- Já nepoznal dívku hezčí než-li Elišku
- po heřmánku voněla
- celá – celičká
- Složil jsem pro ni básničku
- jest plná zamilovaných slov
- že by láskou dokázala přenášeti mraky hor
- Já pomoci si nemohu
- miluji ji stále více
- jak muž ženu milovati může
- Co se mnou zmůže
- že přítele věrného má
- po heřmánku vonící Eliška
- dívka rusovlasá
- Já bojovat o ni budu
- s osudem bitvu svedu
- dokud nepadne mi kolem krku
- a nezasype smrští vášnivých polibků
- Dnes se s ní uvidím
- právě dnes!
- SEliškou vonící po heřmánku
- Opětuje konečně moji lásku?
- Ne, já nevzdám se tě
- Eliško rusovlasá
- i kdybys mě třebas
- stokrát odmítnouti musela
- Já půjdu náhodou kolem
- kdy posečkám v přítmí
- před tvým rodným domem
- leč před tím však ještě
- kytici růží po poštmistrovi pošlu v naději
- že dočkám se příznivé odpovědi
- Odpovědi na mé toužebné přání
- že přítele opustíš
- posléze staneš se moji dívkou
- a později .. i paní mojí!
- Eliško rusovlasá
- krásko po heřmánku vonící
- Jak překrásně to tvé jméno zní
- A ta vůně?
- Vždy mne tak mocně omámí
- kdy i půdu pod nohama ztrácím
- a k oblakům vznáším se
- Buď tedy od té dobroty
- a doprovoď mne na cestě životní
- na cestě za věčným štěstím
- Eliško rusovlasá
- dívko po heřmánku vonící
- ojedinělá krásko
- již stojíš mi za hřích
- To přeji si z celého srdce já
- tvůj tajný ctitel
- po tobě bezmezně toužící
- jenž vše na světě udělá
- aby tě šťastnou konečně učinil
- Jednou provždy
- Ucelený příběh (kniha s názvem: Martin Jabkenič – sbírka básní)
- ČÁST 1
- Malíř a jeho krátký krušný život – Obraz (1) – Ona a On (28)
- Na počátku našeho vyprávění malíř portrétuje labutě a dané obrazy považuje za jedny ze svých nejzdařilejších (1). Oživují v něm vzpomínky na ženu jménem Marie, do níž se kdysi zahleděl a jež mu zlomila srdce (2). Ona žena ne vždy prožívala šťastný život. Okamžiky nepopsatelného strachu jí způsobilo její jediné dítě poté, co zcela náhle vážně onemocnělo. Jeho následná záchrana a uzdravení pak měly nádech nadpozemského tajemna, neboť se tak stalo za přispění posvátné sošky Ježíška (3). Malíř toho večera usíná a zdá se mu sen o neobvyklém páru, jenž i přes jisté překážky naplnil svůj život láskou a štěstím (4). Právě to rozhodne a i dotyčný se rozhodne vydat hledat svoji osudovou lásku, když ta předtím neodpověděla na jeho dopis, v němž se jí vyznával ze svých niterních citů (5). Po měsících hledání se malíři podaří vypátrat dům, v němž jeho vyvolená údajně měla bydlet. Dům však zeje prázdnotou a co více, má se v dohledné době bourat, čemuž na poslední chvíli zabraňují památkáři a následně archeologové, jež zde začnou provádět svůj výzkum (6). Malíř se nevzdává a dál doufá ve shledání s Marií. Bohužel se však záhy od jednoho z bývalých nájemníků domu dozvídá onu smutnou zprávu a sice že ta nedávno zemřela. Navíc prý celý život Marie byla plně oddána svému muži, vojákovi, s nímž sdílí společný hrob, jak zase pro změnu uvádí v dojemném vzpomínkovém příběhu jistý pamětník (7). Onen pamětník rovněž malíři vypráví dojemný příběh, jenž onen voják údajně prožil, když byl nucen bojovat v nedávné válce, kdy se mu na jejím sklonku zjevila holubice coby symbol míru a on tak bojů, coby jeden z posledních, zanechal a vrátil se domů ke své milé (8). Malíře onen příběh chytne za srdce a společně s pamětníkem si postěžují na svět a jeho krutosti (9).
- Proč jen proč nepokoje vládnou světu
- a lidé navenek tváří se
- že tak je to správně?
- Proč jen proč k sobě zlí jsme
- a druhým závidíme jejich štěstí
- jenž vlastní vůlí sami naplnit nedokážeme?
- Proč jen proč přítele obětujeme
- za lepší život na úrovni
- aniž bychom skromnost přijali
- a onoho přátelského pouta si naopak vážili?
- Proč jen proč v penězích se utápíme
- a přitom nelitujeme těch
- jenž v prachu a bídě přežívají
- mnohdy na okraji společnosti?
- Proč jen proč němé tváře vybíjíme
- pro potěchu svojí vlastní
- a surovostí při tom nešetříme
- namísto lidskosti a lásky
- jíž by si od nás zasloužily?
- Proč jen proč tápeme v nejistotách
- neúspěchy sžíráme se
- a štveme naši mysl proti smyslu bytí
- jež je pro nás neúnosné?
- Proč jen proč smutku propadáme
- když zhoubná nemoc udeří znenadání
- a smrt tak vábí nás do svých spárů
- místo toho aby plné naše zdraví oslavováno bylo?
- Proč jen proč se za pány světa považujeme
- a srážíme ho na kolena svými činy?
- Proč naopak nevážíme si jeho ojedinělosti
- v podobě vod, hor, luk a jiných skvostů
- jež lidstvu nabízí plnými hrstmi?
- Proč jen proč si tyto a jiné otázky stále dokola pokládáme
- když na ně mnohdy správně reagovat neumíme
- či dokonce reagovat nechceme?
- Proč jen proč?
- Ucelený příběh (kniha s názvem: Martin Jabkenič – sbírka básní)
- ČÁST 1
- Malíř a jeho krátký krušný život – Obraz (1) – Ona a On (28)
- Na počátku našeho vyprávění malíř portrétuje labutě a dané obrazy považuje za jedny ze svých nejzdařilejších (1). Oživují v něm vzpomínky na ženu jménem Marie, do níž se kdysi zahleděl a jež mu zlomila srdce (2). Ona žena ne vždy prožívala šťastný život. Okamžiky nepopsatelného strachu jí způsobilo její jediné dítě poté, co zcela náhle vážně onemocnělo. Jeho následná záchrana a uzdravení pak měly nádech nadpozemského tajemna, neboť se tak stalo za přispění posvátné sošky Ježíška (3). Malíř toho večera usíná a zdá se mu sen o neobvyklém páru, jenž i přes jisté překážky naplnil svůj život láskou a štěstím (4). Právě to rozhodne a i dotyčný se rozhodne vydat hledat svoji osudovou lásku, když ta předtím neodpověděla na jeho dopis, v němž se jí vyznával ze svých niterních citů (5). Po měsících hledání se malíři podaří vypátrat dům, v němž jeho vyvolená údajně měla bydlet. Dům však zeje prázdnotou a co více, má se v dohledné době bourat, čemuž na poslední chvíli zabraňují památkáři a následně archeologové, jež zde začnou provádět svůj výzkum (6). Malíř se nevzdává a dál doufá ve shledání s Marií. Bohužel se však záhy od jednoho z bývalých nájemníků domu dozvídá onu smutnou zprávu a sice že ta nedávno zemřela. Navíc prý celý život Marie byla plně oddána svému muži, vojákovi, s nímž sdílí společný hrob, jak zase pro změnu uvádí v dojemném vzpomínkovém příběhu jistý pamětník (7). Onen pamětník rovněž malíři vypráví dojemný příběh, jenž onen voják údajně prožil, když byl nucen bojovat v nedávné válce, kdy se mu na jejím sklonku zjevila holubice coby symbol míru a on tak bojů, coby jeden z posledních, zanechal a vrátil se domů ke své milé (8).
