Andělé (autor – Martin Jabkenič)

Andělé

Čas 9:50

Velká přestávka v plném proudu

a on místo toho aby něco malého zakousl

výhradně přemýšlí o svém předčasném skonu

 

Čas 9:55

K oknu opatrně z lavice přechází

poté co se třída kompletně vyprázdní

Na parapet následně postaví se

jisté smrti do očí vstříc hledíce

 

Čas 10:00

Studenti pozvolna navracejí se

a on tak opouští od skoku

jehož konečně hodlal dopustit se

 

Nestál však o pozornost těch

u nichž by svým současným přístupem

vyvolal bouřlivé odsuzující reakce

a tím vše ještě více zkomplikovalo by se

 

Čas 10:15

Třetí vyučovací hodina

a on nová trýznivá muka zažíval

Nyní však v tom nebyl překvapivě sám

o čemž křik z okolních tříd a chodeb leccos vypovídal

 

Čas 10:20

Již není o tom žádných pochyb

to neznámí střelci školu nezvanou návštěvou poctili!

A teď vybíjejí si vlastní vztek

na nevinných to žácích a jejich kantorech

 

Čas 10:25

Ti studenti ze třídy

co si závažnost dané situace zavčas stačí plně uvědomit

opatrně ke dveřím přistupují

přičemž k nim kladou židle či stoly

prostě co po ruce zrovna mají

aby tak vstupu útočníků zabránili

 

Čas 10:30

To záhy ukáže se jako spásný nápad

neboť kdosi klikou začíná urputně lomcovat

Vykřikujíc při tom výhružně krutě nelidsky

za doprovodu oné nervy drásající střelby

 

Čas 10:35

A poté vše náhle ustává

hlasité výkřiky i ona hlučná střelba

Dobývání se do třídy

jakožto i ruch z oné chodby

 

Čas 10:40

Zhruba pět minut se nic neděje

až poté osazenstvo třídy

něco zcela nevídaného spatřuje!

 

Kdy zdmi, dveřmi a okny

dovnitř ladně proplouvají

prazvláštní bytosti s andělskou vizáží

jež zvěstovat přišly onu radostnou zprávu

a sice že nastal definitivní konec onomu zlovolnému teroru

 

Čas 10:45

Za asistence oněch andělů

studenti opouští svoji kmenovou třídu

a když pak následně chodbou procházejí

nestačí se diviti tomu

čeho se tu právě stávají přímými svědky

 

Snad další tisícovka andělských person tu jest přítomna

úspěšně navracejíce nazpět do života

střelbou původně zasažená lidská to těla

Kdežto oni obávaní útočníci

na kolenou a v slzách v jednom z koutů o odpuštění prosí

 

Čas 10:50

I náš student hříšník z dané situace poučil se

a přehodnotil názor na původně zamýšlený tragický čin

jehož před dobrou hodinou hodlal osobně dopustit se

 

Nakonec musel sám sobě přiznat

že jeho současné existenční problémy

jsou banální v porovnání s tím

co právě zakusil jak on tak celá škola

 

Čas 11:00

Za asistence andělů

tak i náš hrdina začíná novou životní etapu

coby persona očištěná od všeho špatného

osobnost, co v onom pozemském bytí

hodlá něčeho prospěšného dosáhnout

A jíti tak příkladem těm

jež se snaží o totéž

v tomto nelehkém světě jinak krásném

 

DOVĚTEK

Že se dané jeví jako něco naprosto nereálné?

 

O tom své mohli by vypovídati

právě oni naši andělé strážní

jež nad životy lidí bdí dnem i nocí

a po všech stránkách činí je v mnohém lepší

 

Vždyť stačí tak málo:

pouze doufat a věřit!

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Výzva (7)

Výzva (7)

Pokud se rozhodnete psát, je dobré pro začátek zvážit, čemu dáte přednost. Jestli básním, povídkám či románu.

Já jsem na počátku své spisovatelské dráhy udělal právě tu osudnou chybu, že jsem začal oním románem. A to ještě coby jedinec, jemuž od dětství dělá velké potíže číst právě ony knihy. Chyběla mi tak potřebná průprava po stránce textové, jíž jsem částečně dohnal až po příchodu na gymnázium, kde v rámci českého jazyka byla ustanovená povinná četba. I přesto si zde však dovoluji tvrdit, že se onomu spisovatelskému řemeslu dodnes stále učím. A to i nyní, co pro vás sepisuji tuto další výzvu.

Za těch zhruba patnáct let, co se psaní intenzivně věnuji, jsem se již značně poučil. A dospěl jsem k názoru, že románem, navíc ještě značně obsáhlým, není rozumné začínat. Jako prvotní adekvátní řešení pro vstup do literárního světa se mi jeví básně. Vytvářejí se mnohem snadněji než romány, vyznačují se jistou volností a nejsou vázány téměř žádnými závaznými pravidly. Navíc si na nich budoucí spisovatel procvičí ony spisovatelské návyky a pokud se náležitě snaží, v krátkém časovém intervalu takových básnických celků lze vytvořit hned několik v řadě za sebou, což u románů jde výhradně stěží.

Po básních pak přicházejí na řadu povídky coby druhý stupeň obtížnosti. Ty se již tvoří o dost pracněji a autor musí prokázat jistou zručnost. A nejde jen o obsahovou stránku. Svůj zamýšlený náměť musíte umět vypointovat, vygradovat a poté i logicky uzavřít. To vše navíc na mnohem větším počtu stránek než jaké jsou vymezeny básním.

Pokud úspěšně zvládnete i tuto druhou literární položku, můžete směle přistoupit k oné třetí, tedy k románu. Ten pomyslně sestává z jednotlivých povídek, v našem případě na sebe plynule navazujících jednotlivých kapitol. Je však nezbytně nutné, aby v nich nebylo zanedbáno nic podstatného. Zatímco básně a povídky na sebe nemusí navazovat, u kapitol takového románu je to nezbytné. A pokud něco postrádá logiku, je nutné daný nedostatek pracně vyhledat a opravit, jinak veškeré spisovatelské románové úsilí přichází vniveč.

Takto to tedy výhradně vnímám já coby autor.

A jak ke všemu přistupujete vy, vážení čtenáři? Sdílíte můj osobní názor či naopak ne? A pokud píšete, čemu výhradně dáváte přednost? Básním, povídkám či románům?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Rubriky: Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora | Napsat komentář

Hovory o planetě Zemi aneb jak to mělo či nemělo býti (autor – Martin Jabkenič)

Hovory o planetě Zemi aneb jak to mělo či nemělo býti

Již pětadvacet let přežíval na tomto světě

žádnou velkou radost z toho však neměl

Neustále z něj vnímal jen ono negativní

jenž bránilo mu jakkoliv si života naplno užívati

 

Tu zvíře ve volné přírodě napadlo člověka

a netrvalo dlouho a stihla ho krvavá odplata

Tu zase teroristická organizace útokem pohrozila

a výsledkem poté byla hromadná poprava

nejméně padesáti nevinných civilistů

jež nedobrovolnými oběťmi se stali

onoho všemi obávaného Islámského státu

 

Aby těch tragédií nebylo málo

tak enormní sucho o slovo se přihlásilo

a s ním spojené devastující požáry

sužující téměř celou Austrálii

 

Kdežto mezitím u břehů Francie

pro změnu řádily tajfuny zběsilé

Domy, mosty, města, vesnice

to vše z mapy světa vymazáno bylo

v jedné pouhé vteřině

 

I když dotyčný nic z toho přímo na vlastní oči nezažil

přeci jen nejednou krušné okamžiky byl nucen si prožít

To když jeho známý se zákeřnou zhoubnou nemocí bojoval

a nebýt včasné léčby a následné operace

možná že by daný nerovný boj i prohrál

 

Tato zkušenost stala se poslední únosnou kapkou

pro muže, jenž jednou provždy hodlal skoncovati

s planetou krutou nehostinnou

A to za přispění speciálního chemického produktu

jenž bezbolestnou cestou na smrt nemocným

napomáhal k jejich šetrnému důstojnému odchodu

 

Dotyčný a parta vyvolených

stanovili si pevně daný cíl

vymýtit vše živé z planety Země

a to v jeden jediný okamžik

jak jinak nežli obdobně bezbolestně

 

Vše proběhlo následně

a sice že z pěti kontinentů a oceánů naráz

do ovzduší vypuštěny byly speciální bomby

pod záštitou operace Mars

jež explodovaly právě v onen smluvený stejný okamžik

a jejichž obsah následně snesl se zpět na planetu Zemi

kde vše živé taktně poté zahubil

 

A tak jednou provždy

uzavřela se kapitola třetí planety sluneční soustavy

 

Pohled z hůry na ni nebyl příliš pěkný

ať se to týkalo mrtvých zvířat

či kdysi aktivních lidských civilizací

nemluvě o scenériích přírodních

 

A přesto, i přes onu všudypřítomnou smrt

kýžený mír planetu Zemi konečně zastihl

neboť zvířata sebe již více surově nenapadala

stejně jako onen lid druhé násilně nevyhlazoval

Přičemž po čase rovněž ustaly i ony přírodní živly

neboť neměly z čeho bráti potřebnou energii

 

Tak stalo se zásluhou oněch vyvolených

jež zasazovali se o společný mír

a jehož nakonec také dosáhli

i když vlastní životy za něj byli nuceni položit

 

Po zveřejnění daného příspěvku

zvedla se okamžitě vlna odporu

Prý jak někdo může takto násilně uvažovat

a zánik planety Země za všechny jednostranně schvalovat

 

Zde na Zemi dle rozhořčených pisatelů

jest plno krásných rodících se momentů

Za všechny jmenovitě narození dítěte

jež matka na svět přivede

a poté i s otcem coby šťastná rodina

podílí se na chodu onoho našeho krásného pozemského světa

 

Autor příspěvku se rozhodně nenechal zahanbit

a novým argumentem překvapil

To když onoho potomka přirovnal ke zhoubné rakovině

která v těle ať již dospělého či právě batolete

časem tak jako tak začne bujet

a tím ona rodinná idyla dojde svého nezvratného konce

 

Rozpoutány tak byly nové vzájemné nevraživé vášně

o nichž by se daly psáti obsáhlé statě

Ty paradoxně měly jedno společné

a sice že zasazovaly se o blaho naší rodné Země

 

Jen autor článku a jeho četní kritici z řad čtenářů na straně druhé

vše vnímali v rozdílných to kontextech

A tak o vzájemné smírné dohodě

nemohla býti v dohledné době řeč

 

Kdo tedy nakonec pravdu měl?

To ať posoudí sám patron naší planety ctěné

pokud tedy někdo takový vůbec existuje

 

Já za sebe proto raději rozloučím se

a popřeji pevné nervy v nalezení oné pravdy

které snad jednou úspěšně dopátráme se

 

Bude to za měsíc či až za rok?

Těžko mohu něco předčasně slíbit

neboť nejsem žádný rozený to prorok

 

I já jsem jen pouhý člověk

jenž o chodu lidského života v mnohém pochybuje

Třeba když někomu popřeji do nového roku mnoho štěstí

a podvědomí hnedle začne filozofovati o tom

jaká všechna stihnou dotyčného neštěstí

 

Zasloužím si pak

obdobně jako autor onoho obsáhlého článku

vaše jednoznačné odsouzení?

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Výzva (6)

Výzva (6)

O Vantelbooklistu jsem se zde zmiňoval nedávno. Pocházel z úplně prvního dílu mé městské ságy s názvem „City Means – Město plné návratů“. Nyní bych tedy volně přešel k takzvaným Pěnkalinkám, jež pro změnu náleží druhému dílu s názvem „City Means II. – Město plné dialogů“.

Vy, co jste zde na webu daný počin četli, již víte, že se jedná o jistý rébus, v jehož konečné fázi coby luštitelé docílíte požadovaného obrazce. K němu se dopracujete tak, že na papír sepíšete jednotlivé věty, do nichž pak pracně zakomponujete jisté nesrovnalosti. Ty poté vyhledáte, pospojíte a požadovaná Pěnkalinka je hotová. Jedná se tak o mravenčí práci, jež člověka stojí značné úsilí a také nervy.

K tomuto rébusu mě inspirovalo Sudoku, jenž všichni velmi dobře známe a kde se pro změnu pracuje s čísly, i když rovněž existují i Sudoku s písmeny. Jako další mi k inspiraci posloužily na první pohled dva totožné obrázky, jež se však ve skutečnosti od sebe liší v nepatrných detailech. Rovněž netřeba blíže představovat.

Nejinak se to má s onou Pěnkalinkou, jíž v mém podání vdechla život Ema Chardová. Právě ta neprožívala zrovna dvakrát šťastný život. Měla problémy jak ve škole, tak i s rodiči, jakožto se svojí první velkou láskou a nutně potřebovala vybít si trýznivé emoce. Východiskem se pro ni stal papír, kam sepsala věty, jež dráždily její mysl. A onen jí sestavený předmět pak měl představovati cosi niterního, po čemž bezmezně toužila.

Opět na tom prosím nehledejte nic složitého. Je to jako s oním Vantelbooklistem: papír si můžete bez problémů zakoupit v papírnictví, ony věty si pak sestavíte sami či je za vás vytvoří někdo jiný, když se na to nebudete cítit, a stejně tak i vámi danou niterní věc. A vlastně to nemusí být jen práce s větami, i obrázky se dají k vytvoření takové Pěnkalinky použít, jak již bylo mnou výše zmíněno. Prostě jak uznáte za vhodné.

Když tak o tom přemýšlím, každého z nás něco v životě tíží, každý z nás touží po něčem, co je jeho srdci nejbližší. A mnohdy to může býti právě něco nedostupného. Taková Pěnkalinka nám ono vysněné však může alespoň částečně vynahradit. Podobně jako u Vantelbooklistů i zde opět sehrává svoji významnou roli lidská psychika. Zkrátka a dobře, kdo má rád rébusy jako je Sudoku, ten si zde přijde na své.

A čemu v osobním volnu dáváte přednost vy, vážení čtenáři? Luštíte rádi, ať už ono Sudoku, osmisměrky či snad uznáváte jiné hlavolamy? A pokud ano, vyzkoušeli byste si rádi moji Pěnkalinku, nebo ji považujete za něco neadekvátního?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Rubriky: Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora | Napsat komentář