Tygr nechce být agresivní (14)

Doktor Gerhard přecházel po své pracovně a soustavně hloubal. Nemohl si pomoct, ten nápad mu prostě přišel revoluční. Tak proč tento názor nesdílejí i ti, co jsou považováni za vědce? Důvod to byl prostý – chyběl praktický důkaz.
„Ale ten důkaz tu klidně mohl být už dávno, stačilo mu jen po staletí, co je svět světem a lidstvo lidstvem, věnovat dostatečnou pozornost,“ dušoval se pokaždé doktor Gerhard, když o onom problému s promovanými vědci diskutoval.
„Tak proč s tím už konečně nepřijdete vy sám, pane doktore?“
„Pravda, pořád nám o tom básníte, a přitom byste něco takového zajisté svedl sám i bez věděcké praxe.“
„No a my bychom se pak alespoň zase v klidu mohli věnovat našemu vlastnímu bádání.“
Po takových výrocích pak vzduchem občas létaly nejen facky, ale i talíře či číše, to jak se doktor Gerhard zlobil na své kolegy, neboť se domníval, že se mu těmi výroky pokaždé nehorázně vysmívají do očí. A to pak následovalo:
„S tím Gerhardem už nikdy nechci přijít do styku!“
„Pozor na něj, je to vyšinutý blázen!“
„Proč se jen takovýto člověk musel narodit?“
Jenže doktor Gerhard se za žádného blázna nepovažoval, neoblomně soudil, že ona myšlenka, kterou se vědcům tak zarputile snažil vnutit, šílená rozhodně není. Jen mít zkrátka příležitost to nějakým způsobem dokázat.
A tu se mu naskytla možnost rozhovoru pro jeden nejmenovaný avšak významný časopis. Zde jsou některé výňatky z něj citované:

REDAKTOR: Vypadáte poněkud přepadle.
GERHARD: Zrovna tohle odmítám jakkoliv komentoval.
R: Přejdu tedy k věci. Abych se přiznal, stále nerozumím oněm hádkám s renomovanými vědci. Prý ten váš objev má co dělat s parfémy a tělovými šampony?
G: Tak vám to bylo „kýmsi“ sděleno?
R: Ano, přesně takto.
G: Je tedy čas na rozumné upřesnění. Jak bych jen začal? Asi takto: stále se mluví o míru, o tom, jak něčeho takového bezpečně docílit. Něco takového však není v lidských silách.
R: Vy ale přesto víte, jak něco takového zařídit, je to tak?
G: Mám jisté vize.
R: Rád si je vyslechnu.
G: A budete mě přitom, stejně jako ti ostatní, považovat za blázna, že?
R: Ne, nebudu, máte mé slovo.
G: Dobrá, tedy. Všeobecně se považuje, že právě parfémy či pěnové koupele mají na lidi pozitivní účinky. Proč to tedy nezařídit tak, aby ho nepociťovali pouze navenek, ale i uvnitř svých myslí? Předpokládám, že mi už částečně rozumíte?
R: Ne tak docela. Z toho, co jste mi zatím pověděl, je mi jasné pouze jedno a to, že lidskou mysl upřednostňujete před lidským tělem.
G: Ano, právě lidská mysl jako taková mě láká ze všeho nejvíc, je nejen studnicí vědomostí, ale slouží i k přehrávání událostí, o nichž člověk v určitý okamžik přemítá a moc dobře ví, že ono pomyslné přehrávání má plně ve své moci. Jen jedno podstatné mu schází k naprosté dokonalosti.
R: A co to je?
G: Vy sám to zajisté tušíte.
R: Bohužel vás nyní zklamu, ale netuším. Co je to tedy?
G: Přeci živý obraz.
R: Jak tomu tedy mám správně rozumět?
G: Na tom není nic těžkého k pochopení. Prostě si dáte uvolňující sprchovou koupel, naplno zapojíte své vnitřní smysly a vše, nač právě myslíte, uvidíte jakoby živě a co je rovněž důležité, navíc se toho všeho stanete i živou součástí. To vše bude trvat po dobu účinnosti oněch relaxačních výrobních produktů, které jsou za tímto účelem vyrobeny.
R: Vskutku zajímavé. Připomíná mi to výňatek z nějaké sci-fi povídky či přímo vědeckofantastického filmu.
G: Přesně takovou odpověď jsem od vás, pane redaktore, očekával. Ale proč se tomu divit, že? Hlavně že si upíři v naprostém klidu do obchodu zajdou koupit uměle upravenou lidskou krev a cvoci ve zvláštních skafandrech se prohánějí vesmírem v létajících autech jako by se nechumelilo. A ještě to jistá početná skupinka lidí nazývá kultem!
R: Promiňte, že vám do toho vstupuji, ale já jsem kolem sebe nic z toho, co jste tu právě uvedl, nezaznamenal.
G: Tak se, pane redaktore, zkuste podívat na oblohu, nebo nahlédněte do lednice, a pak mi třeba konečně dáte zapravdu.

Následně ze strany redaktora proběhl daný průzkum…

R: Bohužel, nikde jsem na nic z toho, co jste tu před chvilkou jmenoval, nenarazil.
G: Ani v té lednici?
R: Asi vás zklamu, ale nikde jsem stopu po létajícím talíři či plechovce s logem upíra vážně neobjevil.
G: Ale no tak, pane redaktore, i naprostému anti-znalci sci-fi a hororů je naprosto jasné, že nic z toho, co jsem tu prve jmenoval, ještě světlo světa nespatřilo, a také je navýsost více než pravděpodobné, že nespatří. Svým nynějším přístupem jsem pouze poukazoval na jistý druh zvrhlé fantasmagorické zábavy.
R: Ach tak. A vy byste si v blízké budoucnosti prostě přál vlastnit cosi, co by lidstvo, od této vámi jmenované zvrhlé fantasmagorické zábavy, natrvalo přinutilo odvrátit pozornost. A tím je směs sprchových extraktů, které mají až nezvykle blahodárný účinek na lidskou mysl a to v tak silné koncentraci, že umožňují vnitřní lidské pochody vnímat, jako by šlo o čistě skutečné události, jakoby probíhající v čistě reálném světě.
G: A ještě jedno s tím lze dát do přímé spojitosti a to užívání drog? Proč se stále z novin, časopisů a internetu v jednom kuse rojí články pouze o jejich škodlivosti? Některé drogy vyvolávají pouze halucinace, jiné ale jdou mnohem dál: přímo zabíjejí! A proto se za svého života neustále sám sebe ptám: cožpak se nedají vyvinout i drogy takové, které pocitově neovládají člověka, ale naopak člověk pocitově ovládá je?
R: Ano, tato vámi vyslovená myšlenka je velice zajímavá.
G: Ale jděte, pane redaktore, zase to říkáte tak nějak nanicovatě. Stejně, jako ti ostatní, čekáte, až vám takový vzácný přípravek spadne, jak se všeobecně říká, sám od sebe přímo do klína. A pak už se budete s ostatními donekonečna jen přít o to, kdo měl ty nejkrásnější snové zážitky. Ale proč něco takového s předstihem hned vychvalovat, když něco takového prozatím běžnému lidskému konzumentovi není dostupné?
R: Nemusíte se snad hned rozčilovat. Jen mi pořád jaksi nejde na rozum, proč jste tu nyní hovořil o drogách a přitom mi tu celou dobu líčíte, jak významné jsou relaxační koupele?
G: Samozřejmě, neboť jedno s druhým neomylně souvisí, jak jsem prve naznačil. Nejeden člověk dá po hektickém dni přednost právě koupelím, nevidím tedy důvod začít s experimenty právě zde, ale rovněž tak i v oblasti halucinogenních drog.
R: Velice bohulibá slova.
G: Opět mi dáváte neskrývaně najevo, pane redaktore, že mi nerozumíte. Ne, ta přetvářka vám prostě nejde zamaskovat. A přece vím o jednom potenciálním zájemci, jenž by můj potenciální objev ocenil.
R: A kdo to je, tedy jestli se mohu zeptat?
G: Vaše žena, pane redaktore. Netrpí snad jakýmisi zvláštními představovými výjevy? Jak že se tomu říká: duševní porucha či dokonce ztráta osobnosti? A přitom by třeba na tom nemusela být vaše žena tak špatně, kdyby mé hypotézy vědci konečně začali brát vážně.

…

A tak se i onehdy doktor Gerhard dočkal nového konfliktu, neboť vstupovat někomu čistě do soukromí, to se prostě nevyplácí. Jenže co když si ta slova onen redaktor jen špatně vyložil?