Tradiční vánoční povídka

Vánoční zázrak

Vilemína Kánská se probudila do dalšího deštivého dne. Jak smutné, pomyslela si. Copak toto jsou nějaké Vánoce? Leč i kdyby napadl sníh, nezahojilo by to bolavé rány.

Pozítří má přijít Ježíšek s dárky a Vilemína ví, že ona bude obdarována vrchovatou měrou, neboť se po celý rok chovala slušně a počestně, leč ten nejcennější dar jí přesto pod stromečkem bude scházeti.

Nemysli si, dítě, mně tvá maminka rovněž chybí, avšak koho si Pánbůh vezme k sobě tam nahoru, toho již mezi živé nevrátí,“ pravil takto otec chlácholivě ke své dceři, když ta se na posteli rozplakala.

Ona se ale musí vrátit, chybí mi!“ vzpouzela se Vilemína a celá podrážděná otcovým výrokem se vymanila z jeho náruče. Nemarnila drahocenný čas, rychle se ustrojila a z rodinného sídla následně kvapně zamířila k místu, na němž se nacházel symbolický pomníček.

Opět proléváš své srdce za mrtvé, Vilemínko? Zbytečně se namáháš, ta už se nikdy nevrátí.“

Jmenovaná se ohlédla. Spatřila tam stát ženu nevábného vzhledu. Nejednalo se o nikoho jiného nežli o Šárku Pleskotovou, podivínku, která již několik dlouhých let sama přežívala na Věstomínské samotě.

Neoplakávej mrtvé, Vilemínko, marníš tím jen čas. Jednou beztak tvé tělo opustí tento svět a ty se tak na vlastní oči přesvědčíš, že tvůj život byl jen kratičkou nesmyslnou hříčkou.“

Vilemíně tato slova způsobovala novou bolest. Už nechtěla dál žít.

Tak hodně zdaru a ať se ti v ukončování života poštěstí!“ zvolala za Vilemínou notně pobaveně Šárka.

Netrvalo to dlouho a Vilemína dospěla na osudné místo. Ponejprv se rozhlédla kolem sebe, zdali ji někdo nesledoval, a když se ujistila, že se tu nachází zcela sama samotinká, rozhodla se jednat. „Tak dobrá, napočítám do deseti a poté skočím,“ ujišťovala se nahlas.

K překvapení Vilemíny však nenásledoval žádný tvrdý dopad. A když pak otevřela oči, spatřila velice prazvláštní bytost, jak ji drží v náručí a mile se na ni usmívá.

To je Nebe?“ otázala se zmámeně Vilemína.

Nikoliv, stále jsi přítomna za planetě Zemi,“ odvětila mile postava připomínající anděla.

Ale jak to? Vždyť přece musím být mrtvá! Pád z takové výšky bych sotva přežila jen pouhým zázrakem,“ odmítala něčemu takovému uvěřit Vilemína.

Pokud si nejsi zcela jistá, rozhlédni se pozorně kolem sebe.“

Vilemína poznala moře a útes.

Nemusíš se mne báti, Vilemíno, rozhodně ti nehodlám ublížit, naopak ti nabízím pomocnou ruku. Moc dobře vím, proč jsi se rozhodla ukončit svůj život. Mám pochopení pro tvoje trápení. Doneslo se mi, jak moc ti chybí tvá zesnulá maminka.“

Tys ji snad znala?“

Ano, tvá maminka je přítomna v Nebi, kde rozdává lásku dalším zesnulým jedincům,“ odpověděla překvapené Vilemíně andělská postava.

Mně a otci hrozně moc chybí. Kéž by se mohla navrátit mezi nás živé!“ pronesla s nadějí v hlase Vilemína.

Myslím, že by to bylo možné, avšak musela bys pro to sama něco šlechetného učiniti,“ podotkla andělská postava, načež Vilemíně předala krabičku, v níž, po odklopení víčka, nalezla přívěsek ve tvaru srdce. „Pokud tuto ojedinělost předáš někomu, kdo ji z celého srdce nejvíce potřebuje, můžeš si pak něco přát a ono přání se ti ihned vyplní.“

Vilemína s vděčností přijala onen vzácný dar a uschovala jej do kapsy své sukně.

Přeji ti do další fáze života jen to pěkné a nezapomeň: ten končí pouze tehdy, když člověku schází víra v něco opravdového věřit.“

S těmito slovy se andělská postava s Vilemínou rozloučila. Ta se rozhodla navrátit domů.

Tak ses přeci jen rozhodla na tomto světě zůstat? Jak zbabělé.“ Ten hlas opět nenáležel nikomu jinému nežli Šárce Pleskotové.

Život končí pouze tehdy, když člověku schází víra v něco opravdového věřit,“ zopakovala Vilemína tezi oné andělské postavy. Pak natáhla ruku.

Co je to? Proč mi to dáváš?“

Myslím že to potřebuješ mnohem víc nežli já,“ a s těmito slovy se se Šárkou Vilemína rozloučila.

Jak vše nakonec dopadlo? Když vám povím, že o Štědrém dnu do domu Kánských zavítali dvě osoby, z nichž ta první nastálo sestoupila z Nebes zpět mezi pozemské bytosti a ta druhá darovaným srdcem hýřila jen samými pozitivy, je nasnadě uhodnout vyústění jedné vánoční povídky. Povídky, v níž vyvolení nalezli opětovné štěstí.

Posted in Zpravodaj | Leave a comment

Pořadí básní (16-27)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče)

ČÁST 2

Generace 2 – Robert – Naďa x Robert – Anna: Lovec zážitků (16) – Gastronomická (27)

Syn Tomáše a Renaty geny otce v sobě nezapře rovněž: hodně času tráví na cestách a ženy střídá jak na běžícím páse. Nejraději by měl více volného času, jenž tráví zejména po galeriích a na masážích, a proto zvažuje, že by vyměnil zaměstnavatele, popřípadě učinil změny ve svém týnském týmu (16). Onen mladík je nám znám coby Robert a jeho vyvolenou se nakonec stane slečna Naďa. Ta se se svým partnerem snaží trávit co nejvíce volného času. Rádi spolu chodí na různé večírky, které mnohdy trvají až do brzkých ranních hodin, a rovněž spolu mají intimní poměr. Naďa dává vztah toužebně na obdiv. Dokonce pomýšlí na víc, tedy, že ji Robert pojme za svoji choť. A jednoho májového dne se svatby skutečně dočká (17). Výročí svatby pár oslaví ale až o zimních svátcích v horách, kde se spřátelí s jistou partou. Ta se mimo jiné zajímá o umění, o čemž svědčí vybraný vkus ohledně významných světově proslulých malířů. Mezi manželským párem a onou skupinkou vznikne skutečné pevné přátelské pouto a tak není divu, že si smluví další termín společného shledání (18). Tentokrát je vše pojato jako pěší túra po českých hradech a zámcích jakožto skrz naskrz Čechami jako takovými (19). Robert, Naďa a jejich přátelé si pak obzvlášť oblíbí jeden klub, kde celkově panuje příjemná atmosféra, a kde své rovnoprávné místo a rovněž zastání naleznou i populační menšiny jakožto lidé stejného vyznání. Celkově tu panuje příjemná atmosféra s bohatým zábavním programem, mimo jiné zahrnujícím rozmanitou žánrová hudbu (20). A právě zde Roberta zaujme jedna z vystupujících. Výborně pěje – za doprovodu komorního orchestru – a rovněž se sama doprovází na nejeden hudební nástroj. Robert je ženou naprosto okouzlen, a jen těžko se pokaždé smiřuje s dny, když dotyčná naopak není v baru přítomna vůbec (21). Robert je ženou doslova posedlý. Za poslechu jejích árií se vrhá do malování obrazů, nad nimiž probdí nejednu noc. Rovněž on sám se pokouší skládat hudbu a partitury pak zanáší do not. Ba co víc, odhodlá se vystupovat naživo na veřejnosti! Robert je svojí múzou tak okouzlen, že mu to doslova trhá srdce, že s ní nemůže trávit společné chvilky. Co by za to dal (22). Přání se Robertovi záhy skutečně splní a s Annou, jak se žena jmenuje, se začne čím dál častěji vídat a společně stráví i nejednu noc. Anna je pro Roberta bezedným zdrojem inspirace (23). Leč rodinné problémy se nevyhnou právě ani Anně, kdy ta musí ustát pohřby svých dvou znesvářených bratrů, z nichž jeden stál na straně dobra a ten druhý naopak na straně zla (24). Navíc na nevěru s Robertem přijde Annin dosavadní přítel, jež se s ní proto hodlá najisto rozejít. Anna tak řeší dvojí dilema: na jedné straně ji dané rozhodnutí – nyní tedy již bývalého přítele – rmoutí, na straně druhé ale Roberta bezmezně miluje, i když sama moc dobře ví, jaký je to ve skutečnosti proutník (25). Zbývá si tak položit zásadní otázku: ustojí nakonec Anna alespoň svůj křehký vztah právě s Robertem? Jim oběma, tedy Robertovi a Anně, definitivně otevře mysl až drama, jenž se udá při jedné z horských výprav, jejímiž členy jsou i oni, a kdy zcela jiný pár – konkrétně Zuzka a Jan – prokážou nejen pevné nervy při nebezpečném odloučení, ale i sílu své nehynoucí lásky. To když se Jan od výpravy nečekaně oddělí, na vlastní pěst se rozhodne Zuzku hledat a nakonec ji úspěšně vysvobodí ze spárů zrádné rokle (26). Po jejich vzoru svůj vztah upevní i Robert s Annou. Usadí se v horách, kde se začnou věnovat farmaření, a tak jsou prospěšní nejen sobě, ale stejně tak i svým zákazníkům a přátelům. I tento druhý příběh tedy nakonec končí šťastně (27).

Posted in Melodické pochutiny Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Leave a comment

Gastronomická (27)

Sbírám borůvky z lesů

česám jablka ze stromů

sázím česnek pro svou potěchu

jsem pyšný na to co dovedu

.

Hlívy ústřičné pěstuju

léčivé účinky zvěstuju

lidem dobrým je věnuju

zdraví jim tímto vinšuju

.

Snáším vám vše dobré

z půdy pozemské

nastavte dlaně své vlídné

.

Naberte do hrsti

zdraví s emocí

zastavte příznaky nemocí

.

Tymián provoní kuchyni

bazalka pokrm můj dochutí

dobroty poté putují

ke známým, do škol, k chudým

.

Nebuď dlužen, daruj něco své

pudink, koláč nebo chléb

obsluž panstvo počestné

jenž není na slovo skoupé

.

Snes i ty vše dobré

z půdy domovské

nastav dlaň, získej sympatie

.

Naber i ty do hrsti

zdraví s emocí

rozluč se navěky s nemocí

.

Sbírám borůvky z lesů

žiju rád, ničeho nelituju

Robert a Anna se usadí v horách, kde vedou spokojený rodinný život, a věnují se farmaření

Posted in Melodické pochutiny Martina Jabkeniče | Leave a comment

Pořadí básní (16-26)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Melodické pochutiny Martina Jabkeniče)

ČÁST 2

Generace 2 – Robert – Naďa x Robert – Anna: Lovec zážitků (16) – Gastronomická (27)

Syn Tomáše a Renaty geny otce v sobě nezapře rovněž: hodně času tráví na cestách a ženy střídá jak na běžícím páse. Nejraději by měl více volného času, jenž tráví zejména po galeriích a na masážích, a proto zvažuje, že by vyměnil zaměstnavatele, popřípadě učinil změny ve svém týnském týmu (16). Onen mladík je nám znám coby Robert a jeho vyvolenou se nakonec stane slečna Naďa. Ta se se svým partnerem snaží trávit co nejvíce volného času. Rádi spolu chodí na různé večírky, které mnohdy trvají až do brzkých ranních hodin, a rovněž spolu mají intimní poměr. Naďa dává vztah toužebně na obdiv. Dokonce pomýšlí na víc, tedy, že ji Robert pojme za svoji choť. A jednoho májového dne se svatby skutečně dočká (17). Výročí svatby pár oslaví ale až o zimních svátcích v horách, kde se spřátelí s jistou partou. Ta se mimo jiné zajímá o umění, o čemž svědčí vybraný vkus ohledně významných světově proslulých malířů. Mezi manželským párem a onou skupinkou vznikne skutečné pevné přátelské pouto a tak není divu, že si smluví další termín společného shledání (18). Tentokrát je vše pojato jako pěší túra po českých hradech a zámcích jakožto skrz naskrz Čechami jako takovými (19). Robert, Naďa a jejich přátelé si pak obzvlášť oblíbí jeden klub, kde celkově panuje příjemná atmosféra, a kde své rovnoprávné místo a rovněž zastání naleznou i populační menšiny jakožto lidé stejného vyznání. Celkově tu panuje příjemná atmosféra s bohatým zábavním programem, mimo jiné zahrnujícím rozmanitou žánrová hudbu (20). A právě zde Roberta zaujme jedna z vystupujících. Výborně pěje – za doprovodu komorního orchestru – a rovněž se sama doprovází na nejeden hudební nástroj. Robert je ženou naprosto okouzlen, a jen těžko se pokaždé smiřuje s dny, když dotyčná naopak není v baru přítomna vůbec (21). Robert je ženou doslova posedlý. Za poslechu jejích árií se vrhá do malování obrazů, nad nimiž probdí nejednu noc. Rovněž on sám se pokouší skládat hudbu a partitury pak zanáší do not. Ba co víc, odhodlá se vystupovat naživo na veřejnosti! Robert je svojí múzou tak okouzlen, že mu to doslova trhá srdce, že s ní nemůže trávit společné chvilky. Co by za to dal (22). Přání se Robertovi záhy skutečně splní a s Annou, jak se žena jmenuje, se začne čím dál častěji vídat a společně stráví i nejednu noc. Anna je pro Roberta bezedným zdrojem inspirace (23). Leč rodinné problémy se nevyhnou právě ani Anně, kdy ta musí ustát pohřby svých dvou znesvářených bratrů, z nichž jeden stál na straně dobra a ten druhý naopak na straně zla (24). Navíc na nevěru s Robertem přijde Annin dosavadní přítel, jež se s ní proto hodlá najisto rozejít. Anna tak řeší dvojí dilema: na jedné straně ji dané rozhodnutí – nyní tedy již bývalého přítele – rmoutí, na straně druhé ale Roberta bezmezně miluje, i když sama moc dobře ví, jaký je to ve skutečnosti proutník (25). Zbývá si tak položit zásadní otázku: ustojí nakonec Anna alespoň svůj křehký vztah právě s Robertem? Jim oběma, tedy Robertovi a Anně, definitivně otevře mysl až drama, jenž se udá při jedné z horských výprav, jejímiž členy jsou i oni, a kdy zcela jiný pár – konkrétně Zuzka a Jan – prokážou nejen pevné nervy při nebezpečném odloučení, ale i sílu své nehynoucí lásky. To když se Jan od výpravy nečekaně oddělí, na vlastní pěst se rozhodne Zuzku hledat a nakonec ji úspěšně vysvobodí ze spárů zrádné rokle (26).

Posted in Melodické pochutiny Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Leave a comment