Nové básně – Část 2 (autor – Kateřina Málková)

LÍDA

Lída za celou dobu pobytu na horách

Udělala jedinou fotku, jak ze střechy visí

„krápníky.“

Dle mého názoru to byly rampouchy

Tak jsem jí to řekla.

Bylo to v autě cestou ze Špindlerova Mlýna,

Kterým s námi jel Bůh.

Řekl: „Neboj, Lído, mně to nevadí.“

 

PÍSEŇ POPCORNU

Taťkovi, který si pěstuje popcorn na zahradě

 

Popcorn je zázrak

Překročení přirozených zákonů

Je to ufon mezi kukuřicemi!

Jeho obilky

Se obrátí celé naruby

Když se zahřejí

Čímž odhalí

To ohyzdné tajemství

Že jejich vnitřní povrch

Je mnohem větší než ten vnější.

Když jím popcorn, věřím,

Že „uvnitř Země je ještě jedna větší“

 

AKROBACIE

Je to akrobacie

Cítit se sám sebou

V obchodě se sklem

Nelidském, chladném

Neustále hrozícím rozpadem

Když na chvíli přestane být sochou

Zkamenělou za pultem.

 

CO KDYŽ I

Co když mě budou mít za někoho jiného

Mnohem horšího než jsem

Co se stane s tím původním já?

 

CHUDOBA

Chudoba chutná jako chléb

Ne jakožto vězeňská strava

Ale chléb Páně

 

Její chuť je jasná

Vynikne mezi ostatními požitky

 

Chudoba chutná jako chléb

Kterého si vážíme

Že je ho málo

A můžeme se na něj plně soustředit

A plně se mu oddat.

 

HLAVNĚ NENÁPADNĚ

Abych lidi nevyplašila, jako srnky

Abych nerozšlápla jejich porcelán, jako slon

Aby mě nepřetrhli, jako hada.

 

KDO

Lidé nemají rádi dokolečka stále stejné věci

Já jsem lidé

Vařím si už třetí kafe

Pravidelně cvičím pravidelně pracuju pravidelně chodím spát

Mám tendenci nenávidět svůj život

Posílat se do vyhnanství za hranice života

Dokud mi nespadnou klapky z očí

Které jsou lidmi

Kteří nemají rádi dokolečka ty samé věci

Pak miluji svůj život

Jen když nejsem lidé jsem já

Která miluji vše

I ošklivé a vypasené sviňky které nám běhají v koupelně

Ta krásná stvoření která nelze vymýtit

Ze strachu z jejich smrti.

 

ZÁZRAK

Zázrak je událost

s nekonečně malou pravděpodobností  výskytu.

 

Zázrak může vypadat jako sen.

Jako obrazová realizace myšlenkového materiálu.

Jako symbol pravdy.

 

Má snová hmota mě dnes doprovázela v metru.

Neboli: metro bylo dějištěm zázraku.

Neboť nepovažuji za příliš pravděpodobné aby:

 

Potom, co jsme s žákem probírali Müllerovu vilu ve Střešovicích,

Architektonické dílo 20. Století

Kolem 19.30,

 

Se kolem 20.30 když jsem jela metrem

Objevila mezi cestujícími dívka, která

Se jednou rukou držela madla

 

A v druhé svírala Mülerovu vilu

Z lepenky a špejlí

 

KVĚTUŠKA

Na pokladně v Albertu

Včera

Seděla a pracovala

Květuška

Hrdinka Špalíčku pohádek

Prozradily ji

Její nadpřirozeně rudé vlasy

Bohaté jako

Bájný poklad Májů

A tvář bílé holubice

Kterou prostince nastavovala

Rozčíleným zákazníkům

Jako tenkrát

Zlé paní Zimě

Kterou nakonec porazila

svou čirou láskou

a odhodláním.

 

MŮJ DŮM MŮJ HRAD

Sedím v pokoji

Jako v zašpuntované lahvi vína

Otráveného

Venku přízrak dne

Všechny předměty, lidé, místa

Ztratily smysl

Hry, přátelé, svět.

Jen věčně vyrážím do boje

Zapřažen pár umouněných

Přízračných zrůd

A zmoklá, zbitá, špinavá

Se vracím do prázdného

A mrtvého hradu duše

Kde světly jsou jen

Skomírající pochodně

Hořící nadějí v šťastné zítřky.

 

SVĚT ZA JEJICH OČIMA 

V metru není potřeba být v bezvědomí

Nevnímat

Odříznout se od těch světů za jejich očima

 

Je třeba pulzovat tepem krve

Tou vášní exhibicionisty

Který odhalil svou duši před tím

 

Zlým světem za jejich očima

Obrovským soudním kladivem

Které ti přiřkne trest smrti za to

Že jsi si lidi prohlížel – díval se jim do očí

To se nedělá

Že jsi předstíral, že si čteš a lhal jsi

Lhát se nemá

Že jsi se hrbil a ošklivě tvářil

A nenáviděl své okolí

A měl strach

To se nedělá

Každý má být cool jako všichni okolo

Lhostejný.

Zajímat se o druhé znamená

Rušit jejich soukromí

 

Ale to vše zůstává tajemstvím

Utopeným v nekonečně spekulativním

Světě za jejich očima.

 

Nemáš právo se bránit

Proti všem těmto soudům

Co když nikdy neexistovaly?

 

KRÁL NÁDRAŽNÍ HALY

Bezdomovec? Ale kdepak.

Král nádražní haly. Bodrý, bujarý a smělý.

Sám sobě šaškem když se kácí zpitý

K nohám svých hostů,

Kteří si, z úcty k jeho majestátu,

netroufají podat pomocnou ruku.

 

NÁVŠTĚVA V PŘEDPEKLÍ

Chřtány pekelné se dnes opět prolily

dvaceti hektolitry krabičáku.

Pak rozcapeně zely před mými zraky

V Nymburské nádražní hale.

Pohledy jejich propadlých duší

Se do mě vpíjely jako dnešní nekonečný déšť,

Který mě jako vetřelce vehnal do jejich domu, jejich hradu,

A všechny vlaky měly zpoždění.

Usadila jsem se na jejich gauči pod informačními tabulemi

a čekala na spasení.

Mezitím se těla bezdomovců zpitá vlnila jako ohnivé jazyky

A halou se jako chrámem pekel rozléhalo jejich sprosté hudrování,

zpěv sirén táhnoucí poutníka k ztroskotání.

Kdyby můj vlak měl jen o pět minut delší zpoždění

Už by mi nebylo pomoci.

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Mix. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *