- Žil kdysi mladý muž jménem Will Terner
- jenž vlastnil jmění nevyčíslitelné hodnoty
- avšak osudným se mu stalo poté
- co lupiči jej o něj obrali a posléze zabili
- Leč dostihl je trest spravedlivý
- to když o lup hodlali se rozděliti
- kdy namísto původní dohody chamtivosti podlehli
- a ta vehnala je do záhuby
- Po týdnu jejich bezvládná těla
- tamní policie objevila
- a ta ihned koronera
- na místo činu povolala
- Koroner využil nepozornosti vyšetřovatelů
- Ternerovo jmění neprávem pak náleželo jemu
- Dlouho se z něj muž však neradoval
- neboť prohlášen byl za maroda
- To Will ho do snů chodil strašit
- hlásal: vzdej se všeho
- nebo tuze zle v životě povede se ti
- I jal se koroner
- jmění co nejdříve zbaviti
- kdy nakázal ženě své:
- Zakopej jej pod starou jabloní
- na pozemku fary Svatých sektářů
- ať ďábel stíhá ji –
- skupinu hříšníků
- Od oné chvíle
- co žena koronera výzvy uposlechla
- jedním neštěstím za druhým
- fara jest zmítána
- Každý ptá se
- jak je to jen možné
- že nemilé zlo
- stíhá Sektáře svaté
- jakožto i jejich přívržence věrné
- Pravda posléze vychází najevo
- že na vině pouze není jen nemocná jabloň
- Pravá příčina toho všeho jest ukryta v zemi
- a proto z ní její obsah
- urychleně vykopán býti musí!
- Posléze do řeky Duny vhozen jest
- se vzkazem: odplav co nejdál, již nás víc neděs
- Odkaz Willa Ternera tak
- nastupuje novou cestu zkázy
- a já zvedám varovně prst
- do světa naléhavě volajíc:
- héj lidi, nenarazili jste na něj čirou náhodou taky?
- Pokud je vám váš život skutečně milý
- na nic rozhodně nečekejte
- a dobrovolně se onoho prokletého jmění
- ve vlastním zájmu neprodleně vzdejte
- Jen tak budete míti záruku
- že teprve až váš skutečný čas přijde
- pochování mírumilovného
- po zásluze dočkáte se
- kde na náhrobku bude stát:
- To byl ten co zde na Zemi žil tuze rád
- Ucelený příběh (kniha s názvem: Martin Jabkenič – sbírka básní)
- ČÁST 1
- Malíř a jeho krátký krušný život – Obraz (1) – Ona a On (28)
- Na počátku našeho vyprávění malíř portrétuje labutě a dané obrazy považuje za jedny ze svých nejzdařilejších (1). Oživují v něm vzpomínky na ženu jménem Marie, do níž se kdysi zahleděl a jež mu zlomila srdce (2). Ona žena ne vždy prožívala šťastný život. Okamžiky nepopsatelného strachu jí způsobilo její jediné dítě poté, co zcela náhle vážně onemocnělo. Jeho následná záchrana a uzdravení pak měly nádech nadpozemského tajemna, neboť se tak stalo za přispění posvátné sošky Ježíška (3). Malíř toho večera usíná a zdá se mu sen o neobvyklém páru, jenž i přes jisté překážky naplnil svůj život láskou a štěstím (4). Právě to rozhodne a i dotyčný se rozhodne vydat hledat svoji osudovou lásku, když ta předtím neodpověděla na jeho dopis, v němž se jí vyznával ze svých niterních citů (5). Po měsících hledání se malíři podaří vypátrat dům, v němž jeho vyvolená údajně měla bydlet. Dům však zeje prázdnotou a co více, má se v dohledné době bourat, čemuž na poslední chvíli zabraňují památkáři a následně archeologové, jež zde začnou provádět svůj výzkum (6). Malíř se nevzdává a dál doufá ve shledání s Marií. Bohužel se však záhy od jednoho z bývalých nájemníků domu dozvídá onu smutnou zprávu a sice že ta nedávno zemřela. Navíc prý celý život Marie byla plně oddána svému muži, vojákovi, s nímž sdílí společný hrob, jak zase pro změnu uvádí v dojemném vzpomínkovém příběhu jistý pamětník (7). Onen pamětník rovněž malíři vypráví dojemný příběh, jenž onen voják údajně prožil, když byl nucen bojovat v nedávné válce, kdy se mu na jejím sklonku zjevila holubice coby symbol míru a on tak bojů, coby jeden z posledních, zanechal a vrátil se domů ke své milé (8). Malíře onen příběh chytne za srdce a společně s pamětníkem si postěžují na svět a jeho krutosti (9). Malíř poté dává na radu onoho pamětníka a pokouší se na Marii coby osudovou lásku zapomenout. Jeho objektem zájmu se stává žena zcela jiná, jmenovitě jistá Eliška, jíž dotyčný vášnivě propadne, stejně jako předtím Marii, a jíž obdobně vylévá své bolestné srdce zasažené amorovým šípem, i když na druhou stranu ví, že jeho nová vyvolená je rovněž šťastně zadaná a tudíž reálný vztah s ní je momentálně naprosto nemožný (10). I přesto, dojde onen malíř konečně v životě onoho spásného štěstí po stránce partnerské? Eliška je v mnohém jako malíř, tedy co se uměleckého zaměření týče. V divadelním provedení je právě uváděna její hra o Srnce a vlkovi, ovšem v onom nenásilném lyrickém provedení, kdy obávaný predátor a jeho potenciální oběť spolu navážou přátelské pouto, namísto toho, aby jeden z nich toho druhého zahubil, jak přírodní zákony káží (11).
- I přišla srnka k prameni
- napít se a nabrat potřebných sil
- Věděla totiž velmi dobře
- že zima neomylně klepe na dveře
- Opodál neslyšně skryt v houští
- predátor si zuby lačně brousí
- na oběť chystá se zaútočit
- letité znalosti šelmy přitom zúročit
- Stala se vám však prazvláštní věc
- na bezbranné srnce nebyla prolita krev
- vlk totiž stranou v poslední chvíli uskočil
- a svou zamýšlenou oběť tak nezardousil
- Kdo se o to přičinil?
- Sám Bůh či rozmarné hříčky přírody?
- Jedno je však podstatné již teď
- a sice že život projednou nebyl promarněn
- Je to tak správně či ne?
- Opravdu význam má
- když jeden vinou
- toho druhého zhyne?
- Pro potěchu či jen proto
- aby si prodloužil život?
- A tak…
- Ceňme si před jistou smrtí uchráněných jedinců
- neboť svět je jinak plný zákeřných zlých činů
- a to nejen v samém srdci zvířecí říše
- nýbrž i v té nelehké říši lidské
- A tak…
- Srnka a vlk v našem příběhu přáteli se stali
- a o místo na Zemi již vícero nebojovali
- Ba co víc!
- Společně ze studánky pili
- aby lačnou žízeň ukojili
- Poté zamířili do domovů rodných
- srnka k vrstevníkům
- obávaný predátor zase ke smečce své vlčí
- Jaké z toho plyne ponaučení?
- Je prostinké…
- Ve fantazii lidské mysli vše spočívá
- neboť když člověk po ruce papír a tužku má
- je na něj se zákonitostmi krátká
- i sama příroda
- Ucelený příběh (kniha s názvem: Martin Jabkenič – sbírka básní)
- ČÁST 1
- Malíř a jeho krátký krušný život – Obraz (1) – Ona a On (28)
- Na počátku našeho vyprávění malíř portrétuje labutě a dané obrazy považuje za jedny ze svých nejzdařilejších (1). Oživují v něm vzpomínky na ženu jménem Marie, do níž se kdysi zahleděl a jež mu zlomila srdce (2). Ona žena ne vždy prožívala šťastný život. Okamžiky nepopsatelného strachu jí způsobilo její jediné dítě poté, co zcela náhle vážně onemocnělo. Jeho následná záchrana a uzdravení pak měly nádech nadpozemského tajemna, neboť se tak stalo za přispění posvátné sošky Ježíška (3). Malíř toho večera usíná a zdá se mu sen o neobvyklém páru, jenž i přes jisté překážky naplnil svůj život láskou a štěstím (4). Právě to rozhodne a i dotyčný se rozhodne vydat hledat svoji osudovou lásku, když ta předtím neodpověděla na jeho dopis, v němž se jí vyznával ze svých niterních citů (5). Po měsících hledání se malíři podaří vypátrat dům, v němž jeho vyvolená údajně měla bydlet. Dům však zeje prázdnotou a co více, má se v dohledné době bourat, čemuž na poslední chvíli zabraňují památkáři a následně archeologové, jež zde začnou provádět svůj výzkum (6). Malíř se nevzdává a dál doufá ve shledání s Marií. Bohužel se však záhy od jednoho z bývalých nájemníků domu dozvídá onu smutnou zprávu a sice že ta nedávno zemřela. Navíc prý celý život Marie byla plně oddána svému muži, vojákovi, s nímž sdílí společný hrob, jak zase pro změnu uvádí v dojemném vzpomínkovém příběhu jistý pamětník (7). Onen pamětník rovněž malíři vypráví dojemný příběh, jenž onen voják údajně prožil, když byl nucen bojovat v nedávné válce, kdy se mu na jejím sklonku zjevila holubice coby symbol míru a on tak bojů, coby jeden z posledních, zanechal a vrátil se domů ke své milé (8). Malíře onen příběh chytne za srdce a společně s pamětníkem si postěžují na svět a jeho krutosti (9). Malíř poté dává na radu onoho pamětníka a pokouší se na Marii coby osudovou lásku zapomenout. Jeho objektem zájmu se stává žena zcela jiná, jmenovitě jistá Eliška, jíž dotyčný vášnivě propadne, stejně jako předtím Marii, a jíž obdobně vylévá své bolestné srdce zasažené amorovým šípem, i když na druhou stranu ví, že jeho nová vyvolená je rovněž šťastně zadaná a tudíž reálný vztah s ní je momentálně naprosto nemožný (10).
