Kdysi se na základní škole v Poděbradech uskutečnila přednáška na téma Život pod vodou, kde o každodenní dramata nebyla nouze. Po shlédnutí dokumentu boj podmořských živočichů již nikdo z daných tříd neřešil, výjimkou se stal pouze jeden student, později známý jako Tom Patrick.
Zdroj: Americano Institut De Roma Copacabana
Autora patrně po shlédnutí videa pohltil strach, že se v příštím životě sám stane rybou, kterou pozře velryba.
Panter
Když se na to ale podíváme mnohem vážněji, přeci jen nás to vede k zamyšlení, zda-li posmrtný život skutečně existuje, a pokud ano, autor nás ponouká k tomu, že i tam si my lidé nemůžeme být jistí tím, zda-li se v něm s jistotou ocitneme právě jako lidé. A ještě jedno podstatné z této autorovy vize vyplývá: strach z fyzické bolesti.
Anonymní dopisovatel
Také se spíše domnívám, že smrt budí strach z toho důvodu, že ji provází bolest a utrpení.
Anna
A také my lidé máme tu smůlu, že nevíme, kdy přesně ona smrt nastane. Leč kdybychom to přesně věděli, možná že by nás smrt strašila již od narození.
Anonymní dopisovatel
A ještě jeden poznatek to vlastně přináší: nemá cenu se vracet do minulosti, neboť bychom s jistotou věděli, kdo z naších blízkých kdy a na co zemřel. Jak pak vysvětlíme, že jsme třeba o onom domnělém „ráčkovi bez klepítek“ věděli dopředu?
Anna
Jedna česká spisovatelka kdysi prohlásila: osude, já nechci, abys ke mně byl ošklivej. Ale stane se tato námi vyřčená formulace pro nás přínosem dobra, nebo tím položku jménem Osud jen podráždíme a ona nás sama za naši opovážlivost vytrestá?
Řekl kdysi autor
Čímž se opět dostáváme k položkám „bytost ze světla“ či k autorově vizi o „spiritistické uzavřené skupině působící v záhrobí“.
Panter
Říká se, že za přírodní katastrofy si člověk může výhradně sám, neboť je způsobuje svým vlastním chováním – ať už vůči světu jako takovému, přírodě či lidem jako takovým. Já osobně mám však pocit, jako by mi daná slova nebyla dovolena vyslovit nahlas, protože i já ve svém životě hodně chyboval a ubližoval druhým, převážně svou nerozhodností. A tak nechť výše uvedené náleží jedné z mých postav, konkrétně Alexandře Janové, jíž já ale nepovažuji za světici, nýbrž za přátelskou, v životě rozhodnou a nápomocnou osobu s hřejivým srdcem na rozdávání.
Řekl kdysi autor
Toma Patricka zase přepadává obava, že bude pykat za své hříchy, a tak se ospravedlňuje pomocí prostředníka.
Panter
Já v tom ale vidím přeci jen cosi víc než toto. Tom má můj obdiv, že z Alexandry nedělá přímo jím zmíněnou světici, která pouhým pohledem dokáže vyléčit zhoubný nádor či člověka omladí o několik let.
Anna
Což je zřejmě míněno jako narážka na jistou údajnou světici z ruské Tajgy, o níž právě kolují podobné, dalo by se říci až zbožné fámy, a přitom ji nikdo nikdy na vlastní oči neviděl, jen autor, co o ní podává ve svých knihách světu zvěsti. A tak neznalci alespoň vědí, jak zvoní cedry.
Anonymní dopisovatel
Rebeka Hodková k této problematice zveřejnila autorovu vlastní tezi: „Nechci se tu já coby Tom Patrick projevit jako necitlivý snob vůči všem trpícím, i když jistý šotek uvězněný v mé hlavě mi onu myšlenku bude stále nutit. Ale k věci: pokud už někdo veřejnosti vnutí postavu coby světici, která svým umem dalece přesahuje rámec běžného lékařství, měl by ji světu i osobně představit. A pokud se jí představovat osobně bojí, ať nám o ní nefalšovaně doloží její totožnost formou sdělovacích prostředků (televize, internet), aby ji nemocný nejen měl možnost spatřit, ale i ověřit si její magické účinky, které je mu tato osoba schopná předat pouhým pohledem do očí. Pokud tak autor neučiní, osobně to z jeho strany považuji za něco jako rouhání, vymlouvání se a podobně.“
Souhlas
Anonymní dopisovatel
Asi by to tak mělo být, prostě vyjít s čistou pravdou ven, nebo jak se říká, nalít si čistého vína.
Anna
Tohle všechno je sice moc hezké, ale když autor jednou řekne, že ta jeho světice nikomu nemůže být osobně k dispozici, tak to tak nejspíš bohužel navěky zůstane. Sorry.
Panter
A co k tomu dodat závěrem? Snad nás za to ten ruský Vladimírek na dálku neprokleje.
Anonymní dopisovatel
Dlouho se nám neozvalo společenství Rona. Také by mě zajímalo, co si o této problematice myslí.
Panter
Že je pokrytecké, když světu básníte o „skutečné“ postavě s magickými schopnostmi a odmítáte ji pak světu osobně vydat.
Všichni za kolektiv Rona
Po smrti se možná ukáže.
Anonymní dopisovatel
————————
Nejen všichni zde zúčastnění ovšem projevili zájem o jednoho legendárního, spíše v nedobrovolné tajnosti píšícího poděbradského tvůrce a navrhovatele. Také ochránci zvířat se o něj počali zajímat poté, co se k nim doneslo, že v jeho snaze bylo propojení lidské a zvířecí říše coby ozvláštnění některých literárních počinů (City Means III – město plné protikladů). Bohužel to pro autora samotného ze strany ochránců nevyznělo vůbec dobře, neboť se přišlo na to, že není vegetariánem či veganem natož přímo Jehovistou.
Zdroj: Ten
Lze těžko domnívati se, že ti vegetariáni, vegani a Jehovisté jsou schopni kontrolovat sebemenší svůj pouliční krok, aby nezamáčkli tvora o velikosti několika ani ne málo milimetrů.
Anonymní dopisovatel
Na další obranu autora lze ještě dodat, že sice pravověrným vegetariánem ani veganem natož Jehovistou nebyl, ale kupříkladu v takových zabijačkách si vůbec neliboval. Navíc, stát se vegetariánem či veganem je velice obtížné, uvážíme-li, že některá strava je poměrně těžká na žaludek. Pro mě třeba takový karob.
Anna
Pokud mám volit mezi ním a čokoládou, tak jednoznačně volím to druhé. Mňam.
Panter
Na druhou stranu takový dietní kuba je na žaludek mnohem lepší než ten přemaštěný. To abychom tu zase vegetariány a jim podobné skupinky výhradně neodsuzovali.
Anna
A tak to zajisté viděl i autor sám.
Anonymní dopisovatel
—————-
Pokud nahlédneme do autorova pozdějšího dětství, zjistíme, že vedle starých českých pohádek – ať už filmových či studiových, ho velice zajímaly dvě další, z pohledu dospělých odborníků, zajímavé oblasti: kouzelníci – jako ten bezejmenný, později známý jako Valentino, co dané triky i přes hrozící sankce veřejnosti odhaloval v pořadu Magie kouzla zbavená, a nadpřirozené jevy, jenž světu ve svém pořadu představoval Arthur C. Clarce.
Zdroj: Ten
Ale k tomu je potřeba vyjádřit se konkrétně: co se triků týče, inspirovali mě kouzelníci s komorním vystupováním, co k němu nepoužívali žádné speciální efekty a s nimi spojenou rychlou hektičnost – nikoliv tedy bombastická vystoupení na způsob velké show.
Vyjádřil se kdysi autor
A k tomu druhému, tedy tajemnu: Toma Patricka unavovali ti věčně zveřejňovaní portergeisti a duchové, naopak mu imponovalo prokleté auto, v němž zesnul James Dean, a třeba i náhody jako takové, to když se jeden herec měl naučit jednu roli podle knížky, která nebyla k mání, a ještě týž den ji zcela „náhodně“ nalezl v metru, do něhož nastoupil.
Anna
Jak fascinující.
Anonymní dopisovatel
Náhody se zkrátka někdy dějí a… díky Bohu (snad) mají i pozitivní následky jako v tomto případě. Auto Jamese Deana samozřejmě automaticky vynechávám.
Panter
Ale kdybys ten film, co podle předlohy té nalezené knihy byl pak natočen, shlédl, třeba bys už nad tou náhodou tolik nejásal.
Martina
Tady to spíš bylo spojeno s tím hercem, co tu předlohu nutně potřeboval, nikoliv s námi. My to tu uvádíme jen jako takovou zajímavost.
Anna
A hele, kdo se vrátil?
Panter
Nebylo to ani tak ze stezku, prostě tento večer zrovna nemám co na práci, tak jsem se znovu stavila. Vadí?
Martina
Ne, nevadí.
Anna
———————
Velice rád bych vám popřál mnoho štěstí do nového roku, vážený pane, leč obávám se, že by to z mé strany vyznělo dosti nahodile.
Řekl kdysi autor
Vy moc dobře víte, jak bych na toto asi zareagovala, tak to neudělám, ale i tak se mi zdá, že autor zase dosti přehání.
Martina
Tahle jeho fráze se vztahuje ke každoročnímu silvestrovskému blahopřání, kdy je samozřejmou zdvořilostí každého slušně vychovaného člověka přát soukmenovcům a známým na ulici mnoho štěstí do nového roku. Leč Tom v tomto pokaždé viděl i zadostiučinění v podobě falše, neboť mu na paměti vyvstala obava ohledně různých nečekaných nemocí a tak podobně, což je něco, co se může skutečně přihodit.
Anna
Typický flegmatik a pesimista v jednom, že, Martinko?
Panter
On to ale nedělal úmyslně a nikdy to nikomu takto neřekl přímo do očí, jen si na to myslel. A dělo se tak u něj až v pozdějším teenagerském věku.
Anonymní dopisovatel
——————-
Rád bych si tu knihu na tvé doporučení přečetl, ale prostě mi to nejde. Vážně, je to tak, štve mě to, ale něco takového v mém případě nepřichází v úvahu, snad jen, kdyby se jednalo o povinnou školní četbu, to by to pak bylo o něčem jiném.
Vyslovil kdysi autor
Tak proč se vrhl na psaní, když mu dělá četba potíže?
Martina
Údajně, aby osvobodil své vnitřní obrazy z mysli.
Panter
Přeci jen psaní pro Toma bylo snazší záležitostí než sehnat filmový štáb, herce a normálně své vize, představy a sny živě natočit.
Anna
Jo, něco takového je dost těžké, když přímo nestuduješ filmovou školu. Papír je holt dostupnější a při troše té píle a snaze se solidního převedeného vlastního námětu můžeš dočkat.
Anonymní dopisovatel
Být na mém místě Stephen King, tak ten už si nikdy žádný horor nenapíše.
Uvedl kdysi autor
Někdo se prostě ve své literární tvorbě vyžívá v morbiditách a hororech, zatímco ve skutečném životě se mu prostě naopak celkem daří a prožívá blahobyt, což ho vede zažertovat si nad vlastním nekrologem, a u někoho jiného je to prostě naopak.
Panter
Tak alespoň buďme panu Moodymu vděčni za to, že posmrtný život není takovým hororem, jakým se může v Kingových románech a románech žánrově podobně tvořících autorů jevit.
Anonymní dopisovatel
Tom Patrick je zkrátka stále přesvědčen o tom, že pokud bude uvažovat hororově, tak ho za odměnu srazí auto.
Martina
Spíše je toto dáno negativními událostmi, co se dějí všude možně ve světě a kterými nás věčně krmí zprávy.
Anna
To by panečku bylo, kdybyste si tu vy dvě daly ostrou přestřelku?
Panter
Děkuji, nemám zájem, já proti Martině nic nemám. Respektuji její názory.
Anna
Mě jen prostě pořád udivuje, proč autor vše pokaždé musí vidět tak černě. A Anna ať si tvrdí co chce a já si zase budu stát za svým.
Martina
Správně, tak by to mělo přece být. I tak bych tu slovní přestřelku raději neriskoval, co kdyby vlivem ní přeci jen zase spadla počítačová síť?
Anonymní dopisovatel
Jak by na to odpověděl sám autor? Nejspíše takto: vyzkoušejte k poslechu skladbu INTEGRAL od jedné nejmenované přední britské popové skupiny a pravda možná vyjde najevo.
A zase jsme skončili u hudby, u jedné z hlavních múz pokořující lidskou mysl. Každý k ní zaujímá jiný přístup, v každém vybuzuje zcela jiné emoce. A autor zkrátka měl rád tu jemně taneční se špetkou klasiky.
Rebeka Hodková pro Ten
A tou klasikou se samo sebou myslí, znovu opakuji, vážná hudba, aby tu nedocházelo k případným záměnám.
Anna
Já stejně pořádně nevím, co si přesně pod tím pojmem mám představit.
Martina
Violoncella, hoboje, fagoty, pozouny, housle, harfu… prostě všechno to, co se studuje na konzervatoři.
Anonymní dopisovatel
A ta konzervatoř, to je tedy vážně dost těžká škola, co? Klobouk dolů, kdo se tam nejen dostane, ale ještě ke všemu ji dokáže i vystudovat.
Panter
V porovnání s takovou zemědělkou tam berou strašně málo lidí. Takže dávat si tam přihlášku jen tak z nudy, to vůbec nemá cenu, člověk o tu školu vážně musí stát a na zkoušky se intenzivně připravovat již za dob studií na základní škole.
Anna
Ale ty klávesové nástroje coby druhá tvář autorova EC popu za elektroniku, na ně je tam rovněž možné chodit, co ty na to, Anno?
Panter
Myslím že ano, a nejspíš to souvisí s oborem moderní hudba, i když jistá si tím stoprocentně nejsem.
Anna
Hmm, tak jak vás tak teď poslouchám, tak to těch EC popíkářů autor mít tolik zase nebude, když tam berou tak málo lidí?
Martina
Ty nástroje, co jmenoval kolega, se ale dají v pohodě studovat už v hudebce při základce, a pak záleží už jen na studujícím, zda-li se odváží jít přímo na tu školu. To ale pro EC pop není vůbec rozhodující, prostě na některé nástroje musíš umět obstojně hrát, abys mohla být přijata do EC popového souboru.
Anna
Ach tak, takže teď jsem to všechno viděla pro změnu složitě já a ne autor sám.
Martina
Přesně tak, Martinko.
Anonymní dopisovatel
Jenže i tak, jako by má vize mého vlastního hudebního stylu stále některým připadala přehnaně vizionářská. Já to tak samozřejmě nevnímám, neboť pocházím přímo z hudební rodiny.
Řekl kdysi autor
Prostě zjednodušeně řečeno: take piano, take keyboards, oboe, basson, strinks, some choir and make EC pop.
Anonymní dopisovatel
A co víc, ono to navenek tak skutečně funguje!
Anna
A ještě jedno je tu stran slov autora doplnit: tady nejde o staromódnost, nýbrž o melodii a čistou nevtíravou zpěvnost, a toho je třeba se u EC popu vždy držet!!!
Anna
——————-
V televizi právě běží další z dílů věnovaný Hectoru Poirotovi. Ten hlas Petra Kostky je famózní, stejně jako v případě jiného mého oblíbeného seriálu dabing pro Lands End (Na konci světa), kde zase Freda famózně namluvil Zdeněk Bureš a Lewise Ladislav Lakomý. To abych Američany a jejich zábavný průmysl jen nepomlouval a vyzdvihl i jejich um, i když Lands End se odehrává přímo v Mexiku a také tam hrají mexičtí herci.
Zdroj Ten (legendární citát Toma Patricka)
Nevím, oč přesně v tom druhém případě kráčí.
Martina
Autor jmenoval jediný americký detektivní seriál, co mu přirostl k srdci.
Anonymní dopisovatel
Jsou v něm zachyceny i ryze dokumentární prvky a nádherné scenérie z Mexika. Zajímavý typ na něco, co by televizní divák v současném mišmaši seriálů jinak přehlédl.
Anna
Tak já si to někde seženu a sama uvidím.
Martina
Ale nesmíš brát ohled na první dva díly téhle skvělé série, ty jsou ještě akční. Dej si epizody s Marií Rósou, Maminkami za mřížemi, Červeným cadillacem, ty jsou totiž dle autora nejzajímavější svým zpracováním.
Anonymní dopisovatel
Když už něco červeného, tak mě tak mimochodem zrovna napadá Červený trpaslík. Znáte? Ten je svým zpracováním taky dost originální.
Martina
Jo, ten znám, ale k tomu zrovna autor dvakrát nepřilnul. Holt, Tom povětšinou jmenoval něco, co druhým nebylo příliš známo, ale to snad vůbec nevadí.
Anonymní dopisovatel
Kdybyste se autora zeptali, možná že by jmenoval pouze Lemův Solaris, protože je v něm obsažena výrazná psychologická vložka. Možná že je to dáno ale i tím, že autor sám pochází z Čech a pokud se zmíní česká fantastická škola, tak ta obnáší vedle humoru i hodně z oboru psychologie, pokud bych zmínil třeba Morgianu nebo Spalovače mrtvol, i když to první zasahuje do oblasti dramatu a to druhé koketuje s hororem.
Zdroj Ten (další legendární citát Toma Patricka)
A pokud už přišla řeč na české horory coby jinak české nedostatkové zboží, tak nezapomeňme ani na Upíra z Nosferatu. A jinak, Morgiana s Ivou Janžurovou je skvělá, to autor vybral moc dobře.
Panter
Ta Iva tam dokonce hraje dvojroli a je to její nejznámější dramatická role, protože Iva je především komediální herečkou.
Anonymní dopisovatel
A když už je tu řeč o té komedii, tak z ní Tom měl nejraději Louis De Funese. Mimochodem, mně se taky hrozně moc líbí, zejména v Senzačních prázdninách, protože tam mu sekundují i tehdejší teenageři a jinak je to moc dobře natočené. Doporučuji!!!
Anna
Jo, jo, kdo by tohohle legendárního francouzského človíčka nemohl nemilovat? U mě jednoznačně vede Velký flám. A František Filipovský, to už je jen pomyslná třešnička na dortu.
Panter
Dobře že ho tam nechali, dneska je v módě všechno staré dabovat nanovo. Hrůza!!!!! A navíc to nechápu!!!
Anna
No co v tom může být jiného než práva, práva a zas jen práva! Ale nejsi v tom sama, Anno, mě to taky dost štve.
Anonymní dopisovatel
Ještě aby se nám tak pokoušeli nahrazovat Věru Galatíkovou za někoho jiného – to uvádím jen pro informovanost, že v případě Františka Filipovského to tak bylo. Čímž tedy dávám najevo, že i Jeden hot a druhý čehý je můj osobní favorit.
Panter
Malá oprava: ony byly pouze nově nadabovány filmy, které naopak za svého života František Filipovský nestačil namluvit, protože se k nám dostaly až poté, co zemřel.
Anonymní dopisovatel
A víte, kdo má ještě fenomenální hlas? Viktor Preiss: například v Čelistech, v Jistě pane Ministře… a neopakovatelně namluvil Robina Williamse. A za Defunese u mě: asi budu staromódní a řeknu Četníci.
Martina
Staromódní rozhodně nejsi a s Viktorem Preissem máš naprostou pravdu.
Anna
Pokud bychom ještě zůstali u autorovy inspirace, tak vedle seriálu na Konci světa neboli Lands End tu měl být zmíněn ještě jeden velmi podstatný počin a to Tajuplný svět Alex Mackové. Samozřejmě i zde v jistých momentech nás to nutí kroutit hlavou nad absurdností některých záběrů, jež jsou vyplněné plytkými dialogy. Co je ale podstatné, jsou oba dva hlavní protagonisté, tedy Alex (hraje ji Larisa Romanovna Oleynik – stejný ročník jako autor, tedy 1981!) a Ray (jméno nám bohužel vypadlo ze záznamu, přijměte to prosím tedy s omluvou). Jak již název herečky napovídá, pochází z bývalého SSSR a druhý jmenovaný je chlapec černé pleti, čili schází se nám tu dva temperamenty, které autor upřednostňoval ve svých dílech, tedy ruská dívka s afrických jinochem. A co dodat závěrem? Snad jen, že autor si tak zavzpomínal na devadesátá léta a na svůj oblíbený studijní svět.
Zdroj: Ten
Tak ani tohle mi vůbec nic neříká.
Martina
Ten článek nelže, oba dva seriály, tedy Na konci světa a Tajuplný svět Alex Mackové skutečně pocházejí z devadesátek.
Anna
Jenže kdo si na něco takového má taky vzpomenout, když tenkrát všichni jako diví sledovali Beverly Hills, Manuelu a Lorenco Lamase coby Odpadlíka.
Panter
Ale na oddych je to celkem dobrá zábava. Nevyhýbal bych se tomu. A jak bylo řečeno, zase se tam najde něco z Toma Patricka.
Anonymní dopisovatel
To vážně chcete říct, že se autor byl schopen dívat na americkou střední, jihoamerickou telenovelu a urostlého fešáka na motorce?
Martina
Ne, jen o tom posledním prý prohlásil, že se bavil, když jeho někdejší spolužák prohodil, že se mu na tom seriálu líbí, jak Lorenco vždycky nakopne tu svoji motorku. Tomovi to přišlo dosti vtipné, obzvlášť když si na ni živě představil toho bývalého spolužáka.
Panter
Z čehož vyplývá, že tyhle seriály moc nesledoval, i když o nich samozřejmě věděl, takže je jasné, že tím oddychem z mé (a autorovy) strany byla myšlena Alex Macková a Lands End.
Anonymní dopisovatel
A tak se nám autor zase více otevřel.
Anna