Category Archives: City Means II. – Město plné dialogů

„Chci, abys věděla, že se na tebe nezlobím. Chápu, že to máš těžké.“ To se Ema a Elke již nějakou tu chvilku, doposud mlčky, loudaly lesem a postupně oklepávaly z antisympatií k neblaze proslulé profesorce Daně Moronové. Ono pomyslné shazování … Continue reading →

Ema polykala naprázdno. Celá se klepala. Takhle rozzlobeného Pavla Haufnera ještě nikdy nezažila. Díval se na ni, jako by ji chtěl na místě uškrtit. Pauza v jeho mluvě však nesignalizovala, že jeho vztek nadobro skončil (právě totiž silně oddechoval), naopak, … Continue reading →

Ema přešla na protější stranu k oknu. Dívala se teď z něj ven na hřiště, jako by šlo o poslední den před její popravou. Když zavřela oči, skutečně něco na ten způsob před sebou viděla. Živě si představovala, jak na … Continue reading →

Úterní ráno za moc nestálo: slabě poprchávalo a vzduchem se pokusil hýřit první mocnější podzimní chlad. Venkovní ulice pravděpodobně ještě stále zely prázdnotou – to znamenalo: nikde žádní studenti, jen možná pár zbloudilců z řad dospělých, chvátajících za svými časnými … Continue reading →