navíc bylo silně medializováno (2). Damiána Lenčino vyprávění silně zasáhne. O to více se jí stává oporou. Oba mladí lidé se spolu tedy snaží trávit co nejvíce času. Hodně cestují – například za kulturou. Tak tomu ostatně bylo i onen památný den, kdy se oba znovu narodili (Lenka tedy již poněkolikáté), podobně jako ti ostatní, přepravující se za svými záležitostmi tímtéž vlakem. Tou dobou na trati sesutý most totiž jako zázrakem náhle zmizel a onen vlak, čítající tři soupravy plus kabinku strojvůdce, tak nevykolejil. Kdyby tomu bylo přesně naopak, mělo by to fatální následky (3). Že by vše opět měla na svědomí ona soška Malého budhy? Damián a Lenka tedy v pořádku dorazí na koncert, něco však jako by jim říkalo, aby se na daném místě ještě zdrželi. Ani jeden z nich daného rozhodnutí nelituje. Oblast pevropského Porýní v sobě prostě má pachuť čehosi mystického, což záhy znovu potvrdí jistý tajemný jogín, díky němuž tamní hospodář, jmenovitě Roman Pastýř, ve velmi krátké době vyšlechtí ojedinělou vpravdě zázračně ozdravnou jabloň. Leč lidská závist je mnohem silnější a tak soused, pro změnu lékař, nesoucí jméno Radim Koutecký, se ujme odplaty, neboť mu, coby lékaři, začínají ubývat pacienti. Jistým kompromisem se pak pro oba stane hrušeň s ozdravnými účinky pouze částečnými. Poté, co se situace zase zklidní, se oba znesváření sousedé znovu usmíří. Leč ani to nestačí k tomu, aby lidské zlo ze světa zcela vymizelo (4).

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Jabloň a hrušeň (4)

Roman Pastýř putoval světem

za účelem

aby lidem různých národností

co nejvíce porozuměl

 

Nejednou tak poznal

jejich nevraživost, jejich vděk

zažil chvíle

dobré – zlé

 

Jednou takhle Roman Pastýř

mladému jogínovi život zachránil

Jogínovi původem až z daleké Barmy!

A jakmile ten se ze všeho zlého zotavil

Romanovi za jeho péči

štědře se následně odvděčil

 

Zlatavý proutek daroval mu

s přáním až do své rodné vlasti navrátí se

nechť na své zahradě jej vysadí

Rozhodně tím nebude nijak škodný!

 

Roman jogínovou radou se řídil

bylo to vůbec to první, co učinil

poté co práh svého rodného sídla

překročil

 

Co pak následovalo?

Samotného Romana to tuze překvapilo!

 

Po pouhém měsíci

z proutku vsazeného do zeminy

vyrostla z něj statná jabloň

jejíž plody…

Měly zázračnou moc!

 

Ihned se to rozneslo mezi místními!

I ti nešetřili údivy!

 

Nemohoucí na vozíčku pro invalidy

zčistajasna postavil se na nohy

Jedno pouhé jablíčko přitom jen okusil!

Přičemž bez problémů

učinil deset plných dřepů

to když pozřel jablko další

Bez ostychu!

 

Nevidomý zase začal barvy rozeznávat

Poté co jablíčko patřičně si vychutnal!

Načež po onom dalším

měl možnost vidět vše již

jako při síle zdravý ostříž

 

Prostě zázrak!

 

Tato zpráva šířila se krajinou

doslova jako lavina!

Kdy každý chtěl zvědět

kolik pravdy v ní obsaženo jest

 

Bohužel

Na Zemi přebývají i závistivci

jako Romanův soused – Radim Koutecký

 

Coby lékař

nedokázal přenésti přes srdce

že pacienti vesměs všichni….

Opouštějí jej!

 

A tak se jedné noci

neslyšně vplížil k Romanovi!

Se sekyrkou v ruce!

S pilkou přehozenou přes rameno!

S jejich pomocí ze světa hodlal Radim sprovodit

onen neobyčejný, posvátný strom

 

Rozmáchl se tedy sekyrkou…

 

Z jabloně však záhy

vyšlehl záblesk rudého světla

a Radima ihned skolila

ta magická nadpozemská síla

 

Radim oddechoval na zemi namáhavě

pak k novému útoku – tentokráte za pomocí pilky

odhodlal se

 

Leč co mu to bylo opět platné

když trnitým porostem zarostl…

Od hlavy až k patě!

 

Tak právě činila jabloň všem

kdož zachovali se k ní zle

 

Roman neskrýval rozpaky

když na druhý den ranní

spatřil Radima svázaného provazy

 

O prosebnou milost škemral

Vždyť hájil jen svou čest

živnost vlastní poctivou

již chtěl sobě zachovat!

 

Leč jabloň vzala mu ji

Doslova přes noc!

A učinila tak z něj prachobyčejného žebráka

jenž celému světu padl…

V nemilost!

 

Bylo toto správné?

Zauvažoval Roman zcela vážně!

 

Odpověď na tuto otázku

začal tedy hledat…

A taktéž se jí nakonec

zaslouženě dobral!

 

To když zjevil se zčistajasna onen jogín

a daroval proutek zcela nový

Proutek z něhož – po zasazení do zeminy

hrušeň zdravá vykvetla

zaručující jinak život téměř prostý

 

Společný smír

Roman s Radimem tak nalezli

To když pacienti znovu začali přicházet

do léta prověřené lékařské ordinace

 

Ano, řád musí být

to proto, aby celkově prosperovalo

lidské bytí:

 

Plody z Radimovy hrušně

pro zmírnění bolesti

a poté ihned

k němu na doléčení

 

A když ani to nepomůže

nezbývá než-li ochutnat plody

z Romanovy jabloně

A vše zlé jest nadobro zažehnané!

 

Ano, řád prostě být musí!

Řád, jenž prospívá všem lidem

Bez výjimky!

 

Lidem, jenž posvátné tajemno vlastní

jakožto těm, kteří o něm potuchu nemají

 

Bohužel

jak plynul čas

ono tajemno čím dál častěji

zneužívala lidská zášť

 

Místo, aby napomáhalo

spíše škodilo

a nikoliv dobrými skutky

nýbrž falešnými penězi

se cenilo

 

A kdo jich měl vždy nadbytek

štěstí od druhých bez problémů

mohl nakoupit si kolik jen chtěl!

 

Mnohdy bez debat, pod pohrůžkou!

 

Snad tedy alespoň vás, mé věrné čtenáře

u srdce zahřál tento výjimečný příběh

Příběh vpravdě skutečný

jenž takto kdysi odehrál se

 

Příběh, v němž svoji úlohu kdysi sehráli

dva sousedé a společně s nimi

dvě památné legendární okrasy:

Vzácná jabloň – vzácná hrušeň

obojí léčící duše lidské

bolavé

 

A možná že nejen je

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Napsat komentář

přehled básní (1-3)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 1

Putování Malého budhy napříč Pevropou – Román výhradně lidský (1) – Dívka a kotě (10)

Na počátku příběhu dochází k seznámení dvou důležitých person: ostýchavého Damiána a půvabné Lenky. Prvně jmenovaný je původem rodák z africké Angoly, zatímco druhá jmenovaná rodačkou ryze českou. A je to vlastně až s podivem, že k onomu osudnému setkání vůbec došlo. Nebýt koloběhu, čítajícího celou řadu náhod, kdo ví, jak by se vše nakonec odvíjelo. Kdyby Lenka nebyla znovu napadena a Damián se jí tentokrát najisto nerozhodl vydat na pomoc, nikdy by se tak následně neodehrály události, v nichž důležitou, vpravdě zásadní roli, naopak sehrála soška Malého budhy. Sošku Damiánovi věnoval právě otec oněch dvou násilníků, a právě ta je rovněž tou, jež Lence, coby vášnivé sběratelce, chybí v početné sbírce. A zatímco oba hříšníci skončí v policejních poutech, Damián a Lenka konečně mají možnost osobně se lépe poznat (1). Oba mladí lidé, jejichž vztah postupně přechází v něco mnohem hlubšího, než jen pouhé přátelství, se sami sobě otevírají ohledně svých dosavadních, ne zrovna šťastných životů. Na jedné ze společných schůzek se tak Lenka Damiánovi svěří ohledně tragédií, jež pravidelně stíhaly její početnou rodinu, kdy jedna se všem stala osudnou. Jen Lenka jako zázrakem unikla ze spárů smrti. Jako by kdosi na všechny uvrhl klatbu. Onehdy vše navíc bylo silně medializováno (2). Damiána Lenčino vyprávění silně zasáhne. O to více se jí stává oporou. Oba mladí lidé se spolu tedy snaží trávit co nejvíce času. Hodně cestují – například za kulturou. Tak tomu ostatně bylo i onen památný den, kdy se oba znovu narodili (Lenka tedy již poněkolikáté), podobně jako ti ostatní, přepravující se za svými záležitostmi tímtéž vlakem. Tou dobou na trati sesutý most totiž jako zázrakem náhle zmizel a onen vlak, čítající tři soupravy plus kabinku strojvůdce, tak nevykolejil. Kdyby tomu bylo přesně naopak, mělo by to fatální následky (3). Že by vše opět měla na svědomí ona soška Malého budhy?

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Napsat komentář

Bez komentáře (3)

Vlak projížděl krajinou

do hlavního města spěl

 

A v onen osudný okamžik nedaleký most

celý se zachvěl!

 

Zbývalo zhruba pět set metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním kritickým místem!

 

Mladá maminka s dítětem

sedící v zadním kupé

učila svoji ratolest

poznávat krásy přírody

 

Ta jimi kochala se

neskrývaje opojné nadšení!

 

A v onen osudný okamžik nedaleký most

znovu se celý zachvěl

kdy ulomil se

jeden z jeho nosných pilířů

jenž se zvonivou ozvěnou

dopadl na zem

 

Zbývalo zhruba čtyři sta metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním kritickým místem!

 

Mladý manželský pár teple oděn

sedící v prostředním kupé

rozmlouval o koncertu nadcházejícím

jehož chtěl se osobně zúčastnit

 

A to již podruhé během tohoto týdne!

Plně odhodlán znovu vychutnat si

onen neopakovatelný hudební zážitek!

 

A v onen kritický okamžik nedaleký most

znovu se celý zachvěl

kdy ulomil se i druhý z jeho nosných pilířů

jenž se zvonivou ozvěnou

obdobně dopadl na zem

 

Zbývalo zhruba tři sta metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním kritickým místem!

 

Postarší manželé

ve věku důchodovém

sedící v předním kupé

na společnou cestu vydali se

 

Hroby příbuzných již zesnulých hodlali navštívit!

Neboť dušičky onoho památného dne

zrovinka byly!

 

A v onen osudný okamžik

nedaleký sesutý most

již napjatě očekával své první oběti

jež mu řízením osudu

měly padnout v nemilost

 

Zbývalo zhruba dvě stě metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním kritickým místem!

 

Strojvůdce přebýval osamoceně

ve své vůdčí kabině

kde vyjímala se rodinná fotografie

jeho milované ženy

jakožto dcerky nedávno narozené

 

Jak dojemné!

 

A v onen osudný okamžik

nedaleký sesutý most

proměnil se v čirý prach

 

Ten rozptýlil se po okolní krajině

a byl ten tam!

 

Zbývalo zhruba sto metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním místem

 

Nikoliv však již kritickým

nýbrž…

 

DOVĚTEK

Uchráněny tak byly životy

cestujících nevinných

co onen památný den

podruhé narodili se

 

Neměli však o tom sebemenší potuchy

A to nejen oni

ale i jejich příbuzní s rodinami!

 

Co k tomu dodat ještě?

 

Snad jen…

ono prosté…

 

No comment!

Rubriky: Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Napsat komentář