Zesnulému s láskou
Dnes je tomu již úctyhodných patnáct let
co jsi od nás nadobro odešel
tam na druhý břeh
z něhož není cesty zpět
Říká se že bolavé rány zhojí čas
avšak co naplat, mně stýská se pořád!
Po dotyku tvých vroucných dlaní
Po hřejivém slovíčku z tvých úst
Po tvé celistvé výjimečné osobnosti
jež měla tolik radosti na rozdávání
a přitom žila ve vší počestné skromnosti
Nikdy jsi neodmítl pomoc druhým
i když neprožíval jsi zrovna šťastné období
kdy nemoc zhoubná zlá počala v tobě bujet
a ty kvůli ní zažil sis chvíle perné
Nikdy jsi to na sobě však nedal znát
i když to musela býti muka vpravdě bolestivá
Za to všechno budiž ti dík
muži můj milovaný, jedinečný
Jednou se možná naše cesty protnou
až rovněž já nebudu onou personou živoucí pozemskou
Poté konečně spočineme v oněch náručích vroucných
jako dva šťastní nalezenci
Společný nebeský dům bude nám patřit
s nebeskou zahradou nedaleko nebeského nároží
kde pravidelně shledáme se s těmi
co rovněž onen pozemský svět již opustili
Na nebeské představení poté zajdeme se podívat
či studiem v nebeské knihovně se zaměstnáme
a teprve až s příchodem večera
do svých nebeských obydlí pozvolna zavítáme
Ano, přesně takto tomu bude
až my dva se na onom druhém břehu sejdeme
a vzájemně jeden druhému vylijeme srdce svá přetěžká
srdce osudem kdysi toliko zkoušená
Ach promiň!
Promiň mi můj choti zesnulý nejdražší!
Já nechala se sněním příliš unésti!
Však co mi také zbývá
když ty tu po mém boku hodnou dobu nejsi
a já, nešťastná, musím si tak zoufat
snažíc se k tobě cestu schůdnou nalézti
Proč jen vše komplikované tak býti musí
a my přeživší přicházíme o své nejbližší?
Přičemž sami máme do onoho skonu daleko
a tak mnohdy na život si sáhneme
aby ono naše trápení předčasně uspíšeno bylo
Ne, neboj se muži zesnulý můj
já nevrazím si do srdce onen obávaný to nůž
Však věř mi že nelehké pro mne stále je
právě onen svůj život počestný
vésti tu nadále bez tebe
Proto tě snažně prosím:
přimluv se tam na druhém břehu
ať po svém přirozeném skonu
sdílím posmrtné bytí po tvém boku
Já, Helga Larožská
ta co v úctě Boha má
a přeje si jen to jediné
a sice býti šťastná opět s tím
kdož byl jejímu srdci nejdražší
v onom světě pozemském
Tímto končím svojí zpověď
zdrávas, otčenáš, amen