Dva mladíci v jednom parném dni uprostřed léta posedávali v parku Johna Lenedyho.
„Tak tvůj otec prý nakonec nevyhrál, to je mi líto,“ ujal se řečnění jako první Rick.
„Mně to tedy není líto ani trochu, to mi věř,“ odpovídal takto suverénně Thomas.
„Vážně?“ podivil se tomu Rick.
„Ano, vážně. Post prezidenta, to rozhodně není žádný med,“ uvedl Thomas.
„Ale těch výhod?“ oponoval Rick.
„A jakých, prosím tebe?“ mínil Thomas. „Že se nastěhuji do toho VELKÉHO DOMU a budu si tam snad žít jako král?“
„A proč by ne? To by pro nejednoho smrtelníka přece byla životní výhra, něco jako v loterii jeden milion godanů,“ poznamenal Rick významně.
„A co kdyby můj otec coby prezident náhodou pohořel?“ přistupoval k tomu Thomas takto. „Díky, Ricku, ale opravdu o to nemám zájem.“
„To já bych třeba ten zájem měl, vždyť taková šance se obyčejnému smrtelníkovi naskytuje možná jen jednou za život.“ Bylo znát, že Rick opravdu zvažuje jisté možnosti výhod.
„Máš smůlu, Ricku, Moris Jefferson už se ve VELKÉM DOMĚ zabydluje,“ informoval ho věcně Thomas, „takže je jen otázkou, na jak dlouho. Pokud dodrží, co ve svém volebním programu sliboval, zcela logicky mu to u lidí zvedne popularitu. Jenže všechny ty sliby se mu dost těžko podaří splnit.“
„Co ty víš, třeba ten Jefferson má do detailu propracovaný plán, jenž obsahuje dopodrobna vypracované analýzy k jejich dosažení,“ zastával názor Rick.
„Především by v těch analýzách měl mít zaznamenanou kouzelnou formulku, udávající, kterak z velké části či nejlépe úplně zbavit naši zemi dluhu v hodnotě dvou bilionů godanů,“ uvedl Thomas. „Pokud se mu něco takového povede, o čemž z hloubi duše pochybuji, osobně mu pošlu hlas do voleb o příštího prezidenta.“
„To je na tom naše země vážně tak hrozně? Když jsme spolu dávali řeč minule, tak jsi mi tvrdil, že to státní manko činilo asi jenom okolo pouhého bilionu a půl godanů.“ Na Rickovi teď bylo znát, jak postupně k prezidentské funkci začíná zaujímat zcela jiný postoj.
„No já osobně zastávám názor, že to v téhle chvíli je už o dost víc a to dva a půl bilionu godanů,“ prorokoval Thomas, čímž ohromeného Ricka teprve dostal. A stejně tak i tím, že to tentokrát vyslovil téměř šeptavě. Jako by se Thomas obával, že je snad někdo, dobře skrytý tam za lavičkou v roští, odposlouchává z bulvárního deníku THE NEW YEAR TIMES.
„Tak proč se do toho prezidentování tvůj otec a ten Jefferson vlastně tolik hrnuli? Vždyť to je učiněná sebevražda,“ zašeptal to teď sotva slyšitelně i Rick a tím dal Thomasovi jasně najevo, že i on se definitivně rozloučil s myšlenkou věčné slávy coby hlava státu jménem I.S.A. (Independente States of Amerina), načež se také za sebe v obavách otočil.
„Proč o ten prezidentský post oba tak moc stáli? Pravděpodobně aby si vysloužili nesmrtelnost, pokud by se tedy jednomu z nich podařilo uspět a získat ho, s tím, že se na tu astronomickou zadluženost za jejich případného vládnutí nikdy nepřijde a vejde v platnost až tehdy, co by si užívali prezidentský důchod a zem řídil už někdo úplně jiný, na něhož by pak definitivně padlo obvinění z bankrotu,“ zastával názor Thomas.
„Tak to abychom se radši co nejdřív vystěhovali odtud pryč někam jinam, co ty na to?“ dospěl Rick k jistému možnému závěru.
Ovšem Thomas přišel s novou varovnou alarmující zprávou, kterou otiskli i v THE NEW YEAR TIMES: „Ostatní země na tom nejsou o nic líp než my, takže by nám to stejně moc nepomohlo. Snad jsi slyšel už o tom, co se před týdnem stalo v Řecku?“
„Jo, myslíš ten celostátní bankrot? Hrozná věc,“ přisvědčil Rick. „Takže to tedy nebude trvat dlouho a i nás co nevidět potká něco podobného, pokud s tím zavčas něco neuděláme,“ dodal.
„Tohle je výhradní starost politiků. Jenže těch je jedna celá velká horda, kdežto prezident pouze jeden. A právě na jeho hlavu se snesou všechna obvinění, pokud k tomu bankrotu opravdu dojde,“ řekl zcela vážně Thomas a vlastně tak trochu i s úlevou, když už bylo jasné, že jeho otec coby hlava státu vládnout nebude. Alespoň se tedy vrátí na své staronové místo šerifa, kde na jeho funkci budou naléhat maximálně místní občané města NORTON, načež on, Thomas, bude konečně prožívat o něco méně rušnější život než ten v posledních měsících, za což mohly právě otcovy různé volební mýtinky založené na podporu jeho prezidentské kandidatury.
A Rick to vlastně závěrem podal nesrozumitelněji, když prohlásil: „Vlastně máš pravdu, takhle to asi opravdu bude nejlepší, alespoň nám nikdo nebude zbytečně mluvit do výběru našich partnerek. Když už jsme u toho, co dnes večer podniknout jednu společnou 4 SHOW?“
„Proč ne? Já si čas rozhodně udělám a Molly, jsem si jist, že té to taktéž nebude činit potíže,“ souhlasil s návrhem Thomas.
„No a já hned teď vyzvednu Ritu a sejdeme se… co v sedm u MC RONALDS?“ navrhl Rick.
„Fajn, budeme tam,“ nenamítal Thomas nic proti tomu.
„Tak tedy v sedm u RONÁČE. A společně tam oslavíme porážku tvého otce v prezidentských volbách a díky tomu tak tvou znovu nabytou svobodu,“ oznámil povzneseně Rick.
„Tak zatím,“ opětoval Thomas jeho pouze dočasný pozdrav na rozloučenou.