ZAHRADNÍ BÁSEŇ
Lída čte
Den Trifidů
Na zahradě
Brzy se začne
Děsit
Že po ní půjde tráva
ŘEZNÍK
Řezník na sebe vzal naši vinu
Když zařízl tu krávu
Kterou jsme dnes měli k obědu.
Opět se nikdo nestal vegetariánem.
MUŠKY
Na zčeřené hladině vody
Se točí mrtvé mušky
Měly ji rády
OPILÍ ŽIVOTEM
Prožitky jsou vínem
Na něž není nádoby
Proto nám protékají mezi prsty
Jako bychom krváceli.
PENÍZE NEBO ŽIVOT
Život nelze jinak
Než promarnit
Prošustrovat
Prožít
Život nelze ušetřit
Odkládat stranou
Pod polštář
Musíme ho utratit
Jako kapesné
Jako výplatu
Jako kotě.
ÚZKOST II
Kočka má ráda
Mé nervózní nohy
Vrhá se na mé
Neklidné prsty
A hryže
– Úzkost je pro kočku.
RÚT
V mém životě existuje
Jakási Rút.
Stejně jako Bůh
Je mi známa
Jen ze svého působení.
Z knihy křesťanské poezie
Která se našla v naší knihovně
S věnováním od Rút
Mamce k sedmnáctým narozeninám.
Z mamčiných vzpomínek
Roztroušeně vyprávěných.
Jak Rút žije se svým otcem
Nikdy se nevdala,
Se svým nemocným otcem,
Jsou Adventisti
A nikdy neměli televizi.
Jak bych si s Rút prý rozuměla.
Znám její pohled na svět,
Na mě a sestru z fotek,
Na kterých nás zachytila
V době kterou si ještě nepamatujeme
Jsou jiné než ostatní fotky v krabici.
Srší duší.
Vždycky pro mě Rút byla
Čirým duchem
Žijícím v přízračné krajině
Ostravské uhelné pánve
Svůj neohrožený
Duchovní život.
HOLUBÍ DŮM
Je tak dobré
že bydlíme v bytě
po staré mrtvé paní
Zbyly po ní
poklady tepla domova
tácky mateřské lásky
Podnosy na kterých nám
maminka nosívala jídlo
do postele když jsme churavěli
Proto je má chřipka
nalezení ztraceného ráje,
holubí dům, bílej štít.
HLAS LIDU
Nezávislá paní
Zakládá si knihu
Slevovým kupónem.
PORNOGRAFIE
Překládám
Holý nesmysl.
CO KDYŽ II
Ne, nikdy.
Ale co když
tentokrát?
O OLIVÁCH
Jako děti jsme nenáviděli olivy,
chutnaly po pneumatikách.
Jediný, kdo je jedl, byla
Markétka s Downovým syndromem.
Připadala mi osvícená, statečná, dospělá,
Napřed ve vývoji.
KONEC SVĚTA
Současnost je konec světa.
Jako Kolbenova ulice.
Za ní dál už jen bezdomovci
Divoce vládnoucí lesu
A puštěným psům
A pak už jen pole
A konec Prahy
A konec světa.
Těžko vidět konec jako začátek,
Když těžko říci čeho. (2.2.2014)
ČERVÁNKY
Růžové červánky.
Ztemnělou zahradou běží
krásný mouratý Gigolo
A za ním zlehounka
Ale najisto
Černobílý Don Juan
Čemu ses to propůjčil,
Mourečku, kocouří děvečko,
Chudáčku teplá,
Že celá ves se za tebou schází?
Copak tě černý Uhlík
V krbu rodinném
Už přestal hřát?
Nebo tě on zaprodal
Když teď stojí opodál
A ani nevnímá to rejdění?
Tolik jsem věřila vaší lásce,
Vaší pokrokové lásce
Tady na vsi. (29.4.2014)
STRAKAPOUD
Pes života mnou dravě vláčí
Andělské kůry burácejí
Bojovým zpěvem
mých nesplněných povinností
Promarněných příležitostí
Ublíženích bližnímu svému…
… Jen být chvíli s touto strakou
na drátě nádražním
Sdílet její kuráž
jež se vrhá střemhlav
Slepým skokem víry
Ve svá křídla. (13.5.2014)
ZVLČET
Nad ránem v poli vlčí máky
Ďáblovo rudé sémě
Plevel zatracený
Zavržený
Nádherný
Sprostý a zvrhlý
V sešikovaném obilí
Určeném na chleba Páně (24.5.2014)
JEZERO SMÍCHU
Ještě dnes se chci koupat
V magickém jezeru smíchu
v hloubce lesa srdce,
obletována racky chechtavými,
lechtána lehkými rybími ocásky,
zmítána přílivy elánu,
a žít až na věky mezi
samými ochechulemi. (24.5.2014)
POZDNĚ LETNÍ PROCHÁZKA
Líné a tlusté Labe se valí jako opilcův oplzlý jazyk.
Vítr do něj bujnými tahy štětce roztírá svůj akvarel.
A všude nad námi se tyčí honosné hrady mraků.
Vlaštovka buší svými křídly do tupého větru
Stejně jako mé srdce buší horkem večera.
Po Labi se plaví básnířka se svou konkubínou
Přímo do mé básně.
Příroda vzrušeně dýchá plícemi stromů,
Chvěje se, až její miláček podzim přijde
A svlékne ji celou do naha. (18.8.2014)
VEČERNÍ PÍSEŇ
Podvědomí znělo
Pravěkým zvukem ozvěn.
Rozpíjely se ve vzduchu
Jako vodové barvy.
V nebi se zrcadlily záblesky myšlenek
A krajem zněl křik dětinské radosti.
A kdesi hluboko dole bylo slyšet téct
tichou svatou řeku,
Která mě kolébala
A vlekla za hranice vědomí,
Do říše útulného spánku.
CUKRKANDL
Válím po jazyku
Jedlý drahokam
A myslím
Na dávné poutě dětství
S kolotoči a opicemi na gumě
Vzpomínám
na princezninu truhlu s bonbóny
konečně vím jak chutnaly
Má sladká extáze
končí odřeným jazykem.
NA PASTVÁCH ZELENÝCH
Smrt nás honí
jako nadmuté kozy
po loukách nadbytku
přebujelých krásou
které nestihneme spást. (14.1.15)
PLÁČ
Jsem plná nechutného pláče
Jako těžké a husté víno mě opíjí
Až do nevolnosti a do bezvědomí
Ten pláč je z temných mraků duše stáčen
Jejichž těla ji celou neprodyšně zakryjí
A jak za dnů Sodomy se tyčí mezi nimi
Mohutné a černé svědomí.
(14.7.2015)
OSLAVA SMRTI
Dnes jsem smutně odstraňovala
Schlíplou mrtvolu kaktusu
Zbyla z něj jen ostnatá kůže
V koši červi pokračovali v oslavách
(24.8.2015)