NEBESKÁ ANNA A POZEMSKÝ JAN ANEB DEN PLNÝ ZÁZRAKŮ
Kolik jen očí již spatřilo onu bájnou Annu
to by se na rukách nedalo spočítati
přicházela k nemocným z nebe na zem
a léčila je hřejivými dotyky
Tu Jana postihla nehoda
na invalidní vozík upoután byl
nehodlal se se svým osudem však smířiti
odhodlán bojovati
Jan však neměl daný boj šanci vyhráti sám
pomoci u vyšších sfér proto dovolával se
a než nadál se
už u jeho lůžka půvabná žena připomínající anděla postávala
Jan se jí chtěl zpovídati
avšak zbytečné to bylo snažení
Anna znala jeho trápení
a ihned nabídla pomocnou náruč
Teplo z dané náruče sálalo
prostoupilo celým Janovým tělem
nohy se okamžitě osvobodily od tíže nemoci
a ruce a celé tělo je v daném procesí následovaly
Janovým obličejem probleskl úsměv
slzy radosti smáčely jeho tváře
zdál se býti šťastný jako nikdy předtím
svět jako by mu ležel u nohou
Anna nemínila promarniti tento opojný okamžik
vyzvala proto Jana ke krátké procházce alejí
kde sýkorky švitořily ve větvích stromů
a holubi šlechtili si v nich svá křídla
Náhle přihodilo se nevídané
Anna jednoho z holubů oslovila
a on k ní okamžitě přispěchal
jak poslušný pejsek
Odehrál se tak ojedinělý úkaz
jakého příroda kdy byla přímým svědkem
ten půvabný kontakt lidské a zvířecí říše
se navždy zapsal do srdcí dvou duší
duší jež neodmítaly dále život přijímati s pokorou
a těšit se z jeho darů
Poučme se i my z této kratičké básně
buďme v nouzi druhým nápomocni
a za to očekávejme boží odpověď
kdy dostane se nám jí vrchovatě
za naše dobré činy
jež navždy smažou krutým osudem nastolené viny