Category Archives: Povídky

I.   Potkáme se spolu v roce 2050. Souhlasíte? Bohužel s vámi nemohu sympatizovat. A proč pak ne? Neboť nade mnou visí Damoklův meč. Zajímavé, já nad sebou žádný meč nevidím viset. Tak se podívejte lépe, při troše soustředění ho … Continue reading →

Jaké je to milé, přemilé, když se Jana Marková na mě zase usmívá a nesoptí výbuchy hněvu. Jak toto však podat, aby to nevyznělo jako jedno velké klišé? Neboť hněv, to je něco, co je lidem napříč generacemi dobře známé, … Continue reading →

Když sestupujeme po zámeckých schodech, obvykle vždy nenarazíme na někoho známého, pokud se tedy přímo nejedná o člena turistické skupinky, jíž náleží i naše maličkost. Já ale takové štěstí měl. A ihned také z mé strany došlo na sejmutí klobouku … Continue reading →

Nemám rád katastrofické filmy. Nahánějí mi hrůzu. Upřednostňuji význam lidských duší. Letadlo přeci nemusí nutně spadnout z nebes na Zem a roztříštit se o ni. Když o tomto fenoménu přemýšlím, kolikrát si říkám, zda-li mi život stojí za žití. Jenže … Continue reading →