Albert Rupert doposud neporozuměl svému životu. A rovněž nechápal, jak většina lidí dokola může tvrdit, že život je krásný. Co krásných filmů na toto téma již bylo natočeno, nemluvě o nespočtu divadelních adaptací. Avšak Albertovi to všechno připadalo jako jedno velké klišé. Cožpak ti, co to v jednom kuse tvrdili, nikdy nečetli noviny a neshlédli televizní aktuality? A proč to tak ti lidé takto navenek interpretovali, když i jimi zmíněné divadelní adaptace a filmové počiny v sobě nesly tolik hořkosti?
A tak Albert rovněž zahořkl a jeho dávný pozitivní nadhled viděný očima bezstarostného klučiny byl tentam. Už nehodlal vícero cestovat, poznávat svět a kochat se jeho krásami. A když tak o tom takto Albert přemítal, jaképak to vlastně byly krásy? Ne, o žádnou krásu se tehdy nejednalo, jen o pouhý sebeklam, protože ta usměvavá tvář v Torontu náležící Julii Kavánkové jen nevědomky maskovala onu smutnou událost v podobě její pozdější autonehody. Na co tedy zemřu já, tázal se nyní sám sebe Albert a usilovně se přitom snažil na tuto otázku sám sobě neodpovídat. Avšak i tak, jedna věc je pro něj tímto definitivně vyřešena: již žádné další cestování do dalekých končin, neboť je to tuze nebezpečné.
Avšak čím více se člověk brání výzvám osudu, tím pravděpodobnější je, že si ho jeho cesty samy najdou. A tak již o měsíc později Albert zase seděl v letadle, tentokrát na lince Praha – Egypt. Byl pověřen stavbou mostu jako jeden z najatých dělníků, a protože nutně potřeboval peníze, nemohl si nabídku dovoliti odmítnouti.
Let Albert neměl nijak zvlášť příjemný, znepříjemňoval si ho však výhradně on sám. Zatímco jeho spolupracovníci básnili o kráse Afriky, on v ní spatřoval jen odraz všeho zlého. Těžko říci, jestli u něj větší hrůzu vzbuzovaly nemoci typu malárie, tyfu či útoky predátorů jako lev, král zvířat. A ani na stavbě se Albertovi nevedlo o mnoho lépe: někde něco někomu upadlo a on už si u dotyčného představoval velká zranění, někde v buši něco zašustilo a on už před sebou viděl běžet právě onoho hladového lva.
A pak, asi o týden později, na jednoho takového statného Albert skutečně narazil. Byl v buši zcela sám, odtrhnutý od civilizace, a lev, zdálo se, také, pro změnu odtrhnutý od své smečky. Albert si tak v tu chvíli mohl jen vyčítat své fantazírování o krutostech planety Země, právě to ho zavedlo na míle daleko od jeho kmenové civilizace. A teď tu byl vydán na pospas přírodě a nemilost jeho vládnoucímu králi. Co by na tuto situaci asi řekla ona Julie? Dala by jí přednost před klasickou autonehodou, nebo by neměnila?
Ale lev, jako by se neměl k tomu osudovému skoku a ani necenil své krvelačné zuby. Tvářil se, jako by viděl člověka poprvé v životě.
„Pokud mě chceš usmrtit, učiň tak prosím rychle a především bezbolestně,“ prosil Albert lva. Ten však jako by mu opravdu naslouchal.
„Usmrtit? Co to přesně znamená?“ opáčil po chvilce tápání lev.
Albert ztrápeně pokleslou hlavu v úžasu opět pozvedl.
„Co to slovo znamená?“ zopakoval lev.
„To je, jako když ty se odhodláš někoho zardousit z důvodu hladu,“ opáčil Albert.
„A ten hlad znamená konkrétně co?“ vyptával se lev dál, jako by místo po soustu prahl po vědění.
„V tvém případě to je touha po čerstvém masu, to proto, abys nezahynul,“ vysvětlil mu Albert a pro lepší pochopení to i názorně předvedl.
Lva to nevyvedlo z míry, vše pozorně pozoroval a pak konstatoval: „Zvláštní jste, vy lidé.“
„Možná bys to takto neříkal, kdybys nás znal lépe. Také mi máme celou řadu vlastností, kterých byste si vy, tvorové ze zvířecí říše, mohli cenit a vážit. Jen nám k tomu dát příležitost,“ uvedl Albert velice opatrně, neboť to klidně lvovi mohlo vyznít i tak, že si pro samou nenažranost nevidí ani na špičku svého nosu. Lev však nedal najevo odpor.
„Asi tak před hodinou jsem pozřel jednoho potomka z té tvé lidské říše.“
I když lev stále k Albertovi promlouval poklidně, toho jeho nynější slova přeci jen vyděsila.
„Zabil mi totiž družku a to se neodpouští,“ doplnil lev a Albertovi se zase o něco ulevilo; on přeci není žádným pytlákem ale pomocným dělníkem na stavbě mostu a v tom je přeci velký rozdíl. Ovšem tam, kde vládnou zvířata, je (ne)psanou tradicí, že se ctí jiné verdikty. A tento navíc náležel tomu, jemuž lidská říše přezdívala král zvířat.
„Nechám tě jít, lidská bytosti. Nezdá se mi, že bys mi chtěl ublížit. Dokonce jako bych v tvých očích zahlédl slzu, která zřejmě náležela mé zesnulé choti.“
„Kdysi jsem znal dívku, jíž potkal podobně nemilý osud,“ doplnil Albert a kolem lva normálně prošel. Ten za ním ještě vyslal poslední oční signál, v němž se zračilo pochopení.
Onehdy to byl pro Alberta opravdu nevšední zážitek, který byl zajímavý i tím, že Albert a lev spolu svedli hovor ryze pomyslný, to jest každý si podvědomě uvědomoval slova toho druhého. Zkrátka, nejen tygr ale i lev někdy dokáže opustit od agrese a navenek projeví pochopení.
-
Nejnovější příspěvky
- Aktuální oznámení: sbírka nových básní
- Na prahu nového milénia (báseň)
- Tom Patrick: článek v nymburském deníku
- Tom Patrick a povídání o jeho tvorbě
- Kapitola 22 – Četné dochované hlášky nejen z řad mochnického studentského a profesorského sboru, ale i takzvaných domácích lavic (nová restaurovaná verze s obrázky!)
Rubriky
- City Means (214)
- City Means – město plné rozmanitostí (14)
- City Means V – Město plné zázraků (17)
- Flying antasy (15)
- Jádro jakosti Martina Jabkeniče (27)
- Jádro jakosti Martina Jabkeniče – ucelený příběh (28)
- Jádro jakosti Martina Jabkeniče – závěrečný epilog (3)
- Martin Jabkenič (sbírka básní) (35)
- Martin Jabkenič (sbírka básní) – ucelený příběh (36)
- Martin Jabkenič (sbírka básní) – závěrečný epilog (5)
- Melodické pochutiny Martina Jabkeniče (36)
- Melodické pochutiny Martina Jabkeniče – ucelený příběh (36)
- Mix (179)
- Povídky (50)
- Mé magnetické pole (21)
- Tygr nechce být agresivní (29)
- Psanec Vandy Harden (28)
- Trnité růží (30)
- Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora (27)
- Zpravodaj (35)
Nejnovější komentáře
Nové kapitoly mailem
Archivy
- Září 2024 (5)
- Srpen 2024 (4)
- Červenec 2024 (5)
- Červen 2024 (4)
- Květen 2024 (4)
- Duben 2024 (5)
- Březen 2024 (1)
- Únor 2024 (8)
- Leden 2024 (10)
- Prosinec 2023 (5)
- Listopad 2023 (9)
- Říjen 2023 (9)
- Září 2023 (8)
- Srpen 2023 (9)
- Červenec 2023 (9)
- Červen 2023 (8)
- Květen 2023 (5)
- Duben 2023 (4)
- Březen 2023 (4)
- Únor 2023 (4)
- Leden 2023 (5)
- Prosinec 2022 (4)
- Listopad 2022 (4)
- Říjen 2022 (5)
- Září 2022 (4)
- Srpen 2022 (5)
- Červenec 2022 (4)
- Červen 2022 (4)
- Květen 2022 (5)
- Duben 2022 (4)
- Březen 2022 (4)
- Únor 2022 (4)
- Leden 2022 (5)
- Prosinec 2021 (5)
- Listopad 2021 (6)
- Říjen 2021 (8)
- Září 2021 (9)
- Srpen 2021 (9)
- Červenec 2021 (8)
- Červen 2021 (9)
- Květen 2021 (9)
- Duben 2021 (8)
- Březen 2021 (10)
- Únor 2021 (8)
- Leden 2021 (8)
- Prosinec 2020 (9)
- Listopad 2020 (9)
- Říjen 2020 (8)
- Září 2020 (9)
- Srpen 2020 (8)
- Červenec 2020 (4)
- Červen 2020 (5)
- Květen 2020 (4)
- Duben 2020 (4)
- Březen 2020 (5)
- Únor 2020 (4)
- Leden 2020 (4)
- Prosinec 2019 (5)
- Listopad 2019 (4)
- Říjen 2019 (4)
- Září 2019 (5)
- Srpen 2019 (4)
- Červenec 2019 (5)
- Červen 2019 (4)
- Květen 2019 (4)
- Duben 2019 (5)
- Březen 2019 (4)
- Únor 2019 (4)
- Leden 2019 (4)
- Prosinec 2018 (5)
- Listopad 2018 (4)
- Říjen 2018 (5)
- Září 2018 (4)
- Srpen 2018 (4)
- Červenec 2018 (5)
- Červen 2018 (4)
- Květen 2018 (4)
- Duben 2018 (5)
- Březen 2018 (4)
- Únor 2018 (4)
- Leden 2018 (5)
- Prosinec 2017 (4)
- Listopad 2017 (4)
- Říjen 2017 (5)
- Září 2017 (4)
- Srpen 2017 (4)
- Červenec 2017 (5)
- Červen 2017 (4)
- Květen 2017 (5)
- Duben 2017 (4)
- Březen 2017 (4)
- Únor 2017 (4)
- Leden 2017 (5)
- Prosinec 2016 (4)
- Listopad 2016 (4)
- Říjen 2016 (5)
- Září 2016 (4)
- Srpen 2016 (5)
- Červenec 2016 (4)
- Červen 2016 (4)
- Květen 2016 (5)
- Duben 2016 (4)
- Březen 2016 (4)
- Únor 2016 (5)
- Leden 2016 (4)
- Prosinec 2015 (4)
- Listopad 2015 (5)
- Říjen 2015 (4)
- Září 2015 (4)
- Srpen 2015 (5)
- Červenec 2015 (4)
- Červen 2015 (4)
- Květen 2015 (4)
- Duben 2015 (4)
- Březen 2015 (5)
- Únor 2015 (4)
- Leden 2015 (6)
- Prosinec 2014 (5)
- Listopad 2014 (4)
- Říjen 2014 (4)
- Září 2014 (5)
- Srpen 2014 (4)
- Červenec 2014 (4)
- Červen 2014 (5)
- Květen 2014 (4)
- Duben 2014 (4)
- Březen 2014 (4)
- Únor 2014 (4)
- Leden 2014 (4)
- Prosinec 2013 (5)
- Listopad 2013 (4)
- Říjen 2013 (4)
- Září 2013 (5)
- Srpen 2013 (4)
- Červenec 2013 (5)
- Červen 2013 (4)
- Květen 2013 (4)
- Duben 2013 (5)
- Březen 2013 (1)
- Únor 2013 (4)
- Leden 2013 (4)
- Prosinec 2012 (5)
- Listopad 2012 (5)
- Říjen 2012 (5)
- Září 2012 (4)
- Srpen 2012 (4)
- Červenec 2012 (5)
- Červen 2012 (4)
- Květen 2012 (4)
- Duben 2012 (6)
- Březen 2012 (4)
- Únor 2012 (5)
- Leden 2012 (10)
- Prosinec 2011 (9)
- Listopad 2011 (4)
- Říjen 2011 (5)
- Září 2011 (5)
- Srpen 2011 (7)
- Červenec 2011 (5)
- Červen 2011 (7)
- Květen 2011 (3)
Základní informace
Povídka inspirovaná skutečnou událostí, která se rovněž stala v Africe, kdy dělníky pracující na stavbě mostu v noci přepadla smečka lvů a připravila je o život. Toto je tedy její poetičtější verze, která se zároveň zamýšlí nad tím, jak by to pro lidi a “druhou stranu” asi bylo navenek nejpřijatelnější.