Básně pro Toma Patricka (autor – Kateřina Málková)

BUŘIČSKÁ!!!

Vzduch se snaživě tetelí,

Všechno je odporně nádherné,

Krása se vnucuje jak Kelly Family,

Melodie táhlé dotěrné.

 

Krása se slušností

Snoubí se ctnostně,

Růžová přetvářko,

Zkopu tě zlostně!

 

Domečky malebné

Sprostě jsou popsané

V tom davu sprosťáren

Autorův vzkaz:

 

Chápu vás, Buřiči,

Chápu vás, maníci,

Nechť tento nápis

Čte zhulený hlas!

 

REKLAMACE

Včera jsem u vás koupila válečnou sekeru,

Nikdo mi neřek že neštípe dříví!

Vraťte mi peníze,

Hoďte ji do sběru,

Seká jen pohodu,

Bojovně civí.

 

KÁMEN INDIVIDUALISTA

Spadl jeden kámen

Z kamenného mostu,

Zasadil se na dně,

Odtud volá: „Rostu!“

 

Rostu jako z vody,

To je moje ctnost,

Počkejte si chvíli,

Zplodím nový most.

 

PÍSEŇ O NIČEM

Byl jednou jeden nikdo a ten měl svou zem

A všechno na té zemi bylo o ničem.

Stromoví a hory, obzoru ten lem,

Všechno na té zemi bylo o ničem.

 

A ten někdo sám tam žil

Neb nenašel si druha,

Smál se, plakal, že sám byl

A byla z toho duha.

 

A pole lesy obilí, přebohatá zem

Pro nikoho nikde byly o ničem.

A přátelé a tváře za průhledným sklem

Však nemoct se jich dotknout bylo o ničem

 

A ten někdo sám tam žil

Neb nenašel si druha,

Smál se, plakal, že sám byl

A byla z toho duha.

 

A údolí a moře plála neklidem

Když nikdo nedokázal žít tak přebohatou žeň.

 

ŠLA DÍVKA

Šla dívka cestou slepých,

Šla dívka cestou hluchých

Lvi a pumy na všech stepích

Váleli se suchých

 

Šla dívka cestou hudby,

Šla dívka za krásou,

Na hradě jsou všechny chodby,

Všechna slova milá jsou.

 

Všechna slova najednou

Milá jsou

Když jde dívka cestou chodby

Cestou chodby za krásou.

 

V LESE JE DEPRESE

Chaloupka v pustém lese

V ní holka smutkem nepohne se

Zná jen les a jeho temno

Žije tam zná jen to jedno.

 

A venku slunce září

Barví slzy na polštáři

Smutek stírá závojem

Náruč naplněnou pokojem.

 

Však z lesa vidět není

Jasné světlo denní

A temná noc v tom lese

Dál holčičku plení.

 

PRACH A ZATUCHLINA

Dívka vkročila do nesnází

A ty se ptáš co jí schází

Tepna života

 

Hrady v jejím nitru setměly

A ptáci jak by dovnitř nesměli

Touhu vystřídala nicota

 

Proč jít dál když schody vratké jsou

A v pravý čas se vždycky propadnou

Snad nahoře tě čeká šálek čaje

 

A mlýn se točí pořád dokola

Věčně tebou obsazená pikola

To ty hledáš bránu svého ráje

 

Je v mrazu ztuhlá, vrže, utichá

A polapen jsi vždycky onou paní Nicotou,

Po kouskách tě v útrob polyká

A branou mohou projít jenom jiní

 

To ticho a ten vzdor a tahle prohra

Každou minutou se opakuje tvá

Tvůj varhaník už zpěvy chvály dohrál

A na kůru ti žalem umdlévá.

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Mix. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *