BUŘIČSKÁ!!!
Vzduch se snaživě tetelí,
Všechno je odporně nádherné,
Krása se vnucuje jak Kelly Family,
Melodie táhlé dotěrné.
Krása se slušností
Snoubí se ctnostně,
Růžová přetvářko,
Zkopu tě zlostně!
Domečky malebné
Sprostě jsou popsané
V tom davu sprosťáren
Autorův vzkaz:
Chápu vás, Buřiči,
Chápu vás, maníci,
Nechť tento nápis
Čte zhulený hlas!
REKLAMACE
Včera jsem u vás koupila válečnou sekeru,
Nikdo mi neřek že neštípe dříví!
Vraťte mi peníze,
Hoďte ji do sběru,
Seká jen pohodu,
Bojovně civí.
KÁMEN INDIVIDUALISTA
Spadl jeden kámen
Z kamenného mostu,
Zasadil se na dně,
Odtud volá: „Rostu!“
Rostu jako z vody,
To je moje ctnost,
Počkejte si chvíli,
Zplodím nový most.
PÍSEŇ O NIČEM
Byl jednou jeden nikdo a ten měl svou zem
A všechno na té zemi bylo o ničem.
Stromoví a hory, obzoru ten lem,
Všechno na té zemi bylo o ničem.
A ten někdo sám tam žil
Neb nenašel si druha,
Smál se, plakal, že sám byl
A byla z toho duha.
A pole lesy obilí, přebohatá zem
Pro nikoho nikde byly o ničem.
A přátelé a tváře za průhledným sklem
Však nemoct se jich dotknout bylo o ničem
A ten někdo sám tam žil
Neb nenašel si druha,
Smál se, plakal, že sám byl
A byla z toho duha.
A údolí a moře plála neklidem
Když nikdo nedokázal žít tak přebohatou žeň.
ŠLA DÍVKA
Šla dívka cestou slepých,
Šla dívka cestou hluchých
Lvi a pumy na všech stepích
Váleli se suchých
Šla dívka cestou hudby,
Šla dívka za krásou,
Na hradě jsou všechny chodby,
Všechna slova milá jsou.
Všechna slova najednou
Milá jsou
Když jde dívka cestou chodby
Cestou chodby za krásou.
V LESE JE DEPRESE
Chaloupka v pustém lese
V ní holka smutkem nepohne se
Zná jen les a jeho temno
Žije tam zná jen to jedno.
A venku slunce září
Barví slzy na polštáři
Smutek stírá závojem
Náruč naplněnou pokojem.
Však z lesa vidět není
Jasné světlo denní
A temná noc v tom lese
Dál holčičku plení.
PRACH A ZATUCHLINA
Dívka vkročila do nesnází
A ty se ptáš co jí schází
Tepna života
Hrady v jejím nitru setměly
A ptáci jak by dovnitř nesměli
Touhu vystřídala nicota
Proč jít dál když schody vratké jsou
A v pravý čas se vždycky propadnou
Snad nahoře tě čeká šálek čaje
A mlýn se točí pořád dokola
Věčně tebou obsazená pikola
To ty hledáš bránu svého ráje
Je v mrazu ztuhlá, vrže, utichá
A polapen jsi vždycky onou paní Nicotou,
Po kouskách tě v útrob polyká
A branou mohou projít jenom jiní
To ticho a ten vzdor a tahle prohra
Každou minutou se opakuje tvá
Tvůj varhaník už zpěvy chvály dohrál
A na kůru ti žalem umdlévá.