Znám vílu z ruských tajg
je nejkrásnější z dam
potěchou
Má sílu magickou
splývá s přírodou
nech ji plout
.
Po řece průzračné
jménem Jenisej
za tebou do země vzdálené
na mapě nevyznačené
.
Míjí tvoji tvář
náruč otvírá
léčivou
Ví jak uzdravit srdce
tuze nemocné
bolavé
.
Přijmi její dlaň
staň se co má se stát
buď šťasten
na světě zas rád
života si užívej
.
Je tomu již šest let
cos vílu z tajgy měl
v náručí
Štěstím oplýváš
zas se usmíváš
proč mlčíš?
.
Vyprávěj o víle
co zná tě a ty ji též
o jejím přátelském souznění
jenž v lásku se promění
Na obrázku je zachycen portrét “víly z tajgy”, za níž se vydává nynější ústřední persona, bezejmenný mladík z oné “třetí generace”