Trnité růží (18)

Světem opět zmítal válečný neklid, jenž si své oběti vybíral každým dnem. Lidé se snažili přežívat pokud možno bez úhony, leč něco takového bylo zhola nemyslitelné. Obdobně se o to samé již pátým rokem pokoušeli i manželé Lautusovi, neboli Manfréd a jeho žena Anežka.

Manfréd jakožto doktor musel přijímat rozmanitou klientelu, mezi níž se řadily i persony z řad zrádců a nepřátel. A jedna taková Manfréda navštěvovala s téměř pravidelnou přesností. Ne že by ho to nějak obzvláště těšilo, ovšem musel tak činiti. Fatima, dcera daného válečného důstojníka, totiž byla vážně nemocná a popravdě, nikdo si s ní nevěděl rady. A tak volba nakonec padla právě na Manfréda. Ten tak neměl na výběr, neboť v případě odmítnutí léčby mu hrozila jistá smrt a postih pro celou jeho rodinu.

Onen neodbytný válečný důstojník se jmenoval Fakir Al Sandrí. Bohužel, ani v Manfrédových silách zjevně nebylo jeho Fatimu možno zachránit. A přitom by tak rád učinil opak – ne kvůli jejímu otci, nýbrž kvůli sobě a Anežce. Neboť v případě selhání jemu i jí viditelně hrozil krutý postih. Nešlo se tedy diviti tomu, že Manfréd býval často dosti náladový a to kolikráte vedlo i k tomu, že se s Anežkou pohádali, byť třeba šlo o pouhou malichernost.

Manfréd jinak poslední dobou veškerý svůj čas trávil převážně v nemocnici a nepřál si být nikým rušen. Domů se navracel kolikráte až hodně pozdě v noci. Anežka se o svého muže přirozeně strachovala. Jenže co naplat, nebyla s ním mnohdy kloudná řeč. Samozřejmě i Anežka si uvědomovala, že v případě manželova selhání v léčbě Fatimy by to pro ni i pro něj mělo fatální následky, na rozdíl od svého muže se však snažila i nadále plnohodnotně žít. Nešlo to sice snadno, ale snažila se.

Jenže i tak, ony osamocené procházky městem pro Anežku mnohdy nebývaly jednoduché. Musela překousnout nejednu nespravedlnost. Tu narazila na smutné obličeje rychle chvátajících lidiček, tu zase spatřila ohořelé tanky či poničené domy od náletů válečných letadel.

Ani návraty domů pro Anežku nebývaly kolikráte příjemné. Často nacházela Manfréda s lahví alkoholu v ruce, nebo jak se dezorientovaně malátně pohybuje po bytě a přitom nadává na celý svět. V záchvatu vzteku pak nešel daleko pro ránu, takže Anežka nejednou do práce přišla s podlitinami. To pak zase nastalo horlivé vyptávání se, co že se jí to nemilého přihodilo a ona se opětovně pohotově vymlouvala na nějaký ten nechtěný úraz. I tak Anežce došlo, že si její kolegyně a zákazníci o tom myslí své.

Anežka pracovala v kadeřnictví a právě tam se pravidelně probíralo aktuální dění ve světě. Dotyčná se mimo jiné dozvěděla, že Islámský stát, jenž celosvětový konflikt původně vyprovokoval, se nemíní jen tak snadno vzdát a ústup rozhodně neplánuje. Dále se k Anežce doneslo cosi o bombardování Říma, při němž přišlo o život na desítky obyvatel. Mezi posledními nehostinnými zprávami, které ještě Anežka zaznamenala, byla zmínka o jakési sošce v Damašku, co ustála nálet válečných letounů, zatímco chrám, v němž se původně nacházela, zcela lehl popelem.

Ani když Anežka toho dne přišla z práce domů, neprožívala příliš šťastné okamžiky. Svého muže tentokráte našla zhrouceného v křesle. Nebyl na něj moc hezký pohled. Anežka však zbytečně neotálela a alespoň poklidila prázdné lahve od alkoholu a přikryla Manfréda přikrývkou. Věděla, že nemá cenu ho budit a nanovo se s ním hádat. Nechala ho tedy v klidu spát a sama se vydala na kutě.

Druhý den ráno Anežka svého muže, schouleného v křesle, již nespatřila. Usoudila tak, že odešel do nemocnice. Vyspal se ze své kocoviny a prostě bez pozdravu dobrého rána zmizel. Anežka to nijak nedramatizovala, nehněvala se na svého muže, ona sama se pak vydala do kadeřnictví, kde klientela obdobně probírala obvyklé válečné dění.

Anežka se toho večera nenavracela domů obvyklou trasou. Její kroky směřovaly k místní kašně. Inspirována onou soškou v Damašku, jež ustála válečné příkoří, po vhození mince vyslovila své tajné přání.

A co se nestalo?

 

Tu se Anežce zjevila múza v podobě zbožné Jany

ochotna ještě jednou vyslechnouti ono přání teď a tady

To smutný žalozpěv ji z kašny přivolal

jemuž by stěží kterýkoliv jiný boží posel odolal

 

Anežka, vědoma si této posvátné chvíle

zbožné Janě vyjevila své svízele

Za svého Manfréda ještě jednou orodovala

za jeho osvobození z rukou pomyslného kata se přimlouvala

 

Zbožná Jana utvrdila se hnedle

že Anežka je tuze dobrotivé děvče

že nemyslí jen na sebe nýbrž i na druhé

svým srdcem rozdala by se jim

vždy když by to bylo nutné

 

Volba to tudíž pro zbožnou Janu je nyní zcela jasná

pomůže Anežce aby byla opět šťastná

Tak dá jí milostivého božího požehnaní

ať za Manfrédem navrátí se v toužebném očekávání

 

Jako by světu zase na chvíli vládlo kýžené dobro

přichází Anežce na mysl když znovuobjeví ono křehké pouto

kdy Manfréd ji po příchodu domů ve dveřích láskyplně obejme

a za vše se před ní kaje omluvně

že na ni křičel a zlý byl

její dobroty si nevážil

 

Nyní však již to ví

ona, Anežka, je jeho štěstím životním

pro žádnou jinou v jeho srdci místa není

on, Manfréd, ji to nyní polibkem opětovně láskyplně stvrdí

 

Anežka nečinná nezůstane

svému muži domlouvaje

ať zítřejší operace neobává se

oba že v božích rukách jsou

a proto vše zajisté dobře dopadne

 

Tak rozhodující den nastává

kdy Manfréd spěje nesměle na sál

kde Fatimu coby hlavní lékař operovati bude

kdy po jejím ukončení vyslechne si z úst jejího otce svůj ortel

 

Zpočátku operace nevyvíjí se zcela podle představ

Fatima ztrácí mnoho krve a její zdravotní stav?

Dal by se nazvat kritickým

kdy potřebného života nedostává se

kdy smrt hlásí se o slovo gestem symbolickým

 

Otec Fatimy, onen významný to vojenský důstojník

hrozí nestále Manfrédovi coby pomyslný krutý hrobník

že pokud svůj post zachránce neobhájí

a jeho dceru před smrtí neochrání

zhyne pod palbou kulek nepřátelských zbraní

 

Zoufalý Manfréd, nevědíc si již více rad

rozhodne se pro spásné řešení

pokusíc se vykoupit z nehostinných to pozemských zrad

Po vzoru své milované Anežky

vzývá onu zbožnou Janu z posvátné kašny

 

Co událo se zakrátko poté

tomu uvěřil by snad jen ten kdo uctívá ono zbožné

ten kdo nedá dopustit na sílu božích zázraků

uskutečněných v pravou chvíli a bez násilných nátlaků

 

Manfréd a ostatní náhle svědky byli toho

jak srdce Fatimy prostoupilo omamné světlo

světlo nikterak nepříjemné přihlížejícím očím

jenž zacelilo krvavé rány na těle děvčete

a ukončilo tak strachy z probdělých nocí

 

Fatima zakrátko poté z nicoty procitá

na svého otce se usmívá

referujíc mu že viděla Boží nebe

kde sdělili jí že jejím domovem se opět stane její rodná Země

 

Manfréd svému slibu tedy dostál

jak však vůči němu zachová se ten kdo ho nemohl vystát?

Popravou jemu i Anežce v jednom kuse hrozil

pokud by se Onen nejvyšší na smrt nemocné Fatimy nadobro zmocnil

 

A tu se onen boží zázrak počal opakovati podruhé v onom čase krátkém

kdy omamné světlo pro změnu vystoupilo ze srdce muže v mundúru válečném

kdy dotyčný Manfrédovi kolem ramen nečekaně přátelsky padl

vděčen mu za záchranu dcery, se slovy jaký je to machr

 

Hnedle slibuje mu hory doly

hýří svou přízní

že věnuje mu tučnou peněžitou odměnu

v Praze tři movité domy

s rozlehlou zahradou a čtyřmi vzrostlými ovocnými stromy

 

Manfréd však vše se zdvořilostí odmítá

jen jedno na srdci nyní má

aby konečně domů mohl jíti za svoji Anežkou

a potěšil ji i nadále svojí přítomností pozemskou

 

Jako by světu zase na chvíli vládlo ono kýžené dobro

smýšlí pro změnu takto Manfréd

když navrací se jako zcela svobodný člověk k Anežce

aby ji popřál dobré jitro:

 

,Operace na výbornou zdařila se

a to jen díky tobě lásko má

v mírumilovného Boha modlíce se´

 

Anežka neváhá, padne Manfrédovi kolem krku, plačíce:

,Ach, jsem tak ráda že jsi zase doma

se mnou se tu objímajíce´

 

Načež oba opakovaně děkují oné posvátné kašně a Janě

co ochránila jejich pozemské životy statně

a oni tak opět svoji bez strachů mohou býti

dál tento svět obývati, dál spolu žíti

 

Hned druhý den ke kašně spějí

dvě zamilované hrdličky s děkovnou řečí

a to se nesmírně cení

i v těchto časech nelehkých válečných

jenž se mohou státi i sváteční

to když se víra v boží vůlí neztrácí

a dobro zlo poníží a na kolena srazí

 

A tak poučme se z tohoto příběhu

a vzývejme a modleme se pouze k tomu Bohu

jenž láskou k bližnímu svému promlouvá ve vší počestné hojnosti

a neponouká věřící ke krveprolití a kruté zlosti

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Trnité růží. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *