Ulice se halí do smutku. Opět! Zase! Opakovaně! A dav dívek se jejich náladě plně přizpůsobuje. Jak jinak? Prostě jinak to nejde! A ani jinak to pravděpodobně ani být nemůže! Či dokonce být nesmí!! Co na to říkáš, Mandy? Vždyť ty víš, že na to musíš říct to samé – tedy že tvé vrstevnice mají pokaždé pravdu. A když ti je předána střelná zbraň, ty musíš jít a vykonat s ní, oč tě tvé vrstevnice požádají. Pokud ti přikáží, abys udala výstřel, musí se tak stát, nebo v opačném případě se daný výstřel obrátí proti tobě a něco takového bys zajisté nechtěla. Či přímo bys o to nestála! Ale tak už to prostě bývá!! Tedy alespoň v této zemi, v níž ses, Mandy, narodila a v níž až do konce života pravděpodobně budeš muset žít, neboť z ní není úniku.
Nyní však již pospíchej do šestého patra s tou nabitou pistolí, co ti zapůjčila Daisy. Tak možná na moment získáš svobodu, tedy až vejdeš do toho několikaposchoďového domu a tak se vzdálíš z dohledu svého dívčího gangu, pokud tedy při troše neštěstí nenarazíš na gang jiný a možná ještě více nepřátelštější, než je ten tvůj rodný. Ale nakonec máš přeci jen štěstí, nemyslíš, Mandy? Chodby prozatím sálají prázdnotou. I tak to pro tebe není lehké: ten puch, co z chodeb vyvěrá, je na nádech či pouhý dech nesnesitelný, a navíc, ty, Mandy, ještě musíš udat ten výstřel, až na toho muže v šestém patře u jeho rodných dveří narazíš.
Pamatuj, Mandy, není cesty zpět bez toho vykonaného hrdelního zločinu! Ale třeba se zase tak moc bát nemusíš, ten tvůj možná zanikne ve změti jemu jiných podobných. Vždyť od narození víš, že to tu tak chodí, že něco takového je tu zkrátka na denním pořádku.
A podívej, Mandy, tvá oběť právě přichází. Honem se schovej za roh, ať tě nespatří, ovšem pak k ní rychle zezadu přispěchej a do zad jí bodni tu svou střelnou zbraň, to aby ti čirou náhodou nestačila pláchnout do té šestkové bytovky.
A tvá oběť to skutečně nedokázala, neboť jsi, Mandy, byla pohotovější a zabránila jí v tom. Vlastně jemu, vždyť je to muž. A to ne ledajaký muž! Kolik mu může být? Takových padesát. A patrně mu již dobře neslouží zrak, když musí užívati brýlí. A zdá se ten muž být i dosti exotický, na Japonce, i když ty, Mandy, pravděpodobně nemáš ponětí o tom, co to „exotický“ a „Japonec“ vlastně znamená. Škoda, ty jsi velmi pohledná patnáctiletá blondýnka s tváří lolity. A tvým pomněnkovým zeleným očím by zajisté podlehl nejeden mladík. To bys však musela žít o mnoho set tisíc kilometrů dál, i když ty, Mandy, ani tentokrát vůbec nemáš ponětí, že něco takového jako „vzdálené kilometry“ může existovat, že Zem, na níž ty žiješ, je daleko větší, než se na první pohled zdá. Jen překročit hranice rodného města. Ale jde něco takového vlastně vůbec? Těch neprostupných zdí!
Tak proč již sestřílíš, Mandy? Máš strach? Ano, já vím, je to poprvé a Daisy už něco takového má dávno za sebou. Nebude trvat dlouho a i ty, Mandy, se co nevidět přidáš k oněm vyvoleným. Ovšem v případě, že ihned udáš výstřel, na který tvůj dívčí gang tam venku toužebně čeká! Očekává ho v naději, že uspěješ, Mandy. Ale copak to děláš? Ty se nemáš začít třást a pomalu upadat do mdlob. To ti ten Japončík tak „učaroval“?
Co by ti na to řekla Daisy? Vytkla by ti, žes neuspěla, Mandy. Ano, správná intuice, tyhle stěny již rozhodně nepatří té smrdutě zapáchající chodbě. Vypadá to na jakousi bytovku, avšak podezřele útulně zařízenou. Kam ses to jen dostala, Mandy? Že bys vážně již skonala a tohle byl vytoužený Ráj? A víš ty, Mandy, vůbec, co to slovo znamená? Nejspíše asi ne, neboť ty, Mandy, přece výhradně znáš pouze to Peklo.
A podívej, Mandy, kdosi k tobě přichází! Poznáváš tu osobu, Mandy? Ano, další dobrý postřeh, tu tvář jsi tento den již jednou spatřila. Ano, je to onen Japončík, ale možná by bylo lepší udat ono mnohem přívětivější označení: Japonec. Že pořád nevíš, odkud se to slovo vzalo? Neobávej se, Mandy, ten pán ti to určitě sám od sebe poví. A to přímo od srdce, nevypadá totiž na vražedného maniaka, nebo prostě na někoho, kdo by se chtěl mstít za předchozí „pokusné“ napadení. A co je to „od srdce“? To už pomalu, Mandy, poznáváš. No jen se podivuj dál, ten postarší muž ti dokonce podává čaj a nějaké to suši. Neboj se, Mandy, vše si co nevidět spolu vyříkáte, na vše bude plno času. A proto – nikam nespěchej, Mandy. Plně využij této vzácné chvilky, třeba se již nikdy nebude opakovat. Vzácných chvílí je jako šafránů!
Ano, Mandy, toto je právě onen šafrán a to suši pak nic jiného než jedna japonská specialita. A to Japonsko pak stát. Vidíš, Mandy, poznáváš mnoho nového. Netušila jsi nic o růžích, o medvědech, o hoře Mont Everest a o mnoho dalších půvabech světa a nyní tu to, Mandy, všechno máš a můžeš se tím vším kochat. Tedy, alespoň prostřednictvím obrázků, portrétů a fotografií.
A navíc…
„Ano, Mandy, vy můžete žít jinak a poznat mnoho krásného a tak nepromarnit život v osidlech zla a nepoznání. Staňte se prosím mou ztracenou dcerou. Já, Takeši Uneda, vás o to zdvořile nyní žádám.“
Několik vět a jak v nehostinné krajině nepokojů dokážou okouzlit! Vzpomínáš si, Mandy, snad za svůj dosavadní život na něčí pozitivní přízeň? A proto – prosím, přijmi onu vyřčenou nabídku a pak třeba na vlastní oči i kůži poznáš, jak chutná chuť moře. Ano, i ono má na Zemi své právoplatné místo! Možná v mnohem větší míře, než se na první pohled zdá!! V tom atlase vypadá tak neobyčejně krásně, svůdně, co říkáš, Mandy?
No tak vyslov přece již něco, Mandy! Nebuď neustále jen zamlklá!! V přítomnosti toho muže klidně můžeš nahlas vyslovit bez strachu svůj vlastní názor.!!! Vedle tebe přece neposedává ta prolhaná Daisy, co by ti za sebemenší slovní prohřešek uštědřila pořádnou facku. A ta ruka hostitele přece již hodnou dobu vybízí k usmíření. Ano, Mandy, něco takového je naprosto v pořádku, o tom lidé v civilizovaném světě již dávno vědí své a velice si toho „paktu“ cení. Ne, Mandy, není to nějaký jiný svět na jiné planetě, i ten se nachází zde na Zemi, stejně jako to moře, které se ti z nabídek poetického hostitele nejvíce zalíbilo.
Neobávej se, Mandy, do oněch míst se člověk nedostává cestou, kdy mu je do zad vpíchnut nůž či podán jed. Vždy k němu existují vytoužené cesty, jen některé jsou skryté lidským očím – to z obav před možnými vetřelci. A ty, Mandy, moc dobře víš, že tady, kde ty žiješ, je jich mocný přehršel.
Na chodbě se kupí kroky, slyšíš to, Mandy? A slyšíte je i vy, pane Takeši Unedo? Komu asi patří? Netřeba hádat. Tak oba otočte tím magickým prstýnkem, učiňte šestkový příbytek neviditelným a s ním zároveň i sebe a vydejte se na cestu k moři jednou z těch tajných chodeb. Ta cesta bude dlouhá, i tak ale jen může přinést mnoho pozitivního: oba si na ní o mnohém popovídáte pěkně v klidu a ty, Mandy, z toho poznáš mnoho pěkného. Jsi tou vyvolenou, Mandy, tak neváhej a přijmi tu výjimečnou nabídku na lepší život. Prosím, přijmi ji hned teď a na nic víc nečekej!
Neboť…
Daisy již lapá po klice, nastal tedy nejvyšší čas odebrat se do lepších zítřků. Hodně štěstí, Mandy.
Co dodati závěrem? Škoda toho tvého náhlého spánkového procitnutí, Mandy! Ale třeba jednou…
Dobrý den, čte se to moc hezky, doufám, že budete psát dál a že Vám tento komentář udělá radost. Určitě si přečtu více z Vaší tvorby.
Klárka