Flying antasy (část 4)

Studie prokázaly, že Tom Patrick se v násilí příliš nevyžíval, co se týče psané tvorby. Ani názvy jeho hudebních počinů (Nowa Jena In Blue, Jakub Ontenel) nebyly orientované na tvrdost, ale naopak se snažily podporovat melodický pop. Dobrý či naopak špatný krok? Navenek totiž někdy Tom arogancí nešetřil a byl schopný druhým závidět, i když ti se to třeba ani nedozvěděli.

 

Studii provedl Ten

 

Ohledně tvorby se autor nesnažil být agresivní, snažil si s postavami povídat, vnímat jejich pocity a podle toho následně tvořil. Ovšem vykládejte tohle někomu, kdo vám nevidí přímo do duše, s dovětkem, že nelžete, když navenek nejste klonem čisté světice Matky Terezy.

 

Anonymní dopisovatel

 

Když mi není dobře, první, kdo se ozve, jsou mé vnitřní postavy. Tak zněl Tomův argument.

 

Anna

 

Jak někdo proboha může mít strach ze svých vnitřních postav? To tedy moc nechápu.

 

Martina

 

Tak si schválně někdy sama se sebou zkus o něčem nezávazně povídat a uvidíš, že ti na mysl přijdou i takové závažné věci, které tě vystresují. A pak už budeš na stejné lodi s autorem. Vtip je v tom, že ono to tak vážně někdy funguje a člověk se pak na některé své vnitřní pochody snaží co nejrychleji zapomenout.

 

Anonymní dopisovatel

 

Dám příklad: minulý týden jsem byl na svatbě a ze slušnosti jsem si tam nabídl dva zákusky, ale kdybych se neovládl, tak bych jim to tam vyjedl všechno. Fakt, že jsem pro tu žranici div neslintal blahem, ale slušnost nad ní nakonec zvítězila. Silou vůle!

 

Panter

 

Ale svatby jsou jinak fajn, to pohřby jsou daleko horší, i když i tam se dost hoduje.

 

Martina

 

Co se smrti týče, tak z ní, podobně jako autor sám, mám i já trochu obavy. Ať si kdo chce co chce říká, že život se má přijímat takový, jaký je.

 

Anna

 

Život je sám o sobě krutý, smutný, bolestivý, nespravedlivý, jak kdysi řekl sám autor.

 

Panter

 

Jenže vtip je v tom, že ono to tak povětšinou opravdu bývá.

 

Anna

 

Věčnou otázkou zní: proč já? Why me? Čímž mi na mysl momentálně přichází zemětřesení v Japonsku.

 

Panter

 

Autor by na to dozajista zareagoval, že je to zcela přirozená reakce na nesmyslné katastrofické filmy, v nichž se vyžívají Američani.

 

Anonymní dopisovatel

 

Nesmysl. Japonsko je odjakživa ostrovem, kde k těmto věcem dochází. Na vině tedy nejsou filmy, ale tamější půda.

 

Martina

 

Co mi víme? Jedenácté září zase klidně dle autora může pro změnu být reakcí na nesmyslné akční filmy, v nichž se sami Američané beztak vyžívají a kde jsou národnostní menšiny pravidelně vyobrazeny jako ty méněcenné. A to klidně může být pravda! Sám autor kdysi poznamenal, jestli předobraz tohoto není v jednom starším filmu se Stevenem Segalem.

 

Anonymní dopisovatel

 

Tak proč to těm americkým filmařům Obama prostě jednoduše nezatrhne?

 

Martina

 

Dobrá otázka.

 

Anonymní dopisovatel

 

Já na to znám odpověď: protože by mu pak na oplátku nezfilmovali jeho životopis. He, he.

 

Panter

 

Možná že to udělá až poté, co mu teroristé unesou ženu a ratolesti. Pak mu konečně dojde, že je to mnohem tvrdší oříšek než Bilík Clinton přistižený s Mončou Lewinskou.

 

Anonymní dopisovatel

 

Jednou možná pravda vyjde najevo a my lidé již více nebudeme polemizovati o světě jako takovém, neboť je to velice složitý a únavný proces. Také já se divím, kam až jsem to vlastně dospěl. A možná to vše bylo zbytečné snažení, ale třeba také ne. Vše prokáže či naopak vyvrátí… čas.

 

Řekl kdysi autor

 

—————–

 

Rebeka Hodková se v jisté fázi čtení zajímala, zda-li je dobře, když v autorových počinech v poměrně velkém množství jeho hlavní i vedlejší hrdinové dostávají, po čem sami touží, kdežto v dílech takové Barbory Delinski či Jordana Sparkse o své místo musejí s Osudem mnohem více bojovat. Ke komu by tedy autoři tíhli více v rámci četby?

 

Abych se přiznala, tak ti dva jmenovaní, pravděpodobně zahraniční autoři, mi nic neříkají. Kdybyste alespoň od každého z nich uvedli po jednom díle, tak bych možná i já do této problematiky vnesla trochu více světla, takhle ale nemohu zatím sloužit.

 

Martina

 

Ta první jmenovaná napsala například Místo ženy, onen druhý pak Vzkaz v láhvi, co byl následně zfilmován s Kevinem Costnerem. Ale zrovna tahle otázka mi přijde trochu mimo mísu, nebo tak nějak bych to nazval. No prostě tady porovnáváme neporovnatelné.

 

Panter

 

To je přece jasné, komu by čtenáři asi dali přednost: té zahraniční provenienci, protože se jedná o světově proslulé spisovatele, na rozdíl od Toma.

 

Anna

 

Souhlasím s vámi oběma. Podle mě ta otázka té Rebeky Hodkové byla špatně formulována, neboť ani v Tomových dílech hlavní či vedlejší postavy nedostanou vždy všechno zadarmo a pokud spolu třeba utvoří vztah, není jistota jeho stálého trvání.

 

Anonymní dopisovatel

 

Jak následně zjistil Ten: to proč to tu z úst Rebeky Hodkové zaznělo, zřejmě souviselo s tím, že Tom Patrick kdysi doma tyto dva autory náhodně objevil v knihovničce a něco málo si od nich přečetl.

 

A možná že to Tom Patrick ani nečetl, když mu četba sama o sobě dělala potíže, a tak došlo jen na stručný životopis oné jmenované zahraniční provenience, kde se uvádělo: píšeme o ženách, o vztazích, což jsou i linie, jež hrají jistou roli i u Toma Patricka, no a nová studie byla rázem na světě. Jenže takhle to prostě nejde!

 

Panter

 

Souhlasím. V té studii spíše měla být použita pro srovnávání zcela jiná díla. Já ale možná už tuším, kam ta otázka spěla?

 

Anna

 

Nuže?

 

Panter

 

Řeknu to takto: v dílech, kde je člověk veden k poznání sebe sama, je povětšinou zastoupena cesta, po níž se musí dát a jíž musí od začátku do konce zvládnout se všemi jejími nástrahami, aby po jejím plném absolvování dospěl k tomu, co hledá. Asi už všichni víte, kam tím konkrétně směřuji.

 

Anna

 

No na mě je tady těch úvah najednou nějak moc.

 

Martina

 

Jasně a autor se té cesty samozřejmě občas vzdává s opodstatněním, že ne každý člověk něco takového, jak to předkládají některá díla (raději je tu nebudu jmenovat, aby to nebylo někým následně napadeno), není schopen v reálu absolvovat, třeba z toho důvodu, že se mu do toho nechce, nebo mu v tom prostě brání jistý druh hendikepu, či prostě se na tu životní cestu za poznáním necítí, protože mu hapruje psychika.

 

Panter

 

Jenže ten háček je i v tom, že ve skutečnosti tomu tak prostě být může. Protože každý člověk je prostě jiný a nedokáže automaticky jednat podle předem dané románové šablony. Sice se to hezky čte a tak, ale ve skutečnosti to bývá vždy mnohem složitější.

 

Anonymní dopisovatel

 

A navíc, když stejně tu svou životní cestu nakonec podnikneš a unikneš všem nástrahám, tak stejně nemáš zaručeno, že tě v budoucnu nějaká nečekaná náhodně nesemele, i když dle románové šablony by tomu tak nemělo být.

 

Anna

 

No určitě tě pak semele jedno a to je smrt.

 

Panter

 

Tak teď jsem tu zaregistrovala jen ty cesty a že všechno není vždy OK. Sorry.

 

Martina

 

Jo, na mě už dneska taky padá nějaká ta únava. Ono to koukání se do obrazovky fakt asi není dobré na oči.

 

Panter

 

Tak třeba vážně zkus, až se tu dneska naše cesty zase rozejdou a odpojíme se, normálně zasednout za stůl, vezmi si čistý kus papíru, obyčejnou propisku a místo emailu tomu, komu se chystáš psát, pošli čistě normální dopis.

 

Anonymní dopisovatel

 

Hmm a víš, že to možná vážně udělám? Fakt se vám ani nepamatuji, kdy já někomu naposled posílal prachobyčejný dopis. Jenže jak jsou teď ty počítače prostě všude možně v každé domácnosti, tak jako bych ani nevěděl, že něco jako pošta, tedy ta klasická, ještě vůbec existuje.

 

Panter

 

No tak jsi alespoň pro sebe právě učinil jeden velký návratový moment.

 

Anonymní dopisovatel

 

To tedy jo.

 

Panter

 

A Martina už má té dnešní debaty tak akorát. Je z toho řečnění unavená a jde si napustit horkou vanu a pak hupky šupky do postýlky. No a ráno zase do školy.

 

Martina

 

Jo jo, taky na mě už jde nějaké to spaní. Uááááááá! Tak to dneska asi vážně zabalíme o něco dřív.

 

Panter

 

Ještě jsme neprobraly ty cesty.

 

Anna

 

Prosím, nechme to na příště, Aničko. Jak se tak dívám, tak Martinka se nám už odpojila a já ji hodlám následovati.

 

Panter

 

Tak ještě ze slušnosti necháme Annu říct, co má ohledně cest teď na mysli a pro dnešek se rozloučíme.

 

Anonymní dopisovatel

 

No tak dobrá, je to tvoje, Anno.

 

Panter

 

Tak tedy ve stručnosti. Jen jsem chtěla ještě k těm ozdravným cestám říct, jak se jedněm vyplatí a druhým vůbec, třeba ty, co se pořádají do té Mekky: zatímco jedněm přinesou jistou duchovní očistu, ti druzí při nich třeba i zahynou, protože se zkrátka ušlapou v davu. Že to Osud dopustí?

 

Anna

 

Tak už to tam na tom východě prostě chodí. Ale máš pravdu, asi by to chtělo zavést nějaký ten řád, co by podobným tragédiím nadobro zabránil.

 

Anonymní dopisovatel

 

Moje řeč. Na dobrou jste vážně nemohli vybrat vhodnější látku pro snění.

 

Panter

 

————–

 

Tak si představte, že ten dopis, co jsem včera poslal adresátovi, v pořádku došel. Jak se zdá, tak pošta skutečně stále ještě není OUT.

 

Panter

 

No tak to vidíš.

 

Anonymní dopisovatel

 

Už jsme se domluvili na odvetě, tak vyčkávám.

 

Panter

 

Fajn.

 

Anonymní dopisovatel

 

Jinak se ti ještě musím přiznat, že to psaní na papír je fakt namáhavější než tohle klikání do klávesnice. Sám jsem jinak zvědavý, jestli psaní v počítačích ve školách upřednostní před sešity.

 

Panter

 

To by byla podle mě škoda. Papír je přece od toho, aby se na něj psalo a ne pomocí něj jen topilo pro radovánky trávené u počítačové sítě.

 

Anonymní dopisovatel

 

Souhlas. A taková hra město, moře a tak dále a bez papíru… co to pak je za pořádnou hru?

 

Anna

 

Hmm, když už jsi načala ty hry, tak na ně je zase počítač mistr.

 

Panter

 

To ale jen proto, že ti už před tu školu ta videoherní maringotka prostě nepřijede.

 

Anonymní dopisovatel

 

Jo jo, to byly tenkrát stejně zlaté časy. Sice toho bylo málo, ale zase se s tím málem dalo vystačit. Teda u mě rozhodně.

 

Panter

 

Tak schválně: jakou limošku jste upřednostňovali: žlutou nebo červenou?

 

Anna

 

Mně to bylo celkem jedno, hlavně že to mělo nějakou chuť.

 

Panter

 

A k tomu nějaká ta žvýkačka Pedro jako bonus: milá nostalgie. S odstupem času mě ale o to víc překvapuje, že mi to ani zas tak nějak nevadilo. A to toho je dneska na výběr požehnaně.

 

Anonymní dopisovatel

 

Prostě: co člověk nezná, nebo mu není vnucováno, to zkrátka neřeší, že, Tome Patricku?

 

Panter

 

————–

 

V souvislosti s autorem na povrch vyplývají i daleko závažnější informace, týkající se údajného usmrcení jisté dívky nesoucí křestní jméno Jana, za čímž údajně stojí sám autor. To, co o oné dívce autor prohlásil, je zde však v zásadě nepublikovatelné, neboť by dané citace aspirovaly přímo na podání žaloby. Dokonce světlo světa měly spatřit i útržky z dopisů potřísněné něčím podobné krvi, jež mohly o dávném údajném krvavém incidentu leccos vypovědět, leč stále se spekuluje nad tím, zda-li onehdy nešlo o pouhou kamufláž.

 

Informaci obdržel Ten

 

Tak o tomhle já nic nevím. Ty snad ano, Anno?

 

Panter

 

Ano, něco jsem o tom zaslechla. S největší pravděpodobností skutečně šlo o pouhou kamufláž, která souvisela s fiktivní postavou jménem Jana, kterou si Tom vysnil, a protože mu nebyla dostupná v reálu, přiřkl ji tento krutý ortel.

 

Anna

 

Ovšem někteří jedinci si to patrně vyložili zcela opačně, tedy že se jedná o postavu ryze skutečnou, a tak byl dán podnět k pochybnostem. Je to tak?

 

Panter

 

Ano, přesně tak tomu onehdy bylo. Tom se cítil být podrážděn, něco ho prostě vytočilo, měl špatnou náladu, někdo ho něčím urazil, a tak vyrukoval s mučivou historkou o jisté Janě.

 

Anna

 

No výborně. A hned máme jasno. Ostatně ten Ten se vážně začíná Tomovi dostávat pěkně pod kůži. Doslova začíná připomínat ty vlezlé spamy, co ti znesvětí blogovou stránku ihned po jejím spuštění. Všeobecně se ví, že právě ty Tom Patrick neměl příliš v oblibě.

 

Anonymní dopisovatel

 

A řekni mi laskavě, kdo něco takového z ostatních lidí jako spamy má rád. Já jsem v tomhle na stejné lodi s autorem.

 

Panter

 

No vždyť jsem rovněž na vaší straně, neboj. Jen se stále bavím tou myšlenkou, jak si chudák Tom myslel, že mu jako první píší Poláci a oni to byli v angličtině píšící spamaři.

 

Anonymní dopisovatel

 

No ona to zase taková sranda, kamaráde, není, když ti naráz přijde cosi na způsob WRERRE OIEIEUR IRIRIEO. To pak vypěníš taky!

 

Panter

 

Jasně, chápu. LOL!

 

Anonymní dopisovatel

 

Tak s touhle zkratkou jsi přeskočil úplně někam jinam.

 

Anna

 

Ahá, tak to pardon.

 

Anonymní dopisovatel

 

Nic se nestalo.

 

Anna

 

————

Rebeka Hodková k onomu údajnému dávnému krvavému incidentu taktéž přistupuje s jistým despektem: „Ona historka o dívce jménem Jana je spíše ukázkou toho, jak člověk chce podat co nejlepší výkon v oblasti textové výpovědi, leč stále má pocit, jako kdyby nad ním dozorovalo na dvanáct nespokojených kritiků (slovy autora). Z tohoto důvodu se lze tedy jednoznačně domnívat, že onou autorovu Janou opravdu byla pouhopouhá fiktivní dívka z řad jeho inspirací a krutost, kterou ji poznamenal, v sobě nesla jakýsi skrytý manifest namířený vůči všech nakladatelům, co vybrané autory ponižují svým nezájmem. A také to bylo namířeno vůči všem vtipálkům, co tvůrčí díla znehodnocují vlastními nestoudnými názory typu JSI POUHÝ VIZIONÁŘ, DISLEKTIK, BLUDNIČKA Z JINÝCH SVĚTŮ, aniž by se výrazněji zamysleli nad závažností jisté fiktivní dívky, které za tímto účelem nezájmu bylo POMYSLNĚ ublíženo (a ze strany Toma Patricka patrně i nedobrovolně!).“

 

No tak hlavně že se to všechno konečně vysvětlilo.

 

Panter

 

Jak Tom kdysi sám říkal: něco jiného je o něčem jen tak psát a následně o tom samém rokovat navenek. A pak daná reakce stran lidí může být úplně jiná.

 

Anna

 

Ta autorova pomyslná anarchie také vlastně může být dána tím, že dle svých vlastních slov jen s obtížemi dané vize převáděl na papír. Prý ho to mnohdy i nesnesitelně ubíjelo.

 

Anonymní dopisovatel

 

Zase ten stihomam typu: jé, já přece nejsem žádným zapáleným čtenářem, tak mám právo vůbec něco sepisovat?

 

Panter

 

Ano, právě toto Tomův tvůrčí život značně ovlivňovalo. Proto i ona jeho vlastní nálepka: tvůrce a navrhovatel namísto spisovatel

 

Anna

 

—————–

 

Jak zaznamenal Ten: problém dostupnosti živých obrazů (tím je myšlena jejich absence v ryze skutečném světě) nebyla pouze výhradní „doménou“ poděbradského autora (tím je tedy míněn Tom Patrick), ale vyskytovala se i u jiných romanopisců. Z toho tedy vyplývá, že rozhodně není důvod stydět se za podobné výroky, týkající se dané „absence“, tudíž se tedy jedná o cosi naprosto přirozeného, nikoli „vizionářsky podivínského“, jak se v rámci svého pedantství autor, tedy Tom Patrick, dokola domníval.

 

A tak opětovně došlo na onen pověstný živý obraz v rámci jeho nedostupnosti. No co na to už říci?

 

Panter

 

Třeba to, že je načase, abychom i my, co tu spolu rozmlouváme, se jeho skrytosti nadobro zbavili a poznali se na vlastní oči.

 

Anonymní dopisovatel

 

A já s něčím takovým souhlasím, vždyť život je tak krátký a nechávat si to až na onu posmrtnou dimenzi, to by vážně byla škoda.

 

Anna

 

No jo, ale co když naše ctěné osobní údaje objeví náhodní spamaři a zneužijí je? A to nejen po smrti, jak se vždy Tomík bál?

 

Panter

 

Nebojte se, správcem tohoto bloku je jeho dobrý přítel Klokánek, takže se není čeho bát. Směle tedy do toho našeho osobního představování.

 

Anna

 

—————-

 

Musím se ti svěřit, že vážně vypadáš nádherně, Anno. Úplně jsem propadl tvému kouzlu.

 

Panter

 

Děkuji. Já zase tomu tvému, Panterku.

 

Anna

 

No a já zase osobně vám oběma. Akorát ta Martina na schůzku nedorazila, ale ta už tu dlouhou dobu na blogu nebyla. Škoda, ale takový je prostě život.

 

Anonymní dopisovatel

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Flying antasy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *