NEBI NA ROZLOUČENOU
Temný Styx mého svědomí se vzduje a matka vlčice zařve ze své sluje když opět se do hospody chystám. Rdousící svědomí mě zmohlo a vyznání matce nepomohlo Styx vzpurný uklidnit. V duši mí alchymisté další vinny k vinně hlavní mísí a trestající zrůdu sedmihlavou k žití křísí výpary ohnivými. Saň zpojená hříchy mými domnělými kráčí krokem dunivým ohlásit panu na nebi ať bez soudního stání odmítne mi své slitování. Do hospody teď kráčím zbitá, hlavu svěšenou, vypít svůj pohár piva nebi na rozloučenou.
ÚZKOST I.
Úzkost je temný mahagon
Almara zatuchlá
Které chybí vůně léta
Dětí po louce rozběhlých
Je to zlá tráva do máku setá
Která dusí smích panenek makových
HAIKU
Na stole stojí sůl čaj a plyšový stegosaurus.
Vzduchem se nese šumění vody
jak Ondra myje nádobí.
„THE HORROR“
Nečti mezi řádky
– Tam JE
Mezi fantazií a slovem
– Se vztyčila jako Babylon
Mezi dechem a prvním i posledním vzdechem
– JE
Rychlé zpomalí
Bystré otupí
Krásné pohřbí zaživa
This – million times a day and still one more
Beware! Beware! – see
It seldom comes nevermore.
GRENDELOVA MATKA
Jednotící princip mezi mnou a žákem který
Sedí ve vystrašené vzdálenosti mezi ním a matkou
A čeká
Dívám se na něj v totožné tichosti a ona hřmí
Jako Grendelova matka v souboji s Beowulfem
„Musíme z té Katky vymáčknout co nejvíc“
To pro nás oba znamená vykročit daleko za hranice lenosti.
Ačkoli jemu je 18 a mně 33 váže nás pouto hlubokého citu
V momentu kdy oba staneme před jeho matkou jako před oltářem.
SCHODY
Asi z těch schodů jednou schválně spadnu
V rámci expozice
Tedy „vystavení se obávané situaci“
Už mi leze na nervy jak mě při každém kontaktu s nimi
Pronásledují nekonečné obrazy mého pádu
Po hlavě s následkem zlomených končetin, zánětu žil, smrti.
Naše schody mají sklon 80°.
PARALELNÍ SVĚTY
Čtu si, hraje hudba, Ondra telefonuje, vaří se brambory,
Vevnitř svítí světlo, venku probíhá tma
Přemýšlím, píšu.
Za oponou počítače se děje celý svět internetových jevů
V současném průřezu časem, lze zřít
Celou plejádu paralelních skutečností.
PRAVDĚPODOBNOST JE VRAH
Rychle chodit znamená zabránit vraždě
Protože rychlost chůze je nepřímo úměrná
Pravděpodobnosti vraždy
v noci cestou domů.
Ale já dnes na jezdících schodech v 23.11
Stojím a pokojně čekám až mě vyvezou nahoru.
Je to opět expozice.
Kdyby ty schody byly dostatečně dlouhé
Bylo by pouhých milión ku jedné pravděpodobné
Že mě na nich nikdo nezabije.
Kdyby ty schody vedly až do nebe…
PŘEDSEVZETÍ
Budu existovat už jen jako text
Ne jako multimediální jednotka.
KVĚTY ZLA
Jenom se bojím
Aby mé černé srdce
Nepuklo
A lidé neviděli
Tu ohyzdnou
Mokvající
Černou růži
Která se vyvalí
Ze sevření těla
Jako rozzuřený vetřelec.
DÍTĚ
Má mysl je neposedná
Jako dítě
Nechce si číst
Nechce poslouchat
Je naprosto svá,
Spontánní, chová se
Podle své přirozenosti –
Přemýšlí.
POEZIE MÉ SESTRY
Poezie nicoty
Drtivá jako kladivo
Ale krásná a jedinečná
Nikdo není takový realista
Jako moje sestra. Vypráví
O svém příteli
– někdy přijde z práce a zalehne, usne –
Naprosto vybroušený fakt,
Cestou z nádraží její řeč
Odráží živá fakta okolní přírody
– Tady je ale krtin, jsou to vůbec krtiny? –
Její řeč postihuje nezmapované oblasti reality,
Srdce hmoty, které ostatní považují za
Zbytečné a samozřejmé
– To nevypadá jako čaj, to vypadá jako prázdný pytlík –
Vysloví nevyřčené
Tak jako ona nemluví nikdo
Nikdo neumí být tak perfektně obyčejný
JSEM BLÍZKÁ VŠEM LIDEM
Jsem blízká všem lidem
Kteří teď sedí sami v pokoji
Odstrašeni pompou společnosti
Šťastní že mají osobní varnou konvici
A nemusí se plížit na chodbu vyděšení
Že tam někoho potkají
Kteří milují zavřené dveře –
Nejlépe zamčené.
Kteří věří že homo homini lupus.
Jsem blízká všem lidem
Kteří bojují jako o život
O jediný hřejivý lidský pohled
A získanou přízeň opět ztrácejí
V nenasytné bažině nevíry v budoucnost.
Jsem blízká všem lidem
Kteří stráví více času přemýšlením
o tom co řekli
Než promluvou samotnou.
Jsem blízká všem lidem
Dohnaným vlčími pohledy
Na okraj propasti sebepohrdání.
Jsem blízká všem vrcholně společenským lidem
Ze všeho nejvíc milujícím samotu,
Kdy mohou zvažovat inspiraci
Vzešlou z odolávání lidským pastem.
SLAVNOST
U Vrbatovy mohyly se procházel
Genius sto let zesnulého Hanče a Vrbaty
A snad ke kulatému výročí jejich smrti
Nad krajem dlela osudná mlha
Která vyzývala k následování.
Naše vzdorné přežití
Je jasným odrazem skutečnosti
Že nežijeme v pohádce
S jasnou osudovou strukturou
Ale v naprosto nevyzpytatelné
Realitě.
KUCHAŘ
Je faktem nesmírně poetickým
Že náš kuchař pije
Prasečí krev.
Říkali to kluci
Když jsme pojídali guláš
A tak k nám proniklo svědectví
O tom smyslně svatém obřadu
Který z kuchaře učinil pohádkovou bytost.
Víc jsem si ho potom vážila
Přesto že na mě vylítl jako pára z hrnce
Když jsem po něm žádala piva.
Víc se mi líbí tato chata
Když teď vím
Že náš kuchař pije
Prasečí krev.