Mé magnetické pole (7)

Když sestupujeme po zámeckých schodech, obvykle vždy nenarazíme na někoho známého, pokud se tedy přímo nejedná o člena turistické skupinky, jíž náleží i naše maličkost. Já ale takové štěstí měl. A ihned také z mé strany došlo na sejmutí klobouku na důkaz zdvořilosti a ta dáma k mému nesmírnému úžasu učinila totéž. Jak krásné to bylo shledání a ještě dojemnější přivítání. Dva lidé, co se naposledy viděli před sedmi lety, jako by se viděli včera. A rovněž si ti dva měli co říci – nuže, po tolika letech nevidění se tomu vidno ani nedalo divit. A počasí jim přálo: slunko svítilo a zdálo se, že svět našel zalíbení v pokoji, klidu a míru. A tak tomu dříve nebývalo, což si ti dva rovněž neopominuli připomenouti. Že by zemský magnetismus navenek uměl projevit i soucit? Možná že ano. A v té chvíli se smrt zdála být něčím, co nikdy nespatřilo světlo světa, a život zase nabyl na významu. A kdo ví, třeba se časem ti dva dají dohromady a na světě se tak radost zdvojnásobí. A jak praví zákon magnetu: dva naprosto odlišné póly se přece… přitahují.

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Mé magnetické pole. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *