A nyní si zkusím, jen tak nezávazně, utvořit konkrétní příběh, pokud se, vážení čtenáři, s dovolením neurazíte. Vy ho samozřejmě NEMUSÍTE brát vážně, neboť původním záměrem bylo skutečně vytvořit POUZE náhodné povídky. To, co teď bude následovat o pár řádek níže, je tedy jen čistě náhodný pokus dát všem těmto povídkám jakýsi konkrétnější propojovací charakter a tím pádem i potenciální hlubší smysl.
ČÁST I. (povídky 1 – 14)
Na počátku příběhu jsme svědky pozoruhodného střetu zájmu. Jistá žena básní o svém údajném dítěti, jehož existenci ostatní popírají a vše považují za její čirý výplod fantazie (1).
Leč chlapec jménem Alan Poe vážně žil. A to dokonce i po převtělení! Jako Radim! (2)
Ovšem díky mystické Anně Pálavské Alanovo převtělení v sobě mísí magický přerod. A to v podobě náhrdelníku MAGNETIÁNU, jenž Alan, nyní tedy již Radim, má záhadně vytetován na pravém předloktí. A takové, tajemnem opředené magické znamení dokáže potěšit i potrápit. Obzvlášť když počasí na zem snáší své rejdy a spolčí se s ním i samotný to pán lidských dějin – Osud, a tak obojí nechá skupinku lidí bloudit lesním labyrintem, z něhož do civilizace vede pouhá jedna jediná cesta (3).
Ano, právě ta Radima připraví o drahocenného přítele Bruna, kterého pod jiným jménem znával z minulého života. Avšak dynastii Magnetiánů je potřeba stůj co stůj ponechat zachovalou. A Radim již nemá rodiče, avšak vzpomíná si na někdejší románek s dívkou, s níž prožil několik krásných okamžiků, a pak se narodila holčička jménem Soňa, nyní žijící v ruské Moskvě, kterou je třeba dát do páru s africkým rodákem Raulem: tak na Radima naléhá ono jeho magické znamení na jeho pravém předloktí a ve snech se zjevující mystická Anna Pálavská, jeho někdejší matka; sám Radim na tom již není dobře po zdravotní stránce a po stále naléhavějších snech jeho někdejší matky z minulého života nakonec jednoho krásného dne stylově zasedá na terasu a píše Raulovi dopis, kde ho žádá o setkání se Soňou (4).
Leč Osud si i tentokrát s dynastií Magnetiánů pohraje a dopis se namísto na africký kontinent zatoulá až na jeden z japonských ostrovů, kde se dostane do rukou mládenci jménem Kato. Toho jeho obsah učaruje, jelikož však chybí zpětná adresa, ponechá si jej u sebe a nechá zhotovit kopii náhrdelníku, jenž má Radim vytetován na pravém předloktí, neboť se zajímá o umění. A snad právě dané umění mu v pravou chvíli zachrání život, když se země zachvěje a Kato musí uprchnout do bezpečí, které se nejprve snaží najít v tíži nebeských mraků a následně na odlehlém místě, kde nakonec přistává (5). (Nebo se tak naopak děje z důvodu nedoručení korespondovaného dopisu právoplatnému majiteli, tedy právě proto se daná země na jednom z japonských ostrovů chvěje, aby tak jeden tajemný náhrdelník splnil svou misi?)
Kato nakonec šťastně přistává v severní Americe a snaží se zde začít zcela nový život, leč zdejší představy o umění jsou s těmi jeho ve značném rozporu a tak se v jednom kuse pře s místní filmovou školou, u níž se snaží uplatnit coby věrohodný scénárista, avšak naráží jen na nepochopení stran místních režisérů a v neposlední řadě dochází i na soudní obsílky (6).
Vedle těchto nesvárů Kata začínají pronásledovat podivné sny, kde se mu zjevují již zesnulý Radim a dosud živá Soňa, jejímuž šarmu postupně podléhá, neboť mu připomíná jeho někdejší dětskou lásku, volně přeloženo Janu Markovou (prostá náhoda či intuice legendární Anny Pálavské a jejího odkazu v podobě náhrdelníku určeného pro dynastii Magnetiánů?). Každopádně skutečnost je taková, že Kato „zemi zaslíbenou“ opouští a vydává se hledat bájnou Soňu do ruské Moskvy. Nakonec ji nachází v ruském Petrohradu nešťastně vdanou za jednoho místního papaláše. Kato se Soně vyzná z citů, následuje komplikovaný rozchod a Kato Soňu nakonec pojímá za manželku a narodí se jim holčička. Ovšem jednou takhle Kato schází po zámeckých schodech a potkává svou dávnou lásku Janu (7). (Osud či další tah tajemného náhrdelníku?)
Kato Janě Markové zkrátka nemůže odolat. Od svých dětských let vykvetla do krásy a co je hlavní, pro Kata zůstává stále příjemně neměnná: Jana neuznává moderní technologie, ráda se uskromňuje a nedá dopustit na časy dávno zapomenuté či v lepším případě polozapomenuté (8).
Kato se s Janou po jistý čas tajně schází a když pak Soňa vlivem pokročilejšího věku umírá, pojímá Kato Janu Markovou za svou druhou zákonitou manželku. Katova dcera Lena z prvního manželství však nestrádá a v novém vztahu svého otce a macechy nachází plnou podporu. A zdá se, že pro dynastii Magnetiánů začíná jedno z nejkrásnějších období: Lena, kromě svého otce a macechy, nachází plnou podporu i u svých dvou strýčků, z nichž první je nejvíce básníkem (9) a druhý zase vášnivých textařem (10).
Ovšem v pozdější době dynastie Magnetiánů začne značně upadat a hrozí jí opět vymření. To když se ozvou zbraně a světu hrozí válečný konflikt. Ani v Rusku není situace přívětivá, obzvlášť pro vrstvy, co si žily nad poměry dobře. A pokud k tomu přičteme i symbolický kritický podtext, jímž disponovali Leniny strýčkové, je teprve situace pro ty, co mají dočinění s Magnetiány, nepříznivá. Nastávají Perzekuce! Hrozí domovní prohlídky! Zatýkání! Soudy! Rozsudky! Popravy! A jednou z posledních žijících dynastie Magnetiánů je právě hrdinná Lena, co prchá před tankem a vede polemizující řeči se svým svědomím, kdy však vše končí tragicky (11).
Jak to ale, že i přesto dynastie Magnetiánů neukončuje své bytí? Vysvětlení je více než prosté: dynastie Magnetiánů zůstala zachovaná! V odlehlé nemocnici je odložen malý kojenec jmenující se Lena Marková. A právě ta může začít novou etapu dynastie Magnetiánů. Lena postupně dospívá a o nový začátek se opravdu pokouší radikálním způsobem: opouští válkou a spory zmítané Rusko a míří na západ, avšak ne jako kdysi Kato do někdejší „země zaslíbené“, tedy Ameriky, nýbrž do její nové pokusné odrůdy, jmenovitě Ameriny (celým oficiálním sloganem název státu zní Independente States Of Amerina). Leně se poštěstí navrátit dynastii Magnetiánů prestiž tím, že se provdá za vlivného starostu Thomase Kavana, který má z prvního manželství syna Thomase a kandiduje na prezidenta. Syn jde v otcových šlépějích coby zájemce o politické dění, nicméně vůči otci zastává kritický postoj a na dění v politice a o prezidentském úřadu má svá vlastní mínění, jak dokládá rozhovor s jeho nejlepším kamarádem Rickem (12).
Lena Marková přijímá příjmení Kavanová a s daným vlivným starostou po čase má syna Martina Kavana, jenž je zcela jiného ražení než jeho nevlastní bratr Thomas a jeho otec. Martin Kavan se rád zabývá tajemnem, zajímají ho jednotlivé skutečné lidské osudy a svému otci způsobí horké chvilky v momentě, kdy natrefí na obraz sličné dívky a má za to, že ta umí konat pravé nefalšované zázraky (13).
Kvůli tomu se Martin Kavan se svým otcem dostává do nejednoho sporu. Patrný vliv na to má zejména skutečnost, že zatímco Martinův otec ve volbách na prezidenta neuspěje, tak jeho syn slaví kontroverzní úspěchy se svou obrazovou múzou, a ba co víc, široké veřejnosti toto rozhodně neuniká a všímá si. Spory mezi otcem a synem zajdou tak daleko, že dojde i k osobní roztržce, při níž Martin Kavan svého otce zesměšní na základě povídky o oslovi a koňovi (14), což je velice oblíbená místní bajka namířená proti lidem, co mají dočinění s politikou jako takovou, poukazující na jejich dlouhé vedení. Svět politiky a magie tak nelze skloubit a tímto motem končí první část našeho příběhu věnovaného dynastii Magnetiánů.
ČÁST II. (povídky 15 – 20)
Doba je však zlá a poukazuje na to, že pro lidi je potřeba hledat lásku a porozumění. Leč mnoho jiných tomuto úkazu nehodlá přát (15).
Zejména obrazová múza Martina Kavana jako by těm mnohým, druhým nepřejícím lásku a libujících si v konfliktech, nedávala spát: pro svou tajemnost a nápomocnou sílu! Opět důkaz, co zmůže tajemný náhrdelník určený dynastii Magnetiánů, jinak pečlivě uschovaný v plátně vyzývavé bezejmenné ženy. Není tedy divu, že obraz musel být ukraden, ovšem těm třem, co se s ním vláčejí, se nejde dobře. Že je nevidíte? Ale ano, zdržují se v pozadí pozoruhodného setkání dvou lidí, co k sobě v uličce lásky zcela náhodně nalezli zalíbení a byli nuceni v sázku vložit i změnu dosavadních svých životů (16).
Obraz a v něm ukrytý náhrdelník vyhrávají svůj boj pouze napůl. Ti tři zloději ho nedokáží zničit, v rukou je portrét dlouhovlasé sličné rusovlásky, spoře oděné jen do modrého svetru, s odhaleným levým ňadrem neskutečně pálí a tak se ho místo zničení zbaví hozením do kašny, do níž se zanedlouho pohrouží i spor Apoleny a jejího strýce s tragickým koncem (17).
Leč odkaz dynastie Magnetiánů již chce najít kýžený klid, odpočinout si od všech těch nesvárů, od všech příkoří, od ublížení, které klátilo jeden rozlehlý rod. Leč něco takového nejde zařídit ze dne na den, jak dokládá změť jednotlivých úryvků ze života (18).
A lidé jako by skutečně zapomínali na šlechetnost a více se izolovali a tak ochuzovali o nové nepoznané, zejména to v dobrém slova smyslu, jak dokládá ucelenější příběh o dalším nečekaném setkání, tentokrát mladé, životem zklamané dívky Mandy a naopak života znalého, přívětivého Japonce (19).
Dojde zde alespoň k částečnému křehkému spojení, najde se zde nějaká spojitost, jež dává doufání alespoň v nějakou naděj? Ano, Ivana a Petr, ti dva, co se jednoho dne sešli v uličce lásky, k sobě stále mají blízko a snaží se kolem rozdávat dobrou náladu, vybízejí k naději a ke vzájemnému respektu druhého k druhým (20).
A tak odkaz Anny Pálavské může alespoň v částečném klidu odejít na odpočinek do nebes, za všemi již svými příbuznými nežijícími, s vědomím, že svět na tom není úplně beznadějně, že v něm je ještě láska schopná vykvétat do krásy. A tak se končí tato sbírka povídek s názvem Mé magnetické pole, z níž se tímto závěrečným uceleným EPILOGEM stala DYNASTIE MAGENTIÁNŮ (21).
DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ
Všechny tyto povídky byly sepsány bez ohledu na autorův stav, co kdy o sobě či o jiných prohlásil, zda v minulosti či v současnosti někoho urazil, ne-li někomu přímo něčím vyhrožoval! Přistupujte k jednotlivým povídkám tedy výhradně po jejich obsahové stránce a neposuzujte je podle toho, co naopak vy víte, nebo jste během jejich četby či v minulosti o autorovi zaslechli či zjistili nemilého! Povídky jsou autorem psány od srdce, tak jak je on sám cítí, to pouze jisté okolností tomu občas chtěly, že se daná obsahová linka neslučovala s některými tezemi, které autor, v rámci vlastního podráždění či vyčerpání (zejména z hlediska utváření co nejlepšího textu a z důvodu absence živých obrazů) prohlašoval: na facebooku či na jiných sociálních sítích, nebo v médiích, či některým jedincům dokonce přímo do očí! Sám autor taktéž doufá, že čtenáři mají dostatečně bohatou zásobu představivosti a tudíž nebudou obsah daných povídek poměřovat pouze na základě daného textu po jeho pravopisné stránce! Každý pisatel se nějakým způsobem vyvíjí, z čehož vyplývá, že učený romanopisec z nebe taktéž nespadl!
Autor, tedy Tom Patrick, vlastním jménem Václav Hrdý, samotným závěrem děkuje všem za pochopení a doufá, že výše uvedené každý ze čtenářů vzal zcela vážně na vědomí!
DEFINITIVNÍ KONEC