Tom Patrick

„Od ledna 2024“, jak již bylo uvedeno, bude zde na webu aktualizována „třetí“ a zároveň „poslední generace“, jenž definitivně uzavře cyklus „Melodických pochutin Martina Jabkeniče“.

Ihned poté, konkrétně od „osmého dubna 2024“ bude uveřejněn román „City Means – Město plné dialogů“, ovšem navíc s „přidanými tematickými obrázky od Anny Wolfové“.

A ihned poté, konkrétně od „října 2024“ pak cyklus básní s názvem „Problematické navázanky Martina Jabkeniče“, který vše definitivně uzavře.

V plánu jsem měl rovněž „závěrečný epilog s Martinem Jabkeničem“ k „Melodickým pochutinám“, avšak časově nezvládám, a tak nevím, kdy bude dokončen a následně aktualizován. První možný termín by vycházel po uveřejnění „City Means – Město plné dialogů“, ale i to je zatím otázkou. Proto prosím se mnou mějte strpení, jsem také jen pouhým člověkem.

S přáním příjemně prožitých Vánoc

Tom Patrick

„City Means“ v románové podobě pentalogie

City Means I – Město plné dialogů (nová a zároveň výsledná verze románu, za jejímž účelem byly jeho jednotlivé kapitoly nedávno poupraveny. Ano, nyní je to již definitivní – román „City Means – Město plné dialogů“ jest do budoucna brán jako „úplně první román ze série City Means“!!!!!!!!!!!!) (poznámka: na webu román najdete pod jeho původním názvem, tedy: City Means II – Město plné dialogů) Román bude v příštím roce nově aktualizován a to i s tematickými obrázky od Anny Wolfové!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

City Means II – jest publikován na tomto webu po menších částech. Ano nyní je to již definitivní – román „City Means – Město plné návratů“ jest do budoucna brán jako „druhý román v pořadí ze série City Means“!!!!!!!!!!!!) (poznámka: na webu román najdete pod jeho původním názvem, tedy: City Means I – Město plné návratů)

City Means III – Město plné protikladů (nová a zároveň výsledná verze románu, za jejímž účelem byly jeho jednotlivé kapitoly nedávno poupraveny a rovněž v dané podobě i aktualizovány, což lze rozpoznat při opětovném přečtení na tomto webu)

City Means IV – Město plné názorů (dodatečné výsledné úpravy pro konečnou verzi zatím stále probíhají, hotových je prozatím dvanáct kapitol (zbývá ještě upravit „epilog s Radovanem Litevským“ a „jeho devět bonusových povídek“!!!!!!!!!!!!!!!)

City Means V – Město plné zázraků (dodatečné výsledné úpravy pro konečnou verzi budou teprve probíhat)

Doplňková kniha k „City Means III – Město plné protikladů“ ve formě „EC popových textů a básní“

Psanec Vandy Harden (zde na webu uvedeno jako „City Means – Město plné všestranností“ a „Psanec Vandy Harden“, ve výsledné formě pak chápáno „jako sloučení těchto dvou počinů do jedné konkrétní společné knihy pod jednotným názvem, tedy Psanec Vandy Harden“; případné úpravy do budoucna nevyloučeny!)

Tvorba věnovaná osobě jménem „Martin Jabkenič“

Básnická sbírka Martina Jabkeniče (zde na webu uvedeno jako „Martin Jabkenič – sbírka básní“)

Jádro jakosti Martina Jabkeniče

Melodické pochutiny Martina Jabkeniče – prozatím rozepsáno, do konce roku 2023 zde na webu budou odprezentovány „dvě generace“. „Třetí generace“ je naplánovaná na příští rok 2024 a to hned od ledna!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tvorba věnovaná osobě jménem „Vladimír“

13 povídek z Énevy (zde na webu uvedeno jako „City Means – Město plné rozmanitostí“; případné úpravy do budoucna nevyloučeny!)

Neřestínka (zde na webu uvedeno jako „City Means – Město plné neřestí“; případné úpravy do budoucna nevyloučeny!)

Tygr nechce být agresivní (případné úpravy do budoucna nevyloučeny!)

Mé magnetické pole (případné úpravy do budoucna nevyloučeny!)

Trnité růží (případné úpravy do budoucna nevyloučeny!)

Eseje a úvahy

Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora (případné nové příspěvky do budoucna nevyloučeny!)

Rozbor a případný dopad dosud sepsaných děl od „Toma Patricka“

Flying antasy (případné nové doplňkové kapitoly do budoucna nevyloučeny!)

Vánoční zázrak

Vilemína Kánská se probudila do dalšího deštivého dne. Jak smutné, pomyslela si. Copak toto jsou nějaké Vánoce? Leč i kdyby napadl sníh, nezahojilo by to bolavé rány.

Pozítří má přijít Ježíšek s dárky a Vilemína ví, že ona bude obdarována vrchovatou měrou, neboť se po celý rok chovala slušně a počestně, leč ten nejcennější dar jí přesto pod stromečkem bude scházeti.

„Nemysli si, dítě, mně tvá maminka rovněž chybí, avšak koho si Pánbůh vezme k sobě tam nahoru, toho již mezi živé nevrátí,“ pravil takto otec chlácholivě ke své dceři, když ta se na posteli rozplakala.

„Ona se ale musí vrátit, chybí mi!“ vzpouzela se Vilemína a celá podrážděná otcovým výrokem se vymanila z jeho náruče. Nemarnila drahocenný čas, rychle se ustrojila a z rodinného sídla následně kvapně zamířila k místu, na němž se nacházel symbolický pomníček.

„Opět proléváš své srdce za mrtvé, Vilemínko? Zbytečně se namáháš, ta už se nikdy nevrátí.“

Jmenovaná se ohlédla. Spatřila tam stát ženu nevábného vzhledu. Nejednalo se o nikoho jiného nežli o Šárku Pleskotovou, podivínku, která již několik dlouhých let sama přežívala na Věstomínské samotě.

„Neoplakávej mrtvé, Vilemínko, marníš tím jen čas. Jednou beztak tvé tělo opustí tento svět a ty se tak na vlastní oči přesvědčíš, že tvůj život byl jen kratičkou nesmyslnou hříčkou.“

Vilemíně tato slova způsobovala novou bolest. Už nechtěla dál žít.

„Tak hodně zdaru a ať se ti v ukončování života poštěstí!“ zvolala za Vilemínou notně pobaveně Šárka.

Netrvalo to dlouho a Vilemína dospěla na osudné místo. Ponejprv se rozhlédla kolem sebe, zdali ji někdo nesledoval, a když se ujistila, že se tu nachází zcela sama samotinká, rozhodla se jednat. „Tak dobrá, napočítám do deseti a poté skočím,“ ujišťovala se nahlas.

K překvapení Vilemíny však nenásledoval žádný tvrdý dopad. A když pak otevřela oči, spatřila velice prazvláštní bytost, jak ji drží v náručí a mile se na ni usmívá.

„To je Nebe?“ otázala se zmámeně Vilemína.

„Nikoliv, stále jsi přítomna za planetě Zemi,“ odvětila mile postava připomínající anděla.

„Ale jak to? Vždyť přece musím být mrtvá! Pád z takové výšky bych sotva přežila jen pouhým zázrakem,“ odmítala něčemu takovému uvěřit Vilemína.

„Pokud si nejsi zcela jistá, rozhlédni se pozorně kolem sebe.“

Vilemína poznala moře a útes.

„Nemusíš se mne báti, Vilemíno, rozhodně ti nehodlám ublížit, naopak ti nabízím pomocnou ruku. Moc dobře vím, proč jsi se rozhodla ukončit svůj život. Mám pochopení pro tvoje trápení. Doneslo se mi, jak moc ti chybí tvá zesnulá maminka.“

„Tys ji snad znala?“

„Ano, tvá maminka je přítomna v Nebi, kde rozdává lásku dalším zesnulým jedincům,“ odpověděla překvapené Vilemíně andělská postava.

„Mně a otci hrozně moc chybí. Kéž by se mohla navrátit mezi nás živé!“ pronesla s nadějí v hlase Vilemína.

„Myslím, že by to bylo možné, avšak musela bys pro to sama něco šlechetného učiniti,“ podotkla andělská postava, načež Vilemíně předala krabičku, v níž, po odklopení víčka, nalezla přívěsek ve tvaru srdce. „Pokud tuto ojedinělost předáš někomu, kdo ji z celého srdce nejvíce potřebuje, můžeš si pak něco přát a ono přání se ti ihned vyplní.“

Vilemína s vděčností přijala onen vzácný dar a uschovala jej do kapsy své sukně.

„Přeji ti do další fáze života jen to pěkné a nezapomeň: ten končí pouze tehdy, když člověku schází víra v něco opravdového věřit.“

S těmito slovy se andělská postava s Vilemínou rozloučila. Ta se rozhodla navrátit domů.

„Tak ses přeci jen rozhodla na tomto světě zůstat? Jak zbabělé.“ Ten hlas opět nenáležel nikomu jinému nežli Šárce Pleskotové.

„Život končí pouze tehdy, když člověku schází víra v něco opravdového věřit,“ zopakovala Vilemína tezi oné andělské postavy. Pak natáhla ruku.

„Co je to? Proč mi to dáváš?“

„Myslím že to potřebuješ mnohem víc nežli já,“ a s těmito slovy se se Šárkou Vilemína rozloučila.

Jak vše nakonec dopadlo? Když vám povím, že o Štědrém dnu do domu Kánských zavítali dvě osoby, z nichž ta první nastálo sestoupila z Nebes zpět mezi pozemské bytosti a ta druhá darovaným srdcem hýřila jen samými pozitivy, je nasnadě uhodnout vyústění jedné vánoční povídky. Povídky, v níž vyvolení nalezli opětovné štěstí.