Trnité růží (13)

I.

JAK RÁD BYCH

Jak rád bych láskou objal celý tento svět

jak rád bych mu podal pomocnou ruku

Leč něco takového nemožné je

když vězněn jsem v jedné z nejobávanějších věznic

 

Jak rád bych láskou objal celý tento svět

jak rád bych mu předal svoji vizi o míru

Leč něco takového nemožné je

když války a násilí moji snahu přebíjejí

 

Jak rád bych láskou objal celý tento svět

jak rád bych v něm svobodně žil a dýchal

Leč něco takového nemožné je

když opětovně pronásledován jsem a souzen

 

Jak rád bych láskou objal celý tento svět

jak rád bych v něm šířil dobro a porozumění

Leč něco takového nemožné je

když faleš a zrada nabývají na síle

 

Jak rád bych láskou objal celý tento svět

jak rád bych proměnil ho v jeden nádherný ráj

Leč něco takového nemožné je

když druzí o mé tužby zájem neprojevují

 

Jak rád bych láskou objal celý tento svět

jak rád bych v něm šířil pozitiva

Leč něco takového nemožné je

když znovu ocitl jsem se na listině nežádoucích

 

Jak rád bych láskou objal celý tento svět

jak rád bych učinil tak

Leč něco takového zhola nemožné je

když smrt vyšla mi naproti

a já s ní teď tu zápolím

raněn osudem, nepochopen svými názory

 

II.

POEZIE NA VÝZVĚDÁCH

I vydala se poezie statečně do světa

hledat v něm lásku a solidaritu

však setkala se s neporozuměním

a to ji velice zarmoutilo

 

I prosila poezie o trochu té lásky

pro lidi, zvířata i květiny

se zlou se však odporoučela

vzpurné drama spoutalo ji pouty

 

I žádala poezie o propuštění z pout

do pozemských světadílů odhodlána zavítati

zlé drama ji však do nich vpustiti odmítlo

skutečné pravdy o světě obávalo se

 

I směla se poezie alespoň navrátiti domů

stran smutných dojmů naplněna byla

svět zklamal ji svojí odvrácenou tváří

a tak její nápravné snažení nadobro zmařil

 

III.

VLČÁK TOM

I utíkal vlčák Tom domů

přes hory a pustiny

kde osud nehostinný pokoušel ho

v údolích válkou přeměněných na ruiny a rokliny

 

I zalily se oči němé tváře slzami

pokaždé když na opatrovnici vzpomenula si

nohy necítíce

znavena dlouhým putováním krutě trpíce

 

Tu rána z válečné pušky náhle zazněla

načež vlčáka Toma málem zabila

on však v sobě vždy sílu našel

cestou k domovu statečně se trmácel

 

Tak kousek po kousku

srdnatě spěl přes celé Rusko k Polsku

k domovu svému ve Varšavě

jíž válka změnila vlivem své nenávistné kampaně

 

Pouhých pár kilometrů zbývá

aby cesta se završila

jež započala před dlouhým rokem a půl

cesta plná nástrah, nesnází a kňučivých výkřiků

 

Tak ještě v docích přenocovat

a především zlých lidských jazyků se vyvarovat

Pokud poštěstí se

již zítra strastiplná cesta zakončí se

 

Varšava své hrdiny vítá

čeká snad i na vlčáka Toma jeho milá?

Náhle spatřil ji psík v zástupu dam a hochů

jak má se na pozoru

sledujíce vojáky na tankovém povozu

 

I neváhal již více znavený vlčák Tom

z posledních sil do rukou vpadl své opatrovnici jako bloud

radost z opětovného shledání nezastírajíce

veselým štěkotem jí referujíce

jak víceroční odloučení bolelo ho tuze u srdce

 

Hedvika, ona dívka, v slzách k sobě psíka tiskne

nemaje slov, je to opravdu jisté?

Mýlka to však není

skutečně je to vlčák Tom, pes její

 

Tak končí se tato báseň

v níž tvář němá a dívka šťastně shledaly se

Kéž se jejich cesty již nikdy nerozejdou

a provází je jen to pěkné

než oba z tohoto světa odejdou

pokud možno smrtí přirozenou

a to ve stejný čas

až dolehne k nim láskyplný boží hlas

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Trnité růží. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *