Trnité růží (14)

Selma Kocmanová, pohledná to plavovláska, se na letišti loučila se sympatickým párem důchodců. Bylo to velice dojemné loučení, plné emocí. Tak ještě poslední pusa a obejmutí a pak již nezbývá než spěchati do taxíku, který Selmu zaveze do jejího nového domova.

„Jeremenkova ulice, to je vážně vaše nová adresa?“ chtěl být ujištěn řidič taxíku.

„Ano,“ přitakala souhlasně Selma.

„Tak to vám závidím, slečinko, to budete žíti v noblesní luxusní čtvrti,“ přisvědčil řidič taxíku. „Není to tak dávno, co jsem tam vezl Matyase Petráška.“

„Kdo je to?“

„Tamní obyvatel, majitel prosperující lékařské kliniky,“ informoval Selmu již za jízdy řidič taxíku.

„Děkuji za informaci, alespoň tam budu někoho předem znát.“

„Od něj bych se na vašem místě radši držel dál, Matyas Petrášek nemá zrovna dvakrát dobrou pověst.“

„A pročpak?“

„Nu, povídá se, že Matyas Petrášek byl údajně nevěrný své manželce s nezletilými dívkami, jež zneužil,“ překvapil následnou výpovědí řidič taxíku Selmu. „Osobně bych vám tedy radil se mu vyhýbat,“ doporučoval jí.

Netrvalo to dlouho a dorazili na místo. Selma poděkovala taxikáři za odvoz, zaplatila požadovanou peněžitou taxu a vystoupila.

„Tak se tu opatrujte a hlavně, nezapomeňte na to, co jsem vám říkal ohledně majitele lékařské kliniky,“ nabádal řidič taxíku Selmu k ostražitosti. „Ostatně tamhleto, to je on.“

Selma pohlédla směrem ke krajní budově, před kterou postával pohuble vytáhlý muž okolo čtyřicítky. Když oba dva na sebe pohlédli, pokynul muž Šelmě letmo na pozdrav a poté zašel nazpět do svého domu.

„Mějte se.“

„Na shledanou,“ rozloučila se Selma s řidičem taxíku a pak se již vydala až na samotný konec Jeremenkovy ulice, kde se měla shledat se svojí bytnou. Tou byla robustní dáma v letech.

„Ó, zlatíčko, tak jste to přeci jen správně našla? Srdečně vás u nás vítám. Laura Grahamová.“

„Selma Kocmanová, také mě velice těší.“

Obě si potřásly rukama.

Už chtěly vejít do domu, když je náhle přepadla stará cikánka.

„Nechoďte dovnitř, ukrývá se tam sám ďábel.“

„Co prosím?“ otázala se překvapená Selma.

„To nic, Selmo, nevšímejte si jí,“ ponoukala ji Laura a nasměrovávala dovnitř. Jenže stará cikánka se nenechala tak snadno odbýt.

„Prosím, nečiňte tak, slečinko, ten ďábel vám ukradne duši a vy už tak nikdy nespatříte vycházeti slunce.“

„Tak to by už myslím stačilo.“ A Laura staré cikánce přibouchla dveře doslova před nosem. „Omlouvám se za ten výstup, už se to nebude opakovat,“ ujišťovala následně Selmu.

„Kdo to vlastně byl?“

„Ara Lapešová, místní podivínka,“ podotkla Laura, načež Selmu začala provázet po domě.

Laura jinak byla nesmírná pohodářka a Selma s ní strávila velmi příjemné odpoledne, kdy při vzájemných debatách probrali vše možné. I tak se ale Selma neubránila dojmu, že vedle bytné v domě přebývá ještě kdosi navíc! Že by Ara měla nakonec pravdu?

„To jste vy, Lauro?“ otázala se Selma, když se večer sprchovala ve vaně. Nikoho však nespatřila, když odhrnula závěs. Situace se opakovala znovu, to když Selma následně uléhala do postele. „Kdo je to?“ zpozorněla, když k ní dolehl jakýsi nezvyklý šelest.

A pak tu tajemnou postavu najednou spatřila v celé její kráse!

„Kdo… kdo jste?“

„Helga Kavanová,“ představila se žena. „Původní obyvatelka tohoto domu,“ dodala.

„Původní… původní obyvatelka?“ podivovala se Selma.
„Ano, tento dům se stavěl na můj výslovný požadavek roku devatenácet čtrnáct.“

„Jak je pak ale možné, že jste… že jste ještě stále naživu?“

„Nejsem oficiálně živá, ale popravdě řečeno… již několik let mrtvá.“

„Vy jste tedy… duch?“ vyslovila to Selma se zatajeným dechem.

„Ano, něco na ten způsob,“ potvrdila Helga její domněnku.

„Jak… jak je něco takového ale možné?“ neskrývala Selma údivy.

„To nyní ponechme stranou, Selmo.“

„Vy… vy znáte mé jméno?“

„Stěny mají uši.“

Selma stále byla v mírném šoku. „Mohu… mohu se přesvědčit?“

„Prosím.“

Selmina ruka prošla tělem Helgy jako nic. Nebyla to tedy mýlka.

„Nemusíte se mě bát, Selmo. Neublížím vám,“ promluvila do napjatého ticha po chvíli Helga. „Právě naopak, obávat byste se měla jiného člověka.“

„Teď vám nerozumím. O kom to nyní mluvíte?“

„O Samu Blackovi, taxikáři, který vás sem zavezl.“

„Je s ním snad něco v nepořádku? Na mě působil celkem mile,“ připustila Selma.

„Aha a nedovolil si nic nekalého k vám?“ zajímalo Helgu.

„Ne,“ odvětila popravdě Selma.

Helga si dávala s odpovědí tentokráte načas. „Jak to jen slušně říci? Sam vyhledává mladé ženy, zve je k sobě do bytu na návštěvu a pak je usmrtí.“

Selma se takové výpovědi okamžitě zalekla. S takovým člověkem že jela dnes taxíkem a ke všemu si s ním ještě normálně povídala? Tomu v této chvíli odmítala sotva uvěřit.

„Je tomu skutečně tak, Selmo. Sam Black nemá čisté svědomí,“ mínila zcela vážně Helga.

„Na mne ale nepůsobil zlým dojmem a navíc mne nijak neobtěžoval.“

„Tak to jste měla neskutečné štěstí.“

A pak si Selma vzpomněla na jedno podstatné: „Ale ten taxikář mě varoval před jistým Matyasem Petráškem.“

„A co vám o něm Sam navykládal?“ vyzvídala Helga.

„Že zneužil několik nezletilých dívek,“ odpověděla popravdě Selma.

„Tak to je prachsprostá lež, Matyas Petrášek je velice milý, slušný pán.“ oponovala Helga.

Selma se cítila býti zmatená. Vůbec nechápala, proč by onen taxikář tak ohavně smýšlel o jednom zdejším obyvateli.

„Nevyřešené spory ústí v pomstychtivé činy, Selmo,“ ujala se slova opět Helga. „Naopak, panu Petráškovi by velice prospělo, kdyby ho někdo poctil svojí návštěvou.“

„Cože, mám se toho ujmout já?“

„Bylo by to od vás velice šlechetné,“ usoudila Helga.

„No já nevím, jsem tu teprve první den a toho muže ani pořádně neznám,“ vymlouvala se Selma, Helga však nehodlala z naléhavé prosby ustoupit.

„Vím, že by to Matyasovi udělalo ohromnou radost. Souhlasíte tedy?“

„Nuže dobrá,“ nechala se obměkčit nakonec Selma.

„A co třeba již hned zítra?“ navrhla Helga. „A něco dobrého mu přineste na zub, to Matyas vždy rád ocení.

 

Pak Helga náhle říká „sbohem“

že musí již jíti, vyzpovídati se před Bohem

Selmě popřeje dobré pořízení

s Matyasem ať nalezne přátelské souznění

 

Velmi hodný člověk to totiž je

na světě bohužel nikoho jiného, krom klientely, nemaje

Za novou známost by tak byl velmi vděčen

modré z nebe by pak snesl jedné z osudových slečen

 

Selma Helze opětovně tedy na vědomí dává

že hned zítra za Matyasem se vydá

dobrou pochutinou ho pohostí

snad se jí s ním kontakt úspěšně navázati poštěstí

 

Poté se cesty obou žen najisto rozchází

kdy jedna stěnou nerušeně prochází

kdežto druhá do snů se pohrouží

kde sám Matyas jí v nich mysl poblouzní

 

Byla to snad všechno jen pouhá mýlka?

uvažuje Selma, když ráno v koupelně obličej si umývá

O všem ještě jednou přemítá

jak se večer s nocí vzájemně prolínal

 

Však náhle na zrcadle vzkaz nachází

kde ji Helga vlídně pobízí

aby za Matyasem Selma dnes spěla

jak jí to včera večer přislíbila

 

Tak koláč v troubě pomalu slavnostně kyne

snad bytná Laura protentokrát promine

že již takto časně po kuchyni Selma pobíhá

ve spěchu rohlík s máslem pojídá

 

Konečně vše uchystáno jest

tak hlavně žádný přehnaný stres

vždyť Matyas je člověk počestný

nikoliv lump a násilník protřelý

 

Jak to hlásal jistý Sam, řidič taxíku

co druhé pomlouval ze zvyku

a sám se k nim choval hrubě

když zval je k sobě do bytu svého

kde následně zamordoval je

 

Na to špatné však nyní není radno myslet

i když za dveřmi je slyšet podezřelý šelest

To Ara je odhodlána kolem sebe nanovo šířit negativní auru

kdy Selmě nezvěstuje o Bohu nýbrž o ďáblu

 

Selma ona slova plná zloby raději nevnímá

a za Matyasem proto rychle pospíchá

Od Ary se snaží býti co nejdále

odmítaje od ní si převzíti posvátné korále

 

Teprve až když u krajního pouličního domu spočine

a Matyas ven vyjíti si umane

poté pokřižuje se naposled Ara

jako by sama vzývala k životu onoho ďábla

a následně naštěstí vzdálí se

již pouze pro sebe si cosi nesrozumitelného mumlajíce

 

Jako nová obyvatelka Jeremenkovy ulice se Selma Matyasovi představí

a ten jako pravý gentleman se následně zachová a zdvořile ji pozdraví

K sobě do bytu Selmu ochotně pozve

koláč z jejích rukou s vděčností převezme

K němu červené víno coby vhodný aperitiv nabízí

když Selmu do pohodlného křesla usadí

 

Rozhovor v poklidné atmosféře se nese

leč je tu přítomna persona, jenž ho nesnese

Ta zcela vážně reálnou pomstu zvažuje

tak moc ji náklonnost onoho páru svazuje

 

Než však stačí cokoliv nekalého podniknouti

sama padá v nemilost, nemožna se jakkoliv pohnouti

To stará cikánka ji kolem krku chytá

smrtelné rány pak ona persona od ní schytá

 

Tak dokonává se nemilosrdný mord

jenž doprovázejí žalostné vzlyky a hlas plný ód

hlas náležící fanatické Aře

co Sama Blacka nedobrovolně doprovází k pekelné faře

kde muž bude zpovídati se ze svých činů ohavných

jenž za pozemského života vykonal coby vrah masový

 

Zatímco v domě slaví až do večera

onen sympatický pár Matyas a Selma

před ním mrtvý Sam se v kaluži krve zmítá

a Ara nad ním své satanské písně si zpívá

 

Zatímco v domě přátelství v lásku přechází

cesty Ary a Sama se pozvolna rozchází

kdy stará cikána odchází

kdežto duše Sama se do nebeské brány prosebně naváží

 

Marně, neboť výhradně peklu náleží

nikoliv nebeskému nábřeží

sestávajícího z usměvavých tváří

jenž do onoho Ráje po zásluze patří

 

Tak rok s rokem se sešel

avšak onen snový pár se nerozešel

naopak veselku s láskou chystal

za družku bytnou Lauru si vybral

 

Zatímco Matyas a Selma nanovo slaví

Ara o pozemský život přichází

Obdobně jako Sam na nebeskou bránu buší

však výhradně peklu její osobnost přísluší

 

Toliko zhřešila jako její oběť

má tedy nárok alespoň na onu zpověď?

Peklo nakonec vyhovuje jejímu přání

a tak koná se nové soudní stání

kdy stará cikánka obhajuje tezi

že jednala v afektu, pod tíhou své duševní nemoci

 

Tak končí se tento dramatický příběh

v němž jistý pár našel přízeň

v němž špatnost a závist svoji roli sehrály

a po zásluze jejich činitelé byli potrestáni

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Trnité růží. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *