Flying antasy (část 3)

Kdysi se na základní škole v Poděbradech uskutečnila přednáška na téma Život pod vodou, kde o každodenní dramata nebyla nouze. Po shlédnutí dokumentu boj podmořských živočichů již nikdo z daných tříd neřešil, výjimkou se stal pouze jeden student, později známý jako Tom Patrick.

 

Zdroj: Americano Institut De Roma Copacabana

 

Autora patrně po shlédnutí videa pohltil strach, že se v příštím životě sám stane rybou, kterou pozře velryba.

 

Panter

 

Když se na to ale podíváme mnohem vážněji, přeci jen nás to vede k zamyšlení, zda-li posmrtný život skutečně existuje, a pokud ano, autor nás ponouká k tomu, že i tam si my lidé nemůžeme být jistí tím, zda-li se v něm s jistotou ocitneme právě jako lidé. A ještě jedno podstatné z této autorovy vize vyplývá: strach z fyzické bolesti.

 

Anonymní dopisovatel

 

Také se spíše domnívám, že smrt budí strach z toho důvodu, že ji provází bolest a utrpení.

 

Anna

 

A také my lidé máme tu smůlu, že nevíme, kdy přesně ona smrt nastane. Leč kdybychom to přesně věděli, možná že by nás smrt strašila již od narození.

 

Anonymní dopisovatel

 

A ještě jeden poznatek to vlastně přináší: nemá cenu se vracet do minulosti, neboť bychom s jistotou věděli, kdo z naších blízkých kdy a na co zemřel. Jak pak vysvětlíme, že jsme třeba o onom domnělém „ráčkovi bez klepítek“ věděli dopředu?

 

Anna

 

Jedna česká spisovatelka kdysi prohlásila: osude, já nechci, abys ke mně byl ošklivej. Ale stane se tato námi vyřčená formulace pro nás přínosem dobra, nebo tím položku jménem Osud jen podráždíme a ona nás sama za naši opovážlivost vytrestá?

 

Řekl kdysi autor

 

Čímž se opět dostáváme k položkám „bytost ze světla“ či k autorově vizi o „spiritistické uzavřené skupině působící v záhrobí“.

 

Panter

 

Říká se, že za přírodní katastrofy si člověk může výhradně sám, neboť je způsobuje svým vlastním chováním – ať už vůči světu jako takovému, přírodě či lidem jako takovým. Já osobně mám však pocit, jako by mi daná slova nebyla dovolena vyslovit nahlas, protože i já ve svém životě hodně chyboval a ubližoval druhým, převážně svou nerozhodností. A tak nechť výše uvedené náleží jedné z mých postav, konkrétně Alexandře Janové, jíž já ale nepovažuji za světici, nýbrž za přátelskou, v životě rozhodnou a nápomocnou osobu s hřejivým srdcem na rozdávání.

 

Řekl kdysi autor

 

Toma Patricka zase přepadává obava, že bude pykat za své hříchy, a tak se ospravedlňuje pomocí prostředníka.

 

Panter

 

Já v tom ale vidím přeci jen cosi víc než toto. Tom má můj obdiv, že z Alexandry nedělá přímo jím zmíněnou světici, která pouhým pohledem dokáže vyléčit zhoubný nádor či člověka omladí o několik let.

 

Anna

 

Což je zřejmě míněno jako narážka na jistou údajnou světici z ruské Tajgy, o níž právě kolují podobné, dalo by se říci až zbožné fámy, a přitom ji nikdo nikdy na vlastní oči neviděl, jen autor, co o ní podává ve svých knihách světu zvěsti. A tak neznalci alespoň vědí, jak zvoní cedry.

 

Anonymní dopisovatel

 

Rebeka Hodková k této problematice zveřejnila autorovu vlastní tezi: „Nechci se tu já coby Tom Patrick projevit jako necitlivý snob vůči všem trpícím, i když jistý šotek uvězněný v mé hlavě mi onu myšlenku bude stále nutit. Ale k věci: pokud už někdo veřejnosti vnutí postavu coby světici, která svým umem dalece přesahuje rámec běžného lékařství, měl by ji světu i osobně představit. A pokud se jí představovat osobně bojí, ať nám o ní nefalšovaně doloží její totožnost formou sdělovacích prostředků (televize, internet), aby ji nemocný nejen měl možnost spatřit, ale i ověřit si její magické účinky, které je mu tato osoba schopná předat pouhým pohledem do očí. Pokud tak autor neučiní, osobně to z jeho strany považuji za něco jako rouhání, vymlouvání se a podobně.“

 

Souhlas

 

Anonymní dopisovatel

 

Asi by to tak mělo být, prostě vyjít s čistou pravdou ven, nebo jak se říká, nalít si čistého vína.

 

Anna

 

Tohle všechno je sice moc hezké, ale když autor jednou řekne, že ta jeho světice nikomu nemůže být osobně k dispozici, tak to tak nejspíš bohužel navěky zůstane. Sorry.

 

Panter

 

A co k tomu dodat závěrem? Snad nás za to ten ruský Vladimírek na dálku neprokleje.

 

Anonymní dopisovatel

 

Dlouho se nám neozvalo společenství Rona. Také by mě zajímalo, co si o této problematice myslí.

 

Panter

 

Že je pokrytecké, když světu básníte o „skutečné“ postavě s magickými schopnostmi a odmítáte ji pak světu osobně vydat.

 

Všichni za kolektiv Rona

 

Po smrti se možná ukáže.

 

Anonymní dopisovatel

 

————————

 

Nejen všichni zde zúčastnění ovšem projevili zájem o jednoho legendárního, spíše v nedobrovolné tajnosti píšícího poděbradského tvůrce a navrhovatele. Také ochránci zvířat se o něj počali zajímat poté, co se k nim doneslo, že v jeho snaze bylo propojení lidské a zvířecí říše coby ozvláštnění některých literárních počinů (City Means III – město plné protikladů). Bohužel to pro autora samotného ze strany ochránců nevyznělo vůbec dobře, neboť se přišlo na to, že není vegetariánem či veganem natož přímo Jehovistou.

 

Zdroj: Ten

 

Lze těžko domnívati se, že ti vegetariáni, vegani a Jehovisté jsou schopni kontrolovat sebemenší svůj pouliční krok, aby nezamáčkli tvora o velikosti několika ani ne málo milimetrů.

 

Anonymní dopisovatel

 

Na další obranu autora lze ještě dodat, že sice pravověrným vegetariánem ani veganem natož Jehovistou nebyl, ale kupříkladu v takových zabijačkách si vůbec neliboval. Navíc, stát se vegetariánem či veganem je velice obtížné, uvážíme-li, že některá strava je poměrně těžká na žaludek. Pro mě třeba takový karob.

 

Anna

 

Pokud mám volit mezi ním a čokoládou, tak jednoznačně volím to druhé. Mňam.

 

Panter

 

Na druhou stranu takový dietní kuba je na žaludek mnohem lepší než ten přemaštěný. To abychom tu zase vegetariány a jim podobné skupinky výhradně neodsuzovali.

 

Anna

 

A tak to zajisté viděl i autor sám.

 

Anonymní dopisovatel

 

—————-

 

Pokud nahlédneme do autorova pozdějšího dětství, zjistíme, že vedle starých českých pohádek – ať už filmových či studiových, ho velice zajímaly dvě další, z pohledu dospělých odborníků, zajímavé oblasti: kouzelníci – jako ten bezejmenný, později známý jako Valentino, co dané triky i přes hrozící sankce veřejnosti odhaloval v pořadu Magie kouzla zbavená, a nadpřirozené jevy, jenž světu ve svém pořadu představoval Arthur C. Clarce.

 

Zdroj: Ten

 

Ale k tomu je potřeba vyjádřit se konkrétně: co se triků týče, inspirovali mě kouzelníci s komorním vystupováním, co k němu nepoužívali žádné speciální efekty a s nimi spojenou rychlou hektičnost – nikoliv tedy bombastická vystoupení na způsob velké show.

 

Vyjádřil se kdysi autor

 

A k tomu druhému, tedy tajemnu: Toma Patricka unavovali ti věčně zveřejňovaní portergeisti a duchové, naopak mu imponovalo prokleté auto, v němž zesnul James Dean, a třeba i náhody jako takové, to když se jeden herec měl naučit jednu roli podle knížky, která nebyla k mání, a ještě týž den ji zcela „náhodně“ nalezl v metru, do něhož nastoupil.

 

Anna

 

Jak fascinující.

 

Anonymní dopisovatel

 

Náhody se zkrátka někdy dějí a… díky Bohu (snad) mají i pozitivní následky jako v tomto případě. Auto Jamese Deana samozřejmě automaticky vynechávám.

 

Panter

 

Ale kdybys ten film, co podle předlohy té nalezené knihy byl pak natočen, shlédl, třeba bys už nad tou náhodou tolik nejásal.

 

Martina

 

Tady to spíš bylo spojeno s tím hercem, co tu předlohu nutně potřeboval, nikoliv s námi. My to tu uvádíme jen jako takovou zajímavost.

 

Anna

 

A hele, kdo se vrátil?

 

Panter

 

Nebylo to ani tak ze stezku, prostě tento večer zrovna nemám co na práci, tak jsem se znovu stavila. Vadí?

 

Martina

 

Ne, nevadí.

 

Anna

 

———————

 

Velice rád bych vám popřál mnoho štěstí do nového roku, vážený pane, leč obávám se, že by to z mé strany vyznělo dosti nahodile.

 

Řekl kdysi autor

 

Vy moc dobře víte, jak bych na toto asi zareagovala, tak to neudělám, ale i tak se mi zdá, že autor zase dosti přehání.

 

Martina

 

Tahle jeho fráze se vztahuje ke každoročnímu silvestrovskému blahopřání, kdy je samozřejmou zdvořilostí každého slušně vychovaného člověka přát soukmenovcům a známým na ulici mnoho štěstí do nového roku. Leč Tom v tomto pokaždé viděl i zadostiučinění v podobě falše, neboť mu na paměti vyvstala obava ohledně různých nečekaných nemocí a tak podobně, což je něco, co se může skutečně přihodit.

 

Anna

 

Typický flegmatik a pesimista v jednom, že, Martinko?

 

Panter

 

On to ale nedělal úmyslně a nikdy to nikomu takto neřekl přímo do očí, jen si na to myslel. A dělo se tak u něj až v pozdějším teenagerském věku.

 

Anonymní dopisovatel

 

——————-

 

Rád bych si tu knihu na tvé doporučení přečetl, ale prostě mi to nejde. Vážně, je to tak, štve mě to, ale něco takového v mém případě nepřichází v úvahu, snad jen, kdyby se jednalo o povinnou školní četbu, to by to pak bylo o něčem jiném.

 

Vyslovil kdysi autor

 

Tak proč se vrhl na psaní, když mu dělá četba potíže?

 

Martina

 

Údajně, aby osvobodil své vnitřní obrazy z mysli.

 

Panter

 

Přeci jen psaní pro Toma bylo snazší záležitostí než sehnat filmový štáb, herce a normálně své vize, představy a sny živě natočit.

 

Anna

 

Jo, něco takového je dost těžké, když přímo nestuduješ filmovou školu. Papír je holt dostupnější a při troše té píle a snaze se solidního převedeného vlastního námětu můžeš dočkat.

 

Anonymní dopisovatel

 

Být na mém místě Stephen King, tak ten už si nikdy žádný horor nenapíše.

 

Uvedl kdysi autor

 

Někdo se prostě ve své literární tvorbě vyžívá v morbiditách a hororech, zatímco ve skutečném životě se mu prostě naopak celkem daří a prožívá blahobyt, což ho vede zažertovat si nad vlastním nekrologem, a u někoho jiného je to prostě naopak.

 

Panter

 

Tak alespoň buďme panu Moodymu vděčni za to, že posmrtný život není takovým hororem, jakým se může v Kingových románech a románech žánrově podobně tvořících autorů jevit.

 

Anonymní dopisovatel

 

Tom Patrick je zkrátka stále přesvědčen o tom, že pokud bude uvažovat hororově, tak ho za odměnu srazí auto.

 

Martina

 

Spíše je toto dáno negativními událostmi, co se dějí všude možně ve světě a kterými nás věčně krmí zprávy.

 

Anna

 

To by panečku bylo, kdybyste si tu vy dvě daly ostrou přestřelku?

 

Panter

 

Děkuji, nemám zájem, já proti Martině nic nemám. Respektuji její názory.

 

Anna

 

Mě jen prostě pořád udivuje, proč autor vše pokaždé musí vidět tak černě. A Anna ať si tvrdí co chce a já si zase budu stát za svým.

 

Martina

 

Správně, tak by to mělo přece být. I tak bych tu slovní přestřelku raději neriskoval, co kdyby vlivem ní přeci jen zase spadla počítačová síť?

 

Anonymní dopisovatel

 

Jak by na to odpověděl sám autor? Nejspíše takto: vyzkoušejte k poslechu skladbu INTEGRAL od jedné nejmenované přední britské popové skupiny a pravda možná vyjde najevo.

 

A zase jsme skončili u hudby, u jedné z hlavních múz pokořující lidskou mysl. Každý k ní zaujímá jiný přístup, v každém vybuzuje zcela jiné emoce. A autor zkrátka měl rád tu jemně taneční se špetkou klasiky.

 

Rebeka Hodková pro Ten

 

A tou klasikou se samo sebou myslí, znovu opakuji, vážná hudba, aby tu nedocházelo k případným záměnám.

 

Anna

 

Já stejně pořádně nevím, co si přesně pod tím pojmem mám představit.

 

Martina

 

Violoncella, hoboje, fagoty, pozouny, housle, harfu… prostě všechno to, co se studuje na konzervatoři.

 

Anonymní dopisovatel

 

A ta konzervatoř, to je tedy vážně dost těžká škola, co? Klobouk dolů, kdo se tam nejen dostane, ale ještě ke všemu ji dokáže i vystudovat.

 

Panter

 

V porovnání s takovou zemědělkou tam berou strašně málo lidí. Takže dávat si tam přihlášku jen tak z nudy, to vůbec nemá cenu, člověk o tu školu vážně musí stát a na zkoušky se intenzivně připravovat již za dob studií na základní škole.

 

Anna

 

Ale ty klávesové nástroje coby druhá tvář autorova EC popu za elektroniku, na ně je tam rovněž možné chodit, co ty na to, Anno?

 

Panter

 

Myslím že ano, a nejspíš to souvisí s oborem moderní hudba, i když jistá si tím stoprocentně nejsem.

 

Anna

 

Hmm, tak jak vás tak teď poslouchám, tak to těch EC popíkářů autor mít tolik zase nebude, když tam berou tak málo lidí?

 

Martina

 

Ty nástroje, co jmenoval kolega, se ale dají v pohodě studovat už v hudebce při základce, a pak záleží už jen na studujícím, zda-li se odváží jít přímo na tu školu. To ale pro EC pop není vůbec rozhodující, prostě na některé nástroje musíš umět obstojně hrát, abys mohla být přijata do EC popového souboru.

 

Anna

 

Ach tak, takže teď jsem to všechno viděla pro změnu složitě já a ne autor sám.

 

Martina

 

Přesně tak, Martinko.

 

Anonymní dopisovatel

 

Jenže i tak, jako by má vize mého vlastního hudebního stylu stále některým připadala přehnaně vizionářská. Já to tak samozřejmě nevnímám, neboť pocházím přímo z hudební rodiny.

 

Řekl kdysi autor

 

Prostě zjednodušeně řečeno: take piano, take keyboards, oboe, basson, strinks, some choir and make EC pop.

 

Anonymní dopisovatel

 

A co víc, ono to navenek tak skutečně funguje!

 

Anna

 

A ještě jedno je tu stran slov autora doplnit: tady nejde o staromódnost, nýbrž o melodii a čistou nevtíravou zpěvnost, a toho je třeba se u EC popu vždy držet!!!

 

Anna

 

——————-

 

V televizi právě běží další z dílů věnovaný Hectoru Poirotovi. Ten hlas Petra Kostky je famózní, stejně jako v případě jiného mého oblíbeného seriálu dabing pro Lands End (Na konci světa), kde zase Freda famózně namluvil Zdeněk Bureš a Lewise Ladislav Lakomý. To abych Američany a jejich zábavný průmysl jen nepomlouval a vyzdvihl i jejich um, i když Lands End se odehrává přímo v Mexiku a také tam hrají mexičtí herci.

 

Zdroj Ten (legendární citát Toma Patricka)

 

Nevím, oč přesně v tom druhém případě kráčí.

 

Martina

 

Autor jmenoval jediný americký detektivní seriál, co mu přirostl k srdci.

 

Anonymní dopisovatel

 

Jsou v něm zachyceny i ryze dokumentární prvky a nádherné scenérie z Mexika. Zajímavý typ na něco, co by televizní divák v současném mišmaši seriálů jinak přehlédl.

 

Anna

 

Tak já si to někde seženu a sama uvidím.

 

Martina

 

Ale nesmíš brát ohled na první dva díly téhle skvělé série, ty jsou ještě akční. Dej si epizody s Marií Rósou, Maminkami za mřížemi, Červeným cadillacem, ty jsou totiž dle autora nejzajímavější svým zpracováním.

 

Anonymní dopisovatel

 

Když už něco červeného, tak mě tak mimochodem zrovna napadá Červený trpaslík. Znáte? Ten je svým zpracováním taky dost originální.

 

Martina

 

Jo, ten znám, ale k tomu zrovna autor dvakrát nepřilnul. Holt, Tom povětšinou jmenoval něco, co druhým nebylo příliš známo, ale to snad vůbec nevadí.

 

Anonymní dopisovatel

 

Kdybyste se autora zeptali, možná že by jmenoval pouze Lemův Solaris, protože je v něm obsažena výrazná psychologická vložka. Možná že je to dáno ale i tím, že autor sám pochází z Čech a pokud se zmíní česká fantastická škola, tak ta obnáší vedle humoru i hodně z oboru psychologie, pokud bych zmínil třeba Morgianu nebo Spalovače mrtvol, i když to první zasahuje do oblasti dramatu a to druhé koketuje s hororem.

 

Zdroj Ten (další legendární citát Toma Patricka)

 

A pokud už přišla řeč na české horory coby jinak české nedostatkové zboží, tak nezapomeňme ani na Upíra z Nosferatu. A jinak, Morgiana s Ivou Janžurovou je skvělá, to autor vybral moc dobře.

 

Panter

 

Ta Iva tam dokonce hraje dvojroli a je to její nejznámější dramatická role, protože Iva je především komediální herečkou.

 

Anonymní dopisovatel

 

A když už je tu řeč o té komedii, tak z ní Tom měl nejraději Louis De Funese. Mimochodem, mně se taky hrozně moc líbí, zejména v Senzačních prázdninách, protože tam mu sekundují i tehdejší teenageři a jinak je to moc dobře natočené. Doporučuji!!!

 

Anna

 

Jo, jo, kdo by tohohle legendárního francouzského človíčka nemohl nemilovat? U mě jednoznačně vede Velký flám. A František Filipovský, to už je jen pomyslná třešnička na dortu.

 

Panter

 

Dobře že ho tam nechali, dneska je v módě všechno staré dabovat nanovo. Hrůza!!!!! A navíc to nechápu!!!

 

Anna

 

No co v tom může být jiného než práva, práva a zas jen práva! Ale nejsi v tom sama, Anno, mě to taky dost štve.

 

Anonymní dopisovatel

 

Ještě aby se nám tak pokoušeli nahrazovat Věru Galatíkovou za někoho jiného – to uvádím jen pro informovanost, že v případě Františka Filipovského to tak bylo. Čímž tedy dávám najevo, že i Jeden hot a druhý čehý je můj osobní favorit.

 

Panter

 

Malá oprava: ony byly pouze nově nadabovány filmy, které naopak za svého života František Filipovský nestačil namluvit, protože se k nám dostaly až poté, co zemřel.

 

Anonymní dopisovatel

 

A víte, kdo má ještě fenomenální hlas? Viktor Preiss: například v Čelistech, v Jistě pane Ministře… a neopakovatelně namluvil Robina Williamse. A za Defunese u mě: asi budu staromódní a řeknu Četníci.

 

Martina

 

Staromódní rozhodně nejsi a s Viktorem Preissem máš naprostou pravdu.

 

Anna

 

Pokud bychom ještě zůstali u autorovy inspirace, tak vedle seriálu na Konci světa neboli Lands End tu měl být zmíněn ještě jeden velmi podstatný počin a to Tajuplný svět Alex Mackové. Samozřejmě i zde v jistých momentech nás to nutí kroutit hlavou nad absurdností některých záběrů, jež jsou vyplněné plytkými dialogy. Co je ale podstatné, jsou oba dva hlavní protagonisté, tedy Alex (hraje ji Larisa Romanovna Oleynik – stejný ročník jako autor, tedy 1981!) a Ray (jméno nám bohužel vypadlo ze záznamu, přijměte to prosím tedy s omluvou). Jak již název herečky napovídá, pochází z bývalého SSSR a druhý jmenovaný je chlapec černé pleti, čili schází se nám tu dva temperamenty, které autor upřednostňoval ve svých dílech, tedy ruská dívka s afrických jinochem. A co dodat závěrem? Snad jen, že autor si tak zavzpomínal na devadesátá léta a na svůj oblíbený studijní svět.

 

Zdroj: Ten

 

Tak ani tohle mi vůbec nic neříká.

 

Martina

 

Ten článek nelže, oba dva seriály, tedy Na konci světa a Tajuplný svět Alex Mackové skutečně pocházejí z devadesátek.

 

Anna

 

Jenže kdo si na něco takového má taky vzpomenout, když tenkrát všichni jako diví sledovali Beverly Hills, Manuelu a Lorenco Lamase coby Odpadlíka.

 

Panter

 

Ale na oddych je to celkem dobrá zábava. Nevyhýbal bych se tomu. A jak bylo řečeno, zase se tam najde něco z Toma Patricka.

 

Anonymní dopisovatel

 

To vážně chcete říct, že se autor byl schopen dívat na americkou střední, jihoamerickou telenovelu a urostlého fešáka na motorce?

 

Martina

 

Ne, jen o tom posledním prý prohlásil, že se bavil, když jeho někdejší spolužák prohodil, že se mu na tom seriálu líbí, jak Lorenco vždycky nakopne tu svoji motorku. Tomovi to přišlo dosti vtipné, obzvlášť když si na ni živě představil toho bývalého spolužáka.

 

Panter

 

Z čehož vyplývá, že tyhle seriály moc nesledoval, i když o nich samozřejmě věděl, takže je jasné, že tím oddychem z mé (a autorovy) strany byla myšlena Alex Macková a Lands End.

 

Anonymní dopisovatel

 

A tak se nám autor zase více otevřel.

 

Anna

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Flying antasy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *